Rota Nazdar | Hledání cesty k zahájení výroby tanků v RČS

08 Čvn Hledání cesty k zahájení výroby tanků v RČS

Posted at 15:11h Články, Odborné historické články by Dušan Klavík

Jaroslav Špitálský

Dalším důležitým mezníkem pro budování útočné vozby se stala sobota 14. ledna 1922, kdy byl do Milovic dopraven první tank. Jednalo se o Renault FT vyzbrojený dělem, který z počátku sloužil k základnímu seznámení s tímto, pro na naše vojáky, novým bojovým prostředkem.

O změně Velitelství zvláštních bojových útvarů na Prapor útočné vozby bylo rozhodnuto dne 7. července 1922. Územně nový prapor podléhal 3. pěší divisi v Litoměřicích. Prapor útočné vozby (PÚV) tvořilo velitelství s technickou a hospodářskou správou, kterému podléhala cvičná rota (dříve pododdíl) a tři skupiny obrněných vlaků, šest skupin obrněných automobilů a náhradní rota. Skupiny obrněných vlaků a automobilů se i nadále nacházely ve Slezsku, na Slovensku a Podkarpatské Rusi. K praporu útočné vozby byli většinou přidělováni vojáci české a částečně slovenské národnosti, kteří vedle politické spolehlivosti museli mít znalosti obsluhy motorových vozidel či mít praxi ve strojírenském oboru. Také byl kladen velký důraz na zdravotní způsobilost jak po stránce fysické, tak i psychické. Velitelem PÚV zůstal i nadále kpt. Eichmann. První rozkaz, jako velitel Praporu útočné vozby, vydal v sobotu 22. července 1922. Díky jeho usilovné práci se výrazně zlepšila disciplína osádek obrněných automobilů a vlaků. K výcviku sloužily stále jen dva obrněné automobily Fiat-Torino, které doplnil obrněný automobil Praga L. Tank Renault FT byl před světem ukryt v dřevěné kůlně a mezi vojáky se nadneseně říkalo, že klíče od ní nosí kpt. Eichmann na krku. První velitel ve funkci setrval jen do prosince 1922, od 1. ledna 1923 ho vystřídal pplk. pěch. Ing. Vojtěch Veselý.

obr. Poměrně velmi často publikovaná fotografie z roku 1927, na níž jsou zachyceny bojové vozy PÚV, zleva – obrněný automobil Fiat-Torino, Praga L, Fiat-Torino a tank Renault FT.

obr. Jedinečná fotografie, která vznikla ve stejný den jako předchozí snímek, jsou na ní vidět veškerá vozidla PÚV v Milovicích.

V lednu 1923 byly objednány další čtyři tanky Renault FT (dva stroje vyzbrojené kulomety, dva děly). Prapor útočné vozby čtveřici tanků převzal 30. června 1923 v Milovicích. Dva dělové tanky byly dodány bez výzbroje, obdržely evidenční čísla 53 a 54. Evidenční čísla 52 a 55 dostaly tanky s kulometnou výzbrojí. Tím mohl začít širší výcvik osádek tanků a probíhat výcvik v tankové četě.

Ještě před nákupem tanků byli koncem září 1921 vysláni důstojníci por. František Berger a npor. Ladislav Vodička k absolvování kursu ve francouzském středisku tanků ve Versailles. Začátkem října 1922 byl k absolvování stejného kurzu odeslán npor. František Petr. A poslední den roku 1924 odcestoval do střediska útočné vozby ve Versailles i kpt. Josef Sovadina. Po úspěšném absolvování kursu byli všichni čtyři jmenováni veliteli tankové čety a zároveň pověřeni výcvikem osádek tanků i zpracováním prvních směrnic k užití a obsluze nových bojových vozidel.

K poslední objednávce francouzských tanků došlo 30. června 1924, díky které prapor útočné vozby získal radiový Renault TSF a další dělový Renault FT. Zajímavostí je, že ačkoliv všechny zakoupené stroje byly nejmodernějšími bojovými vozidly československé branné moci, nepočítalo se s nimi jako s bojovými prostředky a proto nebyly ani zařazeny do mobilizačních válečných stavů.

Aby mohl být zahájen s tanky řádný a pravidelný výcvik, bylo zpracováno v letech 1923 a 1924 několik směrnic a předpisů. Jedním z prvých materiálů zabývajících se podrobně konstrukcí tanku Renault FT, způsoby užití, řízením a údržbou stroje byla Směrnice pro výcvik řidiče tanku Renault, kterou v dubnu 1924 zpracoval npor. František Petr. Způsob bojového nasazení tanku, dorozumívání mezi vozidly v rámci čety i uvnitř tanku, přesuny vozidel, způsob nastupování a vystupování z vozu atd. řešil předpis P-IV-1 Instrukce pro tanky. Veškeré tyto předpisy a směrnice vycházely z předpisů francouzských.

K provádění výcviku součinnosti pěchoty s útočnou vozbou však pouhých sedm tanků nestačilo. Proto útvarové dílny stavěly svépomocí atrapy tanků, které se jim více či méně podobaly. Tyto výcvikové pomůcky byly obvykle zhotoveny ze dřeva a plátna. Pro lepší názornost bývaly i vyzbrojeny kulomety. Přes mnohdy prazvláštní tvary cvičné „tanky“ sehrály velmi důležitou roli při výcviku, ostatně nejinak tomu bylo i v dalších evropských státech.

obr. Četa cvičných tanků během cvičení Pěšího pluku č. 18.

Ministerstvo národní obrany (MNO) samozřejmě plánovalo nákup dalších bojových vozů s housenkovým pojezdovým ústrojím. Nákup bojových vozů v zahraničí se jevil jako drahý a v případě válečného konfliktu i nevýhodný z důvodu nesnadných dodávek náhradních dílů. Československo muselo být v tomto směru nezávislé, při vývoji a při následné výrobě se proto počítalo s domácími výrobci.

