22 Říj Chevrolet Canada C60L (1944)
Třítunový nákladní automobil 4×4. Pořízen jako vrak ve Švédsku. Probíhá náročná renovace do provozuschopného stavu.
Nákladní vozy s nosností 3 tuny se staly páteří zásobovacích jednotek spojenců v průběhu druhé světové války i po ní. Británie zavedla do výzbroje v letech 1939-1945 přes 400 tisíc těchto vozidel různých značek.
Kanadský automobilový průmysl od počátku války vyráběl pro mnoho zemí protihitlerovské koalice vozidla splňující britské normy, dodávané hlavně vojenským silám Commonwealthu, posléze i do Sovětského svazu. V kanadských pobočkách General Motors a Ford probíhala spolupráce při vývoji a výrobě těchto vozidel různých tonáží a využití. Obě značky spolupracovaly až do té míry, že některé konstrukční prvky a díly byly totožné. Hlavní rozdíly byly v motorové zástavbě, nápravách, převodovce a rámu podvozku. Vozidla byla známá i pod značkou CMP(Canadian Military Pattern). Během války se v těchto závodech vyrobilo asi 209 tisíc vozů s maximální nosností 3 tuny v různých modifikacích -např. dílny, cisterny (palivo,voda), štábní, tahač děl, univerzální valník, odtahové, sanitní a jiné.
Vozidla se osvědčila v bojovém nasazení, byla i ve výbavě našich jednotek na západě. Mnoho se jich s našimi vojáky dostalo do republiky a sloužilo i po skončení války. Nemalý počet se jich do Československa dostal i v rámci podpory UNRRA, která je zde nechala vydražit a převést do soukromých rukou.
Technická data:
Chevrolet C60L 3t 4×4
Motor:
Šestiválcový, kapalinou chlazený zážehový Chevrolet 216,s rozvodem OHV. Zdvihový objem 3540 cm3. Maximální výkon 63 KW, při 3400 otáčkách za minutu. Mazání motoru problémové, přetlakově s rozstřikem oleje (přesné nastavení bylo velmi důležité).
Elektrická soustava:
Napětí 6 V, záporné uzemnění na kostře vozu
Spojka a převodovka:
Suchá kotoučová spojka, převodovka 4 stupně vpřed, 1 vzad. Odtud točivý moment přenášen malou kardanovou hřídelí do přídavné převodky, ze které vycházely vlastní hřídele k nápravám. Možnost zapojení nebo odpojení přední nápravy.
Náprava a pérování:
Stálý převod náprav byl 5,43:1. Ty byly volně uloženy na poloeliptických listových perech s hydraulickými tlumiči. Diferenciál byl stejný na obou nápravách.
Brzdy:
Hydraulické, se vzduchovým posilovačem
Pneumatiky:
Rozměry 10,5-20
Palivová soustava:
Nádrž z každé strany za kabinou řidiče, jejich objem činil 114 L
Popis vozu:
Kabina řidiče, No.13., byla dvoumístná s řízením na pravé straně. Nabízela dostatek prostoru a dobrý výhled ve srovnání s dalšími vozy své doby. Budka byla rozdělena krytem motoru.Volanty vyrobené do roku 1943 měly pryžovou obrubu, poté se montovaly s dřevěným kruhem. Sedačky byly posunovatelné. Přístrojové vybavení zpočátku převzaté z civilních vozů (sdružené hranaté přístroje). Po roce 1943 pak nahrazeny kulatou prachuvzdornou variantou. Nad sedačkou spolujezdce se nacházel průlez, zprvu obdélníkového tvaru, později roku 1944 nahrazen kulatým s plátěným překrytem. Standardní korba byla celokovová, s pěti vyztužovacími profily a skříňkami na vybavení po stranách. Výklopné bylo pouze zadní čelo. Některé vozy byly vybaveny přídavným navijákem, upevněným zespodu do rámu vozu.
Průběh renovace:
Vůz byl vyroben v červenci roku 1944. Pravděpodobně byl nasazen ve Švédsku, kde byl později nalezen a zakoupen, ale jeho bližší osudy jsou nám neznámé. Podle stavu mechanických částí lze usuzovat, že nebyl příliš používán. Nějaký čas byl zřejmě využíván zemědělskou společností, jak vyplývá z nálezu loga na dveřích. Vojenské značení nebylo nalezeno, ale byly alespoň nalezeny výrobní štítky v perfektním stavu. Vůz byl pravděpodobně odstaven po banální poruše táhla převodovky. Poté byl desítky let vystaven povětrnostním vlivům, což se podepsalo na jeho stavu, zejména na stavu motoru – voda natekla do jednoho z válců a způsobila jeho prasknutí. Před několika lety byl zakoupen a dovezen do Čech. Vozu chyběla korba, překryt motoru, a skla kabiny. Po rozebrání kabiny, motoru a rámu byly jednotlivé díly opískovány a zdokumentovány. Bohužel musel být zakoupen jiný repasovaný motor. K Dnešnímu dni je již přibližně 85% vozu zrekonstruováno a i když vůz v rámci klubu nedávno změnil majitele a renovace probíhá pomalu, věříme, že bude brzy k vidění na akcích roty.