Zkoušky LT vz. 35 v SSSR

16 Nov Zkoušky LT vz. 35 v SSSR

Jaroslav Špitálský

Koncem roku 1934 vyzvala československá armáda továrny ČKD, Tatra a Škoda k výrobě tanků různých kategorií. V létě 1935 se konaly zkoušky. „Nejlépe si vedl“ tank Š-ll-a, který se armáda rozhodla zavést do výzbroje jako LT vz. 35. Zájem o tento stroj byl projeven i ze zahraničí, Rumunsko si těchto tanků objednalo 126.

I Sovětský svaz se o tyto tanky zajímal. K předvedení bojových vozidel Škodovými závody vojenské správě SSSR ustanovilo Ministerstvo národní obrany (dále MNO) komisi. Členy komise byli plk. gšt. Oleg Procházka přednosta l/7.odd. MNO a škpt. pěch. Jan Němec přednosta skupiny útočné vozby u Vojenského technického a leteckého ústavu- lll. odboru.

Jako denní zahraniční příspěvek podle Sm-1OO, čt.327b byl MNO stanoven pro SSSR:
Plk. gšt. O. Procházkovi 310 Kč při ubytování v hotelu nebo 375 Kč při ubytování na zastupitelství ČSR a škpt. pěch. J. Němci 250 Kč při ubytování v hotelu nebo 310 Kč při ubytování na zastupitelství ČSR.
Dále MNO přiznalo příspěvek na opatření občanského oděvu v částce 700,- Kč, nebyl-li jim vyplacen podobný příspěvek v posledních dvou letech. Mimo to vojenská správa uhradila veškeré výdaje za nutnou výměnu valut.
Delegace do SSSR odjela ve dvou skupinách a to sice: řidiči dne 24. srpna 1938 z Prahy, příjezd do Moskvy 8. září. Zbytek se zástupci vojenské správy odcestoval 9. září a přijel do Moskvy 11. září 1938.
Řidiči Kříž, Levý a montéři Václav Jílek, Vojtěch Tauš, Karel Pojer, Václav Voják, Alois Trnka a Ladislav Stárek byli ubytováni v hotelu Inturist v Moskvě, vedoucí delegace Alfréd Fruhauf a dva zástupci vojenské správy byli ubytováni ve vile vzdálené 20 km od Moskvy.

Vozidla jakož i materiál potřebný ke zkouškám byla vyložena dne 8. září ve stanici Kubinka a převezena do kasáren, kde byly připraveny dva boxy. Po té byla vrata garáží zapečetěna plombami.
Pracovní program byl stanoven dne 12. října. Ke zkouškám byly připraveny dva tanky LT vz. 35 a to prototyp a armádní tank č. 13. 903. Nakonec byl testován jen armádní vůz, prototyp byl pouze interně vyzkoušen a dle přání komise ponechán jako záložní.

02-008 02-009

Zkoušky byly zahájeny dne 14. září. Do 29. září byl tank testován nejen v terénu, ale i na dlážděných cestách a asfaltových silnících. Během zkoušek byla vozidlu naměřena maximální rychlost na silnici 36 km/h a v terénu 32,4 km/h. Ze všech zkušebních jízd byla vypočítána průměrná rychlost při jízdě po silnici 29,09 km/h, na polní cestě 20,97 km/h a v terénu 16,25 km/h. Též se sledovala spotřeba paliva při jízdě po silnici 23,02 kg/hod. (0,859 kg/km), na polní cestě 19,67 kg/hod. (1,01 kg/km) a v terénu 16,60 kg/hod. (1,26 kg/km). Zkoušený tank od 14. 9. do 9. 10. najel 1507 km. Během jízd spotřeboval 1947 litrů benzínu, 21 litr motorového a 5 litrů převodového oleje.
Silniční zkoušky byly prováděny na velmi tvrdém a ostrém dláždění, to mělo silný vliv na opotřebení pásů a na pojezdová kola. Docházelo ke spadávání pryžového obložení pojezdných kol. Poprvé k této závadě došlo 20. 9. po ujetí asi 450 km. Tato závada trvala po celou dobu jízdních zkoušek. Podle pozorování zaměstnanců ŠZ se lépe osvědčily obruče Baťa.
Dne 26. září byl tank testován v náročném terénu, překonával písečné svahy, stoupání které činilo až 36° a dokonce v jednom případě krátký svah se stoupáním 41°. Terén byl z nesourodého písku, drnový povrch velmi slabý a úplně vyschlý, takže nemohl poskytovat žádnou oporu pro vozidlo. Během zkoušky došlo k vykolejení pojezdových kol z pásu a to sice místě, kde byl naprosto nesoudržný písek s většími oblázky. Vykolejení se stalo při neopatrném obratu vozidla, jehož pohybové ústrojí bylo pod úrovní terénu natolik, že dno skříně sedělo na zemi. Dle dotazu byla tato překážka nepřekonatelnou pro veškeré typy vozidel tam zkoušených.