U praporu útočné vozby nastala změna v pondělí 6. října 1924, kdy byl jmenován prozatímní velitel PÚV mjr. Josef Hranáč. Ten se své funkce zhostil s velkým elánem a začal okamžitě řešit nešvary u milovické posádky. V březnu vydal rozkaz o zrušení záhumenků, na nichž si vojáci pěstovali zeleninu pro vlastní potřebu, dále zakázal volné pobíhání psů. Tento rozkaz se však minul účinkem. V pozdější době došlo v několika případech k pokousání vojáků volně pobíhajícími psy, minimálně dvakrát ve vojenské kantýně. Zvýšený pohyb psů se dá vysvětlit tím, že pes se v této době považoval za jateční zvíře. V květnu 1925 došlo k zákazu chovu drůbeže a omezení psů. Po vojenském táboře se směli pohybovat psi opatřeni obojkem a známkou. Pozornosti neunikly ani volně pobíhající kočky, v praporním rozkazu je doslovně psáno: Nebude-li tento nešvar odstraněn, nařídím opět, aby všechny volně pobíhající kočky byly lesním zřízencem techn. správy zemědělské v Lipníku zastřeleny. Z praporních rozkazů je dále možné vyčíst i úsměvné nedostatky, například že: velká část mužstva neúčastnila se po celou dobu odvedení ostré střelby na střelnici, trubači neznali signál budíčku či večerky, nebo že mužstvo používalo k nošení zbraní provazů a řemenů od kalhot.

Od jara 1924 se rozeběhly kurzy výcviku řidičů tanků a mimo to byla snaha seznámit i příslušníky jiných útvarů s bojovými vozidly. Ve čtvrtek 24. července 1924 během přednášky pro příslušníky Pěšího pluku č. 9 způsobil vojín Vilém Lehr svým nezodpovědným chováním smrt svob. Josefa Kočího, těžké zranění rtm. Jana Šlešky a lehké zranění svobodníkům Josefu Adámkovi, Františku Hofmanovi a vojínu Emilu Plecitému. Vojín Lehr (příslušník Pěšího pluku č. 9) během přednášky vylezl na pás dělového tanku Renault FT, manipulováním ve věži tanku s mechanismem děla došlo k výstřelu a tím k následnému zabití a zranění výše jmenovaných. Během vyšetřování se nepodařilo prokázat řidiči tanku vojínu Ladislavu Kubíkovi nedbalost při zajištění vozu, protože během výslechů nebylo zjištěno, kdo vlastně kanon nabil. Vojín Lehr byl odsouzen k šestiměsíčnímu tuhému posádkovému žaláři, zostřenému jednou měsíčně půstem a tvrdým ložem ve dnech postních, jakož i samovazbou v prvních a posledních dnech trestu. Na základě této nešťastné události byla vypracována směrnice pro předvádění vozidel praporu útočné vozby, kde byly stanoveny i podmínky pro bližší prohlídky bojových vozů.

V roce 1924 MNO vypsalo soutěž na konstrukci housenkových traktorů pro dělostřelectvo. Strojírně Českomoravská – Kolben a.s. se podařilo vyrobit dvě pokusná vozidla nazvaná Praga MT (MT = malý tank). Tyto vozy se konstrukcí nápadně podobaly tankům Renault FT. V průběhu zkoušek vozidla nesplnila armádní požadavky, i přesto byla odkoupena a zařazena k Praporu útočné vozby, kde sporadicky sloužila k výcviku řidičů.

obr. Traktor Praga MT

Kuriozitou, kterou MNO začátkem ledna 1925 přijalo do výzbroje, se stalo vozidlo z počátku označované jako specielní vozidlo gen. Votruba-Věchet. Tvůrcem konstrukce se stal generál ve výslužbě Jan Votruba a Vojmír Věchet. Stroj vyrobený firmou Vozovka a strojírna Jan Synek Chlumec nad Cidlinou poháněný dvouválcovým motorem měl sloužit k přepravě šesti mužů na bojišti. Při zkouškách „prototyp“ naprosto zklamal. Vozidlo se jen s námahou pohybovalo terénem, nepřekonalo ani sebemenší stoupání, pěšáci místo jízdy museli občas stroj tlačit. V únoru 1926 byl na housenkové vozidlo Votruba-Věchet vypracován posudek kritizující konstrukci a výkon. Nepříliš povedený stroj dostal přezdívku Plazidlo, označení plazidlo Votruba-Věchet se objevuje i v oficiálních dokumentech či rozkazech Praporu útočné vozby. Plazidlo formálně přidělené Eskadroně obrněných automobilů, bylo počátkem června 1927 převedeno k Rotě obrněných automobilů s tím, že se má garážovat tam, kam mají řidiči co nejmenší přístup.

obr. Plazidlo – fotografováno v Milovicích – dnešní ulice Italská. Prkna na vozidle sloužila jako lavice pro převážené mužstvo, také je bylo možno použít k překonání překážek.

Další změnu pro Prapor útočné vozby představovalo rozdělení na pěchotní a jezdeckou část. Tomu předcházela i dodávka nových obrněných automobilů P.A.I. a P.A.II. (PA-I a PA-II) mající nahradit dosluhující obrněné automobily Fiat-Torino. Eskadrona obrněných automobilů (EOA) byla u Praporu útočné vozby postavena 1. dubna 1925 pod velením škpt. Josefa Buršíka. Mužstvo tvořil jeden rotmistr a dvacet devět vojínů. Další doplnění EOA (4 důst. a 6 rotmistrů) mělo postupně následovat. EOA náležela kmenově Jezdeckému pluku č.1 a personálně 1. jezdecké brigádě. Zpočátku Eskadrona obrněných automobilů disponovala devíti zcela novými obrněnými automobily P.A.II., třemi nákladními automobily pro trén, třemi motocykly s přívěsným vozíkem a čtyřmi koňmi.

Vznik Eskadrony obrněných automobilů se dotkl i důstojníků Praporu útočné vozby. Aby nezaostávali za svými kolegy od EOA museli se podrobit jezdeckému výcviku. Z klasifikace z května 1925 je patrné, že jezdecké schopnosti mjr. Josefa Hranáče, kpt. Ladislava Vodičky, npor. Stanislava Ullricha, npor. Theodora Rosola a por. Štefana Čániho byly průměrné. Nejhůře dopadl por. Karel Paukert s prospěchem dostatečným.(2)

Dne 16. července 1925 byl velitelem PÚV jmenován plk. František Valenta , dosavadní prozatímní velitel mjr. Hranáč se stal jeho zástupcem.

V polovině května 1926 vypracoval mjr. gšt. Rudolf Vyčítal referát Tanky – zavedení v armádě, je to jedna z prvních prací pojednávající o zavedení tanků do výzbroje čs. branné moci a zároveň sledující stav útočné vozby ve světě.

