Rota Nazdar | Tančík AH-IV-R

12 Srp Tančík AH-IV-R

Posted at 13:21h Články, Odborné historické články by Dušan Klavík

Jaroslav Špitálský

V sobotu 17. srpna 2013 v rámci vzpomínkové akce nazvané Kulomety v Lichkově, pořádané v areálu Vojenského muzea Lichkov, se poprvé veřejnosti představila replika tančíku AH-IV-R. Majitelem tohoto pozoruhodného vozidla je Luděk Fiala a Lubomír Smolinský. Stavba repliky trvala sedm let, od samého počátku jsem s kolegou Michalem Mahnigem sledoval zrod tohoto malého pásového vozidla a oběma konstruktérům jsme čas od času přispěli nějakou dobovou fotografií, výkresem či radou. Když jsem v létě na lichkovské louce sledoval jízdu tančíku, rozhodl jsem k napsání článku věnovanému malým pásovým vozidlům, jež firma ČKD vyráběla pro rumunskou brannou moc.

V sobotu 23. dubna 1921 byla v Bukurešti podepsána československo-rumunská dohoda o obranném spojenectví. Oba státy se tak zavázaly k poskytnutí vojenské pomoci v případě, že by se jedna ze stran stala obětí nevyprovokovaného útoku Maďarska. Ve středu 7. června 1922 obdobnou smlouvu podepsalo Království SHS (1) s Rumunským královstvím. V sobotu 14. srpna 1920 došlo k podepsání smlouvy mezi Královstvím SHS a Československou republikou, tím byly položeny základy Malé dohody. Základní myšlenkou od samého počátku se stalo vytvoření materiálové kompatibility všech tří armád po stránce dělostřelectva, letectva, útočné vozby a ručních zbraní. Pokud se zaměříme pouze na útočnou vozbu, dá se říci, že v rámci Malé dohody na tom nejlépe byla rumunská královská armáda, která od roku 1919 disponovala 83 tanky Renault FT. Za deset let služby však tyto stroje rychle zastaraly a řada z nich byla značně opotřebována.

Československá útočná vozba od roku 1924 disponovala pouze sedmi tanky Renault FT, situace se částečně zlepšila zavedením tančíku P-I do výzbroje pod označením Tančík vz. 33. Ve snaze o zavedení shodné výzbroje spojeneckých armád schválilo Ministerstvo národní obrany (MNO) v pondělí 22. května 1933 předvedení bojových vozů P-I v Rumunsku a Jihoslávii.(2) Tančík P-I rumunské straně příliš nevyhovoval, zástupci tamní branné moci si představovali vozidlo o hmotnosti 7 – 8 tun, dosahující rychlosti 18 – 20km/hod., vyzbrojené dvojicí kulometů nebo jedním dělem. S tímto požadavkem se na MNO obrátil rumunský attaché. V úvahu přicházel pouze tank P-II. V pondělí 12. června 1933 se 3. oddělení MNO vyjádřilo, že nemá námitek proti vývozu tanků P-II do Rumunska, neboť tento vývoz 3. oddělení vítá jako krok k jednotné výzbroji Malé dohody.(3) O dalším vývoji událostí svědčí průběh předvádění vozů P-I v Beogradu. Dopis odeslaný ve středu 11. října 1933 z Beogradu pražskému ředitelství ČKD informuje o tom, že Škodovka neočekávaně ke zkouškám do Beogradu zaslala tančík MU-4 a předpokládalo se, že firma udá nesmyslně nízkou cenu, aby obchod ČKD znemožnila. Doslova se píše: Poslední automobilní soutěže jsou toho trapným dokladem. Tyto ztráty si Škodovka hojí z ostatních dělostřeleckých dodávek, kde je takřka bez konkurence a bez kritérií. Je to postup obchodně nemravný.(4)

V minulosti se obě firmy snažily o rozdělení výroby speciálních vojenských i nevojenských vozidel. Určité shody bylo dosaženo v září 1931, ale úmluva se týkala pouze domácího trhu. Jednání obou firem vyvrcholilo až ve středu 21. listopadu 1934 podepsáním kartelové smlouvy, řešící dodávky vojenských speciálních vozidel jak pro československou brannou moc, tak i zahraniční export.(5)

V této době se rumunské ministerstvo zbrojení poohlíželo i po jiných výrobcích. O čemž svědčí zpráva vojenského atašé ČSR v Bukurešti pplk. gšt. Heliodora Píky, který ve svém hlášení informuje o předvádění polských tančíků TK-3 v Bukurešti.(9)

V roce 1935 požadavky rumunské branné moci začaly nabývat konkrétní podoby, firma ČKD spolu se Škodovými závody byla vyzvána k podání kalkulace na dodávku 30 – 500 tanků. Dne 10. září 1935 začaly obě firmy jednat o případném rozdělení výroby.

Zřejmě koncem roku 1935 se uskutečnila návštěva rumunské mise v ČKD. Domnívám se, že Rumuni navštívili i Škodovy závody. Na základě prohlídky bojových vozů, rumunský generál Petresku vyzval ve středu 8. ledna 1936 ČKD k rychlému zaslání kalkulace vozidel typu AH-IV, P-II, P-II-a a TNH. Cenová nabídka měla být vypracována ve francouzském jazyce, ke každému typu se měl přiložit technický popis a fotografie.(6)

Rumunská strana byla poměrně netrpělivá, proto již v úterý 14. ledna 1936 rumunský vojenský attaché A. J. Eftimiu urgoval zaslání kalkulace a technické dokumentace.(6)

Ve čtvrtek 16. ledna 1936 byla vypracována první společná kalkulace Škodových závodů a ČKD.(6)

Po vzájemném jednání obou firem, zaslalo ČKD v pondělí 20. ledna 1936 Škodovým závodům doplněnou tabulku předpokládaných cen nabízených bojových útočných vozů pro Rumunsko s tím, že uvedené ceny platí i pro Jihoslávii.(6)

Ve středu 22. ledna 1936 se ve Škodových závodech konala porada o záležitostech rumunských tanků, které se za Škodovy závody účastnili: pp. president Dr. K. Loevenstein, centrální ředitel Ing. Vilém Hromádko, vrchní ředitel Ing. J. Pokorný, za ČKD: náměstek generálního ředitel J. Karásek a místoředitel exportního oddělení J. V. Růžička. Na počátku jednání zdůraznil Dr. Loevenstein, že žádná z firem nemůže být poškozena vzhledem ke kartelové smlouvě. Ing. Hromádko zmínil, že ideální stav by byl, kdyby se zákazníci rozhodli pro typ Š-II-a (LT vz. 35), vyráběný v obou závodech pro čs. brannou moc. Po vzájemném dialogu se zástupci obou firem usnesli na tom, že dojde k úpravě cen u typů Š-II-a a P-II-a. Rozdíl se měl pohybovat v rozmezí 30 000,-Kč, toho se mělo docílit částečným zvýšením navrhované ceny P-II-a a částečným snížením ceny Š-II-a. Během rozpravy nepadlo ani slovo o vozidlech menšího typu (MU-4, Š-I a AH-IV).(6)

Škodovy závody informovaly ČKD dopisem odeslaným v pondělí 10. února 1936 o tom, že Ministerstvo Vojsk i Mornarice v Beogradě se již rozhodlo pro dodávky tanků ze Škodových závodů. K dodávkám bojových vozů do Rumunska se Škodovka vyjádřila následovně: Vzali jsme na vědomí Vaše vyjednávání s panem generálním ředitelem CHAPIRO ohledně přenechání licenční výroby tanků Vašich systémů v jeho závodě v Rumunsku pro potřebu Ministerstva války v Bukurešti na následující bási:

dodávka kompletních 300 tanků z Vašich dílen
výroba dalších 700 tanků Vašeho systému v rumunském závodě v té formě, že budete dodávati pro tyto tanky agregáty nebo hotové části, po případě i polotovary, které budou v rumunském závodě dohotoveny a montovány v takové formě, že je předvídána kompletní výroba posledního sta tanků v rumunském závodě. V případě uskutečnění této výroby a dodávky přináležela by Škodovým závodům kvóta 60%ní. V případě, že ministerstvo války v Bukurešti by se přes Vámi uváděnou dobrou situaci rozhodlo mimo očekávání pro naše tanky a Škodovým závodům předalo objednávku, bude tato objednávka vyřízena dle naší původní dohody.(7)

V březnu 1936 po předchozím souhlasu MNO navštívil pražskou strojírnu ČKD rumunský atašé pplk. Jan Eftimiu, kde si prohlédl výrobu světlometů, naslouchačů a tanků.(14)

Ve čtvrtek 2. dubna 1936 se konala schůzka na Ministerstvu zbrojení v Bukurešti, za předsednictví pana Ch. Tatarascu, předsedy ministerské rady a ministra zbrojení, za účasti divisního generála G. Petrescu, technického generálního armádního inspektora, státního podtajemníka Béjana, ředitele ČKD ing. Klementa Růžičky a zástupce ČKD v Rumunsku ing. Josefa Manzera. Na počátku jednání p. Tatarascu oznámil, že rumunská vláda zamýšlí objednat sto bojových vozů typu P-II, jakož i třicet šest vozů typu AH-IV. Rumunská vláda se dožadovala stejných cen, jaké platí československá vláda za bojové vozy obdobné konstrukce a přibližné hmotnosti. Dále v tomto směru požadovala i možnost odvolání k arbitráži u ministra národní obrany Republiky československé. Platba měla proběhnout v československých korunách při různých lhůtách splatnosti. Firma ČKD se zavázala k dodání sta vozidel typu P-II-aj. V případě typu AH-IV ,firma měla dodat třicet pět vozidel, první za osm měsíců od podepsání smlouvy. Poslední vozidla měla být dodána do jedenácti měsíců od podepsání smlouvy. Dále strojírna ČKD přislíbila, že se v případě příštích zakázek dorozumí s rumunským průmyslem a podstoupí právo výroby. Tato smlouva byla předběžná a měla platnost čtyřicet dní.(6)

O den později ředitel Růžička telefonicky informoval vedení ČKD o tom, že právě podepisuje formální objednávku na 100 středních tanků a 35 lehkých tanků. Dále, že na zakázce z 60% participují Škodovy závody, takže na ČKD připadne 40 středních a 15 lehkých tanků. Lehké tanky měly být stejné konstrukce jako typ AH-IV. V případě středních tanků Rumuni požadovali tank jugoslávský, což byla kombinace Š-II a ŠP-II-b se silnějším pancéřováním a dieselovým motorem konstrukce Škodových závodů. Montáž měla začít v březnu 1937. Firma ČKD předpokládala, že by vozidla dodala do dvaceti měsíců od podepsání objednávky.(15)

