Polští teroristé a jejich činnost na Podkarpatské Rusi v roce 1938

10 Lis Polští teroristé a jejich činnost na Podkarpatské Rusi v roce 1938

Jaroslav Špitálský

 

Od vyhlášení mnichovské dohody se začaly v Maďarsku a Polsku projevovat otevřené snahy o změnu hranic a uskutečnění společné hranice mezi oběma státy. Tyto snahy zesílily po 22. listopadu 1938, kdy došlo k vyhlášení autonomie Podkarpatské Rusi. Mezi polskými Ukrajinci vzniklo lidové hnutí, které energicky požadovalo samostatný ukrajinský stát.

První maďarské „teroristické tlupy“ státní hranici překročily 9. října 1938 a podařilo se jim proniknout hluboko na území Podkarpatské Rusi. Malému zlomku těchto ozbrojených skupin, zhruba 23 mužům, se zdařilo probít naším územím až do Polska. 15. října 1938 dosáhla skupina čítající 15 mužů obce Vyž. Husné (severozápadně Nižních Verecek), kde byla velmi pohostinně uvítána. Je pravděpodobné, že tato akce se stala příčinou organizování nepravidelných bojových útvarů na polské straně. Od tohoto dne se datují zprávy o spolku „Strzelců“, který v různých místech poblíž hranice organizoval teroristické oddíly a zprávy o přesunech mužů z Těšínska na hranice Podkarpatské Rusi.

První „teroristické tlupy“ se utvářely z členů spolku „Strzelců“ z prostoru Turky a Stryje. Členové těchto spolků byli vybráni, ve stanovenou dobu shromážděni a převezeni na hranice. Zde obdrželi zbraně a výzbroj.

Formování a vystrojení skupin:

Z výslechu teroristů Havelky, Pisze a Hlinského je možné získat představu o výběru a přípravě mužů prvních úderných skupin. Velitelé střeleckého svazu si osobně vybrali zhruba padesát vhodných mužů, které pozvali 23. října 1938 do prostor střeleckého svazu „Strzelec“ ve Stryji.  Tady se setkali s vedoucími členy střeleckého spolku za přítomnosti „majora Szinožeňuka z Waršavy“. Major jim oznámil že budou vysláni na Podkarpatskou Rus, protože Polsko s Maďarskem chce tuto oblast obsadit proti expanzi Německa na východ. Pak každý z mužů osobně složil přísahu ve znění: „Přísahám Bohu, že povinnosti mi uložené splním svědomitě, budu poslušen každého rozkazu svého velitele a nikomu nevyzradím naše poslání.“

Poté byli muži rozděleni na „útočné grupy“, které se dále dělili na pětky (družstvo pěti mužů). Následně všichni obdrželi baťoch, svetr, kabát zvaný kurtky barvy černé nebo nažloutlé, kdo neměl tak ještě prádlo, boty, kalhoty. Dostali také polní láhve s černou kávou s rumem, cca 3 kg klobás, 1 kg chleba, 5 konzerv, 2 balíčky čokolády, 0,5 kg uzeného masa, 10 zlotých a 180,- Kč ve dvacetikorunových bankovkách, obvaz a karabinu Manlicher.

Po vydání výstroje a zbraní následoval oběd a výdej cigaret, pak museli jít všichni spát. Muži spali na lůžkách ve skladišti. Před sedmnáctou hodinou byl budíček. Po sbalení všech věcí následovala večeře. Pak se muži odebrali cca 2 km za Stryji, kde čekaly dva vojenské automobily. K útočné grupě se ještě připojili tři specialisté, jejichž úkolem byla likvidace předem určených cílů. Velením obou útočných skupin na území Podkarpatské Rusi byl pověřen poručík v záloze Vasilčuk, který se v nedávné době vrátil do Polska z Ameriky.