Tanky – zavedení v armádě

Mjr. gšt. Rudolf Vyčítal

Tato zpráva jest sestavena na základě kusých dokumentů, poněvadž většina spisů o této věci jest pravděpodobně uložena u franc. misse. Zpráva jest doplněna údaji, jež jsem získal ústními informacemi.

Technické vybavení armády – díky našemu vyspělému průmyslu – možno nazvati všeobecně velice dobrým a u srovnání s okolními a spřátelenými státy jest dokonce vynikající (Polsko, Rumunsko, SHS., Maďarsko, Rakousko).

Jest proto pozoruhodné, že na poli výroby a zavedení tanků v armádě nebylo učiněno takřka nic a že tento moderní bojový prostředek jest u nás úplně zanedbáván.

Na tuto okolnost bylo již dokonce poukazováno v něm. a rak. voj. časopisech, kde však naše otálení bylo určitou formou schvalováno a předpokládáno, že pravděpodobně pracujeme na konstrukcích vlastních.

Prvý impuls k zaopatření tanků byl dán koncem r. 1919 gen. Pellé. Tehdy bylo navrhováno zakoupení jednoho praporu tanků. O věci bylo tehdy v hlav. štábu jednáno interně. Názor gen. Pellé nekryl se však tehdy s názorem přednosty org. oddělení (plk. Kalhous), který navrhoval zakoupení jen 6 tanků k účelům výcvikovým. Výsledek byl, že teprve v srpnu 1920 rozhodl náčelník hlav. štábu, že tanky nebudou zakoupeny vůbec, poněvadž peněz – pokud byly k dispozici MNO – nutno použíti k nákupu pušek a kulometů.

Hlavní štáb pouze doporučil (děl. zbroj. odboru), aby věc byla studována a sledována a aby konstruktoři byli vyzváni k podání návrhu. Při jednání s továrnami, které byly bez zkušeností, se však ukázalo, že ani jediná bez závazné objednávky věc sledovati nebude.

V r. 1921 byl zakoupen prvý tank, který došel v r. 1922 a téhož roku byly zakoupeny další 4. Když v r. 1923 bylo nařízeno zakoupení dalších 2 tanků, navrhoval děl. zbroj. odbor hlav. štábu, aby místo nákupu ve Francii bylo peněz užito k objednávce u domácích závodů. Které by tímto způsobem získaly zkušenosti a pracovníky v tomto oboru a voj. správa určitý počet modelů, abychom alespoň mohli započíti s výrobou ihned v případě potřeby (v době pol. napětí, za mobilizace neb na počátku války), když v míru nemohl bývati věnován na zakoupení většího počtu potřebný obnos.

Návrh děl. a zbroj. odboru nebyl však přijat a od té doby jest otázka otevřena.

Z uvedeného vyplývá dosti pravděpodobný předpoklad, že vinu na neřešení této otázky nese hlavní štáb jako celek. Jest úplně přirozeno, že zájem franc. misse byl, abychom nakupovali tanky ve Francii, a když tento názor nebyl prosazen, nebylo věnováno otázce tanků dosti pozornosti, aby byla sledována a studována našimi průmyslovými závody, které by zajisté byly s to tuto věc řešiti a vhodné modely přinést.

Možno říci dále, že děl. a zbroj. odbor (28. oddělení = všeob. odd. V.T.Ú.) tuto otázku sledoval neustále, avšak nemohl přirozeně docíliti úspěchu, když na tanky – v žádném rozpočtu a v žádné položce – nebyl věnován i sebemenší obnos. VTÚ získal proto v otázce tanků určitých zkušeností při řešení traktorů pro motorizované dělostřelectvo, které přizpůsobil alespoň částečně jako tank.

Nelze upříti, že otázku tanku nutno sledovati, i když se na tanky nedíváme právě jako na zázračnou zbraň, která má monopolizované vítězství. Jest však beze sporu, že budeme ve značné převaze proti našim sousedům, kterým mírové smlouvy zakazují používání této zbraně a které nemohou docíliti velkých počátečních úspěchů, i když se řešením této otázky tajně zabývají, oproti nám, majícím možnost řešiti tyto konstruktivní otázky na širokém podkladě a veřejně.

Otázkou tanků může býti jedině pohnuto, jestliže dá VTÚ určitý obnos k dispozici, aby mohl vyzvati továrny k podání návrhů na modely.

Navrhuje se:

Vyzvati VTÚ a zprav. odd., k podání všeobecného přehledu o stavu této otázky v sousedních státech a cílech, které sledují a úkolech, které se od jednotlivých typů tanků požadují.
Rozhodnouti se pro určitý typ, který má býti pro účely vlastní armády sledován (lehký, střední, těžký tank).
Dáti VTÚ z letošního rozpočtu k dispozici pro konstrukci tanků alespoň 500.000 – 1,000.000 Kč.

Po získání modelů musí býti snahou hlav. štábu vybudovati postupně alespoň 1 rotu tanků.

Otázka tanků souvisí konečně i s problémem výroby munice, poněvadž je na snadě, že vybudování tankových oddílů značí úsporu munice. Stroje – tanky se neopotřebují tak rychle a může jich býti použito vícekrát k akcím, které by vyžadovaly značnou dělostřeleckou přípravu, kdežto vystřílenou munici lze nahraditi jen novou výrobou. ………

Mjr. Vyčítal v bodu 3 svého referátu apeloval na uvolnění finančních prostředků k zahájení vývoje tanků. Na to reagoval pplk. organisačního oddělení generálního štábu MNO PhDr. Antonín Basl následovně: pokládá-li 3. oddělení za nezbytně nutné, aby již letos byly získány modely tanků, mohla by se úhrada potřebné sumy 500.000.- Kč najíti ve výdajích na nákup a krmení koní, kde se dají očekávati jisté úspory, poněvadž bude letos zakoupen a živen menší počet koní, než bylo předvídáno v rozpočtech pro tento rok. V první řadě nutno však hledati úhradu v rozpočtu VTÚ. Jest možno, že VTÚ ve svých položkách nalezne úhradu zmíněné částky, jak se dá souditi podle zkušeností minulého roku, kdy zůstalo koncem roku 1925 nevyčerpáno okrouhle 1,300.000,- Kč.