Na ředitelské konferenci uspořádané v pátek 17. dubna 1936 se generální ředitel ČKD zmínil, že dodací lhůta tanků pro Rumunsko běží a že počátek dodávky se zkrátil na osm měsíců. Ředitel Růžička informoval, že je objednán typ P-II-aj o hmotnosti 10 100 kg, s Wilsonovou skříní, 24mm pancéřováním a dieselovým motorem.(15)

Ve středu 13. května 1936 vykonali zběžnou informativní prohlídku závodů ČKD zástupci rumunské branné moci. Skupinu vedl plk. G.Rudeanu, dalšími členy byli kpt. M. Dumitrescu a npor. Ing. O. Potarniche. Rumunská komise měla zájem zejména o světlomety a naslouchače. Důstojníci se jen okrajově zajímali o výrobu automobilů a tanků.(14)

V průběhu ředitelské konference, uspřádané v pátek 22. května 1936, se řešila smlouva s Rumunskem. Nebylo jasné, zdali má ČKD podepsat zvlášť smlouvu na dodávku třiceti pěti malých tanků nebo sepsat smlouvu na celkovou dodávku. K provedení konstrukčních změn vozidla AH-IV, dle požadavků zákazníka, byl povolán ing. Surin. Nebylo příliš času, protože část dodávky měla být hotova do 1. září 1936. Generální ředitel ČKD rozhodl zakoupit pět Wilsonových skříní v Anglii, aby se podařilo aspoň něco dodat. Ředitel ing. Jaroslav Gause byl pověřen zjistit, zdali je možné použit některé díly z perské dodávky bojových vozů AH-IV.(15)

V sobotu 20. června 1936 vykonal prohlídku ČKD generální ředitel rumunské firmy Astra ing. M. Schapira spolu s technickým ředitelem ing. Stanesem. Firma Astra byla rumunskou vládou určena za partnera ČKD při dodávkách tanků.(14)

V pondělí 13. července 1936 byl sepsán koncept nazvaný Zápis na věčnou paměť, řešící úvěr ve výši 200 000 000,-Kč poskytnutý rumunské vládě čs. ministerstvem financí k splácení nákupů u firem ČKD a Škodových závodů. Smlouva o poskytnutí úvěru byla podepsána dne 14. července 1936 panem mistrem financí Dr. Josefem Kalfusem (za vládu republiky Československé) a státním podtajemníkem ministerstva financí panem Dr. Victorem Badulesou (za vládu Rumunského království). Část z těchto peněz měla sloužit i k zahájení prací na železniční trati Salva – Visau, která měla umožnit přesun sovětských vojsk v případě ohrožení.(6)

Zástupci Škodových závodů nevzdaly boj o získání zakázky na dodávku bojových vozů Rumunsku, vypracovaly novou kalkulaci vozů typu Š-I-D a Š-I. Dále rumunskou stranu informovaly o tom, že v Československu typ P-II-a prohrál armádní soutěž.

Ve čtvrtek 6. srpna 1936 firma ČKD odeslala Ministerstvu výzbroje v Bukurešti dopis, informující o plánovaném předání licenční výroby bojového vozu AH-IV kterémukoli rumunskému podniku, za což strojírna požadovala 3% z ceny ze sta vyrobených vozidel, což činilo 921 000,-Kč. V den obdržení šeku by firma zaslala konstrukční a dílenské výkresy ve třech kopiích, seznam materiálu a postupů způsobů technologického a mechanického zpracování při výrobě vozidel. Také byla nabídnuta možnost získání licence k výrobě některého z větších typů (myšleno TNH, P-II-a, atd.), kde by licenční poplatek činil 5% z ceny ze sta vyrobených vozů. Téhož dne v Praze na MNO došlo ke schválení cen, které rumunské ministerstvo výzbroje přijalo. Firma ČKD se tak musela spokojit s pouhou dodávkou vozů AH-IV označovaných rumunskou stranou jako R-1 (Carul de Recunoaştere R-1 – což v překladu znamená vozidlo průzkumné R-1). Cena jednoho tanku s lafetami pro kulomety avšak bez výzbroje, v provedení stanoveném rumunským Ministerstvem výzbroje činila:

R-1, s cementovanými plechy ……………… 320 500,-Kč
R-2 (Š-II-a), s cementovanými plechy….…760 850,-Kč
R-2 (Š-II-a), s homogenními plechy ………..677 250,-Kč

Dle návrhu smlouvy Cahier de charge měla česká strana dodat těžký kulomet pro vozy R-1, kdežto lehký kulomet měla zajistit rumunská strana ze svých zásob. V tuto dobu přestaneme sledovat kalkulace tanku R-2 a budeme se zabývat pouze bojovým vozem R-1, pro který byla stanovena cena kulometu 38 200,-Kč a cena záměrného dalekohledu 5 680,-Kč. Tím se dostáváme k celkové částce za dodávku 35 malých tanků AH-IV, kdy rumunská strana měla zaplatit 11 217 500,-Kč za bojová vozidla, 1 337 000,- za kulomety a 198 800,- za záměrné dalekohledy, což v úhrnné ceně činí 12 753 300,-Kč, po přičtení úroků se částka zvýšila na 16 361 752,-Kč.(6) V této době mělo firemní konstrukční oddělení SPE zpracovanou výrobní dokumentaci dle z požadavků rumunského zákazníka. Konstrukce tančíku R-1 vycházela z bojového vozu AH-IV vyráběného pro Irán. Firma upravenou verzi AH-IV pro Rumunsko nazvala interně AH-IV-R.

Smlouvu mezi rumunským ministerstvem výzbroje (MINISTERE DE Ĺ ARMEMENT) a Českomoravskou Kolben Daněk, Praha podepsal v pátek 14. srpna 1936 ministerský předseda a ministr výzbroje G. Tatarescu spolu s ředitelem společnosti J. V. Růžičkou. Prototyp měl být předán tři měsíce po představení rumunské přejímací komisi v továrně ČKD. Dodání prvních deset sériových vozů mělo následovat za pět měsíců od schválení prototypu, dalších deset za šest měsíců od schválení prototypu a posledních patnáct vozů za sedm měsíců od schválení prototypu.(6)

Již v říjnu 1936 přijela do Československa jedenáctičlenná skupina rumunských důstojníků mající dohlížet na výrobu tančíků R-1 a tanků R-2. V Praze se nacházela pětičlenná přejímací mise, ve složení: mjr. Cristache, kpt. Constantin Ghiulai, kpt. Marinescu, por. Farcas, por. Badulescu a dílovedoucí Manole.(14)

V pondělí 5. října 1936 zaslala Českomoravská Kolben Daněk akciová společnost dopis Českomoravské zbrojovce a.s. Brno, rekapitulující ujednání o dodávce 35 kulometů vz. 35. Cena zbraní byla sjednána na MNO. Brněnskou zbrojovku při tomto jednání zastupoval ing. Bušek. Mimo finančních záležitostí byl řešen i harmonogram dodávky zbraní. Návrh ČKD zněl, aby z časových důvodů, potřebných k montáži zbraní do vozidel, byly kulomety dodány nejméně měsíc před plánovanou přejímkou bojových vozů. Zbrojovka také měla zapůjčit jeden kulomet pro prototypový vůz, jehož dokončení se plánovalo 1. ledna 1937.

Ve středu 14. října 1936 odepsala Čs. Zbrojovka v Brně firmě ČKD. Zbrojovka v dopisu rekapitulovala financování a podmínky před podepsáním smlouvy o dodání 35 kulometů firmě ČKD. V bodu ad/5 řešícím záruky včasného dodání zbraní, zbrojovka přijala podmínky s výhradou, že jim MNO musí včas zapůjčit 35 kulometů vz. 35. V pondělí 23. listopadu 1936 firma ČKD žádala MNO o urychlené zapůjčení těžkých kulometů pro vozidla R-1. Tato snaha byla bezvýsledná, proto 10. prosince 1936 strojírna ČKD vyzvala brněnskou zbrojovku, aby vstoupila v jednání s MNO. Dále se v dopisu píše: Jak nám sdělil předseda rumunské vojenské přejímací komise v Plzni pan pplk. Antonescu, který jednal v této věci s Vaším p. zástupcem, záleží pouze na Vás, aby tato otázka byla řešena kladně v nejkratší době. V úterý 22. prosince 1936 Českomoravská – Kolben – Daněk dopisem oslovila brněnskou zbrojovku, ze kterého cituji: Jelikož jsme na náš dopis neobdrželi dosud kladného vyřízení od Vás, sdělujeme Vám, že jsme nuceni odmítnouti jakoukoliv zodpovědnost ze smlouvy s rumunským ministerstvem výzbroje a že následkem tohoto, řídíme na toto písemné prohlášení.(6)

Ve čtvrtek 29. října 1936 strojírnu ČKD navštívila rumunská delegace v čele s ministrem zahraničí Viktorem Antonescu (nezaměňovat s pplk. Antonescu, jenž byl předsedou rumunské vojenské přejímací komise). Po uvítání ředitelem ing. Růžičkou následovala v libeňské továrně prohlídka lokomotiv. Pak se delegace odebrala k hlavní budově, kde bylo postaveno deset tureckých traktorů, perský tank TNH a tank P-II-a. Potom následovala prohlídka hal, kde probíhala montáž prototypu R-1, traktorů pro Turecko, civilních a nákladních automobilů. Na nádvoří automobilky bylo vystaveno čtyřicet nákladních automobilů Praga RV. Po prohlídce dalších částí závodu se Viktor Antonescu zapsal do pamětní knihy a obdržel model tanku. Druhý den následovalo, po souhlasu íránské přejímací komise, předvedení sériově vyrobeného tančíku AH-IV v Milovicích, kde se předvedení bojové techniky účastnil i rumunský král. Před prezentací tančíku AH-IV musel ing. František Ševčík zajistit vybalení vozidla připraveného k exportu z dřevěné bedny, seškrábání íránského královského znaku (koruny) z věže a zařídit převoz nákladním automobilem ze Slaného do Milovic. Pro předváděcí jízdy tančíku byli určeni řidiči Hejzl a Polívka. (14, 8)

Obr. Fotografie z návštěvy Viktora Antonescu v ČKD

V pondělí 16. listopadu 1936 přijel do Prahy k návštěvě ČKD rumunský generál Petrescu (Inspecteur Genérál du Ministere de l Armement) spolu s plk. Negrei (Directeur technice de ĺ Arsenal Bukurešť). MNO oběma důstojníkům okamžitě vyřídilo povolení ke vstupu do továrny.(14)