Oba armádní nákladní automobily řízené řidiči v civilním oblečení se vydaly přes Dolinu, Vydoga do Šwica, kam dorazily ve 3 hodiny ráno. O hodinu později následoval výdej munice a výbušnin. Každý muž obdržel 84 nábojů Manlicher, 4 granáty, 4 kg ekrasitu, zápalnou šňůru a rozbušky pro „specialistu“.

Marian Pis

Rudolf Havelka

Marek Hlinský

 

Výslech zajatého Rudolfa Soboše objasnil jak probíhala příprava a vystrojení specialistů, jejichž úkolem byla destrukce vybraných cílů. Dva dny po obsazení Těšínka, kde Soboš žil, ho navštívil Juzef Bugdol a otázal se, zdali by chtěl bojovat za Polsko. Na Sobošovu kladnou odpověď Bugdol řekl, aby zajel do Těšína, do kavárny v hotelu Polonie a v ruce držel noviny „Dzenik polský“.  Spolu se Sobošem jeli Jan Filípek a Karel Musil. V kavárně je oslovil muž, který se zeptal na heslo. Znělo „Žvirko“.  Na to muž správně odpověděl „Vigura“, zaplatil útratu a řekl, aby ho muži následovali. Před kavárnou čekal luxusní automobil, do kterého nasedli a odjeli do školy, která se nacházela nedaleko kasáren. Trojice mužů se v jedné z tříd setkala s čtyřmi instruktory. Ti se představili krycími jmény Kazimír, Vladimír, Marian a Jašo. Soboš obdržel krycí jméno Tadek. Po té muži složili přísahu, která zněla: „Přísahám, že to co se naučím zde, co uslyším, zachovám v úplné tajnosti, budu poslouchat rozkazů svých představených, vše pro vlast Polskou, tak mě pomáhej Bůh.“

Po složení přísahy zahájil Kazimír výklad o třaskavinách. Po jeho hodině přednášel Jašo o třaskavinách a pak Kazimír o konspiraci. Pak následovalo seznámení s „browningovou pistoli FN“. Čtvrtou hodinu vyučoval Marian taktiku, boj a zacházení s pistolí a ručním granátem. Po čtyřech dnech teoretického výcviku následovaly praktické zkoušky v kopcích za městem Živcem (polsky Żywiec) a praktický výcvik v horách. Pro který Jašo připravil tři ruční granáty, osm kostek tritolu, tři pistole FN, zápalnou šňůru, anglickou zápalnici, rozbušky a bleskovici. Po praktických zkouškách s trhavinou následoval střelecký výcvik z pistolí FN. Budoucí specialisté stříleli na terče vzdálené sedm, deset a dvanáct kroků. Po praktických zkouškách následovala opět teoretická výuka o výpočtu potřebného množství náloží k ničení různých objektů ze železa a dřeva.

17. října 1938 byl výcvik ukončen. Všichni tři specialisté byli osobním automobilem odvezeni nejprve do Lvova a pak do Stryje, kde se ubytovali v hotelu Dinstl. Za několik dní, když byla sestavena úderná skupina, obdrželi specialisté výstroj skládající se z baťohu, ve které byl „pekelný stroj“, zápalná šňůra, ekrasit, bleskovice, rozbušky a štípací kleště. Browningové pistole FN s pěti zásobníky měli specialisté u sebe už z výcviku. Zásoby jídla jim nesli „teroristé střelci“.

obr. Ekrasit, granáty a munice pocházející z výzbroje teroristů

Pro doplnění: Havelka, Pis a Hlinský se účastnili útoku na most v Vnučkově. Během akce onemocněl Hlinský tak, že Havelka a Pis ho museli nést. To zpomalilo jejich postup a byli zadrženi čs. četníky.

Činnost teroristických oddílů na našem území v roce 1938:

23. října byl explozí k poškozen most č. 111 na silnici mezi Podplazí a Nižními Verecky. Likvidaci mostu údajně provedl jistý Szezamský z Vyž. Husné se skupinou, ve které byli tři polští důstojníci. Most opravený ženisty byl následující den schopný provozu.

