Bedford MWR-15cwt (1944)

Velice rozšířený, univerzální nákladní automobil, ve váhové kategorii 750kg. Vyráběl se v několika modifikacích, všechny varianty však byly opatřeny otevřenou kabinou s plátěnou střechou. Vozy z počátku války neměly boční dveře, a konstrukce plátěné střechy byla jednodušší, než u vozů vyráběných v průběhu války. Čelní sklo bylo tvořeno pouze sklopnými štítky. Poměrně jednoduchou úpravou, byly v průběhu výroby tyto štítky nahrazené výklopným dvojdílným čelním sklem, chránící posádku v celé šíři vozu. U této modifikace se na vůz montovaly boční dveře a pevnější konstrukce střechy. Nejrozšířenější variantou byla univerzální-nákladní, s dřevěnou korbou a plachtou. Další vozy byly stavěny jako vodní cisterny, nebo radiovozy, ty měly standardní korbu, upravenou pro montáž radiostanic. Plachta byla opatřena okny a k napájení radiostanic byla nutná další baterie, umístěná v kovové bedně místo pravé stupačky. Další rozdíl byl v umístění rezervního kola. U GS varianty byla rezerva uvnitř, v držáku na přední stěně korby. U radiovozu toto umístění znemožňovala montáž radiostanic, proto byla rezerva montována na sklápěcí čelo korby. U některých radiovozů byl také na střeše montován nosič pro nesení výstroje, maskovací plachty a další výstroje, která se z důvodu omezeného prostoru uvnitř, nevešla na korbu. Z technického hlediska se jednalo o zdařilou konstrukci. Vůz byl vybaven moderním zážehovým šestiválcovým motorem (systém Chevrolet) o výkonu 54kW (72bhp) při 3 000ot./min, o obsahu 3 519cm s rozvodem OHV. Ten dával vozidlu poměrně slušnou rychlost dosahující 90km/h. Stejně jako většina britských nákladních automobilů, měl i tento typ hnanou pouze zadní nápravu, odpruženou půleliptickými listovými pery. Vůz měl moderně řešené dvouokruhové hydraulické brzdy firmy Lockhead. Standardně se používaly pneumatiky o rozměru 9×16, na dělených discích Sankey.

Čs. Brigáda používala vozy Bedford MW od podzimu roku 1940 a po skončení války s tímto typem přijela do vlasti. Přesto, že se nejednalo o nejpoužívanější typ, měly je v omezených počtech téměř všechny útvary brigády, a to ve všech vyráběných variantách. Naši vojáci se s tímto typem setkali hned na začátku pobytu na půdě Velké Británie a v používání byly všechny vyráběné varianty, staré i nové produkce. Největší počet těchto vozů měl ve svém stavu Smíšený předzvědný oddíl (posléze MPO), několik jich jezdilo u Dělostřeleckého pluku jako radiovozy, stejně tak i u Pěšího praporu 1 a 2, protitankové baterie BKPÚV, a baterie obrany proti letadlům OPL. Po reorganizaci brigády na obrněnou, sloužily tyto typy ve stavu Tankových praporů jako vodní cisterny. Domů přijelo s naší armádou několik vozů tohoto typu pouze z produkce vyráběné ke konci války. Ty se od starších typů odlišovaly bočními dveřmi, čelním sklem a montáží průlezu nad sedadlem řidiče. Ten sloužil k protiletadlové palbě při napadení vozidla nebo kolony. Koncem roku 1944 byly tímto průlezem vybavovány všechny vozy. K brigádě přicházely vozy pouze v základním zbarvení, opatřené pouze policejním číslem. Z počátku bylo policejní číslo změněno na čs. evidenční číslo, později bylo ponecháno britské označení. U útvarů bylo na vozy aplikováno označení dle britských předpisů. Systém označení byl při měnící se organizaci čs. jednotky několikrát měněn, ale vždy odpovídal označení jakéhokoliv britského útvaru stejného určení.

Vůz byl zakoupen od soukromého sběratele v říjnu 1998 v poměrně zachovalém stavu. Kromě poškozené kapoty a nahrazení některých originálních dílů českými, byl Bedford poměrně kompletní. Po roce a půl tvrdé práce se podařilo uvést stroj do provozu schopného stavu, tak aby mohl účinkovat v právě připravovaném filmu Tmavomodrý svět režiséra Svěráka. Při renovaci jsme museli překonat mnoho překážek, chybějící zkušenost, dokumentace a um. Motor a další agregáty prošly postupně generální opravou. Při opravě podvozku bylo zjištěno, že vůz byl za války bourán a následně opraven. Bohužel se pod svrchním nátěrem nepodařilo nalézt původní označení, takže není jasné jak se tento konkrétní Bedford v Čechách objevil, zda přišel s Čs. brigádou nebo byl dodán po válce organizací UNRRA. Jisté je jen to, že dnes jezdí v plné kráse, v podobě jak ho používali čs. vojáci Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii. A to je to, co bylo prvořadým cílem celého snažení. V současné době Bedford jezdí, po re-renovaci v roce 2009, v označení náležející Tankovému praporu 1 velitelské roty, kde tento typ sloužil jako radiovůz. Kromě zbarvení a markingu vůz dostal vybavení potřebné pro radiovozy. Nejmarkantnější změnou, je bedna na přídavné baterie, umístěná místo stupačky na straně řidiče. Bednu se podařilo získat v Anglii, byla však nutná její renovace.  Další úpravou je montáž střešního nosiče a anténních izolátorů na střeše vozu. Radiostanice No. 19 a vnitřní vybavení se postupně kompletuje. Další plánovanou změnou bude umístění rezervního kola na zadní čelo korby.