Odborné historické články

Jaroslav Špitálský Po ukončení Světové války zůstaly tanky ve výzbroji vítězných mocností (USA, Francie a Velké Británie). Také sovětskému Rusku se podařilo v letech 1919 a 1920 v bojích s armádami generálů Wrangela a Děnikina ukořistit větší množství tanků anglické a francouzské provenience. I ostatní evropské státy se snažily tanky do výzbroje získat. Největší obchodní úspěch zaznamenala firma Renault s lehkými tanky M.17FT, které se vyráběly i po válce a kupodivu cena těchto bojových vozů stále stoupala. V roce 1918 činila pořizovací cena jednoho tanku 51 890 FRF, za to v roce 1922 se částka vyšplhala až na 120 000 FRF. Československá branná moc od vzniku samostatného státu byla vyzbrojena ...
Značka Pro Pokračování Textu

Ing. Bedřich Heigl Těžké tanky. Tanky „Mark I. – III.“   Obr. 1 Mužský tank „Mark I.“   Obr. 1. ukazuje tank „Mark I.“, který se objevil dne 15. září 1916 po prvé na bojišti. Byl to těžký tank o váze 28 tun, asi 8 m dlouhý a měl kosočtverečný tvar, jaký byl zachován i později u všech těžkých a u dvou druhů středních britských tanků. Kosočtverečný tvar vznikl tím, že přední kladka, po které běžely řetězy (kolejové pásy), byla značně vyvýšena, čímž tank nabyl schopnosti přelézati překážky 1.3 m až 1.5 m vysoké. Proto toto vyvýšení řečené kladky bylo také třeba vésti řetězy ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský V průběhu Světové války, především na Západní frontě, probíhala takzvaná poziční válka. Miliónové armády na bojišti vybudovaly „stokilometrovou zákopovou síť“, chráněnou kulometnou palbou a soustavou překážek z ostnatých drátů. Mezi zákopy nepřátelských stran se nacházela země nikoho, právě v této oblasti probíhaly každodenní útoky ve snaze prolomit nepřátelská obranná postavení. Tisíce a tisíce padlých zůstávaly po takovýchto útocích v polích ostnatého drátu. Rozblácená země pokrytá krátery od výbuchů byla pro obrněné automobily neprostupná. Myšlenka stavět obrněná vozidla s housenkovým (pásovým) pojezdným ústrojím vznikla již na podzim roku 1914, když se u dohodových armád ukázalo, že německou frontu nelze obvyklými bojovými prostředky prorazit ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský obr. Prototyp F-IV-H/II. V druhé polovině října 1936 Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) vyzval Škodovy závody (ŠZ) a ČKD k předložení nabídky na dodávku obojživelného tanku. V pátek 29. ledna 1937 strojírna ČKD odeslala nabídku s konstrukčním řešením dvou alternativ plovoucích tanků Ministerstvu národní obrany (MNO). O den později zaslaly i Škodovy závody svůj návrh obojživelného tanku na MNO. Ve středu 28. dubna 1937 velitel VTLÚ div. gen. Ing. Dr. František Kolařík předložil I. odboru MNO posudek o projektech ČKD a Škodových závodů na obojživelný tank, ve kterém se píše: Obojživelný tank projektovaly obě firmy na podkladě zkušeností, které získaly ...
Značka Pro Pokračování Textu

Jaroslav Špitálský Ačkoliv se to nezdá, vývoj veškerých středních tanků v předválečném Československu souvisí i s konstrukcí bojových vozů s kombinovaným pojezdovým ústrojím (kola a pásy, vozidla též nazývány kolohousenky). V květnu 1934 Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) zpracoval zprávu Kombinované útočné vozy – rozklad o situaci, ve které se praví: Soutěž na projekt útočného kombinovaného vozu byla vypsána v roce 1929. Hlavním důvodem pro koncepci útočného vozu jako vozidla kombinovaného byla snaha dáti vozidlu schopnost rychlých přesunů, pro které kolejový pás v té době nevyhovoval pro svoji malou odolnost vůči vyšším jízdním rychlostem a malou provozní trvanlivost. Bylo zde dáno tendence rychlost na úkor ...
Značka Pro Pokračování Textu