Československé obrněné vlaky 1918 – 1928

15 Feb Československé obrněné vlaky 1918 – 1928

Ivan Fuksa a Jaroslav Špitálský

Dne 1. února 1929 Praporním rozkazem číslo 27 velitel praporu útočné vozby pplk. František Valenta ustanovil pplk. Josefa Hranáče (tehdejšího zástupce velitele praporu) kronikářem Praporu útočné vozby (dále PÚV). Náhradníkem kronikáře byl určen kpt. Theodor Rosol. Písařem kroniky se stal vojín František Čečák příslušný k rotě obrněných vlaků. Pplk. Hranáč se ihned ujal úkolu a zpracoval veškerý listinný materiál, který byl k dispozici v archivu obrněných vlaků a praporu útočné vozby od roku 1918, další informace získal dotazy zúčastněných osob. Díky jeho práci se do dnešní doby dochovala kronika praporu útočné vozby. Dle které se použití útočné vozby Československou armádou se datuje dnem 26. května 1918 u ruských legionářů, kdy boj s ruskými bolševiky na území evropského a asijského Ruska vyžadoval k zajištění rychlých posunů vojsk na železnici obrněných vlaků. Každý pěší pluk měl svůj obrněný vlak a některý i více. Bylo jich používáno pro přezvědy, pro podporu útoků, ke krytí ústupu, k pronásledování a k hlídkování při ochraně trati a transportů. Obrněné vlaky ruských legionářů byly improvizovány z otevřených i zavřených nákladních železničních vozů. Jejichž stěny byly vyloženy pytli s pískem nebo pražci, někdy opatřeny i vrchním krytem z pražců proti účinkům šrapnelů. Lokomotivy chránilo provizorní brnění. Výzbroj těchto vlaků tvořily převážně kulomety, někdy i děla. Jediným reprezentativním československým obrněným vlakem v Rusku byl Orlík. Pplk. Hranáč v kronice píše: ruští legionáři museli zanechatOrlíkav Rusku, který by byl chloubou a representantem našich obrněných vlaků ve vlasti.

Ačkoli je téma obrněných vlaků na Rusi velmi zajímavé, bude tento článek věnován pouze obrněným vlaků na území Republiky Československé.

1918

V pondělí 28. října 1918, v den vzniku samostatného státu československého, revoluční čs. vojska převzala pancéřový vlak No IIa bývalé rakousko-uherské armády na nádraží v Praze Vršovicích. V sobotu 21. června 1919 Ministerstvo národní obrany (dále MNO) obrněným vlakům přidělilo čísla. Vlak No IIa obdržel nové označení –  Čs. pancéřový vlak č.1. (1)

Československý pancéřový vlak č.1 převzal ve Vršovicích por. Dr. ing. Pračka, jako mladší důstojník mu byl přidělen por. Makovička. Zařízení vlaku bylo dostatečné, a proto byl ihned obsazen mužstvem složeným z různých pluků a odjel v pondělí 18. listopadu na Slovensko. Z počátku byl podřízen veliteli 2. divise západní skupiny „Bratislava, později divisi gen. Šnejdárka v Lučenci. Prvé bojové užití tohoto vlaku v Republice Československé datuje se v druhé polovině měsíce listopadu, kdy pancéřový vlak pod velením por. Dr. ing. Pračky projíždějící Brnem na Slovensko, byl v Brně zdržen opravou lokomotivy. Dle kroniky PÚV měla tento den brněnská posádka podniknout útok na stanici Mikulovice obsazenou čs. Němci. K podpoře útoku byl složen lehký obrněný vlak skládající se z druhé pancéřové lokomotivy, jednoho dělového a kulometného vozu a tohoto použito s dobrým výsledkem k nočnímu přepadu a obsazení stanice. Po akci v Mikulovicích odjel obrněný vlak do Trenčína – Teplé a Trenčína, odtud pak do Jablonice, Trnavy a Leopoldova. U Bolerázu mezi Jablonicí a Trnavou byl maďarskými vojáky zanechán jeden pancéřový kulometný vůz a jeden improvisovaný obrněný vůz.

V pátek 6. prosince odjel pancéřový vlak z Trnavy do Leopoldov – Hlohovec, kde byl ještě téhož dne sveden tvrdý boj na mostě, při němž vykolejil dělový vůz. Který byl odepnut a zbytek soupravy ustoupil za most, odkud pálil po nepříteli z kulometů a odpojená dělovka z děla. Během boje byly z vlaku vyneseny kulomety a v řetězu podniknut útok na město. V průběhu boje se podařilo ukořistit tři polní děla, deset kulometů, jednu polní kuchyň a ubytovací soupravu maďarského pancéřového vlaku. Následně čs. vojsko obsadilo železniční stanici i město Hlohovec. Dělový vůz zůstal nepoškozen a po jeho uvolnění odjel vlak do Trnavy. Odkud podporoval naše vojska v obsazování Slovenska směrem na Žilinu, Vrůtky, Spišskou Novou Ves a Košice, kam dojel v úterý 31. prosince.

V pondělí 16. prosince se zúčastnil pancéřový vlak podřízený skupině pplk. Hrbenského operace proti Iglo (Spišská Nová Ves). Obrněný vlak vyjel ráno v osm hodin z Popradu přes Miklášfalvu a podporoval postup I./ 2 čs. praporu, který měl již obsazenu Miklášfalvu a Primoč. Ještě téhož dne bylo Iglo čs. vojsky obsazené.

Ve středu 18. prosince ve 13 hodin podnikl pplk. Hrbenský útok proti polákům od Popradu. Ti měli obsazeny stanice Béla a Podolín. Útok byl podporován dělostřeleckou palbou pancéřového vlaku ze stanice Hathocz a dělostřelectvem z kóty 771. Útok skončil vítězstvím a polské jednotky byly zahnány za hranice. V této době byl velením Pancéřového vlaku č. 1 pověřen por. Janata, jehož zástupcem se stal por. Makovička. Osádku tvořilo 40 mužů.

Tabulka-001

Tabulka-002

Tabulka-003

Československý pancéřový vlak č. 2 vznikl rozdělením pancéřového vlaku č. 1 na dvě části. Druhá část pancéřového vlaku byla v prosinci odeslána pod velením por. Dr. ing. Pračky do Škodových závodů v Plzni. Soupravu tvořila obrněná lokomotiva 377-362 a dva kulometné vozy 140-972 a 150-271 (ukořistěný u Bolerázu).

001

obr. Pancéřový vlak č. 2.

Pancéřový vlak „Brno vznikl na základě rozkazu velitele brněnské posádky mjr. Silvestra Vody, který dal rozkaz k urychlené stavbě improvizovaného obrněného vlaku poručíku v záloze Františku Bergerovi. Ve třech týdnech byl zhotoven v brněnské zbrojovce improvizovaný pancéřový vlak pojmenovaný Brno, který v pozdější době obdržel nové označení Čs. pancéřový vlak č. 8. Pancéřový vlak Brno se v prosinci účastnil obsazování jižní Moravy, jmenovitě Jihlavy, Znojma, Hrušovan, Mikulova a později posílil břeclavskou posádku. Jedna polovina Pancéřového vlaku Brno odjela v neděli 15. prosince 1918 z Brna do Moravské Ostravy pod názvem Pancéřový vlak „Brno 2“. Velitelem tohoto obrněného vlaku se stal por. František Berger, jehož zástupcem se stal rtm. Josef Štipčák. Osádku tvořilo 21 mužů.

