16 Lis Projekt dunajských dělových člunů
Jaroslav Špitálský
Na základě armádní objednávky se konstrukční kancelář Škodových závodů od roku 1936 aktivně zabývala projekcí dělových člunů. V té době armáda na Dunaji disponovala hlídkovou lodí „President Masaryk“, dvojicí minových člunů, třemi dřevěnými hlídkovými čluny a několika strážními čluny.
Ve studii zpracované Ministerstvem národní obrany (MNO) v roce 1938 je stav dunajské „flotily“ hodnocen následovně: „Dva minové čluny mají svoje specielní určení a jsou předvídány pro určité úkoly. Hlídkové čluny a strážní čluny nemají žádnou bojovou hodnotu. Objednávka nových pancéřových hlídkových člunů se projednává. Je tudíž jediným bojovým plavidlem dnes jen hlídková loď President Masaryk. Konstrukce této hlídkové lodi je taková, že její hlavní bojové užití je v prostoru Komárno a poproudně, kde lze využíti plně možné rychlosti lodi. Také charakter řeky v uvedené části vyhovuje stavbě této lodi. Pro horní úsek – Bratislava – není hlídková loď plně vhodná. Tam je nutno užíti lodí menších a pohyblivějších, tedy typu navrhovaných dělových člunů, které nemáme. Změněná situace na hranicích diktuje nyní plně toto zajištění, které chybí. Mimo to okolnost, že máme jen jedno bojové plavidlo, staví nás do situace, že nemáme v tomto směru naprosto žádné zálohy a že při sebemenší havárii hlídkové lodi dostaneme se do situace, že na celém Dunaji nebudeme míti ani jedno bojové plavidlo. K podpoře křídla na předmostí jsou nejlépe schopny dělové čluny. Uvedená fakta nutí nás, aby opatření dělových člunů bylo provedeno co nejdříve. Srovnáme-li úkoly našich lodních bojových jednotek s jednotkami bývalé rakousko-uherské flotily, vidíme, že tyto jednotky byly ve stejné zeměpisné poloze, jako je tomu u nás, t.j. že jeden břeh byl vlastní a druhý nepřítele (Sáva a Dunaj v prostoru Bělehrad). Dnešní situace v usplavnění řeky Váhu je taková, že nám skýtá hluboké zázemí pro přístavy (Guta, Neděd). Stejně tak jako bývalá flotila měla přístup k vlastnímu svému bojišti kolmo, stejně tak je tomu i v naší situaci. Přes to, ale splnila zajisté bývalá flotila plně, veškeré úkoly na ni kladené a její význam byl v těchto operacích značný. Je tudíž oprávnění lodních bojových jednotek stejné, jak tomu bylo dříve. Ohlašované vybudování německého loďstva na Dunaji povede nás k tomu, že budeme nuceni zvlášť pečlivě věnovat pozornost vybudování minových závěr v prostoru nad Bratislavou a vzhledem k situaci (nepřítel protiproudně) jsme nuceni udržeti na Dunaji i břevnové a lanové přehrady, k zajištění před útokovými minami. To vyžaduje, aby předmostí bylo udrženo. Těchto několik příkladů nevyčerpává ještě všechny zkušenosti užití – nemluvě ani o podpoře křídel při postupu po obou stranách řeky a při úkolech člunů při přechodech (nebo rušení přechodů) na veletoku jako je Dunaj. Tyto okolnosti nutí nás k tomu, aby opatření dělových člunů bylo provedeno co nejdříve a to dělových člunů podle návrhu IV/1.oddělení, tj. o výtlaku 100 tun se 47 mm kanony.“
Projekt dělových člunů
IV/1. oddělení MNO uvažovalo, že nejlepší náhradou za dříve zrušené staré dělové čluny jsou dělové čluny nové konstrukce se třemi otočnými věžemi, každá vyzbrojena jedním 47mm lodním kanonem a těžkým kulometem. Tento typ dělového člunu byl předběžně schválen. Konstrukce člunu vznikla po několikaletých studiích a byla na výši po stránce taktické i technické. Při řešení konstrukce se vycházelo z rozboru taktických úkolů, které by byly dělovými čluny řešeny, při zachování technických a nautických požadavků.
Pohotovost: byla zaručena užitím Dieselových motorů. Po obsazení člunu posádkou se předpokládala pohotovost k odplutí zhruba 10 až 20 minut. Což se tehdy považovalo „okamžitou pohotovost“.
Rychlost: Hlavním úkolem dělových člunů bylo ihned zasáhnout a zabránit přechodu nepřátelských jednotek přes Dunaj. Proto byla potřebná značná rychlost, aby v případě poplachu byly čluny co nejdříve k použití v napadeném úseku. Na základě výsledků zkoušek s modelem lodi ve zkušebním ústavu ve Vídni (v roce 1937), zaručily Škodovy závody průměrnou rychlost 30 km/h – takováto rychlost vzhledem ke konfiguraci dna a břehu byla považována za velmi značnou. V té době žádná flotila s čluny o velikosti plánovaných dělových člunů na Dunaji takovéto rychlosti nedosáhla. Což by představovalo značnou převahu pro naši armádu. Vzhledem k rychlosti plavidla se předpokládalo ztížení přesnosti zásahů ze strany nepřítele.
Palebné prostředky: Hlavním úkolem dělových člunů měla být likvidace pobřežních odporů přímou palbou a ničení plavidel na vodě. Proto byl zvolen jako hlavní zbraň 47mm poloautomatický lodní kanon (s počáteční rychlostí střely 775 m/s, maxim. dostřel při elevaci 30o 8200 m panc. granátem, 8700 m nár. granátem, 9000 m časovací granátem). V zájmu jednotnosti bylo zvoleno stejné střelivo, jaké užíval ŘOP pro pevnostní kanony. Lodní kanony byly konstruovány pro přímou palbu, nepřímá palba se měla provádět jen nouzově.