02 - 001 LT_35_4 02-006
02-004 02-005 02-003

obr. Soubor fotografií z jízdních zkoušek LZ vz. 35 evidenčního čísla 13. 903.

02-007

 

obr. Vykolejený pás

Dne 2. října proběhly zkoušky střelby. Počáteční střelba z děla byla neuspokojivá, poněvadž střelci (zaměstnanci ŠZ) měli nesprávně rektifikovány záměrné dalekohledy a naprosto se nevyznali v obsluze kulometů. Další střelby byly úspěšné, pří střelbě na starý tank vzdálený 700 m z pěti průbojných střel tři zasáhly přímo věž a pohybové ústrojí, dvě dopadly těsně před vozidlo. Poté bylo stříleno nárazovými granáty do tanku na tutéž vzdálenost a z pěti střel všechny dopadly na pancíř vozidla. Pak se střílelo průbojnými granáty na terč vzdálený 1000 m, zásahy byly v mezích tabulkového rozptylu kanónu. Většina dělových granátů byla vystřílena zkušebně, noční střelbu granáty prováděl ruský odborník s nevalným úspěchem. Kulomety pracovaly se zádržkami a špatně, což se dá zdůvodnit neznalostí zbraně. Členové vojenské správy povolili ostřelování zkušebního tanku z těžkého kulometu, poškození pancíře nebylo příliš patrné, také střelba do periskopu věže dokázala dostatečné zabezpečení pozorovatele proti střepinám, což potvrdilo výbornou kvalitu českého tanku. Během zkoušek zkušební stroj vystřelil 50 průbojných a 49 nárazových granátů. Z věžního kulometu bylo vystřeleno 507 a z kulometu lafetovaného v přední části tanku 400 nábojů.
Ve dnech 3. a 9. října probíhaly na tankodromu náročné zkoušky při překonávání umělých překážek jako např. překonání příkopu širokého 2,2 m, proražení cihlové zdi o síle 0,4 m (vyztuženou třemi vzpěrami 0,3 m), vyvracení stromů o průměru 32 cm, atd. Tyto zkoušky proběhly velmi dobře. Během zkoušek byl vždy přítomný těžký pásový vůz za účelem případné pomoci. Tank Š-II-a vše zvládl, proto pomoci doprovodného vyprošťovacího vozidla nebylo zapotřebí.
Během zkoušek byla provedena prohlídka osádky, závěr zněl: Po osmi hodinách jízdy je únava téměř nepozorovatelná.
V celku byl tank zkoušen ruskými odborníky velmi pečlivě, veškeré hodnoty a vlastnosti jednotlivých ústrojí měřeny speciálními přístroji. Tato měření šla tak daleko, že členové čs. delegace měli dojem, že jde o měření prováděné nejen za účelem hodnocení vlastností tanku, nýbrž i za účelem studia, případně i okopírování konstrukce různých ústrojí. Při konečné prohlídce bylo kategoricky požadováno vymontování motoru a převodové skříně a úplné rozebrání těchto i ostatních součástí. Tomuto přání vyhověno nebylo. Na upozornění montérů byly odebrány a zničeny náčrty pořízené členy sovětské komise, během prohlídky vozidla. Poruchy i závady během zkoušek byly rázu provozního vzhledem k těžkým provozním podmínkám. Pneumatika během veškerých zkoušek pracovala bezvadně a úsilí potřebné k řízení vyhovovalo, pouze nouzové řízení bylo velmi namáhavé, sedadla pro osádku se zdála nevyhovující. Dále bylo vytýkáno nasávání v bojovém prostoru, prý je osádka ve stálém průvanu, který strhuje velké množství prachu a deště. Toto bylo vyváženo výhodou odsávání plynů při střelbě, což bylo prakticky dokázáno. Vzhledem k událostem ve vlasti, ke kterým během předvádění došlo, nebyly prováděny komparativní zkoušky našeho tanku s tanky ruské výroby, ač byly přislíbeny sborovým generálem Pavlovem.
