05 Lis Výroba firmy Laurin & Klement pro armádu
Dušan Klavík
První světová válka byla přísnou zkouškou automobilismu a potvrdila v plném rozsahu význam motorizace naší armády, zejména uváží-li se geografická poloha Československa. Motorizaci armády bylo nutné provést co nejrychleji, alespoň v nejnutnějším rozsahu, aby se novému státu zaručila bezpečnost, s ohledem na situaci v Evropě, která ještě vřela poválečnými nepokoji. Po válce zde zbylo velké množství znehodnoceného materiálu a průmysl byl značně oslaben, proto se ze začátku využívalo civilních zkušeností i materiálu a teprve, když byla vojenská pohotovost alespoň provizorně zajištěna, mohlo se přikročit k vlastnímu vývoji a výrobě automobilů pro armádu, která by byla zcela nebo z větší části nezávislá na dodávkách z ciziny.
K plánování výroby se přistupovalo systematicky, tj. nejdříve se důkladně studovaly nejvhodnější konstrukce, ty se pak vyzkoušely a teprve podle dosažených výsledků se postupně nahrazovaly staré a hlavně cizí typy vozů domácí produkcí. Tímto se zajistila soběstačnost státu nejen v míru, ale hlavně ve válce.
Normalizace výroby pro armádu byla řešena tak, aby se vhodně prolínala též s civilním automobilismem, což mělo tu výhodu, že nebylo nutné zřizovat rozsáhlé skladovací prostory, protože byla zajištěna stálá zásoba náhradních dílů a v případě potřeby bylo možné využít k vojenským účelům i všechny civilní vozy.
Všech těchto výhod bylo možné dosáhnout zejména díky obětavé součinnosti domácího automobilového průmyslu. Zejména to byla mladoboleslavská automobilka Laurin & Klement (od července 1925 sloučená s Akciovou společností Škoda Plzeň), která nejlépe vyšla vstříc potřebám státu a jeho armády pro případ války, a vyvinula celou řadu vhodných vojenských speciálů.
 |
 |
 |
Vedle normálních osobních vozů, z nichž je třeba jmenovat zejména model 360, který mohl být využit jako vůz sanitní, ambulantní, desinfekční atd. a modelu 110 resp. 120, které byly pro vojenskou správu dodávány též jako cvičné vozy s dvojitým řízením, byly v armádě nejrozšířenější zejména nákladní automobily.
 |
 |
| Ambulanční vůz model 360 | Vojenský cvičný vůz s dvojitým řízením model 120 |
Z nákladních automobilů to byl především osvědčený třínápravový vůz soustavy MARTIN, který spojuje normální nákladní podvozek se zvláštním otáčivým návěsem. Jednalo se o jakéhosi předchůdce dnešních kamionů. Vyráběn byl pro armádu v několika variantách, jako běžný nákladní vůz, dělostřelecký nákladní vůz, telefonní vůz, vojenská letecká dílna, benzinová cisterna i valník s dřevouhelným agregátem. Pro civilní sektor to byl například ještě šestikolový autobus, vůz pro dopravu kmenového dříví apod.
Šestikolový nákladní vůz Martin pro 7000kg
Dělostřelecký šestikolový vůz Martin
Nakládání dělostřeleckého vozu Martin
 |
 |
| Pohled do vnitřku vojenského vozu s benzino-elektrickým agregátem typu So | Patentní chladič „Avios“ s výměnnými články |
 |
 |
| Vojenský telefonní vůz Martin model 505 | Vojenská benzinová cisterna – Martin model 550 |
 |
 |
| Vojenská letecká dílna – šestikolový vůz Martin | Pohled do vnitřku vozu vojenské letecké dílny |
 |
|
| Valník modelu 550 s dřevouhelným generátorem |
Vozům Martin bych se chtěl podrobněji věnovat v jednom z budoucích článků, po dostatečném nastudování materiálů z archívu automobilky Škoda Auto a.s.
Kromě osobních a nákladních vozů vyráběla dále automobilka L & K také letecké motory. V roce 1924 získala licenci na výrobu leteckých motorů od francouzské společnosti Lorraine-Dietrich, které se výborně osvědčili za první světové války. Na konci roku 1926 objednalo Ministerstvo národní obrany prvních 50ks těchto 12válcových, třířadých motorů o výkonu 450KS s vysokou kompresí pro vojenská letadla. Tyto licenční motory jsou u nás patrně nejznámější z letounů Letov Š-16.
 |
 |
Zdroj: Almanach VII. sjezdu čs. inženýrů v Mladé Boleslavi v roce 1927