Tabulka-004

Tabulka-005

Pancéřový vlak č. 7 byl postaven na východním Slovensku z rozkazu gen. Hennocque. Dva železobetonové dělové vozy zhotovili vojáci železničního pluku. Lokomotiva 377-483 byla obrněná ve Vrůtkách. Velitelem vlaku se stal por. v záloze Ladislav Haber, jeho zástupcem prap. Viktor Seidler, osádka čítala 36 mužů – námořníků.

Tabulka-006

Tabulka-007

1919

Rok 1919 upozornil na důležitost obrněných vozidel. Vpád Maďarů na Slovensko přiměl velení československé branné moci k urychlené stavbě dalších obrněných vlaků, jako protiváhu maďarským pancéřovým vlakům. V červnu Královopolská strojírna dostala za úkol postavit dva improvizované obrněné vlaky číslo 3 a 4, dále Škodovy závody v Plzni dokončily stavbu těžkých pancéřových vlaků číslo 5 a 6. MNO výnosem „děl. odd. čj. 23181/IV z roku 1919“ povolalo poručíka v záloze železničního vojska Vladimíra Mullera od pancéřového vlaku č. 4 k MNO jako referenta pro obrněné vlaky.

Československý pancéřový vlak č. 1 měl od července nového velitele nadporučíka Janatu. Obrněný vlak odjel ve čtvrtek 2. ledna z Košic do Žiliny, odtud pak do Parkánu a 28. ledna do Nových Zámků. Z Nových Zámků podnikal obsazovací akce na trati Balaž. Darmoty – St. Ďala při malých přestřelkách. V pondělí 17. února odjíždí z Nových Zámků přes Nitru do Lučence k potlačení nepokojů místních obyvatel. V pondělí 24. února se přesouvá z Lučence přes Zvolen – Vrůtky – Žilinu do Nitry, kde stál až do 7. března a týž den odjíždí do Trnavy, odtud pokračuje 14. března do Nitry a z Nitry 28. dubna do Lučence. V neděli 4. května po menší přestřelce obsazuje Filakovo, kde zůstává až do 8. května. Během svého pobytu ve Filakovu podniká obrněný vlak č. 1 denně přezvědy.

Ve čtvrtek 8. května pancéřový vlak s pomocí pěchoty po krátké přestřelce obsazuje Szécsény (Sečany). Následující den byl tlak Maďarů tak silný, že musel být tento prostor vyklizen. Večer 9. května je vlak znovu vyslán k Sečanům a dojíždí pouze do Sudáně. Následující den postupuje dále k Sečanům až k vyhozenému železničnímu můstku, kde po krátké přestřelce s nepřátelským kulometem zajímá dva maďarské vojáky. Ještě téhož dne byl obrněný vlak odvolán do stanice Filakovo.

V neděli 11. května odjíždí pancéřový vlak z Filakova do Radolče, během operace byl ostřelován 15cm houfnicemi a proto ustoupil. Odpoledne téhož dne podporuje útok pěchoty směrem k Radolči, který trval až do třetí hodiny ranní následujícího dne. Útok ztroskotal a bojová souprava kryla ústup vlastní pěchoty a zajišťovala evakuaci stanice Filakovo. Po likvidaci výhybek ve Filakovu, vlak ustoupil až do Lučence. Od 12. do 19. května stál v Lučenci, odkud konal přezvědy směrem k Rapovci.

V úterý 20. května v pět hodin ráno vlak odjíždí k Filakovu a po malých přestřelkách obsazuje stanici a proniká až k Radolči, načež se vrací do Lučence, aby následující den ve tři hodiny ráno odjel k Sečanům. Následně s pěchotou obsazuje Sečany a pronásleduje nepřátelský obrněný vlak. Večer se vrací do Lučence.

Ve čtvrtek 22. května odjíždí obrněný vlak přes Filakovo až k Somos – Ujfalu, odkud kryje ústup vlastních vojsk a ničí trať trháním kolejnic až do Filakova, kde ve stanici trhá hvězdou výhybku a evakuuje stanici. Po té ustupuje do Lučence.

Od 23. do 30. května koná obrněný vlak přezvědy směrem od Lučence k Filakovu a Rapovci.

V pátek 30. května kryje ústup vlastní pěchoty od řeky Ipoly (Ipeľ), následně ničí můstek před stanicí Lučenec a po evakuaci stanice ustupuje ve dnech 1. a 2. června přes Lovinobaňu – Kriváň – Zvolen do Hronské Breznice. Odkud vlak vyjíždí na přezvědy směrem k Levici.

V úterý 3. června ve Sv. Benediktu naráží pancéřový vlak na maďarskou pěchotu, kterou rozpráší a vzápětí je napaden rychlejším maďarským obrněným vlakem. V této době pancéřový vlak č. 1 disponoval „vypůjčenou“ nepancéřovanou lokomotivou, proto ustoupil do Nové Báně, kde vysadil část osádky se třemi kulomety, která měla obsadit návrší a vyčkat příchodu vlastní pěchoty.

Ve čtvrtek 5. června koná obrněný vlak přezvědy směrem k Levici, odkud 6. června po rozrušení trati ustoupí přes Žarnovicu do Sv. Kříže nad Hronom, kde se setkává s vlastní pěchotou. Dne 7. června vlak koná přezvědy až k mostu přes Hron, který poškodil a pokračuje až do Hronské Breznice, načež po evakuaci Hronské Breznice v neděli 8. června ustupuje do Kremničky. Odkud je následující dne odeslán k velitelství brigády do Kremnice (velitelem brigády byl. gen. Šnejdárek).

V úterý 10. června nařídil gen. Šnejdárek odeslání dělového vozu k opravě děla do Škodových závodů, neboť byl špatný zákluz a pro dělo již nebylo střelivo ráže 7 cm. Ve Škodových závodech bylo dělo převrtáno na ráži 7.5 cm. V pátek 27. června byl již dělový vůz opraven a z Plzně odeslán i se střelivem.

Ve dnech 11. až 19. června byl obrněný vlak č. 1 pověřován různými úkoly při postupu našich vojsk směrem na Zvolen. Pravděpodobně v těchto dnech najel na minu. Výbuchem došlo k proražení podlahy předního kulometného vozu, dále byla přelomena osa přední nápravy. Následkem výbuchu byli čtyři muži těžce raněni, z nichž jeden desátník zranění podlehl a čtyři muži zranění lehce. Mezi lehce raněnými byl i velitel vlaku npor. Janata, od kterého velení přijal podporučík Janouš. Poškozený kulometný vůz byl v pátek 13. června odeslán do železničních dílen v Přívoze. Šest ze zraněných bylo v pozdější době vyznamenáno čs. válečným křížem. V pátek 20. června obrněný vlak odjel do Žarnovce na odpočinek.

V pondělí 30. června pancéřový vlak odjíždí do Sv. Benedikta a 3. července dopoledne obsazuje Lučenec, kde stojí v pohotovosti do 7. července. V pátek 8. srpna se vlak zúčastňuje obsazení stanice Sečany, dne 10. srpna odjíždí přes Filakovo a Somos – Ujfalu až do Kisterenye, kde se již setkává s rumunským vojskem a 17. srpna odtud odjíždí do Salgó – Tarján.  V pondělí 15. září odjíždí ze Salgó – Tarján do Sečan, kde zůstává až do 8. října. Ve čtvrtek 9. října je obrněný vlak odeslán do své definitivní hotovostní stanice – do Lučence, odkud koná hotovostní jízdy směrem Filakovo – Somos – Ujfalu a Sečany. V úterý 21. října 1919 byl rozkazem „ZVV pro Slovensko“ ustanoven velitelem Čs. pancéřového vlaku č. 1 lodní nadporučík Schauer, jež převzal velení od ppor. Janouše. Další změna nastala 16. prosince, kdy MNO výnosem „čj. 98474.-III./8.“ určilo velitelem pancéřového vlaku č. 1 nadporučíka v záloze Františka Drápala, který přišel od těž. děl. pl. 302 Dosavadní velitel po předání agendy byl dán dnem 15. února 1920 k dispozici MNO.