V pátek 20. listopadu 1936 přijeli do Prahy zástupci rumunské státní správy, státní podtajemník ministerstva výzbroje Bejan, spolu s poslanci rumunské sněmovny p. Cretoiu a p. Peloiu.(14)

Ve čtvrtek 26. listopadu 1936 se konala prohlídka pražských továren v Libni a Vysočanech, po které následovala návštěva továrny ve Slaném. Členy rumunské delegace byli: generál Petrescu, plk. Negrei, p. Bejan, p. Cretoiu, p. Peloiu, plk. Eftimiu a členy rumunské přejímací komise plk. Antonescu a kpt. Ghiulai. Rumunskou komisi doprovázel plk. Píka. V ČKD byly Rumunům předvedeny bojové vozy Praga TNH, Praga P-II-a, automobily Praga RV, Praga AV a sanitní vozidla.(14)

V pátek 18. prosince 1936 na ředitelské konferenci tlumočil ředitel Růžička dotaz ing. Procházky ze slánské pobočky ČKD. Dotaz se týkal toho, zda se rumunská mise přestěhuje do Slaného nebo bude dojíždět z Prahy. Po krátké rozpravě bylo rozhodnuto, že po zkušenostech s íránskou misí bude nejúspornější ubytovat Rumuny v Praze a dát jim k dispozici osobní automobil.(14)

Ve středu 6. ledna 1937 zaslalo libeňské konstrukční oddělení SPE interní dopis karlínskému exportnímu oddělení ČKD, v němž se píše: Z ústního jednání se zástupci MA (MINISTERE DE Ĺ ARMEMENT) ze dne 29. XII.36 v Libni vzešla nám nová nesnáz , týkající se lehkého kulometu vzor 30. Podle Cahiers de charges má nám jich MA dodati 35 kusů. Urgovali jsme dodání prvého vzorového kulometu pro prototyp u libeňské komise již více než dva měsíce a byli jsme neustále ujišťováni, že naše urgence byly předány p. plukovníkovi Antonescu, který nám lehký kulomet dá poslati. Teprve až na poslední výše udané schůzi prohlásil p. kap. Ghiulai, že nestojí v cahier, že musíme dostati od MA jeden kulomet dříve (pro prototyp) a že tedy si jej pro prototyp máme opatřiti sami. Tím jsme se dostali do situace, kde i lehký kulomet vzor 30 nám chybí. Prosíme, abyste, uznáte-li za vhodné, pokusili se ještě vyříditi tuto věc s p. pluk. Antonescu, nebo prostřednictvím SPE- Karlín požádati MNO o zapůjčení lehkého kulometu udaného typu, nebo konečně prohlásili, že nezbývá, než ČKD zakoupila v Brně u Zbrojovky jeden takový kulomet (za překladu ovšem, že Zbrojovka jej má a smí nám jej prodati). Vzhledem k tomu, že kapitán Ghiulai v poslední schůzi prohlásil, že nevezme prototyp do zkoušek dříve, než bude do posledního šroubu úplně smontován, stává se otázka obou kulometů k blížící se dodací lhůtě pro prototyp nejvýš aktuální.(6)

Ve čtvrtek 21. ledna 1937 akciová společnost ČKD informovala Čs. zbrojovku Brno o tom, že MNO uvolnilo potřebné množství kulometů vzor 35 pro rumunské bojové vozy. V rámci podnikové korespondence je na tomto dopisu tužkou připsáno: Za podmínek na které nepřistoupíme. Teď bude nutno počkat, neboť není vyloučeno, že se nakonec rozhodnou Rumuni pro jiný vzor kulometu, nebo MNO couvne. Je komplikováno lafetami pro Š-II-a. Zítra jdu na MNO se ŠZ. S největší pravděpodobností je pod těmito poznámkami podepsán ing. Mladějovským.(6)

Ve čtvrtek 28. ledna 1937 zaslalo MNO ústředí ČKD následovné vyrozumění: Dodavkem k výnosu MNO čj. 2112 Taj.-II./2.odděl.-1938 Ministerstvo národní obrany zapůjčuje Čs. zbrojovce a.s. Brno 287 kulometů vz. 35 k vyzbrojení tanků pro Rumunsko, a to 252 kulometů vz. 35 dle kontraktu s Českomoravskou–Kolben-Daněk. Bližší informace projednejte si s Čs. zbrojovkou v Brně přímo. V dokumentu je tužkou napsaná poznámka: Teď se odvolat na naší pův. objednávku a dejte do pořádku. Ve čtvrtek 4. února 1937 odesílá ČKD brněnské zbrojovce dopis, ve kterém firma žádá o okamžité zaslání jednoho kulometu vz. 35 a dalších třiceti čtyř do konce měsíce března.(6)

V úterý 23. března 1937 přijel k prohlídce továrny ČKD rumunský ministerský předseda J. E. Georgie Tatarescu spolu s gen. Glatzem. Při této příležitosti byl předveden na tovární překážkové dráze prototyp AH-IV-R. Ještě před příjezdem delegace žádala strojírna ČKD naše ministerstvo obrany o povolení filmování jízd tančíku společností Fox nebo Paramount za účelem zhotovení reportáže pro filmové týdeníky.(14)

V archivech se mi nepodařilo vyhledat spisy o průběhu jízdních zkoušek prototypu AH-IV-R. Z určitostí se zkoušky konaly v první polovině roku 1937, domnívám se, že započaly na přelomu měsíců duben-květen a s největší pravděpodobností probíhaly na vojenském cvičišti v Kyjích, Milovicích a v okolí Prahy. Do dnešních dnů se však zachovala série fotografií dokumentující tyto zkoušky.

obr. Jedny z prvních jízd prototypu AH-IV-R, prototyp má provizorně křídou napsané policejní číslo P-10.073 na zadní části brnění.

obr. V průběhu jízd došlo k poruše, usuzuji dle brašny na nářadí, odložené na příklopu nad stanovištěm řidiče.

Obr. Série fotografií zachycující jízdní zkoušky prototypu AH-IV-R, tančík již nese řádné policejní číslo.

Ve středu 26. května 1937 přijel k prohlídce továrny ČKD rumunský ministr zemědělství p. Negura a šéf jeho kabinetu p. Munteanu. MNO oběma politikům povolilo prohlídku závodu. Téhož dne libeňskou strojírnu navštívil i jugoslávský ministr vojenství armádní generál Marić, kterému byly předvedeny prototypy AH-IV-R, V-8-H a P-II-a na zkušební trati ve Vysočanech.(14)

V úterý 8. června 1937 schválilo MNO prohlídku ČKD v Libni a Vysočanech švédské vojenské misi skládající se z mjr. gšt. Ehrensvërda, mjr. Bratta a kpt. Gillnera a předvedení bojových vozů P-II-a a AH-IV-R v terénu.(16)

Během zkoušek prototypu AH-IV-R si konstruktéři ČKD uvědomovali, že íránské tančíky AH-IV měly od samého počátku potíže s chlazením, protože neustále vytékala voda z chladicího systému. Ve snaze odstranit závady navrhli různé spojovací potrubí mezi jednotlivými chladiči, aniž by pronikly k technickému jádru věci. Problém možná spočíval v příliš velkém výkonu vodní pumpy. Při zkoušení rumunského prototypu se objevily další problémy s chlazením. Rumunská komise požadovala zhotovení chlazení, které by fungovalo při co nejmenším užití motorické síly. Tím je míněno, aby část síly motoru, spotřebovaná pro pohon chladícího zařízení (ventilátoru a vodní pumpy) byla co nejmenší, aby pro pohon tanku bylo k dispozici co nejvíce síly motoru. Z toho důvodu konstruktéři experimentovali s různými ventilátory. Zkoušeny byly tři druhy. K odzkoušení byla připravena i jiná vodní pumpa, pro jejíž osazení bylo nutné vymontovat motor. Po ukončení jízdních zkoušek přišla na řadu povinná demontáž motoru spojená s kontrolou opotřebení motoru, při této příležitosti byl namontován jiný typ vodní pumpy. Demontáž motoru, prohlídka a následné složení proběhlo v rekordním čase tří dnů, přesněji od 7. do 9. června 1937. Ve čtvrtek 10. června se tančík přesunul po vlastní ose do Milovic k provedení ostrých střeleb. Následují den byl prototyp předveden švédské vojenské misi na vojenském cvičišti v Kyjích. Švédští důstojníci byli považováni odborníky a právě při předvádění tančíku došlo k technickým problémům s chlazením motoru, jehož teplota stoupla tak, že motor „vařil“. Ředitel ing. Tichý volal k odpovědnosti konstruktéra, který s vozidlem experimentoval a dle jeho tvrzení konstruktér projevoval nedostatek smyslu pro potřeby obchodu. V sobotu 12. června se konaly další jízdní zkoušky, tentokrát před rumunským ministrem výzbroje. Ve dnech 14. a 15. června byl motor demontován a namontována původní vodní pumpa. Ve středu 16. června vyjel prototyp na zkušební trať do Milovic za účelem odzkoušení kolejového pásu. Během jízdy motor silně vařil. Nakonec se zjistilo, že závada nespočívala v pumpě, ale v nezaběhnutém motoru. Po znovu smontování motoru totiž nepřišly pístní kroužky a i písty do původních zaběhnutých poloh, následkem toho netěsnily. Motor pro nedostatek času nebyl zkoušen na brzdě a zaběhání jízdou na střelnici do Milovic a zpět nepostačovalo. Následkem toho byl výkon motoru slabý, odpory všech částí větší, proto vozidlo jezdilo s nižšími rychlostními stupni, čímž se motor hřál. Ve čtvrtek 17. června probíhaly jízdní zkoušky po celý den již bez „vaření“ s normálními teplotami vody.(10)

obr. Sada fotografií zachycující jízdy prototypu AH-IV-R na tovární zkušební dráze.

obr. Předvedení prototypu AH-IV-R švédské delegaci.

obr. Spolu s prototypem AH-IV-R byl Švédům předveden i prototyp P-II-a.

Po čas jízd prototypu AH-IV-R panovalo slunečné a poměrně teplé počasí, svědčí o tom svlečená saka jak švédské komise, tak i zástupců ČKD. Úbor mužů nakonec „zlepšily“ pokrývky hlavy zhotovené z kapesníků, této „vychytávce“ neodolal ani plk. Sahlin (třetí z leva), tento muž v padesátých letech zodpovídal za převzetí tančíků AH-IV-Hb pro Etiopii (Habeš).