25. října vnikla skupina 18 mužů na naše území. Tvořili ji členové spolku Strzelců z Turky a okolí, soustředěni a vyzbrojeni v prostoru Wetlina. Skupina byla zpozorována severně od Velkého Berezného u Kňahyně. Velitelství Hraniční oblasti 42 (HO 42) vyslalo do oblasti improvisovaný obrněný vlak (IOV 42) a nařídilo zvýšenou pozornost stráží ŽSO a četnických stanic. I přes zvýšenou ostražitost se „tlupě“ podařilo v noci z 25. na 26. října poškodit ekrasitem trať a telegrafní a telefonní vedení dva kilometry severně od stanice Zábroď. Další noc skupina poškodila explozí silniční můstek a telegrafní vedení dva kilometry severně od Ubly. Pak teroristé unikli do Polska. Dva z nich se podařilo zajmout.

Ve stejný den překročily státní hranici dvě ozbrojené skupiny o 20 mužích severovýchodně od Sinevirské Polany. Skládaly se ze členů spolků Strzelců ve Skryji.  Jejich úkolem bylo zničit most u Vnučkova. 26. října přepadla jedna skupina hájovnu v údolí potoka Suchar. 28. října došlo k napadení mostu, při čemž byli smrtelně zraněni vrch. stržm. Tomáš Kalčík a hajný Josef Loj, kteří střežili most. Most byl ekrasitovou náloží poškozen. O den později napadla stejná skupina státní lesní správu v Sinevírské Polaně. Tady byl zabit hajný Katerňák. 30. října podnikli teroristé další útok a vážně poškodili most u Vnučkova. Při ústupu byli poblíž polských hranic zajati tři muži (Rudolf Havelka, Marian Pis a Marek Hlinský).

30. října mělo zřejmě dojít ke zničení mostu, ke kterému z neznámých důvodů nedošlo (asi střežení civ. obyvateli). Teroristé zničili přinesené výbušniny jihovýchodně od obce Žděňová.

31. října přepadla skupina 200 teroristů finanční stráž v Novoselici. Skupina přišla ze Slawska.

1. listopadu byla severně od Velkého Berezného zjištěna „tlupa“ čítající 20 mužů. Díky včasnému zásahu se jí nepodařilo dostat na trať. Skupina se rozptýlila a následující den ustoupila do Polska. Dva teroristé byli „odstřeleni“, dodatečně bylo nalezeno několik kilogramů polských ekrasitových náloží.

Ve stejný den došlo k opětovnému útoku na Novoselice.

5. listopadu napadla ozbrojená skupina budovu poštovního úřadu v Toruni, kterou poškodila ekrasitovou náloží. V boji byl usmrcen dozorce finanční stráže Ivan Kosť.

7. listopadu se uskutečnil nový vpád do sinevírského prostoru. Teroristé vyhodili do vzduchu dřevěné mosty. První se nacházel u Klausy Fuliovec, druhý zhruba jeden a půl kilometru severně od Sinevírské Polany, kde také teroristé porazili i tři telegrafní sloupy, čímž způsobili škodu 8000,- Kč.

9. listopadu došlo k podminování nádrže Fuliovec 12 kg trhaviny, k explozi však nedošlo.

