Lehký kulomet wz.28 Browning

10 Lis Lehký kulomet wz.28 Browning

Lukáš Víšek

V roce 1939 disponovala polská armáda 19 971 kusy. První jednotky, které tyto kulomety byla polská pohraniční stráž, dále následovala pěchota a jezdectvo, pro které byl tento kulomet primárně určen. Jezdectvo obdrželo první kusy v březnu 1930 a pěchota v listopadu tentýž rok. Ostatní složky armády, jako letectvo nebo obrněná technika byly těmito zbraněmi vyzbrojeny až v následujících letech, nicméně oproti pěchotě a jezdectvu to byly zanedbatelné počty. Kulomet byl také adaptován jako protiletadlový.

Během 1. světové války se na bojištích poprvé ve velké míře objevily těžké kulomety, které se v jistém smyslu staly přízrakem této války. Po boku svých ,,těžších bratrů“ začaly armády používat i zbraně lehčí, méně náročné na obsluhu a údržbu. Světlo světa spatřily první lehké kulomety. Z těch nejdůležitějších jmenujme například lehký kulomet Lewis nebo francouzský typ Chauchat. S konstrukcí lehké automatické zbraně, která by dávala značnou palebnou výhodu útočícím jednotkám, přišel v roce 1917 také John Moses Browning. Pro americké expediční jednotky zkonstruoval lehký kulomet, přesněji řečeno, automatickou pušku, celým názvem ,,Bronwning Automatic Rifle“, nebo-li také označení ,,BAR“.  Do prvního většího nasazení se tato zbraň dostala v rukách amerických vojáků během 1. světové války,pod označení ,,BAR M1918“. Masová výroba ale přišla až ve třicátých letech, kdy byl tato zbraň zavedena jako lehký kulomet. Své uplatnění našel také v civilním sektoru. Oblíbený byl především u americké mafie, ale speciální verze byla vyráběna pro americkou FBI.

Po 1. světové válce řešilo mnoho nástupnických států, případně státy, které neměly vlastní zbrojní potenciál, otázku čím vyzbrojit své jednotky. Taktika zákopové války byla ještě po skončení války stále aktuální, ale více méně všechny armády si začaly uvědomovat, že budoucnost válek je pohybu a v rychlých a silných úderech, vedených malými jednotkami s dostatečnou palebnou silou.

Jedna ze zemí, která po válce hledala vhodnou zbraň pro svou armádu bylo Polsko, jehož legie bojovaly za 1. světové války na obou stranách. Na území Polska se také nacházelo mnoho typů zbraní, pocházejících ze všech armád bojujících ve Velké válce. První pokus o sjednocení polských kulometů byla licence na výrobu francouzského kulometu Hotchkiss, který se v Polsku zavedl jako Ckm (Ciężki karabin maszynowy) wz. 25 „Hotchkiss“. Zásadní zásah do konstrukce zbraně byla přestavba na ráži 7,92mm. V roce 1925 pak přišli Poláci s požadavkem na lehký, v případě polské terminologie ,,ruční kulomet“ (Ręczny karabin maszynowy). Do konkursu se zapojilo mnoho konstrukčních škol, nechyběli Francouzi, Britové, ale také i Čechoslováci s kulometem Praha nebo švýcarské kulomety Furrer. Mezi doposud nejvíce známými kandidáty se také objevili i Belgičané se svým kulometem FML 1924. Američané po skončení války upravili dosavadní BAR M1918 a pod označením M1919 ho expedovali do Evropy, kde se uchytil především u belgické Fabrique Nationale d’Herstal.

Všichni zástupci kulometu nejprve prošly složitými vojskovými testy, v Centralne Szkołe Strzelniczej w Toruniu, v roce 1925. Ze všech typů vyšly jako nejlépe hodnocené kulomety Browning, Hotchkiss a Lewis. Polský Výbor pro vyzbrojování ale nakonec doporučil zakoupit licenci na výrobu automatických pušek Browninga. S vítěznými Belgičany pak byla v roce 1926 podepsána smlouva na dodávku 10 000 kusů kulometů FML 1924, ale s nezbytnými úpravami.

V roce 1928 prodělala zbraň menší proměnu,. Zakoupená dokumentace obsahovala zásadní chybu. Všechny míry byly uvedeny v anglických měrných jednotkách. Pozastavená výroba se rozběhla až po důkladné analýze polskými inženýry, (Ing. Jurek, Skrzypiński, Przybyłkowski, Wasilew) kteří stanovili pro tento kulomet nové rozměrové parametry. V listopadu 1929 dodali Belgičané první kusy z celkem 10 000 objednaných kusů a v únoru 1930 přibyly do Wojskowe Składnicę Tranzytowe ve Westerplatte poslední kusy.  Poláci tento kulomet zařadili do své výzbroje pod označením Ręczny karabin maszynowy wz. 1928 ,,Browning“.

Od svého předchůdce, FML 1924, se lišil v zásadních bodech. Zbraň byla uzpůsobena na standardní polskou ráži 7,92 x 57 mm, hlaveň byla prodloužena o 11 mm na konečných 611 mm. Oproti americké M1918 a belgické FML se také změnila úsťová brzda, dvounožka byla připevněna pod regulátor plynu a zásadní exteriérovou změnou byla pistolová pažbička. Výslednou zbraň zařadili do své výzbroje i Belgičané pod označením FML 1930. Výroba předešlých FML 1924 byla zastavena.

