05 Lis Plk. pěchoty Jindřich Skácel
(7. února 1896 – 9. října 1976)
Tomáš Pilvousek
Jindřich Skácel se narodil 7. února 1896 Čeňku a Anně Skácelovým v Pěnčíně u Přerova. V roce 1914 ukončil svá studia na obchodní akademii v Přerově a nedlouho poté musel narukovat do rakousko-uherské armády. Jindřich Skácel byl na počátku války prezentován u 54. pěšího pluku a posléze byl přeložen k 57. pěšímu pluku, v rámci něhož působil na pozici velitele čety a poté i roty. V červnu roku 1916 byl zajat v hodnosti kadeta a internován v zajateckých táborech v Birjuči a Zadonsku. V dubnu roku 1917 vstupuje na základě vlastní žádosti do československých legií.
V srpnu 1917 byl Jindřich Skácel odeslán do školy pro čs. důstojníky v Borispole. Po úspěšném dokončení kurzu byl v hodnosti praporčíka odeslán k 6. čs. střeleckému pluku „Hanáckému“, s nímž prodělal krvavé boje v březnu 1918 o železniční stanici Bachmač.
Organizační a velitelské schopnosti, rozhodnost a houževnatost zajistily Jindřichu Skácelovi jmenování pobočníkem předsedy vojenského odboru Odbočky Čs. národní rady (OČsNR) v Jekatěrinburku Rudolfa Medka, pozdějšího brigádního generála a známého básníka a prozaika meziválečného Československa. Funkci zastával od října roku 1918 do ledna roku 1919. Z rozkazu Československého vojska na Rusi z ledna roku 1919 je tehdy již poručík Skácel převelen ke štábu armádního sboru a stává se pobočníkem generála Jana Syrového, s nímž se pravidelně účastní jednání s generálem M. R. Štefánikem, při jeho návštěvě pluků ruských legií, nebo s generálem M. Janinem, či rozporuplným admirálem Kolčakem. V průběhu jeho služby u štábu Čs. vojska na Rusi získává hodnost kapitána.
Od ledna 1919 slouží major Skácel u štábu Čs. vojska na Rusi
Jindřich Skácel opouští Rusko 23. transportem, lodí „U.S.A.T. Prezident Grant“, který evakuoval mimo jiné štáb vojska a z Vladivostoku odplul 10. května 1920. Do osvobozené vlasti se vrací v červnu téhož roku v hodnosti majora a přijímá službu u nově vzniklé československé armády. V průběhu jeho vojenské kariéry prošel řadou posádek, kde vždy plnil výtečně své velitelské povinnosti.
Služba Jindřicha Skácela u čs. armády začíná u pěšího pluku 33, kde od roku 1921 velí II. praporu již v hodnosti podplukovníka pěchoty. Následná služba ho zavedla do Dolného Kubína na Slovensku, kde byl dislokován horský prapor 3, kterému velel do října roku 1925.
Zkušenosti s vedením vojenského tělesa velikosti praporu získal Jindřich Skácel již v říjnu roku 1925, kdy převzal velení hraničářského praporu 5 v Chebu. Zde úspěšně velel hraničářům až do února roku 1928, kdy byl převelen do Trutnova. Ve velení trutnovské posádky nicméně setrval pouze do září téhož roku, kdy byl vystřídán pplk. pěch. Arnoštem Bösraugem. Teprve v únoru roku 1929 začíná jeho čtyřleté působení u hraničářského praporu 2 a současně s tím i končí časté výměny ve velení praporu. Pplk. pěch. Jindřich Skácel velel svědomitě trutnovskému praporu až do prosince roku 1933, kdy jej na postu velitele vystřídal plk. pěch. Jiří Augustín Vorlíček, který u praporu setrval až do jeho zániku v roce 1939.
Velitelská činnost pplk. Jindřicha Skácela u trutnovské posádky nebyla jednoduchá. Dosavadní časté výměny na postu velitele praporu se výrazně projevily v hodnocení výkonnosti posádky, což se muselo urychleně napravit. Zároveň bylo nutné urovnat vztahy mezi důstojnickým sborem, mužstvem a německým obyvatelstvem, které byly v častých případech značně vyostřené. Proti důstojnickému sboru vystupoval ale i tehdejší okresní hejtman Leo Herscher, který nesouhlasil s plánovaným soustředěním doposud rozptýlených částí praporu v Trutnově a ubytováním v nově budovaných kasárnách. Vzájemné vztahy se podstatně zhoršily zejména v roce 1930 v souvislosti se sčítáním lidu, kdy se organizačně nutným přesunem dvou ryze českých rot do Trutnova podstatně zlepšil početní stav české menšiny v Trutnově. Rozpor mezi velitelem trutnovské posádky a okresním hejtmanem byl řešen až na velitelství 4. divize v Hradci Králové. Z vyšetřovacího protokolu sepsaného dne 16. ledna 1932 plk. Skácelem diviznímu generálu Ludvíku Krejčímu čteme: „Přesto, že jsem mu (pozn. okresnímu hejtmanovi) dal na srozuměnou, že přesun rot není věcí libovůle, nýbrž že přesun má svůj oprávněný podklad jednak v beztak předvídaném soustředění praporu v Trutnově a dostavbě kasáren, jednak již v dříve nařízeném meziposádkovém cvičení, navrhl mi, abych roty odeslal zpět, nehledě na to, že tím zasahoval do kompetence a odpovědnosti vojenských úřadů. Odmítl jsem přirozeně jeho bezdůvodný nátlak…“
Přes všechny obtíže se pplk. Skácelovi podařilo v dobách celosvětové hospodářské krize, která trutnovský region zasáhla obzvláště silně, dobudovat kasárna praporu (od ledna 1932 zvané „Krkonošské kasárny“), přesunout poddůstojnickou školu praporu z Josefova do Trutnova a soustředit rozptýlené části praporu z okolí v Krkonošských kasárnách. Pplk. Jindřich Skácel stál v čele trutnovské posádky v době, kdy hraničáři přijímali svůj první bojový praporec v červenci 1931, a v květnu 1932 přijal z rukou prezidenta republiky čestné přízvisko praporu: hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“. Za svoji službu u trutnovské posádky byl Jindřich Skácel povýšen do hodnosti plukovníka s platností od 1. ledna 1931.