10. listopadu vnikla „tlupa“ zhruba 70 mužů do prostoru Nižné Verecky. Nejprve poškodila explozí most na silnici u hájovny „Bílá Sova“ jihozápadně od Nižních Verecek. Později se pokusila zničit most na silnici z Niž. do Vyš. Verecek a dále přerušila telefonní a telegrafní vedení. Pak napadla jiná část této skupiny poštovní úřad, který poškodila a ukradla peníze a pošt. ceniny. Zajala také dva četníky na obchůzce a jednoho četníka, který šel s druhým na pomoc pošt. úřadu. Následně skupina vnikla do četnické stanice tak, že hnala před sebou zajaté četníky. Tím znemožnila střelbu obráncům stanice. Po vyloupení stanice pokračovali teroristé na Bělasovice. Během přesunu narazili na posilu družstva Stráže obrany státu (dále jen StOS), která na telefonický rozkaz spěchala do Nižních Verecek. Celé družstvo StOS bylo zajato. Po příchodu do Bělasovic teroristé poškodili budovu a zařízení četnické stanice a v Latorce zajali jednoho příslušníka finanční stráže. Poté se teroristé s povozem vrátili do Polska. Skupina, která tento útok provedla, byla tvořena členy střeleckého spolku z prostoru Vyš. Husné, Wysocká Wyž., Komárníků, Byrinie a Turky. Skupinu vedl Szezamský z Vyž. Husné. Při přechodu do Polska stříleli polští vojáci na hranici ve směru ustupujících teroristů. Ti palbu zdánlivě opětovali a pak vyvěsili bílé praporky. Naši zajatci byli odvedeni do vězení v Turce, později prý byli odsunuti do Samboru. Někteří teroristé měli na sobě čs. uniformy údajně dovezené z Těšínska.

11. listopadu byl explozí silně poškozen železniční most severně od Jabloňova. Během akce byl vlastní neopatrností zabit jeden terorista při neopatrné manipulaci s ručním granátem. Byl identifikován jako student ze lvova, který předchozí zimu v okolí Volovce často „lyžařil“. Jmenoval se Roman Bielenský. Poškození mostu se zdařilo díky tomu, že stráž ŽSO nekonala řádně hlídkovou službu.

13. listopadu bylo osmnácti polskými vojáky zajato šest dřevorubců. Incident proběhl na našem území zhruba 500 metrů od státní hranice. Dřevorubci byli odvezeni do Osmolody, kde je obvinili ze špionáže.

13. a 14. listopadu bylo v noci opětovně stříleno na stráže u mostů na trati mezi Volovcem a zastávkou Žaňka, při čemž byl raněn jeden náš vojín.

14. listopadu byla zpozorována třemi lesními dělníky v lese na Černou Rikou dvě družstva teroristů po 50 a 6 mužích při ústupu do Polska. Teroristé zahájili střelbu. Těžce poranili dělníka Kováče, kterému dali 20,-Kč jako bolestné. Ostatní dělníky odvlekli za hranice.

15. listopadu došlo k přerušení telegrafního vedení mezi Volovcem a Nižními Vereckami, přičemž bylo odneseno šest telegrafních sloupů.

Ve stejný den napadla jiná skupina družstvo StOS v Prislopu střelbou z pušek a ručními granáty. Během přestřelky byli zabiti čtyři teroristé.

obr. Polští teroristé padlí v boji s družstvem StOS v Príslopu 15. 11. 1938 ve 23 hod. Druhý z prava Ladislav Groznizcký.

16. listopadu byl podniknut druhý nápor na most přes Latorici asi jeden a půl kilometru jižně od Nižních Verecek skupinou 20 mužů. Teroristé byli odraženi hlídkou ve složení jeden poručík četnictva + čtyři muži. Útočníci na místě zanechali 13 kg ekrasitu.

Téhož dne se jiná skupina čítající 7 mužů chystala k přepadení četnické stanice v Repinném. Během přesunu teroristé narazili na družstvo StOS a došlo k přestřelce. O den později byla nalezena těla dvou teroristů zabitých při přestřelce severně od Sinevírské Polany.

17. listopadu došlo k napadení čtyř družstev StOS severně od Verecek. Útok byl odražen po delší přestřelce. Dva teroristé byli zraněni a odvlečeni svými druhy do Vyžlowa.

Ve stejný den jiná skupina ostřelovala v časných ranních hodinách družstvo StOS v Prislopu a četnickou hlídku ve Vyš. Bystrém. Při tom byly střelbou zraněny dvě děti.