Tabulka-008

 

Československý pancéřový vlak č. 2 vznikl odštěpením od pancéřového vlaku č. 1 pravděpodobně ve Vrůtkách. V roce 1919 operoval na podkarpatské Rusi, kde byly jeho hotovostní stanice. Pancéřový vlak byl podřízen veliteli východní skupiny gen. Hennocque. Tehdejšímu kronikáři PÚV se nepodařilo dohledat jméno prvního velitele tohoto vlaku, jakož i válečné akce, jejichž se obrněný vlak účastnil. Údajně se měl podílet na obsazení maďarské stanice Miškolc, kde se podařilo zajistit 18 lokomotiv a 300 železničních vagónů. Dle sdělení pozdějšího velitele nadporučíka Karla Drába mužstvo sestávalo většinou z bývalých námořníků. Dle čj. 708 z 5. listopadu 1919 východní skupiny Hennocque je informace, že osádka pancéřového vlaku č. 2 byla i s velitelem zatčena pro podezření z krádeže a obrněný vlak byl obsazen družstvem z Čs. pancéřového vlaku č. 7. Toto opatření jak je vidno z pozdějších zpráv, bylo dočasné. Výnosem MNO čj. 88474-III./8 ze dne 16. prosince 1919 se stal npor. Dráb děl. pl. 102 velitelem pancéřového vlaku č. 2, dosavadní velitel lodní poručík Ladislav Haber byl dne února dán k dispozici MNO.

Tabulka-009

Tabulka-010

Pancéřový vlak č. 3 vznikl z druhé poloviny obrněného vlaku Brno. Na rozkaz ministra národní obrany Václava Klofáče ze dne 9. června byl pancéřový vlak improvisován státní zbrojovkou v Brně, která pancéřovala vagóny. Královopolská strojírna v Brně opancéřovala lokomotivu a důkladně opravila brnění zhotovené zbrojovkou. Vlak obdržel nové jméno Pancéřový vlak č. 3 „Bratislava“. Na brnění bojových vozů však nesl jméno Pancéřák Bratislava. Obrněný vlak obsazený třiceti Sokoly od Stráže Svobody odjel z Brna ve středu 18. června na Slovensko, pod velením poručíka v záloze Františka Toušeka, kde byl podřízen veliteli 7. divise západní skupiny „Bratislava“.

Tabulka-011

Tabulka-012

002

003

004

005

008

obr. Soubor fotografií zachycující „Pancéřák Bratislava“ na nádraží Slovenský Meder (maďarsky Tótmegyer), dnes Palárikovo.

006

007

obr. Pancéřový vlak Bratislava zasáhl do bojů 20. června 1919 u Nových Zámků, hned při první akci byl pod ním vyhozen most „do povětří“.

Nový Československý pancéřový vlak č. 3 byl ukořistěn v boji u Sečovce dne 23. června III. polním praporem pěšího pluku č. 36, který zničil před ním i za ním trať. Obrněný vlak se skládal z dělového a kulometného vozu s jednou obrněnou lokomotivou. Maďarská osádka z vlaku demontovala a odnesla dělo, kulomety a některé součástky lokomotivy. Nepojízdná souprava byla obsazena pěším plukem č. 36 až 1. července, k tomuto vlaku byla následně přidělena lokomotiva ze zrušeného pancéřového vlaku č. 7. Ukořistěný vlak byl později odeslán k opravě a vyzbrojení do Škodových závodů v Plzni. Odkud se vrátil 30. ledna 1920 do Bratislavy. Velitelem Čs. pancéřového vlaku č. 3 se stal por. Eichler, kterého ve funkci vystřídal dne 16. prosince 1919 npor. Antonín Vrána.

Tabulka-013

Tabulka-014

009

obr. Maďarský pancéřový vlak ukořistěný v úterý 1. července u Sečovce.

010

obr. Již opravený Československý pancéřový vlak č. 3.

 

Pancéřový vlak č. 4 „Štefánik byl improvisiván na osobní rozkaz ministra národní obrany Václava Klofáče z úterý 10. června 1919 Královopolskou strojírnou v Brně. Obrněný vlak obsazený asi čtyřiceti Sokoly od pluku Stráže Svobody odjel ve čtvrtek 3. července z Brna. Odkud pokračoval přes Bratislavu do Galanty. Velitelem vlaku se stal nadporučík v zál. Bohuslav Chrastina. Jeho zástupcem byl poručík v zál. žel. pl. Vladimír Muller, který před odjezdem nastoupil službu u MNO jako referent pro pancéřové vlaky. V den odjezdu nastoupil službu jako mladší důstojník poručík v zál. Jan Poláček, který zde konal službu až do 18. října. Na Slovensku byl pancéřový vlak č. 4 podřízen přímo ZVV pro Slovensko. Po příjezdu do Galanty v sobotu 5. července byl obrněný vlak v přísné hotovosti, ježto tam došlo k přestřelce mezi čsl. a maď. částmi. Před uzavřením příměří vlak působil v Salgó – Tarjánu společně s jedním praporem čs. pěš. pl. 71, částmi maďarské bílé gardy a rumunskými hlídkami.

Ve středu 5. listopadu došlo ke změně velení, kdy přijal velení od npor. Chrastiny lodní nadporučík Erich Graf. Osádka obrněného vlaku tehdy čítala 3 důstojníky a 43 mužů.

Tabulka-015

Tabulka-016

Tabulka-017

Československý těžký pancéřový vlak č. 5 „Plzeňbyl zhotoven v červenci 1919 ve Škodových závodech v Plzni na základě rozkazu generálního inspektorátu. Obrněný vlak odjel z Plzně pod velením nadporučíka Jana Černocha s podřízeným nadporučíkem Vilibaldem Langem v pondělí 14. července do Komárna. Kde byl podřízen veliteli západní armády gen. Mittelhausserovi. V úterý 16. prosince přidělilo MNO k obrněnému vlaku poručíka Josefa Votíka od děl. pl. č. 104 jako dělostřeleckého mladšího důstojníka. Osádka tehdy čítala 2 důstojníky a 85 mužů. V kronice PÚV je uvedena poznámka, odkazující na informace poskytnuté npor. Langem: obrněný vlak č. 5 měl 2 lokomotivy, 2 dělové vozy, 2 kulometné vozy, 1 panc. muniční vůz a vyzbrojen mimo kulometů 2 děly.

Tabulka-018

Tabulka-019

 

Československý těžký pancéřový vlak č. 6 „Praha byl zhotoven z rozkazu generálního inspektorátu ve Škodových závodech v Plzni. Odkud vlak odjel v pátek 25. července 1919 přes Pardubice na Slovensko do Nových Zámků, kde byl podřízen veliteli 11. divise západní skupiny gen. Mittelhausserovi. Do Pardubic obrněný vlak přijel s porouchanou lokomotivou. Po nezbytné opravě odjel do Nových Zámků až 3. srpna. Pancéřový vlak se již válečných operací nezúčastnil, protože dorazil na Slovensko po uzavření příměří s Maďary. Po ústupu Maďarů ze Slovenska konal výzvědnou a hotovostní službu na hranicích republiky. Dle sdělení velitele obrněného vlaku npor. Černého, byl vlak zásoben střelivem pro kulomety německého původu, které nebylo možné použít pro čínské kulomety, jež tvořily výzbroj. Z tohoto důvodu mohla osádka v boji použít pouze děl, minometů a pušek. V pondělí 4. srpna věnovaly Škodovy závody osádce pancéřového vlaku č. 6, složenému převážně z námořníků, částku 200,- Kč.