V pondělí 28. června 1937 během porady v ČKD president rumunské přejímací komise podplukovník Antonescu v dohodě s vedením firmy stanovil nové dodací lhůty. Prvních deset bojových vozidel mělo být předáno do 30. srpna 1937, dalších deset do 20. září 1937 a posledních patnáct do 20. října 1937.(6)

obr. Jízda s jedním z prvních sérově vyrobených vozů, tančík nenese žádnou výzbroj, otvor pro kulovou lafetu je provizorně zakryt.

obr. Předvedení sériového tančíku rumunské komisi.

V pondělí 16. srpna 1937 řešilo oddělení speciálních strojů ČKD předvedení bojového vozu AH-IV-R argentinské vojenské misi, jež měla zájem o předvedení dalších typů bojových vozů. Prototyp TNH však nebyl k dispozici a kupodivu MNO zakázalo předvedení vozu P-II-a.(16)

V pátek 10. září 1937 žádala firma ČKD o povolení ke vstupu do továren v Libni a ve Slaném pro členy rumunské přejímací komise, konkrétně pro npor. Steriana Mitroescu a npor. Nicolaje Patrona. Dále ČKD informovala MNO o tom, že npor. Badulescu byl přeložen do Škodových závodů a že kpt. Ghulai ačkoliv je přidělen do Škodových závodů stále dojíždí do ČKD.(14)

V sobotu 18. září 1937 rumunská strana dodala lehké kulomety. Z důvodu opožděné dodávky zbraní bylo v ČKD Slaný k předání připraveno prvních deset sériových vozů až 27. září 1937. Rumunská komise odmítla zahájení zkoušek, protože vozidla neodpovídala ustanovení Cahier des charges. O tři dny později na základě žádosti MINISTERE DE Ĺ ARMEMENT bylo prvních deset tančíků odesláno po železnici do Rumunska, kde se zúčastnily závěrečných cvičení, ze kterých se vrátily 22. října 1937 do ČKD Libeň. V Libni na vozidlech proběhly veškeré dokončovací práce a úpravy předepsané rumunskou komisí. Mezi tyto úpravy patřilo například zesílení příruby lehkého kulometu. K zhotovení nových přírub potřebovala Poldina huť čas od 4. listopadu do 10. prosince 1937. Zároveň začaly zkoušky různých ventilátorů a chladičů, které probíhaly ve Vysočanech ve vytápěné komoře při teplotě 45°C. Utěsněním spár kolem chladiče se docílilo většího dotyku vzduchu s chladičem. I přes tyto úpravy komise pochybovala o bezvadném chlazení motoru za vysokých teplot, které panují v létě v Rumunsku. Ve čtvrtek 11. listopadu 1937 komise písemně prohlásila, že je ochotna provést u dodaných vozů, na své vlastní náklady, další úpravy chlazení motorů. Dále se domluvilo, že jedno z vozidel bude po předání v Rumunsku zaplombováno a dáno do provozu až v létě 1938 za účelem provedení dalších pokusů s chlazením motoru. (6)

V pátek 1. října 1937 MNO schválilo vstup do areálu továrny ČKD v Libni a ve Slaném členům rumunské přejímací komise ing. Silisteanu a ing. Cosulschi.(14)

V pátek 8. října 1937 provedl informativní návštěvu ČKD profesor rumunské válečné školy námořní G. H. Pantelli a kpt. G. V. Marinescu.(14)

V sobotu 27. října 1937 navštívil libeňský provoz ČKD gen. Vasile Negrei, kde si prohlédl bojové vozy V-8-H a P-II- a, traktory Praga T-6 a T-7 a vozy Praga AV a RV.(14)

Ve čtvrtek 4. listopadu 1937 na základě předchozích jednání, se na ředitelství ČKD řešila návštěva norské vojenské komise, sestávající z plk. Johannese Ravnsborga a plk. Magnuse Hagema. Delegace žádala o prohlídku světlometů, naslouchacích přístrojů a tanků. Konkrétně se plánovalo předvedení prototypů AH-IV-S, AH-IV-R a P-II-a. Předtím však bylo nutné získat svolení MNO a v případě prototypů tančíků i švédské a rumunské vojenské správy. Ve středu 24. listopadu 1937 oba norští důstojníci, v doprovodu norského zástupce ČKD ing. Alfréda Nielsena, navštívili vysočanskou strojírnu ČKD, kde jim byl předveden světlomet a naslouchací zařízení. Druhý den následovala prohlídka libeňského provozu a jízdy prototypů AH-IV-S, AH-IV-R , P-II-a a V-8-H na vojenském cvičišti v Kyjích. V pátek 26. listopadu proběhla zběžná informativní prohlídka nevojenských věcí ve Vysočanech a Libni, po které následovala porada v Karlíně.(11, 14)

obr. Norská delegace během prohlídky vozidel v ČKD.

obr. Prototypy připravené k odjezdu na vojenské cvičiště v Kyjích.

obr. Prototypy AH-IV-R, AH-IV-SV, P-II-a spolu s prototypem V-8-He připravené 25. listopadu k předváděcí jízdě.

obr. Jedna z mnoha zkoušek prototypu AH-IV-R, při níž byly porovnávány výkony tančíku s prototypem P-II-a.

V pondělí 29. listopadu 1937 se do Rumunska vrátil plk. Antonescu, kterého ve funkci předsedy přejímací komise nahradil mjr. Sergiu Stefanescu.(14)

Ve dnech 2. až 3. prosince 1937 navštívila továrnu ČKD anglická vojenská mise vedená plk. J. C. Tilly. Dalšími členy byli plk. Stronge (voj. atašé v ČSR), mjr. Custance, mjr. L. J. H. Gardiner a mjr. R. M. Jerram. Angličanům, ke kterým se připojila dvoučlenná holandská delegace (plk. Hartmanns a ing. Hamm), firma ČKD předvedla v zasněženém terénu prototypy V-8-H, AH-IV-R a P-II-a.(14)

Poměrně značný problém nastal se schválením prototypu AH-IV-R, následkem očekávané prosincové změny v rumunské vládě s částečným znovu obsazením příslušných rozhodovacích míst. V listopadu se Ing. Říhovi, po dlouhých jednáních, podařilo dosáhnout schválení prototypu. Potom konečně byly zahájeny zkušební jízdy sériově vyrobených vozů AH-IV-R.(6)

V pondělí 13. prosince 1937 se stal novým předsedou rumunské přejímací komise pplk. Teodor Răscanu. Mjr. Sergiu Stefanescu se stal členem přejímací komise ve Škodových závodech.(14)

V pátek 17. prosince 1937 navštívila devítičlenná rumunská delegace výrobní prostory bojových vozů AH-IV-R pod vedením div. gen. Jonescu a gen. Brauna v doprovodu škpt. Kysilky.(14)

Ve středu 12. ledna 1938 navštívila ČKD afgánská vojenská mise, skládající se z pánů mjr. Mohameda Arifa a ing. Mohameda Isshaka Afghani. Oba muži si prohlédli továrny v Libni, Vysočanech a Slaném. Důstojníkům byly představeny prototypy AH-IV-R, AH-IV-S, P-II-a, V-8-H, traktor T-6 a světlomety vyráběné pro jihoslovanskou vojenskou správu.(16)

V pondělí 17. ledna 1938 započala dlouhodobá jízdní zkouška, ke které si rumunská komise vybrala sériově vyrobený tančík č. 13 (Sr. 13). Po ujetí předepsaných 2 000 km proběhla kontrola opotřebování motoru, převodové skříně a pojezdového ústrojí. V této době se předpokládalo, že se v úterý 15. února 1938 ČKD odešle prvních dvaceti tančíků do Rumunska.(6)

obr. Třicet pět tančíků připravených v libeňském závodu k odeslání do Rumunska.

V archivních materiálech se mi nepodařilo dohledat přesné datum odeslání tančíků do Rumunska. Velmi mě překvapilo, že na rozdíl od dalších exportních vozidel (např. tanků LTL pro Litvu či tančíků AH-IV-S) se o vozech AH-IV-R nevyskytují žádné informace v hlášení o vojenských zakázkách, které firma ČKD od ledna do prosince 1938 zasílala dvakrát měsíčně ministerstvu národní obrany. Vladimír Francev v monografii věnované vozidlům AH-IV, nazvané Exportní tančíky Praga píše: Nakonec odcházely tančíky do Rumunska teprve v dubnu 1938 a to konkrétně do města Sibiu, kde byla kasárna Školního střediska pro jezdectvo (Centru Instructie al Cavalerici). Tato jednotka převzala tančíky R-1 do svého kmenového stavu 19. května, kdy jednotlivé vozy měly již natočeno na tachometrech od 600 do 3 000 kilometrů. Na definitivní převzetí si však musely počkat až na 19. srpna téhož roku, kdy rumunský generální štáb uznal podmínky objednávky za splněné. Umožňovalo to úspěšné absolvování letních zkoušek.

