Bohumil Chytil

05 Lis Bohumil Chytil

7. 10. 1923 Labuty, Československo

+ 6. 7. 1950 Bathurst, NSW, Austrálie

– voják Čs. zahraniční armády za II. světové války

 

Bohumil-ChytilPřed časem nás kontaktovala dcera pana Bohumila Chytila z Austrálie, pátrající po jeho osudech za druhé světové války. Z informací nalezených ve Vojenském ústředním archívu a velmi strohých informací od jeho rodiny v Čechách a Austrálii, jsme se pokusili zrekonstruovat jeho cestu válečnými léty.

Bohumil Chytil se narodil 7. října 1923 v obci Labuty, okres Kyjov. Povoláním malíř a restaurátor obrazů. Hovořil několika světovými jazyky – česky, italsky, německy, maďarsky a údajně i francouzsky. Jako mnoho jiných mladých mužů uprchl v roce 1939, před německou okupací do zahraničí, kde se hodlal přihlásit k československému odboji. Před gestapem uchránil rodinu v Labutech pohlednicí, zaslanou v roce 1940 z italské Florencie. Byl to tak jediný doklad o tom, kde se nachází. Hranice z Německa do Itálie překročil 25. září 1940. Poté pokračoval do Jugoslávie, kde se 13. listopadu prezentoval u čs. úřadů. Odvodu se podrobil o šest dní později v tureckém Istanbulu, kde působil československý konzul organizující převoz běženců dále do Libanonu a po porážce Francie, do britské Palestiny. Do přístavu Haifa v Palestině, připlul 3. prosince 1940 a po dalších devíti dnech nastoupil s odvodním číslem Z 10.500.606 činnou vojenskou službu. Nejprve absolvoval základní vojenský výcvik a poté byl vtělen k 1. rotě Čs. pěšího praporu 11 – Východní. Tato jednotka vznikla na základech  Čs. pěšího pluku 4 k 1. listopadu 1940 a jejím velitelem se stal pplk. Karel Klapálek. Prapor, začleněný do britské skupiny armád, konal od března 1941 strážní službu v Agami a později se přesunul na frontu do Západní pouště. Koncem června 1941 odjeli čs. vojáci do Sýrie a spolu se spojeneckými jednotkami se účastnili závěru tažení proti francouzským vichystickým jednotkám. Po ukončení bojů zde konali policejní a strážní službu, a v polovině října 1941 se vrátili do Egypta. Záhy nato odpluli do obleženého Tobruku. Zde po boku Australanů a Poláků, svedli boje při obraně přístavu proti italským a německým jednotkám a v postavení zůstali až do dubna 1942. Tady si také vysloužili přezdívku „Tobrucké krysy“.

Po návratu do Palestiny, proběhla koncem května u Čs. pěšího praporu 11 – Východní reorganizace a nově vznikl 200. Čs. lehký protiletadlový pluk – Východní. U této jednotky sloužil Bohumil Chytil ve 2. rotě 500. praporu; od konce ledna 1943 v hodnosti svobodníka (Lance Corporal) a posléze ve funkci velitele poločety. Na přelomu roku 1942-43 se pluk přesunul podruhé do Tobruku, kde úspěšně zajišťoval protiletadlovou obranu. Nedlouho po ukončení války v Africe se celá jednotka přesunula na lodi Mauretania do Velké Británie, kde se začlenila do Čs. samostatné brigády.

Bohumil Chytil připlul na britské ostrovy 12. srpna 1943. Po příjezdu do Británie, byl vtělen k motopraporu a obdržel nové identifikační číslo R 606. Brigáda se 1. září 1943 transformovala na Československou samostatnou obrněnou brigádu, jejímž velitelem se stal generál Alois Liška. Během služby Bohumil Chytil absolvoval na severu Skotska parašutistický výcvik, po jehož ukončení mohl nosit na rukávu uniformy výsadkářská „křidélka“. 8. června 1944 se oženil v Brixworthu, Northampton, s Rosalií Kitty Brown a 21. prosince 1944 se jim narodila dcera Anna Marie.

V posledních srpnových dnech roku 1944 se brigáda přesunula do Francie a od října se účastnila obléhání přístavu Dunkerque, ve kterém zůstala opevněna početná německá posádka. Desátník Bohumil Chytil sloužil pod velením kapitána Antonína Petráka v rotě doprovodných zbraní. Dobrovolně se účastnil hlídek do týlu nepřítele, během kterých prokázal mimořádnou statečnost a rozhodnost. Za hlídku z 15. prosince 1944 byl navržen na Čs. medaili „Za chrabrost před nepřítelem“ (udělena 22. února 1945). Citace: „ jako člen přepadové skupiny, která pronikla dva kilometry do týlu nepřítele, zaútočil na nepřítele jako první. Svojí odvahou a statečností dal příklad ostatním a nepřítele zcela zničili.“

Za výtečnou službu u brigády obdržel Bohumil Chytil 14. února 1945 také Čs. válečný kříž 1939. Čs. samostatná obrněná brigáda zůstala na svém postavení u Dunkerque až do úplné německé kapitulace 8. května 1945. Poté započal její přesun zpět do vlasti. Dne 18. května 1945 dorazila do Plzně.

Bohumil Chytil demobilizoval z čs. armády v hodnosti rotného v záloze 22. prosince 1945 u 9. roty 11. tankové brigády. Za zásluhy v armádě mu byla udělena britská vyznamenání „Hvězda za Afriku“ a „Hvězda 1939-45“ (Africa Star a 1939-45 Star).

Po válce se v České Lípě oženil s Alenou Květou Severovou, s níž odešel po únorovém převratu v roce 1948 do Austrálie. Jeho život v novém domově však netrval dlouho. Dne 6. července 1950, se v Bathurstu (Nový Jižní Wales) brzy ráno v husté mlze, při jízdě na motocyklu srazil s projíždějícím nákladním autem a nehodu nepřežil. Zanechal za sebou svoji ženu a dvě děti, 15-ti měsíčního Thomase Edwarda a tří-týdenní Mariu, stejně tak jako 5-ti letou dceru Ann Marii z prvního manželství. Rodině do Československa přišla zpráva o jeho úmrtí až s ročním zpožděním. První manželka Rosalie a dcera Ann Marie dodnes žijící v Anglii v domě se jménem Chytil Cottage, se o jeho úmrtí dozvěděli až v roce 2009, poté, co je pomocí internetu vyhledala Maria Hunt, dcera Bohumila Chytila z Austrálie. Ta také našla Bohumilovu českou rodinu. Po velmi dlouhé době se tak opět propojily rodiny v Čechách, Anglii a Austrálii.

Bohumil Chytil byl bezesporu hrdina, jehož jméno by nemělo zůstat zapomenuto.

Čest jeho památce!

 

BCHparta

Bohumil Chytil po návratu do vlasti (uprostřed nahoře)

BCHparta2

B.Chytil uprostřed nahoře

 

 

BCHjezdecka

B. Chytil na koni po návratu do vlasti

BCHprehlidka

Poválečná přehlídka, B.Chytil na bílém koni vlevo. Nejspíše Západní Čechy 1945.

 

Bohumil-Chytil-army-pay-book

Vojenská knížka B. Chytila (Army Pay Book)

Army-pay-book-40001

Záznamy ve vojenské knížce

Czech-relief-committee-letter-

Dopis B. Chytilovi od Cz. Relief Comittee

Text: Dušan Klavík, Ivan Procházka

Prameny: Vojenský ústřední archív v Praze, archív rodiny Chytilových