Součástí kontraktu byla také licence na výrobu kulometů v Polsku, konkrétně v polské továrně Państwową Fabryka Karabinów (dále jen PFK). První exempláře byly hotové v lednu 1929. Nejdříve byly podrobeny důkladnému testování a až v roce 1930 začala sériová výroba. První objednávka, za rok 1930, byla armádou stanovena na pouhých 600 kusů.

Podle smlouvy, uzavřenou s PFK, měla vypadat dodávka kulometů následovně:

1931 – 2400 kusů

1932 – 860 kusů

1933 – 1355 kusů

1934 – 1550 kusů

1935 – 1500 kusů

1936 – 580 kusů

1937 – 650 kusů

1938 – 900 kusů

1939 – 315 kusů

Srovnáme – li výrobu v PFK s výrobou lehkých kulometů v Československu, tak polská továrna dalece zaostávala. Odhaduje se, že výroba těchto zbraní dosahovala pouze ¼ celkového potenciálu této továrny. Celkové počty vyrobených kusů ve varšavské továrně se odhadují do 13 000. Dalších 1 880 kusů šlo na export, především do republikánského Španělska a do některých zemí Blízkého východu. Kulomet byl vyráběn z velmi kvalitního materiálu a všechny součástky byly výsledkem kvalitního opracování. Nutno podotknout, že výroba se nesla na úrovni té belgické, tzn. minimální rozdíly mezi polskou a belgickou výrobou. Nicméně každé pozitivum má své negativum. U těchto kulometů to byla jejich vysoká cena a z toho pramenící nevyužitý potenciál továrny. V roce 1930 přišel jeden kus na 2 060 zł, přičemž puška tehdy stála 260 zł a těžký kulomet Browning M1930 stál 3633 zł.

V letech 1938 – 1939 prošel wz. 28 Browning značnou modernizací. Veškeré zásahy do zbraně byly výsledkem testování v Centru Wyszkolenia Piechoty. Ramenní opěrka, doposud nijak radikálně se odlišující od belgické či americké verze, byla uzpůsobena pro lepší střelbu, její přesnost a především pohodlí střelce. Polští konstruktéři navrhli nový typ pažby, označovaný jako ,,rybí ploutev“, která držela při střelbě stabilitu, zejména díky možnosti nastavení její polohy. Další modernizační zákrok byla změna struktury dvounožky, omezení zpětného rázu a také úprava pro rychlejší výměnu zásobníku. Navržené prototypy, označované jako 38B a 39T byly testovány na jaře 1939. Tyto kulomety byly také modifikovány pro použití v tancích a letadlech, ve kterých byly instalovány s větším zásobníkem. Zásadní změnou byla ale eliminace přehřívání zbraně.

Doposud vyráběné modely nedisponovaly možností výměny hlavně, která se poměrně rychle přehřívala. Prototypy už disponovaly možností výměny hlavně, ale vypuknutí války znemožnilo jakékoliv širší zavedení tohoto pokroku. Náhradou za absenci záložní hlavně pak byl improvizovaný postup při jeho chlazení. Jako první varianta bylo neustále otírání hlavně navlhčeným hadříkem a nebo polití zbraně vodou, kterou u sebe měl mít neustále jeden z pomocníků, případě člen družstva. V tomto případě ale rostlo nebezpečí, že by se voda dostala do prostorů s plynem. Důsledkem přehřátí zbraně bylo vznícení a následný výbuch munice v zásobníku. Další možností bylo otevření zámku a následná pauza ve střelbě.

Z hlediska vlastností se jednalo o velice spolehlivý a přesný kulomet. Jeho nespornou výhodou byl krátký časový interval na rozebrání zbraně. Oficiální zdroje uvádějí pouhých 55 sekund. Naopak nevýhodou byla vysoká náchylnost menších částí ke znečištění, uvádí se, že i obyčejný papír mohl zapříčinit zaseknutí zbraně.

V roce 1939 disponovala polská armáda 19 971 kusy. První jednotky, které tyto kulomety byla polská pohraniční stráž, dále následovala pěchota a jezdectvo, pro které byl tento kulomet primárně určen. Jezdectvo obdrželo první kusy v březnu 1930 a pěchota v listopadu tentýž rok. Ostatní složky armády, jako letectvo nebo obrněná technika byly těmito zbraněmi vyzbrojeny až v následujících letech, nicméně oproti pěchotě a jezdectvu to byly zanedbatelné počty. Kulomet byl také adaptován jako protiletadlový.

Z pěchotní verze šlo bez problému přejít na verzi protiletadlovou, přiděláním mířidel a trojnožky pro vedení palby ve stoje.

Po kapitulaci Polska pokračovala výroba pro německý Wehrmacht, který zařadil kulomet, díky jeho výkonům ze zářijového tažení, do své výzbroje pod označením MG 28(p). Mnoho kusů se také dostalo do výzbroje polských partyzánů, ke kterým se dostaly ze skrytých skladů ze září 1939.  Rovněž Rudá armáda zavedla tyto zbraně do své výzbroje.

Ráže: 7,92 mm

Délka: 1 110 mm

Délka hlavně: 611 mm

Zásobník: 20 nábojů

Počáteční rychlost střelby: 815 – 850 ran/minutu

Rychlost střelby: 600 ran/min

Teoretický dostřel: 300 – 1 600 m

Praktický dostřel: 800 – 1 200 m

Váha: 9,5 kg