Ale nyní zpět k počátku roku 1938, kdy rumunský průmyslník Nicolae Malaxa projevil vážný zájem o zakoupení licence k výrobě bojových vozů. Z počátku se zajímala o typy AH-IV-SV, TNH a V-8-H. V dopisu jež byl odeslán z Bukurešti v pondělí 9. května 1938 seznámil ing. Stanislav Říha ředitele Růžičku s vývojem jednání o prodeji licence. Základní informace spočívala v tom, že rumunský hlavní štáb a ministerstvo nemá jasno o celkovém množství vozidel R-1, dále že bojové vozy Škodových závodů již objednány nebudou a v kategorii středních tanků bude získána licence k výrobě některého francouzského stroje.(12)

V pondělí 7. března 1938 navštívil bolivijský generál B. Bilbao (vojenský atašé v Londýně) libeňskou továrnu ČKD, ve Vysočanech mu byl v terénu představen prototyp AH-IV-R spolu s bojovým vozem P-II-a. V předešlých dnech bolivijský generál přejímal materiál v brněnské zbrojovce, kde projevil zájem o prohlídku bojového vozu s těžkým kulometem.(16)

Koncem dubna 1938 měla ČKD navštívit paraquayská vojenská mise, složená z plk. děl. Andrease Aguilery a mjr. Georga Thomsona Molinase. Vedení ČKD žádalo MNO o povolení k předvedení traktorů, nákladních automobilů a prototypů bojových vozů AH-IV-R a P-II-a.(16)

V úterý 5. dubna 1938 žádala firma ČKD ministerstvo obrany o povolení předvedení bojových vozidel AH-IV-R, AH-IV-Sv, P-II-a, V-8-H a TNH-LTL anglické vojenské misi. Prohlídky vozidel se měli účastnit i zástupci anglické zbrojovky Nuffield mající zájem o zakoupení licence k výrobě bojového vozidla V-8-H.(14)

V pátek 8. dubna MNO schválilo prohlídku továren ČKD peruánské přejímací komisi. Současně ministerstvo povolilo předvedení bojových vozů LTLH, AH-IV-S a AH-IV-R.(16)

Ve čtvrtek 12. května 1938 informoval ing. Říha exportního ředitele ČKD Růžičku o tom, že rumunská strana zvažuje nákup 333 kusů R-1 a že dosud nikdo nezmínil, jestli výroba bude probíhat v Rumunsku nebo v ČKD. V této chvíli záleželo na tom, zdali by ČKD výrobu takového množství přijalo. Na tomto dokumentu je červenou tužkou napsána poznámka: Poněvadž pro Malaxu nebudeme míti ničeho, z čeho by mohl míti radost, navrhuji, aby začal s výrobou R-1. A my bychom si z nich nechali jen snad nejvýše tolik, kolik máme vylikvidováno z rumunského kreditu t.j. asi 50 kusů. Pod poznámkou podepsán Růžička.(12)

V sobotu 14. května 1938 ing. Říha informuje Prahu telegramem, který je z důvodu utajení částečně šifrován. Například bojová vozidla jsou nazývána kropičkami, čs. vojenská správa Hanáky, Škodovy závody Jungmany – což je odvozeno od sídla firmy v pražské ulici Jungmannova. Ing. Říha píše o plánované návštěvě pana Malaxy v Praze, kde by s p. ministrem Veverkou měl projednat: 1. převzetí provozu oceláren Hunedoara českými firmami, 2. zajištění spolupráce s ČKD při výrobě tanků v Rumunsku a 3. projednat dodávku nového modelu strojních pušek z brněnské zbrojovky a spolupráci při jejich výrobě v Cugiru. Z bodu 2, řešícího dodávky tanků, dovolím si citovat: Bylo docíleno, že Jungmanův kontrakt na vozy z minulého roku se provede. (Rozhodla velká výše objednávky a nemožnost převést výrobu na ČKD nebo barona.) Za to však chtějí zdejší docíliti (politickými a vojenskými zákroky) zrušení dodávky Š-II-a. Za stejnou částku dostanou Jungmani objednávku na „desítky“. Budou úplně z dodávek kropiček sem vyloučeni a proto s nimi o tomto problému nemůžete mluviti. Budou se ještě pokoušeti zdejší program torpédovati přes naše Hanáky, ale marně. Nejvyšší pán sleduje věc osobně a rozhodl se toto řešení prosaditi. Malý a velký typ kropiček chtějí od nás a jediná event. konkurence jsou Američané a tito jen v motorech. Střední typ byl vzat po politických i vojenských intervencích z Francie, ale je zde tendence polovinu potřebného množství vzíti od nás (a sice TNH). Na tuto věc bude míti největší vliv posudek Černocha, který chce i tento typ viděti, stejně jako posudek o „V-8-H“, kde chce, zjistit jaká zlepšení jsme oproti původnímu prototypu docílili. Jejich R-1 chce porovnati se švédskými.(12)

Ve dnech 16. až 25. května 1938 navštívil p. Malaxa pražskou strojírnu ČKD. O průběhu jednání informoval ředitel Růžička ing. Říhu dopisem odeslaným v sobotu 21. května 1938. Během prvního jednání byl rumunský průmyslník seznámen s podmínkou pro získání licence. Firma ČKD stanovila cenu vozidla R-1 na 360 000,-Kč, AH-IV-S na 390 000,-Kč, V-8-H na 990 000,-Kč a TNH na 700 000,-Kč. Od těchto cen se pak vypočítala výše licenčního poplatku. Při dalším jednání p. Malaxa prohlásil, že firma Renauld mu dává licenci za polovinu. Na to ředitel Růžička reagoval slovy: že to, co kupuje ve Francii, patrně za nic nestojí . Další jednání se týkaly případné výroby šedesáti vozů R-1 v ČKD a termínů dodávek. Tanky mohly být dodány v rozmezí od 30. září 1939 do 30. ledna 1940. Nicolae Malaxa dále požadoval zpracování cenové rozvahy pro dodání sta kusů R-1 či V-8-H. Když přišla řeč na platební podmínky p. Malaxa sdělil, že o této věci jednal již presidentem Dr. Benešem a Dr. Hodžou a že se bude jednat o nový politický úvěr.(12, 14)

V úterý 17. května 1938 MNO schválilo prohlídku výroby v libeňské a vysočanské strojírně ČKD norskému kpt. H. Gundersenovi, kterému měly být předvedeny prototypy AH-IV-S, AH-IV-R a P-II-a.(14)

Ve středu 8. června 1938 informoval ing. Říha Prahu o dopoledním jednání s průmyslníkem Malaxou v Bukurešti, řešena byla licenční smlouva, Malaxa předpokládal výrobu asi 300 bojových vozidel. Kdy ČKD měla dodat šedesát smontovaných R-1 a dalších sto se mělo montovat v Rumunsku. Dále se jednalo o dodávce šedesáti až sta kusů vozidel V-8-H z ČKD a o montáži dalších sta kusů v Rumunsku.(12)

V sobotu 16. června 1938 MNO povolilo vstup za účelem prohlídky libeňské a vysočanské továrny ČKD presidentu autonomní pokladny rumunských královských monopolů panu Tătăranu.(14)

Ve dnech 19. až 25. července 1938 proběhly v Rumunsku zkoušky sériových vozů R-1 č. 8 a č. 15. Během těchto dnů vozidla ujela 300 kilometrů. Referát z průběhu zkoušek udává, že se okolní teplota měřená na zemi pohybovala v rozmezí 45 až 52°C. Vozidla ve zkoušce obstála. Jediný problém nastal v pondělí 25. července, kdy při spouštění motoru vozu č. 15 došlo k vznícení benzinových par, čímž český řidič utrpěl lehké popáleniny na rukou a obličeji. K nešťastné události došlo v důsledku ulomení bronzového šroubu, který upevňoval přívod paliva ke karburátoru.(6)

Ve středu 31. srpna 1938 byla uspřádána na ministerstvu financí porada, řešící rumunský úvěr ve výši 920 000 000,-Kč. Zde si dovolím citovat názor plk. H. Píky: Z důvodu jak vojenských, tak i politických jest nutno Rumuny navrhovaný program realisovati na podkladě příslibu pana presidenta a ministerského předsedy. Rumunské prostředky jsou vyčerpány, dosud vyplňují povinnosti vyplývající z předchozích kontraktů. Apeluji na průmysl, aby působil na banky a opatřil si sám úvěr. Upozorňujeme, že kdyby nedošlo k realisaci tohoto obchodu, byl by to akt, který neodpovídá naším spojeneckým závazkům a tato okolnost by měla za následek, že by se Rumuni obrátili na Itálii a Německo a že by nebylo možno počítati s tím, že bychom v budoucnu tuto konkurenci vytlačili.(12)

V pondělí 24. října 1938 se řešil způsob financování licence, vzhledem k uzavření obchodu s dlouhodobými platbami. Pro ČKD nepřicházely v úvahu splátky v leiích nebo československých korunách. Vzhledem k událostem kurs obou měn nebyl příliš pevný. Proto bylo nutné tyto dlouhodobé platby vázat na pevnější valutu. Firma ČKD navrhla platbu v librách, tehdejší kurs se pohyboval 1,-£ = 140,-Kč.(12)

Ve středu 9. listopadu 1938 zaslala firma ČKD rumunskému ministerstvu výzbroje cenovou nabídku pro dodávku sta štábních automobilů Praga AV, sta nákladních automobilů Praga AV, sta osobních automobilů Praga Piccolo a neupřesněného počtu traktorů T4 a T6.(12)

V druhé polovině listopadu 1938 navštívila pražské továrny ČKD rumunská delegace v čele s gen. Negreie a průmyslníkem Malaxou. Rumuni měli konkrétně zájem o bojové vozy AH-IV-R, TNHS a V-8-H. Firma ČKD žádala MNO o povolení předvedení vozů v Milovicích, v případě V-8-H byla žádost rozšířena o kompletní vybavení vozidla (gyroskopem, episkopem, atd.).(14)

obr. Rumunská mise v ČKD – listopad 1938

V úterý 22. listopadu 1938 povolilo MNO prohlídku ČKD spojenou s předvedením prototypů bojových vozů AH-IV-R, AH-IV-S a LTL brazilskému kpt. Edgardu Lopesovi, který měl navštívit továrnu v doprovodu tlumočníků Čsl. zbrojovky v Brně p. Juliuse Veselého a Jana Davida.(16)

V sobotu 26. listopadu 1938 povolilo MNO předvedení bojových vozidel AH-IV-R, AH-IV-Sv, LTL, LTH a TNHS zástupci anglické firmy Kadllet and Penson – Londýn mjr. H. S. Robertsonovi. Jízdní zkoušky vozidel se měly konat na tovární dráze ve Vysočanech a na vojenském cvičišti v Kyjích. Mimo bojových vozidel měly být předvedeny traktory T6, 7, 8, 9 a automobily RV a AV.(14)

Ve středu 11. ledna 1939 schválilo MNO návštěvu závodů ČKD v Libni a Vysočanech důstojníkům turecké armády: gen. Hasanu Duruduganu, plk. Sait Kalacioglu a mjr. Cemal Tulunayovi v doprovodu zástupce ČKD ing. Azera. Dále ministerstvo povolilo předvedení bojových vozů AH-IV-R, AH-IV-S, LTL, TNH-S a V-8-H na překážkové dráze ve Vysočanech a v terénu na vojenském cvičišti v Kyjích.(16)

Ve čtvrtek 16. února 1939 schválilo MNO návštěvu polské delegace libeňské a vysočanské továrny ČKD. Polská nákupní mise sestávala z pplk. Noela, polského vojenského atašé v Praze plk. Wierzinskyho, pplk. Liro a ing. Habicha. Mimo bojových vozů AH-IV-R, AH-IV-S, LTH, V-8-H a TNHS byly předvedeny letecké motory, traktory T-6 a T-9, světlomety a automobily AV a RV.(14)

