27 Lis Dunkerque 1944 – Malá Skála
Na podzim roku 1944 obléhalo téměř 4.500 vojáků Československé samostatné obrněné brigády severofrancouzský přístav Dunkerque. 80. výročí bojů, život v polních podmínkách, ale i osobnost jejich velitele armádního generála Aloise Lišky, jsme trochu tradičně a trochu netradičně připomněli 23. listopadu na Malé Skále vzpomínkovou akcí Dunkerque 1944, ve spolupráci s ČsOL a za velké podpory ministerstva obrany.
Podzim roku 1944 znamenal nasazení našich zahraničních vojáků na dvou frontách. Zatímco se 1. Čs. armádní sbor probíjel Dukelským průsmykem na Slovensko, Československá samostatná obrněná brigáda obléhala přístav Dunkerque. Zkušený veterán první světové války brigádní generál Alois Liška, rodák ze Záborčí u Malé Skály, zde dostal na starost celé samostatné bojiště včetně řady britských a francouzských jednotek. Největší útok našich vojáků proběhl symbolicky na státní svátek 28. října 1944, kdy se podařilo zničit celý nepřátelský prapor, další proběhl 5. listopadu. Vlivem postupu fronty, rozsáhlému zatopení a zaminování oblasti, ale také požadavkům Francouzů, aby byl obléhaný přístav, pokud možno ušetřen zničení, se válka v průběhu listopadu 1944 stala poziční. Čechoslováci vysílali do nepřátelských pozic hlídky a docházelo spíše k lokálním, avšak velmi tvrdým bojům.
Právě do podzimu a zimy roku 1944 v okolí Dunkerque jsme se přenesli naší akcí a okolí Malé Skály a Jizera se tak stali zatopeným předpolím tohoto severofrancouzského přístavu. Čerstvě napadlý sníh a krásné slunečné počasí z tohoto obrazu vytvořily opravdu fotogenickou kompozici. Jako obvykle jsme vytvořili dobové ležení vojáků Motopraporu Československé samostatné obrněné brigády se zázemím, jako je nezbytná kuchyně, ošetřovna polní ambulance, stanoviště Polního četnictva, ale také palposty minometu, protitankového kanonu a postavení Dělostřeleckého pluku. Týl našich vojáků od frontové linie oddělovala lávkou překlenutá řeka a na malý zákop s těžkým kulometem už navazovalo území nikoho a v dáli německé okopy.
Během dne pak proběhly dvě komentované ukázky skládající mozaiku všednosti těžkého života vojáků na frontě. Obě části akce zahájily výstřely z šestiliberního protitankového kanonu, pokračovaly krátkým výkladem o Ženijní rotě, Polní ambulanci, Oddílu polního četnictva a Dělostřeleckém pluku 1 včetně salvy z houfnice, pak se diváci spolu s komentátorem přesunuli po lávce na druhou stranu řeky přímo na frontovou linii, kde už byli zakopaní vojáci Motopraporu s těžkým kulometem Vickers a obrněným transportérem Brencarrier.
Bojová scéna začala dalekou palbou kulometu a rutinním odminováním cesty v předpolí československých pozic. To se ale proměnilo v drama poté, co ženistu zranil výbuch skryté miny. Evakuaci raněného komplikoval náhlý útok německé hlídky, která chtěla využít situace. Díky palebné převaze našich se ale z útočníků se zanedlouho stali cenní zajatci, které mohli polní četníci vytěžit o užitečné zpravodajské informace. Pěší družstvo s pomocí obrněného transportéru pak nepřítele pronásledovala do jeho pozic, ale průlom by byl už nad běžné možnosti hlídky. Nepřítel byl silně opevněn, prostor zaminován, a tak omezené síly Motopraporu zajistily, aby se německá posádka držela jen tam, kde má. Celou akci bylo možné sledovat jak z týlového břehu, na kterém byl tábor a zázemí, ale i přímo za vojáky hlídky, se kterými diváci postupovali po úzké cestě až do německých pozic, což je vcelku revoluční koncept akce druhoválečné živé historie, který se setkal s velmi příznivými ohlasy.
Po ukázkách jsme se odebrali do nedalekého Záborčí, kde se nachází rodný dům generála Aloise Lišky a obelisk, který tuto významnou osobnost připomíná. Zde se tradičně rok, co rok, setkáváme s rodinou pana generála a dalšími příznivci našeho západního odboje. Pietní akt doprovodila salva z pětadavacetiliberní kanonové houfnice, která s obsluhou zůstala na Malé Skále. Připomenutí 80. výročí bojů u Dunkerque tak proběhlo nejen nanejvýše důstojně, ale také zábavně a edukativně tak, aby akce oslovila co nejširší spektrum návštěvníků.
Na závěr třeba poděkovat především Ministerstvu obrany, obci Malá Skála a jmenovitě jejímu starostovi Michalovi Rezlerovi, který se o připomínku nejen generála Lišky, ale dalších významných maloskalských rodáků stará, ale také všem členům ČsOL, klubů vojenské historie, ale i jednotlivcům, kteří na akci přijeli a podpořili ji svou účastí a nebývalým nasazením. Bez jejich pomoci a nadšení se nedají podobné akce pořádat.
Text: Miloš Borovička
Foto: Aleš Vopat, Karel Havlíček, Josef Chalupný