Dne 21. července 1926 vypracovalo zpravodajské oddělení Hlavního štábu informace o stavu útočné vozby v zahraničí, 29. září obdobné informace připravil i VTÚ. V těchto dvou spisech se praví:

Rumunsko

Otázce tankové v Rumunsku jest věnována doposud v celku malá péče. I vojenská literatura zaměstnává se poměrně málo problematikou tanků. Příčiny toho jsou hlavně dvě:

Rumunské armádní vedení má mnoho nutnějších otázek k řešení, z nichž nejhlavnější jest unifikace výzbroje, především dělostřelectva.
Nedostatek válečného průmyslu, v němž Rumunsko odkázáno jest až na malé výjimky na cizinu.

Nynější organisace tankových jednotek jest tato:

Pluk útočných vozů v Târgovişti (jest výcvičným střediskem)

Má: 3 roty tanků a 1 rotu pracovní.

V úmyslu jest postaviti ještě 1 prapor obrněných aut. Toto jest ovšem organisace oficielní. Taktéž dle oficielních zpráv má Rumunsko v celku asi 45 upotřebitelných tanků.

Naproti tomu udal jistý čs. příslušník, zaměstnaný do nedávna jako kreslič v jezdecké škole v Târgovişti a nyní vypovězený odtamtud, že v Târgovişti jest sice umístěná jednotka zvaná „pluk tanků“, ale že celkový počet tanků umístěných v tamějším skladišti jest asi 9 kusů.

Tanky tyto jsou francouzský lehký typ „Renault“ koupené po válce ve Francii.

Nelze tedy říci, že by Rumunsko sledovalo nějaké zvláštní cíle v otázce konstrukce tanků, nýbrž lze naopak říci, že Rumunsko v této otázce bude ještě drahnou dobu odkázáno na cizinu.

Maďarsko

Nejvyšší počet dosud zjištěných pancéřových aut (ukrytých) jest 18 kusů. Jinak o otázce zavedení tanků, jakožto mírovou smlouvou zakázané zbrani není nic positivního známo.

Připojena studie maď. pplk. gšt. Dálnokfalvi Bartha Karla, který se zabývá různými typy tanků používaných ve válce. Zvláštní pozornost věnuje typu lehkému, který se v pohyblivé válce, s jakou Maďaři hlavně počítají, velmi dobře uplatní. Poukazuje na okolnost, že ve Francii prováděly se pokusy s použitím lehkého tanku „Renault“ k zemědělským a komunikačním účelům a mezi řádky lze vyčísti, že autor navrhuje pro Maďarsko evoluci opačného směru, t. j. zemědělské traktory konstruovat tak, aby v případě války mohly býti snadno přezbrojeny na válečné tanky. Při cvičení mužstva klade boj s tanky jako bezpodmínečnou nutnost.

Rakousko

Tanky:

Existence skutečných tanků, které jsou mírovou smlouvou zakázány, nebyla dosud bezpečně zjištěna.

Při výcviku počítá se ovšem s použitím a s obranou tankovou.

Ve výcvikovém středisku v „Bruck a/L“ se v přechodných a údernických instrukčních kursech užívá tankových „atrap“ a obrněných automobilů. Také při jednom cvičení Linecké posádky byly zjištěny improvisované tanky.

Pancéřová auta:

Typ: neznám

Pancéř: 4 – 9 mm

Osádka: 1 velitel a 4 – 6 mužů

Váha: 8 – 12 tun.

Výzbroj: těžké kulomety resp. rychlopalné dělo 37.5 mm.

obr. Snímek ze cvičení ve výcvikovém středisku Bruck a/L v Rakousku, vlevo atrapa tanku, vpravo obrněný automobil.

Itálie

Tanky:

Otázka tanků jest také v Itálii ve stádiu studií a to studií organisačních, taktických a technických. Dosavadní organisace tanků v italské armádě jest tato:

Model tanku Fiat.

Lehký tank Fiat Tipo 3000 představuje zlepšenou konstrukci lehkého tanku Renault. Má menší rozměry a tudíž i menší váhu, je rychlejší 15 – 20 km (hod. max.) jeho akční rádius je větší, oproti tanku Renault má však menší schopnost v přejíždění příkopů (jen 1,5 m).

Vyzbrojen je buď 37mm dělem nebo, a to většinou, dvěma spojenými kulomety Fiat, pro něž má 2000 nábojů. Osádku tvoří 2 muži.

Cena v r. 1919 (kdy vyroben) bez podvozku 115.000 L, dnešní cena větší.

Doprava mimo bojiště (po silnicích) jest odlišná od fr.způsobu. Na rozdíl od franc. út. vozů tank Fiat není dopravován na kamionu, nýbrž má zvláštní nízký podvozek, na který najede přímo.

Výhoda jest v tom, že není zapotřebí zvlášť upravených kamionů, nýbrž lze použíti jakéhokoliv traktoru, na němž současně lze dopravovati střelivo neb jiný materiál.

Nevýhoda tohoto způsobu jest, že délka pochodových proudů se zdvojnásobí.

obr. Lehký tank Fiat Tipo 3000.

Těžký tank Fiat Tipo 2000 představuje tank bourací. Hlavní charakteristiky jsou tyto:

Váha: 40 tun, výzbroj 1 dělo 65 mm (horské) v otočné věži a 7 kulometů. Délka: 7,4 m, šířka 3,1 m. Osádka 1 důstojník a 9 mužů. Výška 3,8 m, rychlost 7 km/hod max., síla brnění 12 – 20 mm.

Tank stoupá svahy 40^o, kolmá překážka 0,9 m, brodí hloubky do 1 m, vyvrací stromy do 50 cm průměru a překročí příkopy o kolmých stěnách do 3 m.

K pozorování terénu slouží veliteli periskop.

Tank Tipo 2000 neodpovídá požadavkům kladeným na bourací tank. Při poměrně malé rychlosti je slabě obrněn. Jeho váha je malá. Hnací kola jsou umístěna vpředu a proto snadno zranitelná.

obr. Těžký tank Fiat Tipo 2000.

Organisace:.

1 oddíl útočných vozů v Římě (Reparto carri armati) podléhá velitelství ústředních škol v Civitavecchia, jest výcvikovým střediskem.

Náhradní těleso (deposito) v Turině.

Oddíl útočných vozů:

2 skupiny (gruppo C.A.) = 6 rot = 48 útočných vozů

Skupina: 2 roty (scadrilia)

1 rota náhradní

Rota: 2 čety (sezione) o 3 vozech = 6 vozů

1 vůz velitelský ………….… = 1 vůz

1 vůz náhradní ……………. = 1 vůz

Celkem 8 vozů a 4 kamiony pro střelivo, materiál a zavazadla.

