Lehký kulomet Chauchat Model 1915 ve výzbroji Československé střelecké brigády ve Francii

10 Lis Lehký kulomet Chauchat Model 1915 ve výzbroji Československé střelecké brigády ve Francii

Tomáš Pilvousek

Chauchat M 1915Na přelomu válečných let 1917 a 1918 se po dlouhých diplomatických jednáních podařilo vytvořit základ budoucí Československé armády ve Francii. Autonomní postavení vojska v rámci dohodových armád potvrdil dekretem francouzský prezident Raymond Poincaré 16. prosince 1917. Základem nové armády byl transport dobrovolníků z Ruska, který čítal přibližně 1200 mužů a který vyjednal s ruskou stranou T. G. Masaryk. Po vydání dekretu byl umožněn rozsáhlý nábor v zámoří, zejména z řad krajanských spolků a sdružení a zároveň ze zajateckých táborů v Itálii a Srbsku. V dubnu 1918 dorazil k francouzským břehům i druhý a zároveň poslední transport československých legionářů z Ruska.

Centrem formování československého vojska na francouzské půdě bylo určeno městečko Darney v jižním části Vosges, zde 22. června 1918 vznikla Československá střelecká brigáda ve Francii. Brigádu tvořily 21. a 22. čs. střelecký pluk, které se zformovaly v jarních měsících v Cognacu a Jarnacu. Dne 30. června 1918 oba pluky složily přísahu a přijaly bojový prapor, který věnovalo vojsku město Paříž a jehož podobu ztvárnil známý český malíř František Kupka.

Bojovým křtem prošla brigáda v bojích v severovýchodní Francii v Alsasku v lese Kreuzwald, kam byla nasazena několik dní po slavnostní přísaze v Darney. Frontové pozice zaujal 21. čs. střelecký pluk v hornatém a hustě zalesněném terénu nedaleko vesniček Michelbach a Aspach-le-Haut. V porovnání s ostatními úseky fronty se jednalo o poměrně klidné bojiště. Pluky zde měly možnost přivyknout zákopovému systému vedení války a výhodně využít svých schopností výzvědčíků a frontových hlídek, které si řada dobrovolníků osvojila již na ruském bojišti.

Strategicky významnější úlohu sehráli českoslovenští dobrovolníci v posledních měsících války v bojích v Argonách. Československá brigáda byla v tomto úseku fronty přidělena do sestavy 9. armádního sboru IV. armády generála Henryho Gourauda. V druhé půli října 1918 sváděl těžké boje 21. čs. střelecký pluk o městečko Terron a v téže době útočil nedaleko i 22. čs. střelecký pluk na výšiny na městem Chesters. Ztráty obou pluků byly v těchto bojích vysoké, činily 183 padlých, 876 raněných a 69 nezvěstných.

1

Skupina dobrovolníků z 21. čs. střeleckého pluku s lehkými kulomety Chauchat Model 1915.

Českoslovenští legionáři byli v plném bojovém nasazení na frontě až do sepsání příměří s Německem 11. listopadu 1918. Poté se se svými pluky vrátili do Darney, kde vyčkali odjezdu do svobodné vlasti. První transport vyrazil z Darney do Československa až 19. prosince 1918 společně s prezidentem Československé republiky profesorem T. G. Masarykem.

Po celou dobu bojů na západní frontě byli českoslovenští legionáři vystrojeni a vyzbrojeni francouzskou vládou. Na podzim roku 1918 byli již legionáři oděni do nových stejnokrojů Model 1915 barvy Bleu-Horizon. Na typicky francouzských uniformách se objevily československé symboly, jako sdružený znak odboje na přilbách a odznacích na baretech, iniciály CS na nárameníkách a knoflíkách. Výstroj a výzbroj pak byla ryze francouzská.

2

Další skupinová fotografie legionářů s kulomety Chauchat. Dobrovolníci jsou vyzbrojeni mimo jiné i ručními granáty.

