Antropoid – Praha Libeň 24.5.2014

V sobotu 24. května se v libeňské zatáčce v ulici V Holešovičkách odehrála rekonstrukce jednoho z nejvýznamnějších činů našeho zahraničního a domácího odboje – likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Akce přilákala stovky diváků.

Rota Nazdar a Městská část Praha 8 připomínají tuto významnou událost československých dějin opravdu důsledně a způsobem, který zaujme i tu nejširší veřejnost. V pražské zatáčce v ulici V Holešovičkách, tedy na místě, kde se atentát před 72 lety odehrál, totiž spolu s dalšími přáteli ze sdružení Benešovi muži, uspořádala rekonstrukci atentátu. V 10.35 tak opět zazněla detonace bomby a výstřely, kterými se rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš probíjeli do bezpečí.

Samotné rekonstrukce se letos neúčastnili jen 4 hlavní protagonisti, jak tomu bylo předloni, ale zapojili se i další osoby, které znázorňovali svědky atentátu. Zvláštní poděkování na tomto místě musí patřit našemu kamarádovi Jurovi, který ne zrovna dobrovolně musel ztvárnit Heydrichova řidiče Kleina. Obvykle tuto roli ztvárňuje zeť majitele zapůjčeného Mercedesu, ale ten nešťastnou shodou náhod musel těsně před akcí odjet, aby odvezl dceru se zraněním na pohotovost. Jurinko byl jediný, kdo obul připravené holinky a tak ke své roli přišel tak trochu jako popelka. Na velikosti jeho ošacení je to trochu vidět. Ostatní hlavní role byly obsazeny už celkem stnadardně, Jana Kubiše si zahrál Zdeněk Špitálník, Josefa Gabčíka ztvárnil Miloš Borovička a SS Obergruppenführera a generála policie náš starý známý Petterson.

Divákům jsme chtěli předvést dvě verze atentátu. Jako první měl být „ideální průběh“ tedy situaci, kterou Gabčík s Kubišem nacvičovali v Anglii a jak zřejmě atentát plánovali. Co čert nechtěl, při snaze vystřelit ze stengunu se zpříčila nábojnice… Není nad to si neplánovaně vyzkoušet to, co se možná na místě opravdu stalo. Druhá verze proběhla podle zatím posledních poznatků historiků. Abychom diváky neochudily o „správné provedení atentátu“ na závěr jsme si vyzkoušeli ještě jeden útok, tentokrát už bez zaseknutí samopalu.

Sešlost u pomníku operace Anthropoid si připomněla i jedno další výročí – samotný pomník slavil pět let od svého odhalení. Při zahájení akce krátce promluvil tajemník Československé obce legionářské, která byla partnerem naší akce, aby Městské části Praha 8 a nadšencům z klubů vojenské historie poděkoval, jakým způsobem připomínají náš odboj a atraktivním způsobem jej představují zejména mladším generacím.

Velkou radost nám udělala návštěva válečného veterána pana Alexandera Burgera. Ten Jako mladý sotva osmáctiletý chlapec utekl přes maďarsko do Francie, aby se jako nováček prezentoval u vznikajících československých jednotek. S jedním z pěších pluků odešel v roce 1940 dokonce na frontu, aniž by kdy předtím střílel z pušky. Dle svých slov nakonec dostal po slovenském dezertérovi kulomet, se kterým spořádaně ustupoval až ke Středozemnímu moři. Lodí Rod El Faraque se dostal do Anglie. Jako příslušník III. roty sloužil i s Gabčíkem a Kubišem. Sám vzpomíná, že je denně potkával, ale sám dodal: „Gabčík s Kubišem byli rotmistři a já byl úplný bažant. Šance, že bychom si jen tak povídali moc nebyla.“ Pan Burger v roce 1942 sloužil u šestiliberních protitankových kanonů a následně u obrněné brigády jako střelec tanku Cromwell a později jako velitel. Účastnil se spolu s naší brigádou invaze a následného obléhání Dunkerque.

Na rekonstrukci navazoval doprovodný program v nedalekých Thomayerových sadech, kde se diváci mohli přesvědčit, jak tvrdý výcvik okusili naši vojáci na Britských ostrovech a zejména ve Skotsku. Pro diváky jsme připravili maketu seskokového trenažeru, na kterém se v Anglii nacvičovalo opouštění letadla. Z dnešního pohledu se to zdá být banální, ale za války naši parašutisté nevyskakovali z otevřených dveří, ale dírou v podlaze. Správný odraz tak byl mnohdy klíčem k úspěšnému seskoku. Assault course, tedy kurz útočného boje, fyzické přípravy a tichého zabíjení vedl Jurinko a dával klukům pěkně do těla.

Populární jsou vždy ukázky střeleb a ani letos nechyběl funkční lehký kulomet BREN a těžký kulomet Vickers. Z těžších zbraní pak třípalcový minomet a samozřejmě náš nový šestiliberní protitankový kanon. Na akci byla samozřejmě zřízená dočasná střelnice dle předpisů, ale stejně jsme zvědaví, zda nás opět neudá nějaký nerudný pán, jako posledně.

Text: Miloš Borovička

Foto: Karolína Leiblová, Máca