O zájmu sovětů o československý tank svědčí i ta okolnost, že i k povšechným prohlídkám ústrojí tanku se dostavovalo čím dál tím více odborníků. Všichni projevovali velkou znalost ve svém oboru. Vůči české delegaci se chovali velmi přátelsky, zejména na začátku pobytu, jejich přátelský poměr ochladl po přijetí podmínek Mnichovské dohody. Členům delegace po dobu pobytu v Moskvě bylo poskytnuto ubytování a strava, denní vypláceni obnosu 25 rublů pro zástupce čs. vojenské správy dodrženo nebylo, rovněž tak vedoucímu delegace nebyla částka vyplacena. Montérům a řidičům mělo být denně vypláceno po dvaceti rublech na různá vydání, což se však nestalo a bylo po urgencích zaplaceno každému v několika menších částkách (celkem sto padesát rublů). Po sepsání protokolu se zákazníkem byly vozy připraveny k převozu do vlasti. Po rozhodnutí, že tanky zůstanou v SSSR, byly ihned zbraně, přístroje radioaparáty demontovány, uloženy do beden a řádně zaplombovány.
V době mobilizace se dostavila delegace na čs. velvyslanectví, kde prostřednictvím vojenského atašé bylo oznámeno členům podléhajícím mobilizaci, že musí urychleně po dokončení zkoušek odjeti do republiky. Člen vojenské správy plk. Procházka byl odvolán a odletěl do vlasti, za něho se zkoušek účastnil vojenský atašé plk. Farský. Po vyčerpání programu zkoušek a sepsání protokolu byl stanoven den odjezdu na 11. říjen večer. Určeni byli dva průvodci vozů Kříž a Levý s příslušnými instrukcemi pod dohledem pana ing. Hatláka, načež škpt. Němec jako vedoucí výpravy a průvodce kurýra diplomatické pošty byl odeslán do ČSR. Současně mělo odcestovat i šest montérů, kteří se však ke vlaku nedostavili, protože byli zadrženi překážkami ze strany úřadů SSSR o šest dní.
Až 14. března 1939 do Sevljuše dorazili oba tanky vracející se ze Sovětského svazu přes Rumunsko. Řidiči SŽ se svými tanky zapojili do bojů u Fančíkova, kde byl tank 13. 903 zasažen maďarským protitankovým kanonem, vyhořel a byl Maďary ukořistěn.

Prameny:
VHÚ
Poděkování:
Panu Jiřímu Tintěrovi za rady a pomoc.

Rozšíření článku:
Sovětským konstruktérům, se však podařilo některé části československého tanku podrobně zdokumentovat. V moskevském archivu nachází se složka, týkající se konstrukce LT vz. 35 a podrobně je zde i popsán průběh zkoušek. Některé informace, popisované zaměstnanci ŠZ, o průběhu zkoušek nejsou pravdivé.
Sovětští konstruktéři se nechali inspirovat podvozkem československého tanku, a ten byl využit na některých sovětských strojích.