Ve středu 22. února 1939 došlo k podepsání licenční smlouvy s firmou Malaxa. Ve čtvrtek 29. června 1939 ředitelství ČKD řešilo interní komunikací licenční poplatky, které dle informací ing. Říhy měla rumunská strana již zaplatit, ale patřičný obnos nebyl bance poukázán. Konkrétně se jednalo o polovinu částky za zhotovení nového prototypu R-1 a licenční poplatky.(12)

V červnu 1939 navštívila holandská delegace (mjr. Tierie, mjr. L. van Cleeff a D. W. P. Gielen) výrobní závody ČKD v Libni a Vysočanech, při této příležitosti byly představeny prototypy bojových vozů AH-IV-R, AH-IV-S, LTL a LTH.(14)

Ve čtvrtek 3. srpna 1939 přikázalo ředitelství ČKD ing. Říhovi, aby z důvodu zpoždění první splátky licenčních poplatků nepředával rumunské straně výrobní dokumentaci, která mu byla letecky zaslána. Mimo tanků se měla v Rumunsku vyrábět i vozidla AV a RV.(12)

V sobotu 5. srpna 1939 odeslal ing. Říha z Bukurešti šifrovaný telegram, ve kterém je licence označená výrazem živnost, stříkačky jsou tanky, Nápravník Malaxa, Frýdek Francie a podnik ministerstvo. Z telegramu cituji: Živnost – malé stříkačky. Pan Nápravník se ještě nerozhodl, zda má vyráběti dle nás neb jiného vzoru a odtud zdržení obou poukazů. Stále kalkuluje a čeká ještě nové oferty z Frýdku na ocelové povlaky. Jednal jsem s ním vícekráte, ale bez úspěchu. Zjistil jsem, že cena kterou obdrží od podniku je skutečně taková, jak nám udal. Podnik nechce pod žádným titulem přidati. Dokumentaci z Libně jsem obdržel, ale vydám ji až po obdržení peněz. Ohledně kursových klausulí jsem v podniku jednal. Zítra obdrží Nápravník příslušný dopis, po jehož potvrzení půjde celá věc do důchodního odboru. Pro jejich platbu jsem navrhl, k uspíšení věci, složení peněz na blokovaný účet v Anglo.(12)

V pátek 11. srpna 1939 odesílá ČKD Říhovi do Bukurešti další telegram ve znění: DOKUMENTACI NEVYDÁVEJTE a připomínáme náš dopis ze dne 29. 6., dle něhož mělo býti zaplaceno 5 090,- £. Trváme bezpodmínečně na dodržení smlouvy a zaplacení a žádáme, abyste bez našeho svolení dokumentaci nevydával. Je pravděpodobné, že ještě téhož dne proběhl mezi ČKD a Říhou telefonický hovor. Druhý den obdržel Říha telegram ve znění: Trváme na zákazu vydání dokumentace. Vámi avisovaný poukaz Lei 1 000 000 naprosto nestačí. (12)

Ve čtvrtek 17. srpna 1939 pracuje ČKD na nabídce bojových vozů pro Jihoslávii, která projevila zájem o R-1, LTH, TNHP-S a V-8-H. Kalkulační rozbory stanovily cenu za jeden kus při předpokládaném odběru sto dvaceti vozidel. V případě podepsání objednávky první tančíky R-1 měly být dodány za osm měsíců od podepsání smlouvy, poslední za patnáct až dvacet měsíců od podepsání smlouvy. Firma k cenové nabídce přiložila fotografie, jejichž negativy nesly označení IV-2 a IV-4.(4)

obr. Fotografie R-1, které byly zaslány s cenovou kalkulací a technickým popisem Jihoslávii.

Ve čtvrtek 31. srpna 1939 informoval ing. Říha pražské ředitelství ČKD, že v tento den odešla první splátka licence. Celková částka měla činit 13 929,- £ (při kurzu 1,- £: 136,50,-Kč), což v přepočtu na domácí měnu představovalo 1 901 308,50,-Kč. Po zaplacení první splátky se p. Malaxa dožadoval předání výrobní dokumentace, zde nastal drobný problém, protože dokumentace nebyla kompletní. Dle názoru ing. Řeháka Malaxova firma by dle této dokumentace mohla vyrábět pouze housenky (myšleny jsou housenkové pásy). Z dalších spisů vyplývá, že první čtvrtinu licenčních poplatků obdržela firma ve čtvrtek 5. října 1939, konkrétně se jednalo o částku 490 635,-Kč. Ing. Říha konečně dostal pokyn k předání dokumentace. Týž den byla v prospěch ČKD u Anglobanky blokována polovina ceny za zhotovení vzorkového vozu R-1. Z této částky se v pozdější době měly krýt výlohy spojené s předáním vozů RV a se zřízením autoopravny v Rumunsku.(12)

Ve čtvrtek 21. prosince 1939 strojírna ČKD odeslala do Bukurešti chybějící část dokumentace pro licenci Malaxa, konkrétně se jednalo o výkresy podvozku (hnací a napínací kolo, housenku, pojezdné vozíky a napínací kladku), veškeré pozorovací prostředky a pancéřovou karoserii (kromě věže a pozorovací vížky). Celkem se jednalo o tři sta dvacet výkresů. Konstrukce vozidla nesoucího označení R-1-a se od předchozích sériových tančíků R-1 lišila, použitím jiného typu motorového agregátu a věží s otočnou pozorovací vížkou obdobné konstrukce jako u AH-IV-S. (12)

Počátkem července 1940 firma ČKD urgovala druhou splátku licence. Malaxova firma se pomalu dostávala do platební neschopnosti. Ředitelství ČKD ve snaze neztratit zakázku začalo jednat rumunským ministerstvem výzbroje. Které potvrdilo zájem o vozy R-1 a V-8-H za předpokladu, že vozidla budou vyrobena v ČKD a dodána do 31. prosince 1941. Dne 4. listopadu 1940 ředitel ing. Bohumil Dostál konstatoval, že je kapacita Libně v bojových vozech již vyčerpána a nemůže slíbiti ani bojový vůz R-1 a ani V-8-H. Ve čtvrtek 20. února 1941 deník Berliner Börsen-Zeitung zveřejnil informaci o převzetí firmy Malaxa státem. Firma ČKD se velmi zajímala jak Malaxa za nových poměrů dodrží své závazky.(12)

Otázkou je, za jakých podmínek byl dokončen prototyp R-1-a, zdali ho dodala firma ČKD nebo byl složen v Rumunsku z dodaných dílů. Oldřích Pejs v HPM č. 4 z roku 1996 uvádí, že z celkové dodávky 35 tančíků R-1 bylo jedno vozidlo upraveno jako velitelské, bez výzbroje, ale s pozorovací věžičkou na věži. Faktem je, že existuje fotografie, na které je zobrazeno toto vozidlo nesoucí na bočním pancíři číslo Sr. 301.

Při pohledu na finanční bilanci, dá se říci, že prvotně slibný obchod s Rumunskem, byl v konečné podobě pro Českomoravské strojírny, Škodovy závody, Zbrojovku Brno a Ringhofer-Tatra zakončen ztrátou o čemž svědčí spis Likvidace rumunské motorizační smlouvy z roku 1937 z neděle 26. listopadu 1944.(6)

Licenční výroba tančíků R-1-a nebyla v Rumunsku zahájena, po vypuknutí 2. světové války se R-1 objevily na území Besarábie, při obléhání Oděsy, na Ukrajině a Krymu, ale především u Stalingradu.(13) V závěru války tančíky bojovaly po boku Rudé armády, je možné že se nějaký vůz dostal i na území Moravy v květnu 1945.

Samotný prototyp AH-IV-R přečkal spolu s prototypem AH-IV-S válku v ČKD, oba stroje se užívaly jako manipulační vozidla. Dle informace z archivu Difrologického klubu byl prototyp AH-IV-R (jež prošel v roce 1948 přestavbou na typ AH-IV-Hb) z příkazu náměstka p. Koštela sešrotován v roce 1973.

obr. Prototyp AH-IV-S táhnoucí železniční vagón z areálu podniku.

obr. Stejný vagón pomáhá tlačit prototyp AH-IV-R.

obr. Prototyp AH-IV-R zde jako prototyp AH-IV-Hb během jízd na vojenském cvičišti v Kyjích dne 13. září 1949.

obr. Prototyp AH-IV-Hb před kterým jsou vyfotografováni dva staří známí- šéfkonstruktér ČKD A. Surin (druhý zprava) a švédský plukovník Sahlin (uprostřed).

Technický popis AH-IV-R

Charakteristika:

Tančík AH-IV-R je malé obrněné, rychlé a dobře ovladatelné bojové vozidlo určené pro průzkum, hlídkování a pro pohybový boj s malými jednotkami jezdectva či pěchoty proti slabě vyzbrojenému nepříteli. Vozidlo s lehkým brněním, odolává zásahům průbojným střelivem vystřeleným z pušky nebo kulometu ze vzdálenosti 75 metrů.

Tančík překonává příkopy do šířky 1, 5 m, se svislými a pevnými stěnami s ostrými hranami a tak hluboké, že se žádná část nedotkne dna, dále pevné terénní stupně s kolmou stěnou a pevnou hranou maximálně vysoké 0,5 m a vodní toky s tvrdým písčitým nebo kamenitým dnem 0,8 m hluboké. Bojový vůz zvládá jízdu územím posetým ostnatým drátem v délce 50 m a poráží ojedinělé stromy.

Motor: typu RH, benzinový, čtyřkontaktní se šesti svislými válci, tvořícími jeden blok, aluminiový, dvoudílný karter, vrtání 80 mm, zdvih 115 mm, obsah válce 3,46 litru, výkon 55 HP při 2 500 ot./min. Hliníková hlava typu RICARDO.

Písty: aluminio-siliciové normálního tvaru se třemi kompresními kroužky, se stíračem oleje. Osy pístů upevněny v pístech, ocelové ojnice tvaru I, hlavy ojnic opatřeny specielní kompozicí. Hřídel se čtyřmi ložisky, kovaný z matrice, vyvážený staticky i dynamicky, bez tlumiče vibrací. Pánve ložisek ze specielní slitiny vyloženy kompozicí.

Ventily poháněné vačkovým hřídelem v karteru. Pohon vačkového hřídele šnekovým soukolím umístěným v karteru. Litinový setrvačník s ozubeným ocelovým (demontáže schopným) věncem pro elektrický spouštěč.

Mazání motoru: tlakové oběžné pomocí dvou pump sacích a jedné výtlačné, poháněných suchým karterem.