Ve středu 13. srpna, během polního cvičení, při výcviku střelby na malé dělostřelecké střelnici u Komárna, došlo k neštěstí. Během střelby explodoval v první dělovce granát v hlavni druhého děla, čímž došlo k roztržení hlavně, při které byli zabiti dva námořníci: čet. Ludvík Cejp a des. Josef Vadinský. Oba muži sloužili za „Rakouska“ na válečné lodi St. Istvan, kde přežili její potopení. Exploze granátu v hlavni byla tak silná, že část odtržené hlavně byla vymrštěna osm metrů před dělový vůz, dělová věž byla explozí silně poškozena, stěny a podlaha proraženy, ve stropu a pancíři trčely velké střepiny střely. Mimo obou zabitých námořníků byli těžce raněni: nápředník Pilař – střepinami na krku a pravé ruce a nápředník Servis – střepinami do obou tváří, do pravé strany hlavy a prsou. Dále byli ve vedlejší dělové věži lehce raněni štáb. šikovatel Friml a šikovatel Pospíšil. Toto neštěstí mělo za důsledek velikou morální depresi u mužstva i důstojníků a nedůvěru k převrtaným námořním dělům.

V neděli 31. srpna ustanovilo MNO velitelem pancéřového vlaku č. 6 nadporučíka Bohumila Skácela od děl. pl. 302, který vystřídal dosavadního velitele npor. Černého. Zástupce velitele nadporučíka Václava Navrátila vystřídal ve stejný den nadporučík František Světelský od 4. střel.slováckého pluku. K 31. prosinci osádka čítala 3 důstojníky a 85 mužů.

Tabulka-020

Tabulka-021

Tabulka-022

011

012

013

obr. Konstrukce Československého těžkého pancéřového vlaku č. 5 a 6 byla téměř shodná.

014

obr. Osádka kulometného vozu typu Ke.

Pancéřový vlak č. 7 byl zrušen a demontován, lokomotiva v září odeslána do Škodových závodů v Plzni a následně zařazena k pancéřovému vlaku č. 3. Oba železobetonové kulometné vozy zůstaly ve Vrůtkách, kde ve dnech 24. až 30. srpna 1921 došlo k jejich demontáži. Složení vlaku a výzbroj bylo stejné jako v roce 1918.

Československý pancéřový vlak č. 8 (Brno II) byl podřízen východnímu velitelství operujícího vojska na Těšínsku. Jeho operační basí byla stanice Mor. Ostrava – Přívoz. Počátkem ledna byl vlak převelen do Těšína. V neděli 19. ledna se účastnil bojů u Golešova na trati Těšín – Skočov proti Polákům. Následujícího dne se obrněný vlak zapojil do bojů u Pruchné na trati Bohumín – Krakov. V průběhu boje došlo k zasažení dělového vozu a lokomotivy dvěma granáty ráže 7.5 cm od nepřátelského pancéřového vlaku. Žádný z granátů neprorazil pancíř, ani nikdo z osádky nebyl raněn. Obrněný vlak byl stále schopen boje až do doby, kdy po několika vypálených ranách praskla hlaveň děla, čímž se obrněný vlak stal pro dělový boj neschopným. Prasknutí hlavně bylo zavčas zpozorováno, proto následující náboj musel být z hlavně vyjmut a tím se předešlo jistému neštěstí. V tomto okamžiku byla situace pro pancéřový vlak kritická: podle situace vlastních vojsk znamenal by ústup vlaku ztrátu terénu, setrvání na místě znamenalo záhubu. I přesto, nařídil velitel vlaku poručík Fr. Berger pohyb vpřed proti nepříteli. Nepřátelský obrněný vlak se dal na ústup a za ním i nepřátelské částice zbavené podpory obrněného vlaku. Hlídka vyslaná por. Bergerem pod velením rotmistra Josefa Štipčáka sjednala spojení s čs. plukem Stráže Svobody, který postupoval vpřed. Mezitím veškerá voda v pancéřovém vlaku č. 8 byla spotřebována, proto musel být oheň lokomotivy uhašen a vlak odtažen do Bohumína. Kde byl vyměněn dělový vůz. Poškozená dělovka byla odeslána k opravě do Brna. Po prohlídce a odstranění závad se vlak vrátil zpět do Těšína, kde setrval až do vyklizení Těšínska. Dále se tento obrněný vlak účastnil obsazování Rychwaldu, Orlové, Karviné, Darkova, Těšína a Třince. Po vyklizení a obsazení Těšínska stál v Moravské Ostravě – Přívoz až do prosince 1920, kde byl likvidován a demontován. Por. Berger, dále rtm. Štipčák spolu se čtyřmi muži osádky byli za těšínskou akci vyznamenáni čs. válečným křížem a armádní pochvalou.

Ve čtvrtek 18. prosince povolalo MNO por. v zál. Františka Bergera do funkce referenta pro obrněné vlaky MNO. Poručík Berger odevzdal velení pancéřového vlaku npor. v zál. Františku Petrovi a přijal referát od por. ing. Vladimíra Mullera. Složení Čs. pancéřového vlaku č. 8 ze dne 31. prosince 1919, bylo stejné jako v roce 1918. Osádka čítala jednoho důstojníka a 21 mužů.

1920

V průběhu roku 1920 na základě přijatého branného zákona došlo k postupnému ustálení organizace československé armády. V první polovině roku proběhla výměna osádek obrněných vlaků, kdy bylo nahrazeno mužstvo starších odvedených ročníků mladými vojíny výlučně od pěších a dělostřeleckých pluků. Kázeň osádek se zvyšovala, nezahálelo se ani na poli kulturním a osvětovém, tím že byly zřizovány u všech obrněných vlaků osvětové a sportovní kroužky. Mužstvo obrněného vlaku č. 2 si založilo zpěvácký a dramatický sbor, v obci Čaňa sehrálo několik divadelních představení v obecné škole a tím si získalo sympatie tamního obyvatelstva. Z výtěžku divadelních představení či tanečních zábav bylo opatřeno přes 600 svazků zábavných a poučných knih. Podobně tomu bylo i u dalších obrněných vlaků.

Až do prosince 1920 byly obrněné vlaky v různých stanicích podřízeny různým velitelstvím. Důstojníci a rotmistři obrněných vlaků se vzájemně neznali. Prvními představenými takto roztroušených čet se stali velitelé příslušných oblastních velitelství a divizí, kteří se starali o obrněné vlaky po stránce výcvikové, personální a hospodářsko – správní. MNO mající v úmyslu organizovat veškerou útočnou vozbu v jedné jednotce, vyslalo v sobotu 24. dubna 1920 kapitána Karla Eichmana na dvouměsíční zkušenou k jednotlivým obrněným vlakům.

Tabulka-023

 

Ve čtvrtek 29. ledna MNO rozhodlo o dočasném přidělení železobetonových vozů od Pancéřového vlaku č. 7 k Československému pancéřovému vlaku č. 2. (3)

Ve středu 18. února se konala porada řešící výstavbu železniční tratě z Lysé nad Labem do Milovic. (2)

Ve středu 17. března mužstvo obrněného vlaku č. 4 spoluúčinkovalo na sokolské akademii v Lučenci. Veřejné vystoupení vojska se zdařilo, o čemž svědčí slova velitele obrněného vlaku: Bratři! Spoluúčinkováním při sokolské akademii získali jsme zase na jedné straně na naší pověsti za což všem bratřím, kteří ku zdaru akademie přispěli, srdečně děkuji a přeji i nadále mnoho zdaru.