Četa: 1 útočný vůz velitelský

2 vozy útočné

Přibližné počty: rota – 80 mužů včetně důstojníků

skupina – 300 mužů včetně důstojníků

oddíl – 700 mužů včetně důstojníků

Pro snadnější spojení (a kontrolu) jednotlivé vozy mají barevné označení na otáčivé věžičce (kruh – velitel, trojúhelník, pásy kolmé nebo vodorovné – značí číslo čety), příslušnost k rotě vyznačena různou barvou (např. 1. rota bílá, 2. rota žlutá).

Vedle lehkého tanku má italská armáda ještě přibližně asi 10 těžkých tanků Fiat – typu 2000 o váze 40 tun s jedním dělem 65 mm a 7 kulomety.

Zákon o nové organisaci italské armády, odhlasovaný v březnu 1926, udává jen povšechně takto o organisaci útočné vozby:

Čl. 23. Útočné vozy.

Útočné vozy jsou takto organisovány:

Jedno výcvikové středisko skládající se z velitelství, depa a výcvikových skupin
Jednotky útočných vozů.

Počet a druh jednotek útočných vozů a stavy důstojníků jak pro výcvikové středisko, tak i pro jmenované jednotky budou stanoveny ministerstvem války.

Důstojníci patří k různým zbraním a útvarům a jsou pojati do organických počtů těchto.

V důvodové zprávě se praví, že organisace útočné vozby stanovena úmyslně velmi široce a elasticky, aby ministerstvo války mohlo využíti v této otázce, která jest teprve ve vývoji, veškeré své iniciativy a přizpůsobovati organisaci technickému vývoji prostředků.

Pokud se týče technicko-taktických cílů sledovaných italskou armádou v otázce konstrukce tanků, bylo vysloveno mnoho různých názorů a uveřejněno mnoho pojednání, z nichž však žádný nedá se označiti jako směrodatný, jediný názor, který vyslovován jest souhlasně všemi jest, že italská armáda musí míti tank a to tank svůj vlastní, tj. domácího typu. Vysloven také názor pro jednotný typ tanku. Nejednotnost názorů v otázce tanků v Itálii dá se odůvodniti těmito faktory:

Otázka konstrukce tanků a jí odpovídající taktické použití těchto jest podobně jako v jiných státech i v Itálii v počátcích svého vývoje a daleka definičního řešení.
Italská armáda ve světové válce tanků nepoužila z tohoto jednoduchého důvodu, jelikož jich neměla. Bylo sice započato s konstrukcí tanků ještě za světové války, ale první italské tanky byly hotovy teprve v r. 1919 tedy již po ukončení války. Z tohoto důvodu nezná většina italských důstojníků boj a použití tanků z prakse, nýbrž jen ze studia teoretického a z poválečných mírových cvičení (kterým se, mimochodem řečeno, věnuje značná péče).

Pokud se týče taktické důležitosti tanků, možno idee vyslovené (vedle extrémních) rozděliti na dvě tendence:

Tendence, která vidí v tanku přímo novou zbraň, která v každé formě příští války bude míti velkou důležitost, často rozhodnou a to nejen jako pomocná zbraň, nýbrž jako samostatná zbraň pro sebe, která bude působiti palbou a masou.
Tendence, která vidí v tanku jen užitečnou, ale ne vždy nepostradatelnou podporu pěchoty, hlavně jako prostředek pro šetření lidským materiálem se zvláštním použitím v určitých fásích a formách boje.

Nejpovolanější italský tankový odborník, plukovník dělostřelectva Enrico Maltese, velitel výcvikového střediska útočných vozů vyslovuje takto svůj názor na taktickou úlohu tanků: „Nahraditi dělostřelectvo tam, kde toto nemůže zasáhnouti důležitý cíl, který zastavil pěchotu na jejím postupu a způsobil jí těžké ztráty.“ Útočný vůz – a v tom jest celý základ jeho taktického použití – musí býti náhražkou v této úloze součinnosti, kterou dělostřelectvo nemůže vždy vyplnit a pro kterou nejsou jiné dostatečné zbraně pomocné. Doplněním a někdy i nahražením akce dělostřelectva v určité fási boje tank stává se prostředkem pro uspoření střeliva např.: způsobením průlomů v drátěných překážkách, neb odstraněním hnízd nepřátelských, jinak dělostřelectvem těžko zasažitelných.

V této koncepci může býti použití tanku přirovnáno k palbě dělostřelecké, kterážto místo časového a prostorového rozptylování projektilů vrhaných vzdáleným dělostřelectvem, soustřeďuje časově a prostorově určité množství ofensivní akce a vede tuto až na cíl.

Dle téhož odborníka, otázky, které nutno řešiti při řešení technicko-taktického problému tanků jakéhokoliv typu jsou tyto:

pohyb
výzbroj
ochrana
spojení

Pohyb:

Za nejdůležitější otázku považuje otázku pohybu a odvozuje, že právě ve správném rozšíření způsobu pohybu tanků spočívá základ celého problému tanků.

Pohyb tanků nutno rozlišovati na pohyb mimo boj (přemisťování) a pohyb v boji.

Vzhledem k tomu, že jeden z těchto pohybů musí se díti na cestách upravených a železničních, kdežto druhý měl by se díti v každém terénu, je vidno, že konstruktér při řešení této otázky musí řešiti dva požadavky rozličné.

Nejtěžším problémem jest pak řešení pohybu ve volném terénu, kterážto otázka bude klásti vždy určitou mez použití tanku.

Problém dosud řešen dvojím způsobem a sice:

pohyb pomocí kol
pohyb pomocí housenkových pásů.

Housenkový pás se ukázal nejvýhodnější a zůstane se asi při něm. Nutno řešiti jen otázku větší rychlosti a zdolání všech překážek. Jistě bude nutno zůstati u housenkových pásů alespoň při středních a těžkých typech tanků.

K uskutečnění pohybu jak ve volném terénu, tak i po silnici studuje se pilně otázka dvojitého mechanismu pohybového. Při tomto systému měl by tank kola pro pohyb na silnici a housenkový pás pro pohyb ve volném terénu, při čemž by kola byla vyzdvižena. Systém tento hodil by se však jen pro lehké tanky.

S otázkou pohybu souvisí mimo to ještě několik otázek druhořadých jako: otázka mechanismu řízení, obracení, počet rychlostí.

b) Výzbroj:

Požadavky kladené na zbraně tanku jsou tyto:

zbraně musí býti rychlopalné
palby zbraní umístěných v tanku bude použito jednak proti živým (mizivým cílům) jednak proti materiálním překážkám (tedy kulomet i dělo).