Při konstrukci dělových člunů vyvstala otázka umístění věží. Ty měly být rozmístěny tak, aby při daných úkolech zajistili co největší palebnou převahu. Tento požadavek splňovala třívěžová varianta, která umožňovala stálé užití dvou děl pro střelbu vpřed nebo vzad. Tento způsob by palebně zajistil i nejtěžší okamžik lodě, kterým je obrat, při kterém by se dala použít polovina zbraní na lodi.
Tři děla ráže 47 mm a tři těžké kulomety v jedné plovoucí jednotce tehdy představovaly značnou palebnou sílu. Dělové čluny by tak mohly řešit i nejtěžší úkoly při ničení pobřežních odporů. Také by mohly čelit útočné vozbě na břehu i pancéřovým plavidlům na vodě.
Ponor: navrženého dělového člunu měl činit pouhý jeden metr, nemohl být větší vzhledem k brodům na „dunajské trati“ a také z důvodu použití člunů v ramenech Dunaje a na řece Váhu. Takovýto ponor umožňoval užití plavidla i při krajně nepříznivých vodních poměrech. Například: počátkem prosince roku 1934 byla v úseku Bratislava – Gönyü naměřena nejmenší hloubka jen 1,3 m.
Pro opatření dělových člunů byla na základě zvláštního úvěru D/1 uvolněna částka 7 000 000,- Kč (čj. 1600 taj. hl.št. 1.odděl. 1936). Ve zprávě MNO se uvádí: „ Naše situace v lodnickém průmyslu je taková, že máme na Dunaji jen jednu loděnici a to Škodových závodů. Proto není možno vyvolati domácí konkurenci, nehledě ani k tomu, že mezi domácími loděnicemi (Škoda, Praga, Ústecká) existuje kartelová úmluva o rozdělení zájmových sfér.“ Proto výnosem MNO čj. 3056 taj.IV./1.odděl.1937 byly Škodovy závody vyzvány k podání nabídky na dodání dvou dělových člunů.
Firma předložila nabídku, ve které stanovila cenu za dodání jednoho člunu na 6 246 000,- Kč. Tedy 12 492 000,- Kč za oba dělové čluny pokud by byly objednány současně. I když se zástupcům armády během dalších jednání podařilo tuto částku snížit o 492 000,- Kč, stále ještě chybělo pro nákup obou plavidel 5 000 000,- Kč. Proto se hledaly úspory a byly porovnávány ceny srovnatelných lodí doma i v zahraničí. Ve správě nesoucí jméno „Vývoj cen lodní tonáže za posledních desetiletí“ se uvádí: „ Jako určité srovnávací kritérium pro cenu lodě je možno uvažovati cenu za jednu tunu výtlaku lodě. Naprosto správné je toto porovnání jen tehdy, srovnáme-li stejná plavidla tj. plavidla o stejném rozsahu pancéřování co do plochy a tloušťky pancířů, stejné strojní zařízení atd. tuto možnost nemáme a dále uvedené cenové kalkulace jsou jen přibližné a slouží jen k srovnání všeobecné cenové hladiny.
1) Hlídková loď „Prezident Masaryk“, stavba 1928-1931cena za jednu tunu asi ……………………35 000,- Kč
2) Minové čluny OMm 35 a 36, stavba 1935 – 1938 cena za jednu tunu asi …………………..……46 000,- Kč
3) Nabízené dělové čluny OMd1 a OMd 3 cena za jednu tunu asi ……….………………..…………62 000,- Kč“
MNO oslovilo i zahraniční firmy z důvodu vytvoření konkurenčního prostředí. Francouzské firmy „Societé anonyme des aleliers chanties de la Loire“ nabídly možnost postavení dělových člunů v Československu. Materiál pro stavbu by byl z části zakoupen u nás a částečně ve Francii. Dělové čluny byly nabízeny ve dvou variantách a to:
I. člun o hmotnosti 120 tun se silnějším pancéřováním. Cena člunu byla stanovena na 6 964 000,- Kč.
II. člun se slabším pancířem o hmotnosti 110 tun, při ceně 5 919 000,- Kč.
Dalším řešením pro snížení ceny bylo zjednodušení projektu. V důsledku těchto úvah vznikly dvě varianty dělových člunů a to:
Varianta I – jednalo se o stejné řešení (tři věže dělo-kulometné) jako v původně navrženém dělovém člunu, jen na místo 47 mm kanonů by byly osazeny kanony ráže 37 mm.
Varianta II – měla v návrhu dvě dělo-kulometné věže a na přídi jen kulometnou věž. Výsledkem by bylo plavidlo o výtlaku asi 65 tun. Cena jednoho člunu byla stanovena na 4 030 000,-Kč. K této částce se ještě připočetlo 130 000,- Kč za zkoušky provedené ve vídeňském ústavu.
Zástupci MNO se v roce 1938 přikláněli k prvotní konstrukci dělových člunů. Žádali tedy o navýšení úvěru D/1 o 5 000 000,- Kč, aby bylo možno se Škodovými závody projednat definitivní objednávku. Sled událostí byl v roce 1938 takový, že projekt dělových člunů dořešen nebyl.
|
 |
obr. Návrh konstrukce dělového člunu.
 |
 |
obr. Varianta II.
Prameny:
VÚA Praha: MNO čj. 2622 taj.hl.št./1.odděl.1938
Poděkování:
Děkuji Ing. Milanu Kolaříku, Lukáši Víškovi za asistenci při focení výkresů a Martinu Říhovi za vše co dělám, neb on je za mojí činnost odpovědný v plném rozsahu.