V pondělí 29. března byla zřízena knihovna obrněného vlaku č. 1 a zahájeno půjčování knih pouze příslušníkům vlaku za poplatek 10 halířů za čtyři dny. Knihovna byla opatřena z vlastních prostředků osádky. Výtěžku za půjčení knih bylo použito k zakoupení nových knih a k opravám vazby. Funkci knihovníka vykonával ohněstrůjce Michal.

V pátek 16. dubna nařídilo Z.V.V. pro Podkarpatskou Rus přezbrojení obrněného vlaku č. 2 německými kulomety značky Bergman. 14 kulometů vz. Bergman dodala odbočka armád. zbroj. skladiště v Michalovicích, jemuž byly odevzdány všechny dosavadní německé kulomety Maxim.

V sobotu 1. května se Čs. pancéřový vlak č. 6 zúčastnil cvičení s celou bratislavskou posádkou. Průběh cvičení řídil osobně gen. Šnejdárek. Hlavní směr útoku byl veden z Bratislavy seřaďovací nádraží přes dunajský most do Petržalky. Dle sdělení rtm. v. v. St. Kočajdy, cvičení bylo zároveň pohotovostí.

V úterý 25. května při ostré střelbě z děl Čs. pancéřového vlaku č. 2 mezi stanicemi Čaňa a Barcza (Barce) se stalo neštěstí. Při sedmé ráně vybuchl předčasně granát přímo před hlavní zbraně. Při čemž došlo k těžkému zranění četaře Karla Karbana, který se nacházel v pancéřové věži. Lehce zraněni byli: dělostřelec Jan Zrnítko na ruce, uvnitř pancéřové věže plukovník Votruba velitel 3. čs. divise na břiše a ruce a major Vleeschoower velitel dělostřelectva 3. pěší divise na hlavě a ruce. Zraněný plk. Votruba a čet. Karban byli ihned automobilem odvezeni, do posádkové nemocnice v Košicích. Ostatní dva lehce zranění odjeli později. Četař Karel Karban v nemocnici svému zranění podlehl. Pohřeb četaře Karbana se konal v pátek 25. června, účastnilo se ho veškeré volné mužstvo z obrněného vlaku č. 2. Poslední proslov nad rakví nebohého druha pronesl svobodník Vojtěch Rožďál.

V sobotu 3. července odjel obrněný vlak č. 2 z Čány do Vrůtek. Vlak odjel i s ubytovací soupravou jako druhý díl osobního vlaku v 8 hodin a 10 minut z Čány.  Ve vrůtských železničních opravnách byla provedena oprava lokomotivy a dělové vozy opatřeny spojovacími a padákovými dveřmi, pozorovacími věžemi, mimo to byly provedeny menší adaptace a opravy na všech bitevních vozech. V sobotu 11. září se vlak po skončení oprav přesunul do Košic.

Ve čtvrtek 14. října byl zpracován návrh částečné demobilizace pancéřových vlaků. Ze které vyplynul nedostatek mužstva a z tohoto důvodu padl návrh na sdružení obrněných vlaků.(5)

Ve středu 27. října se ujal velení nad všemi pancéřovými vlaky a obrněnými automobily kpt. Karel Eichmann.  Následkem nedostatku mužstva byly obrněné vlaky sloučeny do skupin. Výnosem MNO ze dne 29. října 1920 bylo v Milovicích ustanoveno velitelství Zvláštních bojových útvarů (dále Z.B.Ú.). Na oficiálním razítku v době vzniku byl užit název: Velitelství zvláštních útvarů bojových (panc. vlaků, obrň. aut a tanků). Veškeré obrněné vlaky a skupiny obrněných automobilů, byly podřízeny tomuto velitelství. Vzhledem k tomu, že neexistovala žádná evidence materiálu, a nebyly vedeny inventáře, velitelství Z.B.Ú. nařídilo v úterý 2. listopadu provedení soupisu veškerého materiálu. Odborníci znající technický materiál při evidenci nepožívali jednotné názvosloví, tím došlo k tomu, že jeden druh materiálu byl v centrálním inventáři veden pod několika různými názvy.

K velitelství Z.B.Ú. byl dne 2. listopadu přidělen kpt. Karel Černoch, rtm. Josef Štipčák (od Čs. pancéřového vlaku č. 8) a rtm. Josef Novotný (od Čs. pancéřového vlaku č. 6).

Na rozkaz velitele dělostřelectva 10. pěší divise ze dne 6. listopadu odjel obrněný vlak č. 1 ze stanice Vígľaš do Báňské Bystrice.

V sobotu 20. listopadu MNO nařídilo demobilizaci mužstva a sdružení pancéřových vlaků č. 1 – 6 do tří skupin. Sloučení se mělo provést tak, aby pancéřové vlaky mající nižší číslo byly plně obsazeny a v pohotovosti, kdežto druhý vlak s vyšším číslem se stal zálohou a mohl být v případě potřeby nouzově obsazen. Pancéřový vlak č. 8 (improvisovaný) měl být rozpuštěn a demobilizován.(4)

V úterý 23. listopadu odjel Čs. těžký pancéřový vlak č. 5 z Komárna do Leopoldova za účelem výměny kulometů.

Velitel obrněného vlaku č. 8 npor. v zál. František Petr odevzdal ve středu 1. prosince velení obrněného vlaku č. 8 por. v zál. Františku Ježíškovi děl. pl. č. 8. Velitel Z.B.Ú. vyslovil por. Petrovi při jeho odchodu své plné uznání za jeho vždy bezvadné vedení svěřeného vlaku. Po předání pancéřového vlaku se npor. Petr vrátil ke svému kmenovému tělesu, jímž byl pěší pluk č. 34.

Dne 1. prosince V.Z.B.Ú. nařídilo utvoření skupin obrněných vlaků:

  • obrněný vlak č. 1 a 4 v Lučenci pod velením npor. Františka Drápala
  • obrněný vlak č. 2 a 3 v Košicích pod velením npor. Karla Drába
  • obrněný vlak č. 5 a 6 v Bratislavě pod velením npor. Františka Oppla

Sdružení vlaků ve skupiny a demontování obrněného vlaku č. 8 bylo provedeno dne 16. prosince. Mužstvo od zrušeného obrněného vlaku bylo jednak odesláno ke svým kmenovým tělesům za účelem demobilizace a jednak odesláno pod velením rtm. Lačíka k velitelství Z.B.Ú. do Milovic. Upotřebitelný materiál ze zrušeného a demobilizovaného pancéřového vlaku č. 8 nacházejícím se v Mor. Ostravě – přívoz byl odeslán do Milovic k případnému použití u skupiny obrněných vlaků 1 až 6. Vozy a pancíře byly uskladněny na nádraží v Lysé nad Labem.  K velitelství Z.B.Ú. byl odeslán: 1 improvisovaný obrň. dělový vůz, 1 improvisovaný obrň. kulometný vůz, pancéřové plotny z lokomotivy a různý železniční a kuchyňský materiál.

Na rozkaz velitele Z.B.Ú. z 1. prosince odjel Čs. pancéřový vlak č. 1 v úterý 7. prosince z Báňské Bystrice do Lučence.

Obrněný vlak č. 5 odjel dne 8. prosince z Komárna do nové trvalé posádky do Bratislavy finální nádraží.

V pátek 10. prosince odevzdal kpt. Jan Černoch velení obrněného vlaku č. 5 por. Josefu Slöditschovi do příchodu určeného velitele npor. Oppla. Kpt. Černoch odjel k V.Z.B.Ú.

V pondělí 13. prosince nařídilo velení 19. pěší brigády (divise) pohotovost Čs. pancéřovému vlaku č. 1. Vlak na krátký rozkaz odjel ihned do Zvolena.