 

Legionáři se před nasazením na frontové pozice museli seznámit s fungováním a povelovou technikou francouzské armády. Pro tento výcvik byly organizovány speciální výcvikové kurzy pro budoucí velitele. V těchto kurzech byli legionáři seznámeni mimo jiné i s francouzským lehkým kulometem, nebo dle dobové terminologie automatickou puškou, nebo samostřílem Fusil Mitrailleur 1915 „Chauchat“. Kulomet Chauchat, který si u českých dobrovolníků vysloužil přezdívku „fýsilka“, byl zaveden do francouzské armády 16. července 1915. Kulomet zkonstruoval Jaques Henry Chauchat, jehož jméno zbraň nesla. Kulomet byl vyráběn pařížskou firmou Gladiátor, která před válkou vyráběla jízdní kola, a dále železárnami a ocelárnami námořnictva v Homecourtu(Forges et Aciéries de la Marine á Homecourt) v St. Chamond. Do konce první světové války bylo vyrobeno celkem 35 tis. kusů, z nich přes 19 tis. posloužilo k vyzbrojení amerických jednotek bojujících ve Francii. Kulomety byly vyráběny až do roku 1924 a celkem jich bylo vyrobeno více než 250 tis. kusů. Přestože zbraň nebyla technicky nijak vyspělá, byla využívána ještě dlouho po první světové válce. Naposledy v době vietnamského konfliktu.

Z technického hlediska se jednalo o vzduchem chlazený lehký kulomet vážící 8,75 kg s charakteristickými zásobníky na 20 nábojů v tvaru půlměsíce. Zbraň byla konstruována na standardní francouzskou ráži 8mm Lebel. Kadence, jíž kulomet dosahoval, se pohybovala dle zručnosti střelce od 180 do 220 výstřelů za minutu. Dostřel zbraně se pohyboval okolo 1 km.

Kulomet Chauchat byl zbraní pěšího družstva. Každá rota měla k dispozici 8 lehkých kulometů, které obsluhoval střelec a dva nosiči potřeb. Každým dvěma kulometům velel jeden desátník roty. V souhrnu tedy každá rota disponovala 28 muži (samostřelci), kteří obsluhovali lehké kulomety.

Zbraň neměla výhody těžkého kulometu – přesné a pevné palby. Z tohoto důvodu bylo využití zbraně odlišné. Při výstřelu docházelo k lehkým změnám přícelu a tudíž zbraň nebyla schopna střílet v dlouhých dávkách s požadovanou přesností.Střelec musel opravovat cílení a nebylo možné tedy dosáhnout korektní a souvislé palby. Zbraně bylo využíváno zejména při pohybových operacích, kde se vhodně zhodnotila relativně nízká hmotnost zbraně, například současně s útočícími vojsky, případně i se střelbou za pochodu. Lehký kulomet způsoboval stejný morální účinek jako těžký kulomet tím spíše, že byl využíván v malých jednotkách a v situacích, kdy těžký kulomet nemohl být využit vůbec.

Lehký kulomet Chauchat se tedy využíval jako vhodné zbraně doprovázející pěchotu, s níž je možné díky vyšší hustotě palby umlčet nepřátelské kulomety a udržet dobytá území. Mimo to umožňovalrychlé změny palebných postavení, díky lehkosti a mobilitě.

3

„Akční“ snímek dobrovolníků 22. čs. střeleckého pluku. V rozmanité výzbroji legionářů krom lehkého kulometu Chauchat můžeme vidět i puškové granátomety nasazené na puškách Berthier Model 1916 a ruční granáty.

Přes všechny výhody, které zbraň mohla poskytnout, nebyla mezi vojáky nijak oblíbená. Zbraň znehodnocovalo použití zákluzu hlavně, komplikovaná konstrukce zásobníku i nekvalitní výroba, která probíhala mimo vytížené zbrojovky. Zbraň často přímo v bojích vypovídala službu a nebylo možné ji v rychlosti opravit.