SOV – T-26M – T-26-5 – T-126-1
(tanky s podvozkem soustavy Škoda)
Jiří Tintěra – Difrologický klub

Stručně řečeno, jízdní vlastnosti a odolnost škodováckého podvozku udělaly na Sověty takový dojem, že se jej rozhodli okopírovat a posovětštit.
Na základě poznatků ze zkoušek, vzniklo v konstrukčních kancelářích leningradské Továrny strojírenského vývoje č. 185 (Завод опытного машиностроения № 185 имени С. М. Кирова, Zavod opytnogo mašinostrojenija No. 185 imjeni S. M. Kirova), několik projektů a prototypů lehkých tanků s podvozkem à la Škoda.
Poznámka:
Použité fotografie a vyobrazení jsou pževzaty z uvedených zdrojů.
Technické údaje jsou zpracovány podle ČSN 011300: Tabulky SI, Praha 1977
Zdroje:
Maksim Kolomijec, Michail Svirin: Ljogkij tank T-26, Frontovaja iljustracija 2003, č. 1, ISBN 5-901266-01-3
Maksim Kolomijec, Michail Svirin: T-26 – mašiny na jego bazje, Frontovaja iljustracija 2003, č. 4, ISBN 5-901266-01-3
Michail Barjatinskij: Ljogkij tank T-26, Bronjekolljekcija 2003, special 2, ISSN nemá
Jaroslav Špitálský: Zkoušky LT vz. 35 v SSSR, Historie a plastikové modelářství 2005, č. 8, ISSN 1210-1427
Michail Svirin: Bronjevoj ščit Stalina, Eksmo, Moskva 2006, ISBN 5-699-16243-7
Aljeksandr Čubačin: Ljogkij tank T-50, vydavatel BTV-Kniga, rok 2007, ISBN nemá
Internet
http://armor.kiev.ua/wiki/index.php?title=%D0%A2-50
http://forum.sudden-strike.ru/showthread.php?t=6438
http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A2-50
http://www.enci.ru/%D0%A2-50
http://www.flashpoint.ru/forum/archive/index.php/t-29519.html
http://www.maxistuudio.fie.ee/ap/forum/viewtopic.php?t=279&highlight=%F6%E8%EC%EC%E5%F0%E8%F2
http://www.territorioscuola.com/wiki/ru.wikipedia.php?title=%D0%A2-50

02-010

obr. Chronologie vzniku tanků.

T-26M
Základní údaje
– rok výroby: 1939-1940
– provedení vozu: modernizace
– výrobce: Zavod No. 185
– šéfkonstruktér: Sjemjon Ginsburg
– tovární označení: T-26M
– armádní označení: T-26M, tank nebyl přijat do výzbroje
– vyrobeno: asi 2 kusy prototypu
Osádka: 3 osoby
Pohonná jednotka
– typ: Vickers
– provedení: benzínový, 4 taktní, 4 válcový, řadový, vodou chlazený
– výkon: 71,3 kW (97 k) při 2200 obr.min.-1
Rozměry
– délka: 4620 mm
– šířka: 2445 mm
– výška: 2330 mm
– světlá výška: 380 mm
Podvozek
– zavěšení typu Škoda Š-II-a v provedení T-26M
– šíře pásu: 350 mm
– měrný tlak: 54,9 kPa (0,56 kg/cm2)
Výkony
– maximální rychlost: až 30 km/hod
– stoupavost: 32°
– boční náklon: 42°
– výstupnost, stupeň: 0,75 m
– překročitelnost, příkop: 2 m
– brod: 0,8 m
Pancéřování: 6-10-15 mm
Výzbroj
– dělo, počet, typ: 1x 45 mm puška obr. 1932/38 g., d/46
– kulomet, počet, typ: 2x 7,62 mm, DT
Vezené střelivo
– pro dělo: 186 kusů
– pro kulomety: 3528 kusů (56 bubnových zásobníků)

02-011

obr. Detail „škodováckého“ podvozku T-26M.

02-012

obr. T-26M během továrních zkoušek.

