10 Lis SMÍŠENÝ PŘEZVĚDNÝ ODDÍL 35 v úseku Hraničářského pluku 19
Martin Říha
Smíšené přezvědné oddíly (SPO) byly v roce 1938 dalšími průzkumovými útvary mobilisované československé branné moci. Organisačně je tvořilo velitelství, jezdecká eskadrona (o dvou jezdeckých a jedné kulometné četě), cyklistická rota (o dvou cyklistických a jedné kulometné četě) a četa lehkých tanků vz. 34. Personálně i materiálně je pak zajišťovaly především dragounské pluky, cyklistické prapory a pluky útočné vozby. I zde se velitelé oddílů potýkali s mnoha problémy, způsobenými především technickými nedostatky materiálu.
My se však tentokrát zaměříme na popis jednoho z oddílů, Smíšeného přezvědného oddílu 35, který se stal za mobilisace disposiční jednotkou Velitelství 35. hraniční oblasti (HO 35) s SV ve Vamberku. Té velel obávaný „Kultivátor”, brig. gen. Karel Kutlvašr. Přímo podřízeným útvarem se však také stal Hraničářský pluk 19, bránící úsek stálého opevnění od koty Baudenkoppe až po Mückenberg. Souvislá linie opevnění zde poskytovala kvalitní možnosti delší dobu vzdorovat nepřátelskému náporu a velení tak z pochopitelného důvodu umístilo těžiště předpokládané obrany právě do toho prostoru. Přesto důstojníky, kteří připravovali mobilisační plány, sužovaly obavy z možného proniknutí nepřítele ve směrech na Mladkov, Klášterec n. Orlicí, Kunvald a následně dále do vnitrozemí. I proto se rozhodli podpořit zdejší obranu zesíleným smíšeným přezvědným oddílem.
Tím se stal Smíšený přezvědný oddíl 35. Útvar vedený mjr. jezd. Františkem Aubrechtem se po vyhlášení mobilisace již v předstihu hlásil 27. září 1938 u velitelství hraniční oblasti. To oddíl, co by svou disposiční jednotku, umístilo do obce Peklo u Žamberka, který byl posádkovým městěm Hraničářského pluku 19. Již následujícího dne byla všem jednotkám nařízena bojová pohotovost. Části oddílové Divisní jezdecké eskadrony 35 i Divisní cyklistické roty 35 byly trvale předsunuty do nejohroženějších směrů, kde vyčkávaly dalších nařízení a prováděly hlídkovou činnost. Sestavu oddílu doplňovala Četa lehkých tanků 35 s lehkými tanky vz. 34 ubytovaná v Žamberku a velitelstvím oblasti také přidělené dvě čety tančíků vz. 33, čítající celkem 6 strojů. Velitelem Čety tančíků 7 byl určen por. jezd. v zál. Karel Hübl, Četě tančíků 8 velel podle plánu por. jezd. v zál. Josef Nikel. Jak později hlásil mjr. Aubrecht, část oddílu umístěná v prostoru Žamberka prováděla od 28. září zdokonalující výcvik „s dalšími přidělenými zbraněmi tak, že během šesti dnů byla jednotka dobře pro svůj úkol připravena“.
Oddíl tvořilo z 1/3 mužstvo presenční služby, zbytek pak mužstvo zálohy. Jak popisuje velitel útvaru: „Morálka mužstva výtečná, zvláště záložníků starších ročníků přímo skvělá. Po stránce národnostního složení byla velmi dobrá soudržnost a nebylo žádných závad a třenic, naopak mužstvo německé národnosti prosilo, aby mohlo déle zůstat a velice těžce neslo odchod z naší armády.“
V souvislosti s odstoupením pohraničních území v prostoru HO 35 se také změnila obranná postavení útvarů a došlo nutně ke změně předpokládaného těžiště obrany. Proto gen. Kutlvašr nařídil zrušit dnem 6. října bojovou pohotovost a přemístit oddíl společně s přidělenými četami tančíků 7. října 1938 z Pekla nejprve do Rychnova nad Kněžnou, 9. října do Lična a následujícího dne jej soustředit v obci Hřibiny-Ledská, kde měl opět tvořit zálohu velitele HO 35. Mezitím však ještě 8. října na základě zprávy, že Třebechovice pod Orebem drancují ordneři, vyslal k zákroku na místě cyklistickou rotu. Ta ovšem po příjezdu do města zjistila, že k incidentu i jeho likvidaci došlo již předchozího dne.