Zapalování: magneto – bateriové systému Bosch. Dynamo značky Bosch dodává proud o napětí 12 V.

Karburátor: typu Solex opatřený čističem vzduchu s olejovou lázní a zvláštním protipožárním zařízením.

Přívod paliva: zajištěn mechanickou pumpou typu AC s filtrem.

Chlazení: vodní, nucené pumpou s ozubenými koly. Chladič dvoudílný. Obsah chladicího systému cca 30 litrů. Ventilátor pro chladič současně větrá bojový prostor.

Palivové nádrže: jsou dvě o celkovém obsahu 70 litrů, umístěné po obou stranách motorového prostoru, chráněné pancéřovými plechy tak, aby v případě výbuchu jedné z těchto nádrží, výbuch a oheň se dostal ven z vozidla a stroj dokázal pokračovat v jízdě s druhou nádrží.

Roztáčení motoru: z venku ruční klikou, uvnitř elektrickým spouštěčem Bosch.

Spotřeba paliva: cca 48 litrů na 100 km po silnici a v normálně členěném terénu.

Spojka: třecí lamelová pevná slouží jen k poddajnému spojení motoru s převodovou skříní.

Převodová skříň: je planetová typu Praga – Wilson s pěti rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Rychlostní stupně se volí malou pákou tzv. selektorem, zasunutí rychlostního stupně nastane po sešlápnutí pedálu (spojky). U prototypu na převodovou skříň navazovala skříň redukčního soukolí (umožňující použití 8 rychlostních stupňů vpřed a 2 vzad), ze které podélný hřídel přenášel pohyb na skříň s kónickým soukolím, kde se převáděl pohyb na dvě příčné poloosy pro pohon hnacích kol.

Rychlost prototypu při 2 550 otáčkách za minutu:

I. rychlostní stupeň ……….. cca. 11,00 km/h

II. ,, ……….. ,, 19,00 km/h

III. ,, ……….. ,, 28,60 km/h

IV. ,, ……….. ,, 45,30 km/h

Rychlost vzad ……….. ,, 6,56 km/h

Použitím reduktoru rychlosti se tyto rychlosti sníží 0.402 krát.

Řízení: zhotoveno dle patentovaného systému ČKD pracující na principu zpomalení rychlosti vnějšího housenkového pásu. Pro každý housenkový pás je řízení tvořeno planetárním soukolí s přímým záběrem a jedinou rychlostí. Vypínací zařízení umožňuje otáčení vozidla na místě při úplně zastaveném housenkovém pásu. Směrové řízení se provádí dvojicí ručních řídicích pák umístěných vedle každé strany sedačky řidiče. Páky řízení mechanicky působí na pásové směrové brzdy planetového soukolí. V rukojetích směrových pák jsou instalována tlačítka vypínacího zařízení pro otáčení vozidla na místě.

Brzdící systém: skládá se z hlavní segmentové brzdy, ovládané nožním pedálem, působícím na podélný hřídel (přenášející pohyb z rychlostní skříně na skříň s kónickým soukolím). Dále z podružného brzdícího zařízení pomocí směrových pák. Hlavní brzda je opatřena blokovacím zařízením pedálu pro zastavení vozidla při stoupání nebo sestupu.

Kolejové pásy: se skládají z 84 kovových článků o šířce 210 mm. Každý článek má ve středu dva vodící výstupky. Jednotlivé články spojují čepy z houževnaté oceli, které jsou zajištěny v otvoru článku pružnou podložkou. Vzdálenost mezi čepy dvou sousedních článků činí 80 mm.

Hnací ozubená kola: o průměru 560 mm jsou dvojitá s dvaceti zuby, zabírajícími do otvorů v článcích pásů.

Vodící ozubená kola: o průměru 412 mm jsou uchycena excentricky na konci krátkého hřídele, jehož druhý konec drží třmen upevněný vně na zadní stěně korby.

Pojezdná kolečka: o průměru 500 mm jsou zhotovena z plechových kotoučů z homogenní chromniklové oceli síly 6 mm. Tyto pancéřové disky chrání nosná péra proti účinkům střel. Pojezdná kola jsou opatřena pryžovou obručí, pro zjemnění chodu a tlumení hluku při jízdě. Pojezdná kola jsou uspořádána do dvou vozíků. Odpružené závěsy pojezdných kol umožňují housenkovému pásu přizpůsobit se nerovnostem terénu i při značně členité půdě. Takovéto konstrukční řešení umožňuje dobrou průchodnost terénem, tichou a stabilní jízdu.

Horní pevné nosné kladky:

Na každé straně vozidla se nachází jedna kladka s gumovou obručí o průměru 200 mm, přes kterou je veden (v horní části) housenkový pás.

Brnění:

Karoserie vozidla je zhotovena z pancéřových plechů tloušťky 12, 10, 8, 6 a 5 mm. Jednotlivé plechy pláště brnění spojují ocelové pásy a úhelníky za pomoci šroubů či nýtů. Vnitřní prostor vozidla rozděluje 3 mm silná demontovatelná plechová stěna na dvě části (bojový a motorový prostor). Ve své horní části je skříň brnění opatřena otočnou věží, v níž je instalována hlavní výzbroj.

Vstupy (výstupy) osádky: příklopem nad řidičem o rozměru 700 x 400 mm a otáčivou věží. Oba příklopy jsou zevnitř opatřeny zámky.

Přístup ke strojním částem: konkrétně k pásovým brzdám směrového řízení umožňuje příklop v přední části karoserie, který současně slouží i k větrání bojového prostoru. Příklop se ovládá pákou ze stanoviště řidiče. Přístup do motorového prostoru zajišťují dva postraní sklopné kryty, v jejichž zahnutých bočnicích jsou zhotoveny nasávací otvory pro přívod vzduchu k motoru.

Hmotnost: 3,9 t, bez osádky, zbraní, lafet, střeliva a záměrných dalekohledů.

Specifický tlak: 0,45 kg/cm² vozidla plně bojově vybaveného na měkké soudržné půdě (bez osádky).

Rozměry: největší délka….3 200 mm

„ šířka …..1 815 mm

„ výška……1 685 mm

Nejnižší bod nad zemí: cca 320 mm.

Větrání:

Vzduch do motorového prostoru je nasáván postraními kanály ve sklopných krytech v zadní části vozu. Horký vzduch z motorového odvádí exhaustor umístěný za motorem, jehož vývod je na stropnici korby krytý mřížkou. Za pomoci exhaustoru jsou také odsávány zplodiny vzniklé při střelbě. Při požáru motorového prostoru je možné vzduchovod uzavřít a tím zamezit rozšíření požáru do bojového prostoru.

Spojení:

Osádka uvnitř vozidla se dorozumívá elektrickým světelným zařízením. Dorozumívání mezi vozidly se provádí praporky nebo elektrickou výsuvnou lampou.

Elektroinstalace a osvětlení:

K osvětlení a napájení všech elektrických zařízení (přístrojové desky, osvětlení a atd.) se využívá elektrický proudu o napětí 12 V, jehož zdrojem je v případě vypnutého motoru 12V akumulátorová baterie 45 Ah Niffe. K elektrickému roztočení motoru je zapotřebí vybíjecí proud o napětí 12 V. Po uvedení motoru do chodu dodává dynamo napětí 12 V, které současně dobíjí akumulátorovou baterii. Bojový prostor osvětluje jedna svítilna. Pro jízdu v noci je tančík opatřen (pro označení šířky) dvojicí v kovu zapouzdřených postraních svítilen, které se upevňují do držáku na přední části blatníku. Na zadním pancíři je v plechovém držáku instalováno koncové světlo, které současně osvětluje evidenční číslo. Koncové světlo je stejné konstrukce jako svítilny postraní. Největším zdrojem světla, pro jízdu v noci, se stala odnímatelná elektrická přenosná svítilna, která se upíná do závěsu na přední stěně brnění.

Signální zařízení: elektrická houkačka.

Osádka: se skládá ze dvou mužů – řidiče a velitele, který současně plní funkci střelce.

Pozorování:

Krom záměrného dalekohledu má velitel možnost pozorovat okolí otevíratelným průzorem s regulovatelnou štěrbinou. Průzor z vnitřku krytý neprůstřelným sklem je umístěn v přední části otočné věže, nalevo od těžkého kulometu. V zadní části věže se nachází malý štěrbinový průzor, zevnitř krytý neprůstřelným sklem. Pozorovací štěrbinu je možné regulovat v rozmezí 0 – 14 mm. V případě potřeby je možné průzor zcela otevřít a otvor využít k větrání, pozorování či jako pistolovou střílnu.

Řidič má před sebou jeden otevíratelný příklop, který je zevnitř chráněn neprůstřelným sklem. Při plném otevření není pozorovací otvor nijak chráněn proti postřelování. Výhled dozadu řidiči umožňuje zrcátko upevněné v krytu na levém předním blatníku. Dále se v pravém i levém bočním pancíři nachází kruhový pozorovací otvor stejné konstrukce jako v zadní části věže. Vnitřní části všech průzorů jsou proti korozi ošetřeny černěním.

Výzbroj: každého tančíku tvoří dvojice kulometů vyráběných Československou zbrojovkou v Brně a.s. V otočné věži uložené na kuličkové dráze je lafetován těžký kulomet. Po pravé straně řidiče je upevněn lehký kulomet. Raná verze projektu tančíku AH-IV-R předpokládala vyzbrojení vozidla těžkým kulometem vz. 24. Od tohoto projektu bylo záhy upuštěno a hlavní zbraní se stal vzduchem chlazený kulomet ZB-53. Lafeta této zbraně umožňuje elevaci +20°, depresi -7° a odměr věže činí 360°. Zbraň se zaměřuje dalekohledem opatřeným záměrným křížem jak pro lehkou, tak i těžkou střelu. V případě potřeby je možné záměrný kříž osvítit žárovkou napájenou z ploché baterie umístěné v kapesní svítilně, jež je plátěnými pásky připevněna k tělu záměrného dalekohledu. V případě potřeby je možné kulomet zaměřovat mířidly vlastní zbraně při odklopené pancéřové krytce na kulové lafetě. Hlavní zbraň se dále může použít při obraně proti letadlům, tím že se kulomet upevní do třmenu vidlice zasunuté do pouzdra na horní hraně pláště věže.

obr. Raná verze tančíku AH-IV-R

Po pravé ruce řidiče je v kulové lafetě uchycen lehký kulomet ZB-30. Lafeta zbraně umožňuje elevaci +15°, depresi -5°, odměr vpravo 12° a vlevo 6°. Zbraň se především užívá jako kurzový kulomet, kdy je pevně zajištěna a zaměřována řidičem přes průzor a mušku připevněnou na přední hraně brnění. Řidič kulomet uvádí v činnost spouští, kterou má připevněnou na pravé směrové řídicí páce. Tato spoušť je bowdenem spojena se spouštěcím zařízením na zbrani.

