Britský 3 palcový minomet (Ordnance ML 3″ mortar)

12 Dub Britský 3 palcový minomet (Ordnance ML 3″ mortar)

Na našich akcích se můžete často setkat s vystaveným 3 palcovým minometem, v rámci „Benešových mužů“ dokonce se třemi minomety. Tuto podpůrnou zbraň pěchoty bychom zde chtěli v krátkosti představit. U Československé armády ve Velké Británii byly tyto minomety používány nejprve u Pěších praporů 1 a 2 a později u Roty doprovodných zbraní, kde se výborně osvědčily při obléhání severofrancouzského přístavního města Dunkerque v letech 1944-45. Úspěšně je také využívali naši vojáci na Středním Východě a severní Africe např. při obraně přístavu Tobruk.

Obr. Minometné družstvo Roty Nazdar v akci.

Obr. Ostré střelby z 3″ minometu u Čs. samostatné brigády ve Velké Británii, Sennybridge, duben 1941

Obr. Naši v poušti na Středním Východě

Historie a popis

Minomet, v podobě jak ho známe z dnešních moderních minometů, vyvinul angličan Sir Frederick Wilfred Stokes počátkem první světové války (1915). Podle něj byl pojmenován jako Stokes Mortar. Zbraň se velmi osvědčila a rychle rozšířila v různých variantách u všech bojujících armád. Výhodou byla snadná a levná výroba. Stokes Mortar byl později zdokonalen na verzi MKII, která měla účinnější dostřel, lepší munici a menší hmotnost. Tento minomet byl označen jako ML 3inch Mortar (Ordnance Muzzle Loading) a byl zaveden do britské armády v roce 1936. Ve výbavě armád Commonwealthu zůstal v různých variantách až do 60. let minulého století. Minomety se osvědčily jako velmi účinné podpůrné zbraně pěchoty. Výhodou je nepřímá střelba, tzn., že minomet může být maskován za překážkami či zakopán a jeho poloha je tak pro nepřítele těžko rozeznatelná. Rovněž může účinně střílet i na menší vzdálenosti. Minomet střílí vrchní skupinou úhlů tzn., že granát je vypálen strmě vzhůru a dopadá na zem z výšky. Střelba může probíhat v noci či za kouřové clony, navíc bez výrazného zášlehu či dýmu. Hlaveň se nepřehřívá. Účinnost střelby kontroluje pozorovatel, který může střelbu korigovat. Princip střelby z minometu je velmi jednoduchý. Minometný granát se skládá z litinového těla, ve kterém je trhavina, a stabilizační ocasní část, do které je vložena primární výmetná zápalka. Ta je podobná brokovnicové nábojnici. Na dně hlavně minometu je pevný zápalník (trn). Granát se vloží do ústí hlavně a nechá volně sklouznout na dno, kde zápalka narazí na zápalník a granát je vymrštěn na cíl. Na špici granátu je zapalovač (roznětka), který po nárazu na tvrdé podloží či předmět odpálí hlavní nálož granátu, jehož střepiny se rozletí na všechny strany v okruhu cca 91m (100 yardů). Průměrná délka letu střely je cca 20 sekund.

Základní TTD:

Ráže 3,209“ ( 81,5 mm) , hladký výbrus

Účinný dostřel: 114 až 2560m (125-2800 yardů)

Náměr: 45 až 80 stupňů

Odměr: +-36 stupňů

Hmotnost zbraně: cca 67 kg (147 liber)

Obr. Seznamování čs. vojáků s 3″ minometem ve Velké Británii (foto T. Jambor)

Části zbraně:

Minomet se skládá ze tří hlavních částí: hlavně, ložiště (podložky) a podstavce (bipodu) s ložištěm pro upevnění zaměřovače.

Příslušenství dále tvořilo: kožený nebo plátěný náustník hlavně, zaměřovač v koženém pouzdru, brašna s nářadím a náhr. díly, záměrné tyče (2 ke každému minometu), které mohly být doplněny osvětlovacími lucernami, vytěrák, maznička, tranzitní popruhy, pomocný klinometr v pouzdře, dřevěná přepravní bedna, muniční papírové nosiče na 3 granáty, plechové bedny na nosiče aj.

Obr. Pomocný klinometr v koženém pouzdře

Obr. Kožená brašna na nářadí a náhr. díly Obr. Kleště k vytahování zápalek

Munice:

Používaly se 3 základní typy granátů, tříštivý (HE) plněný Amatolem, kouřový (Smoke) a osvětlovací (Star). (na konci války přibyl i průbojný k ničení opevnění) Odlišovaly se od sebe zejména barevným značením.