Vzhledem na tyto požadavky nutno řešiti pak problém umístění těchto zbraní, systém zaměřovací, pohyb (otáčení), sklon, otázku řízení palby při větších typech a více zbraněmi atd.

Pomýšlí se mimo to na konstrukci tanků vrhačů plynů a vrhačů plamenů.

Ochrana: (protekce)

Z konstrukčního stanoviska nutno pohlížeti na otázku ochrany tanků z dvojího hlediska a sice:

ochrana proti palbě
ochrana proti plynům.

Ochrana tanků proti vidění jest více otázkou taktickou (umístěním) a jen v malém měřítku otázkou konstrukční (ochranné nabarvení, tvar tanků).

Ochranu proti palbě zajišťuje krunýř, který musí chrániti všechny části tanku, vyjma oněch, které přicházejí v přímý kontakt s terénem. Problém krunýře objevuje se podobně jako kdysi u námořnictva opět. Nejtenčí normální krunýř tanků musí býti nejméně 25 mm silný.

S problémem krunýře je spojen problém dvířek, okýnek, ventilace.

Pro ochranu proti plynům nutno sledovati vedle individuelní specielní masky pro tanky i problém hermetického uzavření a problém ventilace.

d) Spojení:

Nutno řešiti spojení:

mezi jednotlivými tanky
s tankem velitelovým
s spolubojující pěchotou.

Tank tedy musí býti tak konstruován, aby dovolil pozorovat zevní a dávat znamení z nitra tanku.

Největší úlohu bude hráti optické signalizování.

Dle plukovníka Maltese bude vývoj tanků velmi pomalý, poněvadž právě pro často protichůdné takticko-technické požadavky se naráží při konstrukci na velké obtíže. Obtíže se budou moci překonávati jen tehdy, bude-li problém studován současně taktikem a technikem.

Anglie

Tanky jsou organisovány ve sboru tanků, jemuž jako v Itálii jsou přičleněna i obrněná auta. Tankový sbor čítá 6 praporů tanků a 12 oddělení obrněných aut.

Prapor tanků má 4 roty. Pro rotu je 1 tank velitelský a 1 tank bezdrátové telegrafie. Také pro prapor je 1 tank spojovací. Celkem čítá prapor 73 tanky. Tanky dělí se opět na lehké a těžké.

Lehký tank Vickers (Medium D):

Váha: 17 tun, výzbroj 1 dělo 37 mm a 3 kulomety v otočné věži a po 1 kulometu vpředu a po stranách. Délka: 5,2 m, šířka 2,6 m. Výška 2,55 m, síla brnění 8 – 15 mm. Osádka 1 důstojník a 4 muži.

Lehký tank Vickers stoupá na svahy 45^o, šplhá na překážky 80 cm, překračuje příkopy do 2,30 m šířky, přebrodí hloubky 80 cm, poráží stromy přes 40 cm průměru.

Rychlost je až 40 km/hod, akční rádius kol 200 km.

Tento lehký tank je poslední konstrukcí z dlouhé řada pokusů a představuje nejmodernější vzor.

Těžký tank Mark V:

Váha: 39 tun, výzbroj 1 dělo 57 mm v postraním arkýři a 5 kulometů. Délka: 8 m, šířka 3,6 m. Rychlost 8 km/hod max. Výška 2,65 m. Osádka 1 důstojník a 7 mužů. Síla brnění 6 – 15 mm.

Tank Mark V stoupá na svahy 35^o, šplhá 1,5 m, přebrodí hloubky 1 m, poráží stromy do 50 cm průměru a překročí příkopy do 3 m šířky. Akční rádius 80 km.

V přítomné době se pracuje na konstrukci bouracího tanku, který by v hlavních údajích odpovídal francouzskému tanku 2C.

Konají se pokusy též s docela lehkým tankem, který by umožnil pronásledování nepřítele v terénu. K jeho konstrukci má býti použito hospodářského housenkového traktoru Morris-Martell, který by se jen malou adaptací dal uzpůsobit pro obrnění a změnil se tak v tank.

Amerika

Obdobně jako v Anglii jsou tanky organisovány v tankovém sboru, který čítá t. č. 5 praporů těžkých tanků a neurčitý počet praporů lehkých tanků. Lehké tanky jsou organisovány stejně jako ve Francii v rotách o 25 vozech a užívají po většině tanků Renault.

Prapor těžkých tanků dělí se na tři roty o třech četách. Každá četa má 3 tanky, k nim přichází pro rotu 6 tanků záložních a 1 spojovací tak, že rota čítá 16 tanků Mark V a Mark VIII (anglické).

Amerika, která z počátku byla odkázána na Francii a Anglii, kde tanky kupovala, případně je vyráběla v licenci, vlastní dnes dva velmi schopné tanky vlastní konstrukce a to lehký tank Christie a střední tank Medium.

Christie tank:

Váha 9 tun, výzbroj 1 dělo 55 mm v kulov. uložení (ostřelné pole 120^o) a 2 kulomety. Délka: 6 m, šířka 3,5 m, výška 2,4 m. Osádka 2 muži. Rychlost kol 20 km/hod., akční rádius 6 hodin.

Tank Medium:

Představuje nejmodernější tank střední váhy. Při váze 15 tun dosahuje rychlosti 40 km/hod.

Celková stavba je poměrně nízká. Nad housenkou vyčnívá otočná věž, v níž je umístěno dělo 55 mm, na ní je umístěna malá otáčivá věžička s kulometem. Obě zbraně mají palební rozsah 360^o. K obsluze tanku i zbraní stačí 4 muži.

Veškeré úsilí amerických konstruktérů směřuje k dalšímu snížení váhy tohoto vozidla, aby se přiblížilo kategorii tanků lehkých.

Rusko

Ruská armáda má t. č. 15 rot tanků rozptýlených po celém území. Dle mírové organisace, která není dosud provedena, mají býti tanky organisovány v plucích. V poslední době pracuje na vlastní konstrukci tanku lehkého i těžkého, o nichž však dosud není nic bližšího známo. Stávající roty tanků jsou vyzbrojeny materiálem dohodových států: lehkým tankem Renault, anglickým Whippet a Mark V.

Francie

Tanky jsou organisovány v 7 brigádách o 22 plucích a 1 praporu lehkých tanků a 1 pluku tanků těžkých.