Ovšem již 10. října 1938 došlo na poslední změnu. Po evakuaci území totiž dospělo velitelství HO 35 ke zjištění, že na střežení žambereckého výběžku a Ústí nad Orlicí nestačí pouze málo početné jednotky Stráže obrany státu a Hraničářského pluku 19 samy. Gen. Kutlvašr proto nařídil: „… z prestižních důvodů výběžky, třebaže nemají taktického významu, je nutno udržeti (aby tak byla dána civilními úřadům záruka, že ponechané území ovládáme), je třeba jednotky v nich ponechané zesíliti.”
Význam oddílu tak opět náhle vzrostl, když se 11. října přemístil znovu do prostoru Žamberk s novými úkoly:
- v případě potřeby vypomoci a podpořiti jednotky SOS a civilní úřady, přičemž jednotky ponechané v tomto prostoru Hraničářským plukem 19 (1 rota v Žamberku a 1 četa v Kyšperku) jsou mu podřízeny
- udržeti tak pořádek a bezpečnost ve výběžku žambereckém a na západě až k čáře: Č. Libchavy – Helvíkovice – Kameničná
- svůj úkol plní (SPO 35) hlídkováním do prostoru mezi stanoviště SOS jednotek s těžištěm na směrech Žamberk – Kyšperk a Hnátnice a do prostoru Kunvald – Klášterec n. Orlicí a Nekoř
- umístí do Bredůvky 1 cyklistickou četu, která hlídkuje na Jablonné n. Orlicí
Jak nařídil „Kultivátor”, tak se událo a velitel oddílu se tak stal poněkud paradoxně také velitelem hraničářů, kteří před několika desítkami hodin ztratili svou pýchu, těžké opevnění. Stejně jako oni však i on tvrdě bránil novou hranici proti územním požadavkům německých styčných důstojníků. Při jednáních s nimi se za jeho přispění podařilo vyjednat množství úprav nové hranice ve prospěch Československé republiky v prostoru Čermné, Ústí nad Orlicí, Šumperku, i na úsecích Jedlina – Kunvald – Pěčín a Klášterec – Bořitov.
Smíšený přezvědný oddíl 35 byl při demobilisaci čs. branné moci rozpuštěn dne 11. listopadu 1938. „Aktivní” personál i s výzbrojí se vrátil zpět ke svým kmenovým tělesům, část záložníků německé národnosti propuštěna do zabraného území a zbytek do zálohy. Major Aubrecht ve svém veskrze kladném hodnocení později žehral jen skutečnosti, které se projevovaly v mobilisaci i u ostatních útvarů. Prvou byl špatný technický stav dodaných civilních vozidel a nedostatek vycvičených řidičů. Krátce o to však jasněji také uvedl: „Stav mužstva i zbraní velmi dobrý, až na dvě přidělené čety tančíků, které technicky pro tento účel nevyhovovaly.“ Ve svém hodnocení kvalitu útvaru hodnotil i gen. Kutlvašr lehce nadprůměrně 60 %. Při srovnání s ostatními útvary, které spadaly pod velitelství HO 35 to však rozhodně nebylo nijak nízké číslo.
Velitel oddílu mjr. jezd. František Aubrecht se po okupaci českých zemí okamžitě zapojil do odbojového hnutí v pardubické „Obraně národa”, spolupracoval s výsadkem Silver A, v roce 1945 se aktivně účastnil květnového povstání. S působením SPO 35 je však spojen i osud další významné paraskupiny. V roce 1944 se podařilo u odvážné rodiny Žabků v Pekle u Žamberka uchytit Josefu Šanderovi a Josefu Žižkovi z výsadku Barium.
Tančík vz. 33 v úseku Hraničářského pluku 19 bude možné spatřit znovu poprvé od roku 1938, kdy zde za mobilisace působila šestice strojů přidělená Smíšenému přezvědnému oddílu 35. Velmi vydařená replika Zdeňka Grygary st. provede jak doufáme úspěšné Přezvědy v Lichkově.
Prameny:
VHA Praha,
VSA Olomouc