 |
 |
 |
| Plk. pěchoty Jindřich Skácel v době své služby u trutnovských hraničářů | Od května 1924 do října 1925 sloužil Jindřich Skácel u Horského praporu 3 v Dolním Kubíně | Od roku 1925 do roku 1928 stál v čele Hraničářského praporu 5 v Chebu |
Povýšení do plukovnické hodnosti však předznamenalo jeho brzký odchod z Trutnova k některému z pěších pluků předválečné československé armády. Od druhých hraničářů byl plukovník Jindřich Skácel převelen k opavskému pěšímu pluku 15, u nějž sloužil do listopadu roku 1934. Další posádkou, kde prokazoval své dobré velitelské schopnosti, byl pěší pluk 17 v Trenčíně. Na Slovensku sloužil plk. Skácel prakticky až do zániku Československa.
Na základě osvědčení, které vydal náčelník hlavního štábu branné moci generál Ludvík Krejčí, měl být plk. pěchoty Jindřich Skácel povýšen do hodnosti brigádního generála k 28. říjnu 1938. K tomu vlivem mnichovských událostí nedošlo.
V červenci roku 1939 Jindřich Skácel utrpěl při autonehodě u Kroměříže zlomeninu spodiny lebeční. Tato nehoda ho upoutala na několik měsíců na nemocniční lůžko a jeho zdravotní stav se zlepšil až v průběhu roku 1942. V nemocnici jej pravidelně navštěvoval i tehdejší předseda protektorátní vlády gen. Alois Eliáš (pozn. popraven 19. června 1942 v Praze Kobylisích), díky němuž se nemocniční péče výrazně zlepšila.
Po druhé světové válce nebyl vzhledem k zdravotnímu stavu uznán schopným služby a k 1. červenci 1947 byl přeložen do výslužby. Legionářská činnost, boje proti bolševikům v Rusku, vysoká vojenská kariéra v éře První republiky byla přítěží v dobách komunistického totalitního režimu. V 50. letech mu byl pokrácen vojenský důchod s odůvodněním, že byl „horlivým služebníkem kapitalistického řádu“, což velmi silně pocítila rodina.
Plk. Jindřich Skácel zemřel v Brně 9. října 1976, ve věku úctyhodných 80ti let. Za svoje legionářské počínání byl dekorován celou řadou domácích i zahraničních vyznamenání. Závěrem nelze opomenout, že kromě vojenských schopností prokázal Jindřich Skácel i náklonost k literární činnosti a věcnému zaznamenání historického kontextu čs. legií v Rusku. Je autorem dvou publikací, z nichž první nese název „S generálem Syrovým v Sibiři“, a byla vydána roku 1923 nákladem knihovny Obrození. Druhý titul vyšel v roce 1926 se jménem „Československá armáda v Rusku a Kolčak“. Obě publikace byly a jsou literárně velmi pozitivně hodnocené, zejména vzhledem k objektivním postojům k problematice Čs. vojska na Rusi.
Použité foto: archiv Jindřicha Skácela, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově
Použité prameny:
VUA-VHA – Fond Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“, kronika pluku
VUA-VHA – Fond kvalifikační listy, plk. pěchoty Jindřich Skácel
Osobní vzpomínky
JUDr. Jindřich Skácel (syn plk. Jindřicha Skácela)
Použitá literatura a zdroje:
Vladimír HRUBÝ, Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“, Dvůr Králové nad Labem 2008
Jiří FIDLER, Jiří – Václav SLUKA, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, Praha 2006
Ota HOLUB, Trutnovští hraničáři 1920-1938, příspěvky k dějinám Československé armády, Trutnov 1995
Bedřich HAMÁK– Ivo VONDORVSKÝ, Mobilizovaná Československá armáda 1938, Dvůr Králové nad Labem 2010
Pavel ŠRÁMEK, Ve stínu Mnichova, Z historie československé armády 1932–1939, Praha 2008
Pamětní sborník Hraničářského praporu 2 v Trutnově, Trutnov 1931
http://www.kcprymarov.estranky.cz/(Šimon Ryšavý, Historik legií, pobočník vrchního velitele, legionář Jindřich Skácel (1896 – 1976)