Obr. tříštivý granát (HE)

Obr. Kouřový granát (Smoke)

Obr. Průbojný granát (z konce války)

Kromě těchto granátů pak byly ještě používány granáty cvičné, s navařeným ochranným kroužkem na spodku křidélek a plněné pískem (dole).

Foto munice zdroj: www.visualcollector.com

Tělo granátu bylo vyrobeno z litiny, má kuželkový tvar s vodícím kroužkem.

Všechny typy granátů mají našroubovatelnou stabilizační ocasní část tzv. křidélka. Ty mají 6 plechových žeber navařených na šlehovou trubku. Do té se vkládá základní výmetná náplň (zápalka) podobná brokovnicové nábojnici. Ta po nárazu na zápalník (trn) odpálí přídavné hnací náplně. (skrz kanálky na boku trubky)

obr. Základní výmetná náplň (zápalka)

Obr. Přídavná hnací náplň s příchytnou pružinou (slídová ampule s černým prachem)

Dostřel granátů se zvyšoval přídavnými hnacími náplněmi, (slídové ampule s černým prachem), které byly přichyceny mezi letová křidélka pružinkou. Celkem tedy bylo na křidélka přichyceno 6 přídavných náplní, které bylo možné sejmout pro snížení dostřelu.

Celkem rozlišujeme 4 různé náplně (Charges):

Základní náplň (Primary charge) – pouze základní výmetná zápalka

Krátká náplň (Charge short) – základní výmetná zápalka a jedna podpůrná hnací náplň

Náplň I (Charge I) – základní výmetná zápalka a 3 podpůrné hnací náplně

Náplň II (Charge II) – základní výmetná zápalka a 6 podpůrných hnacích náplní

Minimální dostřel s nejlehčí náplní byl 125 yardů (cca 114m)

Náplň I – 500-1500 yardů (457,2 – 1371,6m)

Náplň II – 950-2800 yardů (868,7 – 2560,3m)

Průměrný čas letu střely byl 20 sekund pro Náplň I a 30 sec pro Náplň II.

Proti zvlhnutí zápalky a přídavných náplní, byl přes křidélka přetažen nepromokavý potah, který se snímal až těsně před palbou.

Granáty měly na špici různé zapalovače (roznětky). Ty odpálily hlavní nálož granátu po nárazu na zem. Používaly se čtyři typy roznětek označovaných jako Fuse Percussion D.A. No.138, 150, 152 a 162. První dva typy se používaly pouze na úplném začátku války, zatímco poslední typ až na samém konci a dále po válce. Nejpoužívanějším typem roznětky byl tedy typ No.152. Každá roznětka měla šroubovací ochrannou krytku, která se snímala těsně před střelbou. Roznětka byla našroubována do kovového mezičlánku – vložky, která se našroubovala do špice granátu a měla za úkol znásobit účinek roznětky.

 

Obr. Řez roznětkou No.152 ve vložce

Obr. Vložka pro roznětku

Organizace:

Minomety sloužily obvykle v minometné četě. Četu minometů tvořily dvě minometná družstva, každé po jednom minometu.

Každá pozice v družstvu byla označena číslem:

No. 1 – nosí podložku a zaměřovač

No. 2 – nosí hlaveň a brašnu s nářadím,

No. 3 – nosí bipod

No. 4 – nosič munice. Celkem nosí 6 granátů ve dvou muničních papírových nosičích.

Všechni členové obsluhy byli navíc ještě vyzbrojeni puškou, např. Lee Enfield s 50 náboji a bodákem.

Obr. Nácvik střelby minometného družstva, Anglie

Transport:

Zbraň byla na delší vzdálenosti převážena na vozidlech. Zpravidla se používaly pásové transportéry tzv. Mortar carriery nebo malé 3/4t nákladní automobily. Na kratší vzdálenost bylo k nošení minometu zapotřebí minimálně 3 vojáků + nosiče munice. K nošení minometu sloužily speciální nosné popruhy.

Text: Dušan Klavík

Prameny:

David B. Gordon, Weapons of the WWII Tommy, (2004) ISBN 1-57510-108-4
War Office, Army Council, Small Arms Training, Mortar (3-inch) 1939
VHÚ, důvěrné materiální rozkazy Čs. sam. brigády