Npor. Stanislav Ullrych od 18. prosince do 22. ledna 1921 zastupoval velitele skupiny obrněných vlaků č. 1 a 4 npor. Drápala.

V prosinci byl služebně přidělen k V.Z.B.Ú. rtm. Alois Bernardy od Čs. pancéřového vlaku č. 3 a rtm. Josef Spurný od Čs. pancéřového vlaku č. 1.

Ve čtvrtek 23. prosince byla velitelstvím 19. pěší brigády vyhlášena hotovost obrněným vlakům č. 1 a 4 z důvodu zprávy o plánovaném překročení hranice republiky maďarskou teroristickou tlupou, které se mělo uskutečnit téhož dne ve 23 hodin.

Výnosem MNO ze dne 31. prosince 1920 byli přiděleni ke svým kmenovým tělesům:

  • Bohumil Skácel těž. děl. pl. č. 302, t. č. u skupiny obrněných vlaků č. 5 a 6 v Bratislavě, odešel dne 28. ledna 1921.
  • Antonín Vrána těž. děl. pl. č. 301, t. č. u skupiny obrněných vlaků č. 1 a 4 v Lučenci, odešel dne 1. března 1921.
  • Karel Oktábec hor. děl. odd. č. 253, t. č. u skupiny obrněných vlaků č. 5 a 6 v Bratislavě, byl přemístěn k hrubému děl. pl. 109.

V pátek 31. prosince odešel za účelem demobilizace npor. Josef Franz od skupiny obrněných vlaků č. 1 a 4 ke svému kmenovému pluku č. 35.

Tabulka-024

1921

V pondělí 17. ledna byl administrativně likvidován Čs. těžký pancéřový vlak č. 5, velení vlaku přijal od por. Josefa Slödische por. František Oppl, velitel skupiny obrněných vlaků 5 a 6.

V sobotu 22. ledna byl Čs. pancéřový vlak č. 4 administrativně likvidován a sloučen ve skupinu obrněných vlaků č. 1 a 4 pod velením npor. Františka Drápala. Dosavadní velitel npor. Stanislav Ullrich nastoupil službu u V.Z.B.Ú. v Milovicích.

V úterý 22. února důvěrná příloha k rozkazu č. 4 velitele Z.B.Ú. nařizuje odeslání veškerého mužstva pancéřových vlaků a aut ke svým příslušným náhradním tělesům. V činné službě zůstali pouze rotmistři z povolání a mužstvo, které podalo žádost o přijetí do stavu poddůstojníků z povolání. Příloha k rozkazu obsahuje směrnice pro obrněné vlaky a automobily. Směrnice pro vlaky nařizovala čištění a konzervování veškerého materiálu. Lokomotivy a veškeré vozy měly být uzamčeny s výjimkou jednoho ubikačního vozu u každé skupiny obrněných vlaků, který měl sloužit jako strážnice.

Nařízením MNO ze dne 25. února bylo ke všem skupinám obrněných vlaků přiděleno pěšími divizemi mužstvo. Jednalo se celkem o 54 dělostřelců a 156 kulometčíků. Mužstvo však bylo neukázněné a nespolehlivé, protože pluky využily příležitosti a zbavily se špatného živlu.

V neděli 28. února odevzdal npor. Antonín Vrána velení obrněného vlaku č. 4 kpt. Františku Drápalovi. Npor. Vrána se vrátil k těžkému děl. pl. č. 301.

Na základě rozkazu velitele Z.B.Ú. z 25. února bylo 8. března ke skupině obrněných vlaků č. 1 a 4 přiděleno 12 dělostřelců a 38 kulometčíků, dalších 12 dělostřelců a 38 kulometčíků ke skupině obrněných vlaků č. 2 a 3 a 30 dělostřelců a 80 kulometčíků ke skupině obrněných vlaků č. 5 a 6. Výcvikem tohoto mužstva se měla pro přechodnou dobu zajistit bojeschopnost pancéřových vlaků. Mimo dělostřeleckého a kulometného výcviku bylo mužstvo cvičeno ve střelbě z ručnic a pistolí (revolverů) a ve vrhání ručních granátů. Několik inteligentních mužů se mělo účastnit cvičení v obsluze telefonních aparátů, stavění vedení a v užívání všeobecných značek. Veškeré mužstvo se cvičilo i ve všeobecné železniční službě, v obeznámení se všemi nejdůležitějšími návěstními předpisy. Dále byl výcvik zaměřen na opravování poškozených tratí, stavbu jednoduchých provizorních tratí, ohledávání trati a mostu po stránce způsobilosti k užívání pancéřovými vlaky, hledání min a podkopů. Nebyl však prováděn odborný výcvik v obsluze lokomotiv, protože se předpokládalo (v případě potřeby) přidělení obsluhy od železničního pluku či civilní správy železnic. Pro rychlý výcvik byli velitelům skupin pancéřových vlaků dáni k dispozici velitelé a rotmistři od skupin obrněných automobilů. Tito důstojníci a rotmistři měli za úkol provádět pouze kulometný výcvik a nesměli se používat k žádným jiným službám u pancéřových vlaků.

Ve středu 23. března Škodovy závody v Plzni dodaly záložní obrněný vlak skládající se ze dvou obrněných kulometných vozů typu Ke a jedné obrněné lokomotivy. Tento vlak byl ponechán na nádraží v Lysé nad Labem.

Po prvém pokusu o návrat excísaře Karla do Maďarska došlo k rozdělení skupin obrněných vlaků na jednotlivé pancéřové vlaky. Z tohoto důvodu došlo k přidělení důstojníků. Dne 5. dubna převzal velení pancéřového vlaku č. 3 npor. Stanislav Ullrich a pancéřového vlaku č. 6 kpt. Jan Černoch. Dne 7. dubna se ujal velení pancéřového vlaku č. 4 kpt. Bohumil Skácel, který byl povolán od dělostřelecké automobilního oddílu.

Rozkaz velitele Z.B.Ú. č. 7  ze dne 11. dubna obsahoval informaci o tom, že dle hlášení skupin pancéřových vlaků je mužstvo velice špatné kvality. Proto se velitelství Z.B.Ú. otázalo jednotlivých velitelů, jestli je mužstvo způsobilé k výkonu této zvláštní služby. Pro zlepšení úrovně výcviku povolilo V.Z.B.Ú. dvě cvičné jízdy měsíčně.

V sobotu 16. dubna se účastnil pancéřový vlak č. 2 cvičení s 11. pěší divisí u Dolní Myšle (Nižná Myšľa).

V úterý 26. dubna odevzdal npor. Ullrich velení pancéřového vlaku č. 3 kpt. Drápalovi a odjel zpět k V.Z.B.Ú. na své předchozí působiště.

V neděli 1. května byla zrušena výjimečná pohotovost obrněných vlaků.

Dne 2. května předal kpt. Skácel veškerou agendu a všechen materiál pancéřového vlaku č. 4 npor. Drápalovi. Po předání obrněného vlaku, se vrátil kpt. Skácel do školy těžkého dělostřelectva v Českých Budějovicích.

V úterý 3. května předal kpt. Černoch velení pancéřového vlaku 6 kpt. Opplovi. Po předání se vrátil kpt. Černoch k V.Z.B.Ú.

Dne 4. května odjel npor. Jarolímek od skupiny obrněných vlaků č. 1 a 4 a dne 11. května převzal velení nad skupinou obrněných vlaků 2 a 3 od npor. Drába.