18. listopadu kolem jedenácté hodiny ostřelovala skupina třiceti teroristů zastávku Sčerbina (záp. Užockého průsmyku). Útok teroristů byl palbou odražen. Odpoledne téhož dne vnikla jiná část skupiny v síle 13 mužů do obce Bystrá. Útok naše stráž opět odrazila, vůdce teroristů (učitel z Turky) byl zabit a na naší straně byl postřelen hajný. Tato akce byla jediná, kdy teroristé útočili ve dne. Ostatní útoky byly prováděny v noci nebo v brzkých ranních hodinách.

Ve stejný den došlo k vykradení a explozí poškození Rozsypalovy turistické chaty na Skotarsku. Pachatelé uprchli. Škoda způsobená krádeží činila 31 000,- Kč, výbuchem 250 000,- Kč.

K jinému incidentu došlo v Nižném Studeném, kdy napadená hlídka StOS palbou z kulometu zastřelila teroristu. Téhož dne bylo stříleno i na hlídku na mostě v Sojmech.

 obr. Snímky poškozené Rozsypalovy chaty

18. a 19. listopadu došlo opětovně k přestřelkám v prostoru Lazů, Latorky a Verbiáše.

19. listopadu zastřelila četnická hlídka jednoho teroristu v Izkách u poštovního úřadu. V časných nočních hodinách došlo k dalšímu útoku na most v Sojmech  a na družstvo StOS  v Prislopu. Ve stejný den byl při manipulaci s nevybuchlým granátem těžce zraněn četn. strážmistr Bohuslav Juras, který o dva dny později podlehl následkům zranění.

20. listopadu bylo střelbou a ručními granáty napadeno družstvo StOS na Skotarsku u „polotunelu“.

Jiná teroristická skupina napadla Torun, kde ostřelovala družstvo StOS.

21. listopadu bylo stříleno na stráž pod viaduktem v Huklivé.

Téhož večera došlo k napadení družstva StOS jinou teroristickou skupinou v Černé Rice. Družstvu StOS se podařilo útok odrazit.

22. listopadu došlo k novému náporu na Torun silnou skupinou čítající 100 mužů. Nejprve byla z návrší ostřelována budova pošty a četnická stanice. Ze severu se podařilo útočníkům proniknout až k budově pošty, kterou poškodili ručními granáty. Boj trval přes dvě hodiny, až do doby kdy dorazily naše posily z Volové. Při ústupu teroristé vyhodili do vzduchu mostek poblíž poštovního úřadu. V boji nebyl na naší straně nikdo raněn i přes to, že útočníci vrhli na obránce přes sto ručních granátů. Na poštovní budově a jejím zařízením vznikla škoda přes 10 000,- Kč. Příštího dne byla nalezena u mostu jižně Majdanu 12 kg ekrasitová nálož s hodinovým strojem nařízeným na 7.30 hod. Teroristé zřejmě chtěli zničením mostu na Torun odříznout a následně zdolat posádky v Toruni a Prislopu.

23. listopadu byl chystán útok z Libochury na Perechrestnou a Zděnovou. Připraveno k tomuto účelu bylo 52 mužů, které vedl maďarský kapitán baron Podmanický. Teroristé se dostali do blízkosti četnické stanice Perechrestná. Díky tomu, že akce byla včas prozrazená, byly do prostoru vyslány obrněné automobily. Jakmile teroristé zpozorovali reflektory obrněných vozidel, stáhli se zpět do Polska.

Ve stejný den byla u nádrže Fuliovec nalezena 0,5 kg ekrasitová nálož.

24. listopadu došlo k napadení palbou družstva StOS na mostě Ostrika.

25. listopadu přepadla třicetičlenná teroristická skupina hlídku v Prislopu. Při incidentu byl zraněn zbloudilou střelou občan Truš, který se nacházel cca 1 km od místa bojů.

26. listopadu opakovali teroristé palbu na družstvo StOS v Černé Rice. Ve stejný den byl při jízdě na korbě nákladního automobilu zabit střelnou ranou doz. fin. stráže Josef Hort.

V Lachovci teroristé hodili tři ruční granáty k budově finanční stráže. Teroristé této v noci napadli i četníky v Prislopu, kde sporadická palba trvala až do ranních hodin.

