Odborné historické články

Na podzim roku 1944 se Československá samostatná obrněná brigáda ocitla v severofrancouzském Dunkerque, kde se zapojila do obléhání silně opevněného přístavu. Přání československých vojáků postupovat do srdce Evropy a podílet se na osvobození vlasti naráželo na logistické obtíže, nedostatek záloh a strategické priority britského velení, a tak Čechoslovákům zbylo vcelku osamocené, ale komplexní bojiště. Velitelem celé samostatné bojové oblasti se stal brigádní generál Alois Liška, kterému kromě jeho brigády podléhaly četné britské a francouzské jednotky. Německá posádka pod velením fanatického viceadmirála Friedricha Frisia kladla urputný odpor. Zatímco na podzim roku 1944, zejména po razantním útoku československé brigády provedeném na státní ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Obr. Automobil Renault N II-612 fotografovaný během závěrečného cvičení v roce 1925 nedaleko kopce Raná vezoucí gen. Jana Syrového, gen. Eugena Mittelhausera a gen. Henri Gourauda V roce 1924 dělostřelecký a zbrojní odbor MNO vypsal soutěž na osobní automobil pro potřebu „velitelství a pomocný personál jednotek motorisovaného dělostřelectva“, jež by byl schopen pohybu i v terénu. Vojenský technický ústav bedlivě sledoval zahraniční konstrukce vozidel majících schopnost pohybu v terénu. V této době francouzské automobilky představily zajímavé konstrukce strojů, které splňovaly veškeré požadavky. Prvním z nich byla konstrukce kolopásového automobilu Citroën-Kégresse a druhou se stala konstrukce automobilky Renault mající šestikolový podvozek, z nichž ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Obr. Citroën-Kégresse předváděný veřejnosti v roce 1924 na pražském výstavišti      Branná moc nově vzniklé Republiky Československé disponovala mnoha typy motorových vozidel, z nich část pocházela z výzbroje armády Rakousko-uherské monarchie a další nezanedbatelné množství automobilů přivezly čs. legie. V následujícím období byly nákladní automobily a dělostřelecké tahače hojně používány. Zásoby náhradních dílů se tenčily a dodávky potřebného materiálu k údržbě a opravám vozů přicházely ze zahraničí poměrně nepravidelně. Asi nemá cenu zmiňovat, že pro čs. armádu bylo nutné zakoupit vozidla domácího původu, což nebyl zas takový problém vzhledem k tomu, že za monarchie vzniklo na území Čech ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Foto: sbírka Difrologického klubu, bývalý podnikový archiv Škody Plzeň a VÚA-VHA Praha Záhy po ukončení Druhé světové války započal vývoj nových bojových vozů pro potřebu československé branné moci. Situace byla o mnoho jednodušší než před čtvrt stolením, kdy továrnám chyběly zkušenosti s výrobou pancéřových bojových vozů. V roce 1945 měly čs. továrny značné zkušenosti s výrobou samohybných děl, součástí tanků a dalších bojových vozů.  V továrních skladech se nacházely i potřebné díly k opravě strojů, jež zanechala na území republiky ustupující německá armáda. V této době si důstojníci z Ministerstva národní obrany (MNO) plně uvědomovali, že pro naší útočnou vozbu budou třeba tanky domácí výroby a ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Foto: VÚA-VHA, podnikový archiv ČKD, sbírka autora a Difrologického klubu. Obr. První vyrobený prototyp Praga MT. Pohled na zadní část, kde je vidět na ostruze sklopená sedačka, pod kterou je upevněn hever a za motorem je umístěn naviják.    Do dnešní doby se o zkouškách a využití lehkých dělostřeleckých traktorů Praga MT nedochovalo mnoho informací. V odborné literatuře se autoři o těchto vozidlech zmiňují jen okrajově, a přitom se jedná o první stroje domácí výroby s čistě housenkovým (pásovým) pojezdovým ústrojím. Doufám, že čtenáře znalé obohatím o pár dosud nepublikovaných informací a ty ostatní zaujmu článkem o málo známých pásových ...
Značka Pro Pokračování Textu