O neuspokojivém stavu mužstva, přidělenému ke skupinám pancéřových vlaků, svědčí i důvěrná příloha k rozkazu č. 22, ve které kpt. Eichmann píše: Do minulého kursu pro službu trhací a spojovací bylo jednotlivými veliteli skupin odesláno mužstvo buď tak málo inteligentní, že není schopno pro tyto služby, nebo mužstvo neznalé služebního jazyka. Samozřejmě, že těmto vojínům nemohly být vštěpeny ani nejjednodušší principy těchto dvou speciálních služeb. Jsou to zvláště: pěš. Perlus Julius, pěš. Mazsalovič Michal, pěš. Wagner František a Demian Ondřej. Velitelé skupin, kterými byli tito muži do kusu odesláni, hlásí ihned, z jakého důvodu toto mužstvo uznali schopnými pro absolvování kursu.

 

V úterý 23. srpna odjel pancéřový vlak č. 2 pod velením por. Slöditsche z Košic do Krompach. Odkud se vrátil až 5. září.

V pondělí 3. října na žádost Z.V.V. v Užhorodu odjel Čs. pancéřový vlak č. 2 pod velením npor. Emanuela Jarolímka z Košic do Užhorodu. Stav: 1 důstojník, 3 rotmistři a 36 mužů. A vrátil se zpět do Košic 11. října.

V pondělí 24. října byla vyhlášena mobilizace obrněných vlaků a automobilů. K doplnění válečného stavu byli žádáni záložníci od pluků. Pluky však odeslaly mužstvo, které u obrněných vlaků nikdy nesloužilo, nebylo ani vystrojeno, takže velitelé obrněných vlaků museli pro ně obstarávat oděv, prádlo, přikrývky a výstroj. Někteří vojáci přišli od pluků v civilu, jiní bez bot apod. Vagony pro ubytování mužstva nedocházely ani pátý mobilizační den. Nebylo místo pro mužstvo ani pro materiál, takže velitelé pancéřových vlaků si museli vypůjčovat železniční vozy od místních železničních úřadů, nebylo prken a kamen k zařízení ubytovacích vozů ba ani slámy a slamníků.  Největší problémy nastaly u Čs. pancéřového vlaku č. 6, kdy osádka byla v civilu a obdržela oděv až sedmý mobilizační den. Vzdor všem těmto potížím byla nálada všech dobrá, takže pilnou prací bylo dosaženo hotovosti poměrně brzo. Čs. pancéřový vlak č. 3 dosáhl hotovosti v neděli 6. listopadu. Po demobilizaci v měsíci prosinci byly obrněné vlaky opět sloučeny ve skupiny.

V pondělí 24. října odjel Čs. pancéřový vlak č. 6 pod velením npor. Františka Loutockého a osádkou tvořenou: loďmistrem Josefem Boudou, rtm. Štěpánem Kočajdou a 78 muži z Bratislavy do St. Ďaly. Dne 25. října se vlak přesunul do Komárna, kde byl podřízen tamnímu úsekovému velitelství. Odtud pak odjel 5. listopadu do Nových Zámků pod velením npor. Ullricha.

Dne 25. října z Lysé nad Labem do Lučence byl odeslán záložní obrněný vlak (sestávající z jedné lokomotivy a dvou kulometných vozů „vz. Škoda“) k Čs. pancéřovému vlaku č. 4. Od tohoto dne přestal záložní obrněný vlak existovat a stal se součástí pancéřového vlaku č. 4. Útočný vůz obrněného vlaku č. 4 sloužil jako muniční vůz téhož vlaku.

Ve středu 26. října odjel Čs. pancéřový vlak č. 3 pod velením Josefa Slöditsche z Košic do Velké Szalancze. Stav: 1 důstojník, 1 rotmistr a 25 mužů.

Dne 27. října nařídil velitel 21. pěš. brig. přemístění Čs. pancéřového vlaku č. 3 z Velké Szalancze do Alsomyšle s podřízením veliteli podúseku 6.

Dne 3. listopadu přijel Čs. pancéřový vlak č. 4 do Košic.

Na rozkaz velitele 19. pěš. brigády ze dne 26. října odjel Čs. pancéřový vlak č. 1 z Lučence do Filakova, odkud dle rozkazu velitele 9. hran. prap. konal vyjížďky do stanice Samošova, kde držel pravidelně pohotovost v noci.

V úterý 29. října npor. František Loutocký, na rozkaz V.Z.B.Ú., odevzdal velení Čs. pancéřového vlaku č. 6 npor. Stanislavu Ullrichovi a odjel ihned k Čs. pancéřového vlaku č. 5 do Bratislavy. Téhož dne kpt. Bohumil Skácel převzal velení pancéřového vlaku č. 3 od por. Josefa Slöditsche.

V pátek 4. listopadu nastoupil službu u Čs. pancéřového vlaku č. 3 por. Karel Jelínek od pěš. pl. č. 46. Ve stejný den se přesunul pancéřový vlak č. 3 z Alsomyšle do Košic. Dále odjel Čs. pancéřový vlak č. 1 pod velením por. Drápala z Lučence do Filakova.

Dne 5. listopadu odjel pancéřový vlak č. 6 z Komárna do Nových Zámků. Dle mínění velitele proto, aby mohl zasáhnout do případných bojů za Levicí, kde se údajně objevil maďarský pancéřový vlak.

V neděli 6. listopadu byla zrušena pohotovost pancéřovému vlaku č. 3. Tím byla opět utvořena mírová skupina obrněných vlaků č. 2 a 3.

Dne 7. listopadu vykonal gen. Josef Šnejdárek prohlídku bojové garnitury pancéřového vlaku č. 6 a vyslovil plnou spokojenost nad pohotovostí a stravováním mužstva. Po přehlídce byl vlak přezbrojen na kulomety Maxim.

Ve čtvrtek 10. listopadu vykonal prohlídku posádky v Nových Zámcích ministr národní obrany František Udržal. Ministr si prohlédl i Čs. pancéřový vlak č. 6, jeho inspekci ukončila sněhová vánice.

Ve středu 16. listopadu za účelem demobilizace odejel Čs. pancéřový vlak č. 1 pod velením npor. Drápala z Filakova do Lučence. Týž den byla zrušena pohotovost obrněným vlakům č. 1 a 4.

V důsledku ukončení vrchní stavby vlečky Lysá – Milovice nechal dopravit velitel pododdílu Z.B.Ú. dva železniční vozy Ik 622-616 a Ik 604-621 z bývalého pancéřového vlaku č. 8 do provizorní železniční stanice Milovice –tábor, kde byly uskladněny až do roku 1925, kdy došlo k jejich demontáži.

V sobotu 26. listopadu nařídilo velitelství Z.B.Ú. seskupení obrněných vlaků č. 1, 2, 3, 4, 5 a 6 .

V úterý 6. prosince přestaly existovat obrněné vlaky č. 3, 4 a 6 jako administrativní jednotky.

Tabulka-025

V neděli 18. prosince odešel velitel pancéřového vlaku č. 6 npor. Ullrich zpět na své předmobilizační pracoviště.

Dne 19. prosince odeslalo velitelství skupiny obrněných vlaků č. 1 a 4 železniční vůz „Gr 114-243“, jež byl součástí pancéřového vlaku č. 4, ke skupině pancéřových vlaků č. 2 a 3 do Košic, kde byl používán ke stejnému účelu.

Npor. František Petr určený velitelem skupiny pancéřových vlaků č. 5 a 6 převzal velení dne 21. prosince od kpt. Františka Oppla, který se vrátil ke svému kmenovému tělesu. V tento den propagační výbor Slovenského národního divadla poděkoval osádce skupiny obrněných vlaků č. 1 a 4 za finanční dar ve výši 126,80,-Kč.