28. listopadu odrazilo družstvo StOS v Černé Rice slabý útok čtyř teroristů.

23. prosince poblíž Užoku došlo k zastřelení teroristy, který prováděl na našem území obhlídku terénu.

Hodnocení činnosti úderných skupin:

První teroristické tlupy byly tvořeny jen přechodně a po provedení akce rozpuštěny. Od poloviny listopadu však byly utvářené stálé, vojensky učleněné skupiny dislokováné v místech nedaleko hranice a to: v Silankách 150 mužů, v Krywce  40 mužů, v „schronisku Beskyd“ 300 mužů, ve Vys. Wiechu 250 mužů, v Ludwikowce 150 až 200 mužů a Osmolodě 100 mužů.

Od skupiny v Siankách bylo na delší dobu přemístěno asi 70 mužů do Libochuť a od skupiny „Beskyd“ 30 mužů do Wyžlowa. Skupiny Beskyd a Vys. Wierch byly z velké části přesunuty do prostoru Szenecow, kde v lese blízko silnice Torun – Ludwikowka měly polní kuchyně. Tyto skupiny útočily převážně na Prislop a Torun.

Celková síla úderných skupin čítala celkem přes 1000 mužů.

V prvních fázích se úderné skupiny dělily na roje po pěti mužích. Skupiny mívaly tři až čtyři roje a mimo to i tři specialisty. Zničení cílů se většinou nezdařilo, což způsobil nedostatečný výcvik specialistů a poruchovost odpalovacího zařízení. Odpalovací hodinové strojky (pekelný stroj) většinou nefungovaly, proto se později převážně užívaly zápalnice.

Zpočátku byli teroristé oblečeni v civilním oděvu. Velitelé rojů a vůdci skupin byli vyzbrojeni pistolemi, ostatní měli staré karabiny systém Manlicher a ruční granáty. Později obdržely úderné skupiny lehké kulomety a osvětlovací pistole. Změnila se i výstroj, která byla jednotná. Skládala se z tmavomodré lyžařské čepice, civilního kabátu tmavé barvy, diftinového svetru s klipsem barvy světlehnědé nebo šedé, kalikového spodního prádla, tmavých pumpek a erárních bot. Ze všech součástek výstroje bylo pečlivě odstraněno vše, co by dokazovalo, že se jedná o součástky polského vojenského eráru. Přesto se na některých součástkách podařilo zjistit, že se jednalo o věci pocházející ze zásob 53. pěšího pluku.

O podpoře útočných skupin polskou armádou svědčí i fakt, že teroristy na hranice vodily polské hraniční stráže. Také že velitelé úderných skupin dostávali instrukce od polských důstojníků oblečených do civilu. Polští důstojníci se účastnili i několika akcí na území naší republiky. Od listopadu byli pravidelně polští důstojníci zařazováni do úderných skupin a je možné, že některé úderné skupiny tvořili pouze vojáci polské armády. Během nočních útoků byla slyšet i maďarština, z čeho se dá usuzovat na úzkou spolupráci s maďarskými teroristy.

Během bojů na Podkarpatské Rusi byli zabiti dva četníci, dva příslušníci finanční stráže a dva hajní. Zraněn byl jeden vojín, jeden hajný, dva dělníci a dvě děti. Teroristé zajali dvacet četníků, vojínů a příslušníků finanční stráže. Vzniklé škody se odhadovaly na 300 – 400 tisíc Kč. Na straně teroristů se odhaduje patnáct mrtvých a čtyři ranění. Je ale pravděpodobné, že tato čísla jsou vyšší, protože teroristé se snažili mrtvé a raněné odtáhnout na polské území.

Prameny:

VÚA Praha : Velitelství IV. sboru čj. 10.129/Dův.2.odděl.zprav.1938, Velitelství Štefaník čj. 726/taj. 2.odděl.1938, Velitelství IV. sboru čj. 10.224/Dův.2.odděl.zprav.1938