T-26-5
Základní údaje
– rok výroby: 1939
– provedení vozu: modernizace
– výrobce: Zavod No. 185
– šéfkonstruktér: Sjemjon Ginsburg
– tovární označení: Projekt 126 (Проект 126)
– armádní označení: T-26-5, tank nebyl přijat do výzbroje
– vyroben: neznámý počet prototypů
Osádka: 3 osoby
Pohonná jednotka
– zkoušeny dva druhy motorů
– motor, typ: 744
– provedení: dieselový, 4 taktní, 4 válcový, řadový, vodou chlazený
– výkon: 95,6-132,4 kW (130-180 k)
– typ: 745
– provedení: benzínový, 4 taktní, 6 válcový, řadový (?), vzduchem chlazený
– výkon: 95,6-110,3 kW (130-150 k)
Rozměry
– délka: 4622 mm
– šířka: 2130 mm
– výška: 2347 mm
– světlá výška: 380 mm
Podvozek
– zavěšení typu Škoda Š-II-a v provedení T-26-5
– šíře pásu: 350 mm
– měrný tlak: odhadnutý 58,8 kPa (0,6 kg/cm2)
Pancéřování: 20-25 mm
Výzbroj
– dělo, počet, typ: 1x 45 mm puška obr. 1932/38 g., d/46
– kulomet, počet, typ: 2x 7,62 mm, DS

02-017

obr.  T-26-5 během továrních zkoušek

T-126-1
Základní údaje
– rok výroby: 1939-1940
– provedení vozu: pokračování projektu tanku T-26-5
– výrobce: Zavod No. 185 v spolupráci s Zavodem No. 174
– šéfkonstruktér: Sjemjon Ginzburg
– tovární označení: původní Projekt 126 přeznačen na Projekt 126-1 (Проект 126-1)
– armádní označení: původní T-26-5 přeznačeno na T-126-1
– vyrobeno: asi 3 kusy prototypu
Osádka: 3 osoby
Pohonná jednotka
– motor, typ: 744 v několika výkonostních úpravách
– provedení: dieselový, 4 taktní, 4 válcový, řadový, vodou chlazený
– výkon: 95,6-132,4 kW (130-180 k)
Rozměry
– délka: 4622 mm
– šířka: 2130 mm
– výška: 2347 mm
– světlá výška: 380 mm
Podvozek
– zavěšení typu Škoda Š-II-a v provedení T-26-5
– šíře pásu: 350 mm
Pancéřování
– byly vyrobeny tři verze s různým pancéřováním
– pancéřování verze 1: 40-45 mm včetně příd. panc.
– hmotnost: až 14 Mg
– měrný tlak: odhadnutý 74,5 kPa (0,76 kg/cm2)
– pancéřování verze 2: 30 mm
– hmotnost: 12,5 Mg
– měrný tlak: odhadnutý 66,7 kPa (0,68 kg/cm2)
– pancéřování verze 3: 40 mm
– hmotnost: 13 Mg
– měrný tlak: odhadnutý 68,7 kPa (0,7 kg/cm2)
Výzbroj
– dělo, počet, typ: 1x 45 mm puška obr. 1932/38 g., d/46
– kulomet, počet, typ: 2x 7,62 mm, DT

02-016 02-015
02-014 02-013
obr. T-126-1 v řezu, pohled zhora

Projekt T-125
Základní údaje
– projekt z let 1939-1940 nepřekročil stádium výkresů
– šéfkonstruktér: F. A. Mostovoj
– výrobce: leningradský Zavod No. 174 imjeni K. Je. Vorošilova
– tovární označení: T-125
– další tovární označení: Projekt 125
– armádní označení: neznámé, tank nebyl přijat do výzbroje
Osádka: 3 osoby
Hmotnost: 13 Mg (tun)
Předpokládaná pohonná jednotka
– motor, typ: 744
– provedení: dieselový, 4 taktní, 4 válcový, řadový, vodou chlazený
– výkon: 132,4 kW (180 k)
Rozměry
– délka: 4640 mm
– šířka: 2540 mm
– výška: 2300 mm
– světlá výška: 300 mm
Podvozek
– předpokládané zavěšení typu Škoda Š-II-a v provedení T-26-5
– šíře pásu: 400 mm
– předpokládaný měrný tlak: kolem 58,8 kPa (0,6 kg/cm2)
Pancéřování
– předpokládané pancéřování: 15-20-30-40 mm
Výzbroj
– předpokládaná výzbroj
– dělo, počet, typ: 1x 45 mm puška obr. 1932/38 g., d/46
– kulomet, počet, typ: 2x 7,62 mm, DT