Bojový prostor:

Řidič i střelec sedí na kovových sedačkách, na nichž jsou upevněny kůží potažené sedáky a opěradla. Za sedadlem řidičem je umístěna dřevěná bedna pro náhradní díly, na které leží brašna ve které je uloženo následující nářadí: sada dvojitých klíčů 10/14, 17/20, 22/25mm, sada trubkových klíčů 17, 20, 26 a 32 mm, speciální dvojitý klíč asi 300 mm dlouhý, speciální klíč dvojitý asi 200 mm dlouhý, klíč pro odnímání kol, klíč trubková pro chladič, francouzský klíč, speciální klíč ke karburátorům, kombinované kleště, kleště pro odstraňování ventilů, kladivo o hmotnosti 0,75 kg, průbojník 4mm, šroubovák excelsior 150 mm dlouhý, pilník polo-kulatý 200 mm dlouhý, pilník hrubý 200 mm dlouhý, nýtovací kladivo, ploché dláto, pila na kov, stahovák na kola, kalibrovaný plech pro regulaci vůle ventilů a ocelový kartáč na svíčky. V dřevěné bedně jsou uloženy náhradní díly: výfukový ventil, sací ventil, ventilová pera, dvě náhradní svíčky, čtyři těsnění svíček, sada těsnění pro motor, sada těsnění pro karburátor, těsnění komory čističe benzínu, různý spojovací materiál /šrouby, matky a podložky), pět čepů housenkových pásů, dva články housenkových pásů, dvě ochranná skla neprůstřelná pro průzory, žárovka pro přední světlomet, žárovka pro postraní lampy, žárovka pro zadní lampu, dvě žárovky pro vnitřní osvětlení, žárovka pro osvětlení přístrojové desky, sada náhradních pojistek, vysokonapěťový kabel pro svíčky, izolační páska, azbestová a osinková šňůra, mosazný drát 5 m dlouhý, spojovací hadice na vodu, spojovací hadice pro benzínové potrubí a šest kovových hrdel se šroubením pro benzínové připojovací potrubí. Za sedačkou řidiče, v držáku pod stropem, je uložen kanistr se záložní dávkou benzínu. Z důvodu ochrany řidiče, je tento držák v přední části opatřen koženým polštářováním.

Na pravé bočnici je v plátěném pouzdru koženými řemeny upevněna náhradní hlaveň lehkého kulometu, pod níž je koženými řemeny uchycena dvounožka lehkého kulometu. Dále zde nachází řidičův boční průzor. Z důvodu ochrany řidiče je pravá bočnice ve spodní části opatřená koženým polštářováním.

Řidič má před sebou poměrně veliký přední průzor, nad kterým je upevněna kůží polštářovaná opěra čela, která částečně zvyšuje pohodlí během řízení při uzavřeném vstupním příklopu. Během přesunů při kterých nehrozilo nebezpečí, řidič během jízdy sledoval terén z otevřeného vstupního příklopu. Vlevo průzoru je osvětlená přístrojová deska obsahující: olejový manometr, rychloměr s počítadly ujetých kilometrů, spínač pro spouštění motoru, spínače pro vnitřní a vnější osvětlení vozidla, tlačítko pro zastavení motoru, spínač elektrické houkačky, ampérmetr, tři kontrolky světelného povelového zařízení barvy červené, zelené a modré, pojistkovou skříň a tři zásuvky k připojení předního světlometu a dvou postranních svítilen. Na podlaze před řidičovým sedadlem je uložena plechová schránka s deseti dvacetirannými zásobníky lehkého kulometu.

Velitel (střelec) sedí na výškově stavitelném sedadle, které však není otočné, proto například při otočení věže do zadní polohy musí střílet vkleče. V přední části vozidla je uložena munice pro těžký kulomet, jedná se o třináct schránek, v každé jsou dva storanné nábojové pásy. Schránky s municí zajišťují tři kožené řemeny opatřené kovovými přezkami. Nad schránkami se nachází držák, ve kterém jsou uloženy dvě nádobky na olej. Nalevo od olejniček je umístěn panel s třemi tlačítky světelného povelového zařízení a zásuvka pro výsuvnou signalizační lampu. Pod signalizačním zařízením je upevněna schránka, o jejímž obsahu nemám tušení. Pod níž se nachází lékárnička. Úplně dole je schránka na neprůstřelná bezpečnostní skla. Na víku schránky jsou uloženy nástavce s barevnými filtry signalizační lampy.

Spodní část levé bočnice, vedle sedačky velitele, je obdobně jako u řidiče polštářována kůží. Stejně jako na pravém, tak i na levém bočním pancíři je umístěn průzor, nad kterým je upevněn držák signalizačních praporků barvy žluté a červené, nad kterým je uchycena výsuvná signalizační lampa. V zadní části pravé bočnice je držák dvou schránek nábojových pásů. Horní část držáku je opatřena roštovým plechem sloužícím jako stupačka. V zadní části držáků schránek je upevněn závěs k uchycení těžkého kulometu při střelbě proti letadlům.

V zadní části za sedačkou velitele je upevněn hasicí přístroj, pod kterým jsou zavěšeny nálevky na benzín a vodu. Dále se zde nachází kanistr na vodu, plátěné vědro na vodu, nálevka na olej, benzínová konévka, mazací pumpa Técalemit s mazacím tukem a měřič hustoty akumulátorové baterie. Na zadním pancíři uprostřed je uchyceno kožené pouzdro k uložení záměrného dalekohledu.

Uprostřed bojového prostoru je plechovým krytem zakryta převodová skříň stejně jako kardan (podélný hřídel). Na krytu převodové skříně je upevněna kožená brašnička s kulometným výstrojem. Na krytu kardanu je upevněna a v plátěném obalu uložena hradní hlaveň těžkého kulometu.

Otáčivá věž: je usazená na kuličkové dráze. Kuličková dráha je z vnějšku chráněná proti poškození střelami a vnikání vody. Otáčení věže se provádí ručně odměrovým zařízením. Ve vrchlíku věže se nachází půlkulatý vstupní příklop, ve kterém je uzavíratelný otvor k vysouvání signalizačních praporků nebo signalizační lampy. Příklop z důvodu ochrany velitele je opatřen polštářováním, stejně tak je koženým polštářováním chráněna zadní část věže. Přísun vzduchu do věže zajišťují dva menší nasávací otvory umístěné po stranách věže.

Výbava vozu:

K provádění menších oprav slouží vozový výstroj, vhodně a přístupně uložen jednak v brašně v blízkosti řidiče a ve zvláštní skřínce uvnitř bojového prostoru. Rozměrnější výstroj, jako například ženijní nářadí, hever či vlečné lano je uložen na vnější části brnění vozu. Na levém blatníku je upevněná schránka k uložení deseti drapáků pro housenkové pásy, jež zvyšují průchodnost terénem. Další výstroj spolu s náhradními součástkami je vezen na trénu (doprovodném vozidle).

Nátěr vozidla: se nanášel štětkou nebo stříkací pistolí, způsob záležel na umístění jednotlivých dílů. Jednotlivé vrstvy musely mít odlišný odstín, aby bylo možné rozeznat novou vrstvu od předcházející. Během sestavování vozidla byly veškeré kovové plochy natřeny míniovou barvou (suřík) proti rzi. Na míniovou barvu se pak nanášely dvě vrstvy nátěru.

První vrstva: nátěr proti rzi – po vykytování potřebných částí byl vůz natřen železo-oxidem.

Druhá vrstva: zvaná nosný nátěr se měla skládat z nátěru obsahujícího větší množství terpentýnu než v nátěru třetím.

Třetí vrstva: byla zhotovena v olivově zeleném odstínu. Složení barvy bylo následovné:

lněný olej vařený …………………………. 4,5 kg
terpentýn ………………………….…………. 1,3 kg
chromová žluť ……….……………………… 1,3 kg
hnědá barva …………………………………. 1,3 kg
žlutý okr ……………………………………….. 2,5 kg
rumělka ……………………………………….. 0,16 kg
kouřová čerň ……………………………….. 0,04 kg

Dřevěné části byly také ošetřeny třemi nátěry. První vrstvu tvořil čistý vařený lněný olej, druhou nosný nátěr shodný jako pro kovové části a třetí nátěr byl také shodného složení jako třetí finální vrstva zastíracího nátěru.

Vnitřní část bojového prostoru je natřena barvou slonoviny. Motorový prostor nese stejný odstín jako vnější nátěr vozu.

Novodobá historie

Luděk Fiala dlouhodobě zajímající se o vojenskou techniku přišel v roce 2006 s nápadem postavit repliku pásového vozidla. Pro svou myšlenku velmi rychle získal svého švagra Lubomíra Smolinského. Domnívám se, že v tomto roce oba muži navštívili námi provozované vojenské muzeum v Lichkově. My, tedy společnost ForteG, jsme tenkrát začali pracovat na replice obrněného automobilu Humber Mk.III, a tak jsme velmi rychle našli společné téma. Od samého počátku jsme sledovali stavbu pásového vozidla AH-IV-R. Oba konstruktéři, na rozdíl od jiných snílků snažících se o stavbu pásového vozidla, zvolili správný postup. Nejprve investovali finance do nákupu směrového řízení a motoru. Těmto agregátům následně přizpůsobili rozměry vozidla. Vzhledem ke skvěle odvedené řemeslné práci nemohu tančík označit za repliku nýbrž za třetí prototyp. Stavba stroje trvala sedm let, pro ty co zatouží po tančíku a přemýšlí nad financování stavby, má Lubomír Smolinský dobrou radu: stačí si denně odpustit dvě piva a za sedm let máte na tank. Prototyp č. III pohání rumunský čtyřválcový motor, pojezdové ústrojí se na každé straně skládá z 85 článků. Nýty spojující plechy karoserie bylo nutné zakoupit v Německu. Myslím, že nejsem ten, kdo by měl popisovat stavbu třetího prototypu AH-IV-R a nechat k tomu prostor tvůrcům tohoto stroje. Na závěr bych rád poděkoval Luďkovi Fialovi a Lubomíru Smolinskému za to, že nelitovali svého času ani financí a zhotovili překrásný tančík, který bude k vidění na mnoha vojenskohistorických akcích.