K uvedeným bojovým formám druží se 7 parků materiálních, 1 ústřední sklad materiálu a 1 studijní středisko tanků (oddělení takticko-technické a technické).

Pluky lehkých tanků dělí se na dva prapory po 4 rotách, z nichž 3 jsou bojové a jedna pracovní (dílenská).

Rota čítá 25 útočných vozů (tanků) včetně tanků zásobovacích, náhradních a tanku velitelského a spojovacího.

Tyto pluky jsou vyzbrojeny tankem Renault, který i u nás je užíván k výcvikovým účelům. Mírový stav cvičného materiálu roty je 7 tanků.

Tanku Renault:

Váha: 6,5 tun, výzbroj dělo 37 mm nebo kulomet. Délka: 4,1 m bez a 5 m s nástavcem. Šířka 1,73 m. Výška 2,14 m. Rychlost 8 km/h max. Síla brnění 6 – 22 mm.

Tank Renault stoupá na svahy 45^o, vystoupí na kolmou překážku až 60 cm vysokou, přebrodí vodu do 70 cm hloubky, poráží stromy do 25 cm průměru a překročí příkop o kolmých stěnách do šířky 1,80 m. Osádku tvoří dva muži: střelec (velitel) a řidič. Akční rádius tanku je asi 8 – 9 hodin.

obr. Tank Renault – typ M17.

obr. Tank Renault – fotografii zhotovil plk. Šainer v pařížské Invalidovně dne 27. listopadu 1921 – tento tank se na stejném místě nachází i v současné době.

Pluk těžkých tanků má tři prapory po třech rotách vyzbrojených vždy čtyřmi tanky Mark V a jeden prapor o třech rotách, vyzbrojených tankem 2C.

Tank Mark V:

Váha: 33 tun, výzbroj dvě děla 57 mm a 4 kulomety nebo 6 kulometů. Délka: 9,9 m. Šířka 3,45 m. Výška 2,64 m. Rychlost 6 km/h max. Síla brnění 8 – 16 mm.

Tyto tanky nemají žádné věže. Děla jsou umístěna v postraních arkýřích. Mark V stoupá na svahy 35^o, vystoupí na kolmou překážku až 1,5 m vysokou, přebrodí vodu do 1 m hloubky, poráží stromy do 50 cm průměru a překročí příkop o kolmých stěnách do šířky 4,5 m. Osádka 1 důstojník a 7 mužů. Akční rádius 8 hodin.

Tank 2C:

Je t. č. nejmodernější těžký tank a je nazýván tank bourací. Tento vzor byl dohotoven až po válce a po mnohých změnách a opravách byl v r. 1925 uznán jako dokončený.

Váha: 75 tun, výzbroj 1 dělo 75 mm námořní, rychlopalné a 7 kulometů. Délka: 10 m. Šířka 3,5 m. Výška 4,5 m. Rychlost 12 km/h max. Síla brnění 25 – 50 mm. Akční rádius 10 hodin. Osádka 1 důstojník, 2 rotmistři a 9 mužů.

Tank 2C stoupá na svahy 45^o, vystoupí na kolmou překážku až 1,8 m, přebrodí vodu do hloubky 1,5 m, poráží stromy do 80 cm průměru, překročí příkop o kolmých stěnách do šířky 4,5 až 5 m.

Tank 2C je vozidlo velmi dokonalé. Zdroj síly tvoří 2 benzinové motory po 180/220 HP z nichž každý nahání dvojité dynamo (na téže hřídeli). Dynama jsou s cizím buzením se 4 póly normálními a 4 komutačními. Dynama dávají proud motorům trakčním, které jsou montovány na způsob motorů tramwayových. Motory trakční jsou kompoudní. Uvádění v chod děje se pomocí zvláštního benzino-elektrického agregátu o 12 k.s.

Stroje jsou ošetřovány rotmistrem mechanikem.

Řízení tanků děje se pomocí kontrolérů, elektrických a mechanických brzd ze sedadla řidiče, který je umístěn u přední stěny tanku. Zařízení tato umožňují přesné a velmi jemné ovládání vozidla.

Dělo je umístěno ve věži otočné o 360^o, která se nachází v prvé třetině tanku. Otáčení věže a hrubé směrování děla je elektrické. Ovládání děla je lehčí než malého 37 mm děla tanků Renault. Nad dělovou věží je umístěn Stroboscop, umožňující veliteli pozorování terénu. Naháněn je elektrickým motorem. Stroboscop, kterého zde poprvé užito na tanku, přispívá velmi k snadnosti manévrování vozidla a přednosti střelby. Teren pozorovaný stroboskopem za jasného dne jeví se asi tak, jak při zapadajícím slunci.

Větrání tanku provedeno tak dokonale, že ve voze není stopy po výparech motoru a také teplota zůstává rovna vnější, ač prostor strojový není uzavřen.

Pohonné hmoty jsou umístěny ve více nádržích vzájemně spojitelných a tak, pojištěných, že v případě explose, děje se tato směrem z tanku a vnitřní prostor zůstane uchráněn.

Tanky 2C byly podrobeny tvrdým zkouškám, avšak velmi dobře obstály. Mnohé z nich urazily v krátké době více jak 1000 km bez nejmenšího defektu.

Na kratší vzdálenosti přemisťuje se tank 2C vlastní silou. Při přepravě na delší tratě nutnou použíti železnice, k tomuto převozu slouží vždy pro jeden tank dva tříosé železniční podvozky. Naložení jednoho tanku trvá jednu hodinu.

Uvedené tři druhy tanků tvoří útočnou vozbu francouzskou. Tanky Renault určeny jsou pro přímou podporu pěchoty, tanky těžké ku zdolání zvláště těžkých překážek. Tanky Mark V vymizí postupně zvětšováním počtu vzoru 2C.

Ne dosti rychlé tanky Renault jsou postupně upravovány, aby mohla býti nahražena kovová housenka gumovou, která dovoluje zvýšení rychlosti na 12 – 15 km/hod.

V posledních letech pracuje více franc. závodů na konstrukci tanku, který by při váze 10 – 12 tun měl rychlost 20 – 25 km/hod. max., nesl dělo 75 mm a měl všechny dobré vlastnosti tanku Renault. Velká váha klade se na strategickou pohyblivost, která však nemá jíti na úkor trvání vozidla. To ovšem vede k vozidlu kombinovanému: kolo – housenka, stávající franc. modely jsou však dosud příliš komplikované.

