Odborné historické články

Kpt. pěch. Ladislav Hrubeš V posledních letech, zvláště po roce 1930, kdy se projevil úspěch anglické konstrukce lehkého útočného vozu a kdy po důkladných zkouš­kách bylo nalezeno přijatelné řešení pro podvozek rychlého pásového vo­zidla, počala myšlenka o použití rychlých, malých a poměrně lehkých útočných vozů zajímat i vojenské kruhy, které do té doby byly daleko od myšlenky mechanisace armády, poněvadž neměly důvěry v její úspěch. Levnost výroby a snadné přizpůsobení průmyslu k výrobě těchto malých vozů a pak hlavně rychlost těchto vozů podporovala plány o hro­madném použití v různých rychlých jednotkách, které pak časem nabý­valy nejrůznějších forem a dodnes vlastně nejsou ustáleny ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský V říjnu 1929 navštívil přednosta III. odboru Vojenského technického ústavu (VTÚ) plk. Bedřich Albrecht anglickou firmu Vickers-Armstrong Ltd., kde mu byl předveden bojový vůz Carden-Loyd Mk.VI. Po návratu plk. Albrecht vypracoval zprávu, v níž Carden-Loyd Mk.VI nadšeně doporučil zařadit do výzbroje. Přestože Ministerstvo národní obrany (MNO) se zavedením tančíků do výzbroje nepočítalo, začalo se na hlavním štábu uvažovat o uskutečnění zkoušek těchto vozů. Nebylo však jasné, kdo by měl malá pásová vozidla zkoušet. Zvažovalo se, zda budou pozváni zástupci britské firmy, kteří vozidla předvedou, nebo jestli předvedení zprostředkuje některý domácí zbrojařský podnik. MNO proto zahájilo jednání s pražskou firmou Českomoravská-Kolben-Daněk ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský V sobotu 17. srpna 2013 v rámci vzpomínkové akce nazvané Kulomety v Lichkově, pořádané v areálu Vojenského muzea Lichkov, se poprvé veřejnosti představila replika tančíku AH-IV-R. Majitelem tohoto pozoruhodného vozidla je Luděk Fiala a Lubomír Smolinský. Stavba repliky trvala sedm let, od samého počátku jsem s kolegou Michalem Mahnigem sledoval zrod tohoto malého pásového vozidla a oběma konstruktérům jsme čas od času přispěli nějakou dobovou fotografií, výkresem či radou. Když jsem v létě na lichkovské louce sledoval jízdu tančíku, rozhodl jsem k napsání článku věnovanému malým pásovým vozidlům, jež firma ČKD vyráběla pro rumunskou brannou moc. V sobotu 23. dubna 1921 byla v Bukurešti podepsána ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Na přelomu dvacátých a třicátých let byly v odborném tisku publikovány práce našich i zahraničních autorů o budoucí roli tanků na bojišti. Polemizovalo se o tom, zdali tanky mají poskytovat blízkou podporu pěchotě, nebo operovat samostatně. Dále se řešila palebná síla bojových vozů či otázka jsou-li tanky zbraně obranné nebo útočné. V tomto období se preferovaly malé a především rychlé bojové vozy. Z konstrukčního hlediska je třeba zdůraznit, že neexistovaly ještě takové stroje, které by se dokázaly vysokou rychlostí přemístit na větší vzdálenosti. Životnost pojezdového ústrojí tehdejších bojových vozů nebyla vysoká. Dle předpisu P-IV-1 Instrukce pro tanky se u milovického Praporu útočné vozby ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Nyní se vraťme zpět až do roku 1925, kdy byl pro naší útočnou vozbu uveden v platnost služební předpis Instrukce pro tanky D-IX-1a, jehož název se v pozdější době změnil na Instrukce pro tanky P-IV-1. O pět let později vydalo MNO vojenskou příručku nazvanou Útočná vozba, jíž autorem byl škpt. Josef Sovadina. Do následujícího textu se pokusím shrnout podstatné informace jak z příručky Sovadinovy, tak i z předpisu P-IV-1. Nechci říci, že studie škpt. Sovadiny je nezajímavá, ba naopak, všem zájemcům o útočnou vozbu ji doporučuji, ale vše podstatné o vývoji útočné vozby ve světě je již popsáno v předchozích článcích, a co ...
Značka Pro Pokračování Textu