Výnosem MNO z 21. prosince byla upravena podřízenost obrněných vlaků následovně: skupiny obrněných vlaků 1 a 4 v Lučenci a č. 5 a 6 v Bratislavě podléhaly Z.V.V. v Bratislavě a skupina č. 2 a 3 v Košicích podléhala přímo MNO. Týž den odjel velitel Z.B.U. z Milovic do Bratislavy k přehlídce jednotek Z.B.Ú. Dále byl převelen velitel Čs. pancéřového vlaku č. 6 npor. Ullrich na své předmobilizační působiště.

Ve středu 28. prosince odjely pancéřové vlaky č. 3 a č 2 z Košic do Torny. Důvodem jejich odjezdu se stalo sesílení stanice Torny. Vlaky se vrátily následující den zpět do Košic.

Tabulka-026

Tabulka-027

 

1922

V pondělí 3. dubna odjela lokomotiva 99-16 od skupiny Čs. těžkých pancéřových vlaků č. 5 a 6 z Bratislavy do Milovic, kde byla předána k vedení stavby vojenské dráhy v Milovicích.

Dne 7. července dosavadní Velitelství zvláštních bojových útvarů bylo změněno na Prapor útočné vozby.

V úterý 22. srpna konal Čs. pancéřový vlak č. 1 ostrou střelbu z děl na trati Lučenec – Kalinovo. Střelbě byl přítomen velitel 10. děl. brig. plukovník Macek.

Na telegrafní rozkaz velitelství 10. pěší divise odjel Čs. pancéřový vlak č. 1 ve čtvrtek 7. prosince z Lučence přes Filakovo do Samošové k podpoře četnictva a 9. hraničního praporu při zajištění hranice. Pancéřový vlak zde konal hotovostní službu do 8. prosince a 9. prosince odjel do Filakova. Dle zpráv od 10. pěší divise došlo na jednom místě ke srážce mezi československými a maďarskými pohraničními strážemi, protože čs. stráže postoupily z dosavadní demarkační čáry na hraniční čáru stanovenou rozhraničovací komisí a geometry již vykolíkovanou. K tomuto postupu nebyly naše stráže oprávněny, protože nová hranice nebyla dosud státními úřady oficiálně notifikována.

Na ústní rozkaz velitele pohraničního pásma plk. Bräunlicha odjel v neděli 10. prosince Čs. pancéřový vlak č. 1 z Filakova do Lučence.

V úterý 12. prosince zrušilo posádkové velitelství v Lučenci hotovost pancéřového vlaku č. 1, dočasně přidělené mužstvo od p. pl. 25 a děl. pl. 10 se vrátilo ke svým kmenovým tělesům.

V prosinci 1922 velitel PÚV kpt. Eichmann předává velení pplk. ing. Vojtěchu Veselému.

Tabulka-028

Tabulka-029

 

1923

V pátek 27. července převzal prozatímně velení skupiny pancéřových vlaků č. 2 a 3 por. Chudoba.

V průběhu listopadu a prosince jsou veškeré bojové soupravy odeslány do Milovic. „Armáda“ vrací neobrněné vozy ČSD, protože nájem vagónů byl finančně náročný, za osobní vagón se denně platilo 30,- Kč, za nákladní 20,- Kč a za lokomotivu 174,- až 237,- Kč.

1924

Ve dnech 9. a 10. ledna rtm. Karel Říha dopravil do Nymburka dvě pancéřové lokomotivy k popravě.

V pondělí 14. ledna velitel PÚV ustanovil npor. Emanuela Jarolímka velitelem všech pancéřových vlaků až do úplné likvidace skupin pancéřových vlaků.

Ve čtvrtek 3. června byly do dílen státních drah v Plzni odeslány lokomotivy 99-13 a 99-16, kde je protokolárně předal npor. Emanuel Jarolímek. Pro cestu do Plzně, byl průvodčím lokomotiv jmenován rtm. Říha. Lokomotivy zde byly odstrojeny a pancéřové plechy uloženy pro případ mobilizace.

1925 – 1928

Ve středu 15. července 1925 převzal velení PÚV pplk. František Valenta.

Na přelomu července a srpna 1925 vypracovala konstrukční kancelář škodových závodů projekt nového pancéřového vlaku.

015obr. Konstrukční řešení pancéřového vlaku z roku 1925.

016

obr. Dělový vůz.

017

obr. Dílenský vůz.

019

obr. Velitelský vůz.

018

obr. Pancéřová lokomotiva.

 

Ve čtvrtek 14. ledna 1926 převzala přejímací komise technické správy PÚV vozidla pancéřových vlaků, jež byla v majetku železniční správy.

Ve středu 3. března 1926 rtm. Karel Říha převzal v továrně Breitfeld a Daněk ve Slaném opravený dělový vůz pancéřového vlaku č. 3.

Ve středu 26. května 1926 se konala exkurse učiliště pro pěší u PÚV, během které kpt. Sovadina představil tank Renault FT a obrněný automobil P.A.II. a kpt. Ullrich pancéřový vlak.

V sobotu 17. července 1926 se konala přednáška o obrněných automobilech a tancích pro příslušníky Pěšího pluku 42. V rámci přednášky předvedla Rota obrněných automobilů jeden tank, jeden obrněný automobil a pancéřový vlak.

Ve čtvrtek 22. července 1926 bylo nařízeno přezbrojení pancéřových vlaků z kulometů Maxim na kulomety Hotshkiss.

V sobotu 20. listopadu 1926 je v Milovicích dokončena remíza, do této doby vlaky stály pod širým nebem.

Ve čtvrtek 17. března 1927 se konalo předvedení pancéřového vlaku a tanků pro důstojníky válečné školy. Přednášku o obrněných vlacích vedl kpt. Ullrich a o tancích hovořil npor. Čáni.

V pondělí 21. března 1927 veškeré setniny PÚV odevzdaly pušky vz. 98, karabiny vz. 98, veškeré bodla a revolvery vz. 98 do augmentačního skladu. Téhož dne setniny obdržely náhradou pušky a bodla vz. 24. Dále každá obdržela osm pistolí vz. 24.  Velitel PÚV v souvislosti s výdejem nových zbraní nařídil: Zakazuji používati k puškám provazů, řemenů od kalhot a podobných nepředepsaných předmětů, aby bylo zamezeno poškození zbraní. Pro bodla vz. 24 možno používati závěsníků pro bodák Mauser.

V úterý 31. května 1927 upozornil velitel PÚV na nešetrné zacházení s puškami nového vzoru slovy: Jelikož bylo zjištěno, že při výcviku v rychlém nasedání a vystupování z vagonů pancéřových vlaků se nové pušky a bodáky značně poškozují, nařizuji, aby tento druh výcviku se u roty pancéřových vlaků prováděl bez pušek neb s atrapami.

Ve dnech 1. a 2. srpna 1927 se v kopřivnické vozovce konaly přejímací zkoušky motorové drezíny objednané pro pancéřové vlaky. Převzetím drezíny byl pověřen kpt. Stanislav Ullrich.

Dne 23. prosince 1927 byl zpracován plán výcviku čet pancéřových vlaků. V rámci nouzového výcviku se měli dělostřelci a železniční personál cvičit ve střelbě z kulometů a kulometčíci ve střelbě z děl.

Tabulka-030

Poděkování autora za rady a pomoc náleží Jiřímu Tintěrovi a Martinu Říhovi.

Prameny:

VHA Praha

Archiv Difrologického klubu

Poznámky:

  • MNO č.j. 20273/org.-1919
  • MNO č.j. 49027 – 1920
  • MNO č.j. 48687 – 1920
  • MNO č.j. 6555 – 1920
  • MNO č.j. 6858 – 1920
  • Denní rozkazy VZBÚ a PÚV
  • Kronika PÚV