Foto týdne – útok brigády u Dunkerque 5. listopadu 1944

05 Nov Foto týdne – útok brigády u Dunkerque 5. listopadu 1944

Dne 5. listopadu 1944 vydal velitel Československé samostatné obrněné brigády u Dunkerque gen. Liška povel k útoku. Jeho úmysl byl podobný jako při akci na 28.října – tj. provézt násilný průzkum v úseku tankového praporu 2, do hloubky zhruba dvou kilometrů ve třech směrech s hlavním náporem v jižní části. Úkolem byli pověřeni tankisté tankového praporu 2 a brigádní štábní roty, pěšáci motopraporu, brigádní štábní roty a záložní tankové roty. Akce 5.listopadu neskončila s takovým úspěchem jako útok v předchozím týdnu. Čs. brigáda ztratila při útoku 36 padlých a 101 zraněných, z toho 22 lehce. Francouzi měli 11 mrtvých a 11 těžce zraněných. Velké ztráty však utrpěla také německá armáda, jak při boji s pozemními jednotkami, tak při opakovaných náletech letectva. Německý prapor Korn, byl z větší části zničen. Fotografie zachycuje německé zajatce přebíhající do týlu našich jednotek.

Úryvek z deníku brigádní štábní roty:

„Útok začal přesně v 10.00 hodin. První vyráží četa nadporučíka Kavaleho a na jeho tancích je rozmístěna pěší četa četaře aspiranta Maixnera. Za nimi v těsné blízkosti následuje halftrack s družstvem ženistů. Za těmito jedou tři brencarriery motopraporu. V druhém sledu vyjíždí za sebou četa nadporučíka Šnajdra, pěší četa rotného aspiranta Křížka a halftrack nadporučíka Černíka s řidičem četařem aspirantem Hlezkou. Pro podporu útoku jede na halftracku rotmistr Pončík s minometným družstvem. Mají německé 8cm minomety. Celý proud útočící po ose vlevo cesty Ghywelde – Dunkerque. Zleva jsme chráněni zatopeným terénem a zprava naším sousedem, kterým je 3. rota tankového praporu 2. Ta má za úkol vyčistit první postupový cíl – tři farmy a prostor kolem nich. Podél těchto farem postupuje náš proud a četa nadporučíka Kavaleho již zahájila palbu na další cíl, velkou farmu podél cesty. Četa četaře Maixnera sesedla, jelikož byla napadena kulometnou a puškovou palbou a postupuje za tanky. Němci nás též začínají silně ostřelovat minomety a 88mm kanony. Za silné nepřátelské palby postupujeme jen zvolna. Celý útok vázne pro pomalý postup našeho pravého souseda. Nepřátelského opěrného bodu, který minulý týden pěchota štábní roty obsadila během čtvrt hodiny, se tanky 3. roty a pěchota záložní tankové roty nemůže zmocnit ani po dvouhodinovém boji. Mezitím najel velitelský tank nadporučíka Kavaleho na minu.

Má přetržený pás a uražené jedno kolečko. Nadporučík Kavale, jehož osádka nebyla zraněna, nepřestává pálit z kulometu na dané odpory. Druhý tank téže čety s velitelem rotným Dočekalem chce předjet poškozený tank, ale také najíždí na miny a má zpřetrhané oba pásy. Družstvo ženistů za silné minometné palby odstraňuje minové pole, ale úkol je to velmi těžký a zdlouhavý. Němci totiž nakladli tři až čtyři Teller miny na sebe a místy jsou až 50 kg nálože třaskavin s elektrickým odpalováním. Když byl průchod minovým polem zhotoven a zbaven min, jde dopředu četa podporučíka Šnajdra s pěchotou a ujímá se tak úkolu vedoucí čety. Asi v té době je nepřátelskou palbou zraněno šest mužů a střelou z kulometu zabit četař aspirant Maixner.

Zatím již četa podporučíka Šnajdra ničila další nepřátelský odpor – rozsáhlou farmu, kterou se jim podařilo zapálit palbou z kanonů. Nepřátelská posádka farmy nemohla již dále vzdorovat, a proto se vzdává. Jako první vychází Němec s bílým hadrem na koštěti. Za ním následuje skupina asi sedmi dalších. Byli okamžitě prohledáni a poklusem odesláni do našich pozic. Velmi dobře, odvážně a s velkou jistotou si přitom počínal vojín Greň, který s ukořistěným kulometem MG42 kryl palbou celou četu. Krátce poté přichází rádiem rozkaz k ústupu. Nejdříve ustupuje pěchota za krycí palby tankové čety podporučíka Šnajdra, která má též za úkol chránit vyprošťování nepojízdných tanků. Tanky jsou vyprošťovány jedním tankem Cromwell a jedním speciálním tankem. Přitom však dochází k tragickému neštěstí. Tank nadporučíka Kavaleho byl zasažen střelou z nepřátelského kanonu. Nastává velká exploze. Současně vybuchuje nádrž benzinu, oleje a zbývající střelivo. Uvnitř tanku byli tito vojáci: velitel nadporučík Kavale, řidič četař Hlaváček, ženista vojín Šebesta a ve věži stál vojín Pejsar. Věž byla explozí urvána a odhozena. S ní asi dvacet metrů odletělo tělo vojína Pejsara, jenž přes smrtelné popáleniny se válí po zemi ve velkých bolestech a snaží se uhasit oheň na svém těle. Výbuchem byl též těžce popálen řidič vyprošťovacího tanku od tankového praporu 2 četař Havlíček. Vojínu Karulovi se zatím podařilo uhasit oheň na svém krku. Podporučík Kysela a vrchní mechanik rotný Vlk, kteří jako zázrakem ušli hrozné smrti, se okamžitě bez ohledu na vlastní nebezpečí vrhli k nešťastnému Pejsarovi a Havlíčkovi. Uhasili oheň na jejich tělech hlínou a blátem a naložili oba na pojízdný pomocný tank. (Vojín Pejsar podlehl svým zraněním 9. listopadu v nemocnici v St. Omer). Zatím stále explodují granáty z tanků, německé miny a střely z 88mm kanonů. Kouřové střely vybuchují a létají vysoko do vzduchu. Pro osádku tanku nadporučíka Kavaleho se nedá vůbec nic dělat. Při výbuchu byli okamžitě usmrceni a v několika vteřinách spáleni beze stop. Z jejich tanku zůstalo jen několik rozpadlých spálených pancířů. Ústup potom pokračoval dál, podle plánu a beze ztrát.“

(text zdroj: Ivan Procházka, Válečný deník Československé samostatné obrněné brigády, AVIS 2006)