Německo

Informace zpravodajského oddělení byla poměrně stručná: Myslíme, že Německo tanků nemá.

Zajímavostí je, že pozornosti našich důstojníků uniklo Polsko, se kterým Československo nemělo nejlepší vztahy. Polsko do své výzbroje zakoupilo v roce 1919 celý pluk tanků o 120 vozech Renault. Dalším evropským státem, který disponoval větším množstvím francouzských tanků, byla Belgie, ta měla od roku 1920 zkušenosti s provozováním tankového praporu. Ale ani o té se zpráva zpravodajského oddělení nezmiňuje.

Velmi zajímavá je i část spisu VTÚ ze dne 29. září 1926 řešící konstrukci tanků, ve které se praví:

Definice tanku (útočného vozu)

Útočný vůz je ozbrojené vozidlo, které slučuje účinek zbraně s velkou pohyblivostí po silnici i terénem a dostatečnou nezranitelností.

Rozdělení tanků

Podle zkušeností z poslední války rozeznáváme:

Lehké tanky od 2 – 10 t vystupují ve větším množství, doprovázejí bezprostředně pěchotu, vyznačují se velkou rychlostí, malými rozměry a velkou taktickou účinností (nezranitelností).
Střední tanky 10 – 20 t, vlastnosti jako lehké tanky vzhledem k váze však redukované neb zvýšené.
Těžké tanky vystupují v malém počtu, malou rychlostí, jsou opatřeny silným pancéřem a těžkým vyzbrojením. Jejich váha jest 40 t min., dnešní nejlepší konstrukce váží 60 – 80 t a pohybují se rychlostí 10 km/hod.

Vlastnosti lehkých tanků

Taktická rychlost:

Jako representanta lehkého tanku světové války lze považovati tank Renault, který měl při celkové váze 6,7 t maxim. rychlost 10 km/hod. Italský poválečný tank Fiat Tipo 3000 váží 5 t a má taktickou rychlost 15 km a pro krátké vzdálenosti v dobrém terénu 20 – 22 km/hod. Americký tank „Medium“ vz. 22 o váze 25 t má již max. taktickou rychlost 40 km/hod.

Strategická pohyblivost:

To jest pohyblivost tanku po silnicích na delších pochodech 60 – 80 km. V tomto směru jest ještě tank a každé housenkové vozidlo nedokonalou konstrukcí.

Strategické pochody dříve uvedených konstrukcí jsou možné jen naložením tanku a dopravou na kamionu neb ve vleku na zvláštním transportním podvozku.

Strategickou pohyblivost obdrží tank buď konstrukcí kombinovanou (kolo housenka) neb zvláštní housenkou pružnou. Representantem prvního typu jest americký tank „Christie“, representant druhého typu franc. „Char leger avec chenilles souples“, který jest vlastně tankem Renault s housenkami Kegresse.

Tím chce Francie velký počet tanků Renault modernizovat, hlavně pokud jde o strategickou dopravu.

Stoupavost jest schopnost vozidla vyjížděti stoupání v terénu:

Při jízdě housenkového vozidla se vtisknou patky housenkových článků do půdy a tato jest namáhána na střih. Dostatečnou pevnost půdy předpokládajíc, sjíždí moderní housenkové vozidlo svahy 45^o (100%) ba i 50^o aniž by klouzalo.

Měrný tlak na podložku t. j.:

Váha v kg, která působí na 1 cm² housenkové plochy dosedací nemá býti větší než 0,5 kg/cm². Měrný tlak 0,5 kg/cm² odpovídá vertik. tlaku pěšáka. Jsou-li však již vozidla, která mají ještě menší tlak a mohou tudíž sjížděti, pokud jest dostatečný horizontální odpor, teren sněhem pokrytý i bažiny. Měrný tlak lyžaře jest 50 g/cm², měrný tlak chodce na sněhových dunách 100 g/cm². Pro housenkové vozidlo tvoří sníh a písek velkou trakční překážku, protože horizontální odpor těchto materií jest nepatrný.

Jest možné stavěti housenková vozidla o váze 150 t, u kterých specifický tlak tak malý, že se zaboří v oranici méně než normální selský vůz.

Schopnost housenkového vozidla překročiti příkopy:

Housenkové vozidlo, jehož housenky přesahují vpřed i vzad konstrukci a jehož těžiště jest v prostředku, překročí příkop o šířce rovnající se as 45% vlastní délky vozidla.

Tato vlastnost tanku vedla ve válce k tomu, že se stavěly širší příkopy před posicemi, než mohl tank zdolati. Velká řada improvizací více méně podařených zase tomuto nedostatku čelila (užití hatí) na angl. tankách Mark V, které se v bitvě u Cambrai velice dobře osvědčily. Dobrá improvizace byla tak zvané šplhadlo. Pro stavbu tanku samotného jest důležito, aby těžiště vozidla leželo správně t. j. ve středu.

Důležitá hodnota tankové konstrukce:

Jest t. zv. taktická činnost (nezranitelnost) vyjádřená vzorcem .

Vzorec tento udává jisté pomocné číslo, udávající schopnost tanku uniknouti střelbě související s jeho rychlostí a výškou.

Tak např. jest toto číslo u tanku Renault – 28,5, u tanku Fiat 3000 – 116,4. Schopnost uniknout střelbě vozidla druhého jest tudíž 5x větší. Vidíme, že rychlost hraje důležitou úlohu, ježto schopnost tanku uniknouti střelbě roste jejím čtvercem a jest tudíž do jisté míry oprávněn výrok, že nejlepším pancéřem tanku jest jeho rychlost.

Vzornou konstrukcí zdá se býti v tomto směru americký tank „Medium tank 1922“ který jest 25 t těžký, vyzbrojen 1 – 6 cm dělem a dvěma kulomety obě zbraně v otáčivých věžích.

Jest vybaven motorem Liberty (330 ks) vyvine max. rychlost 40 km/hod. a vyčnívá ve vyrostlém obilí pouze svou věží.

Důležitou vlastností jest dále schopnost šplhání na překážku o svislých stěnách. Aby tank vystoupil na překážku o svislé stěně výšky h, jest třeba, aby střed vodícího kola housenky byl v téže výšce. Dále jest nutno, aby rovina proložená nejpřednějšími body housenek a svírající s horizontálou úhel 45^o dopředu neprotínala žádný díl vozidla. Totéž platí pro nejzadnější body housenek a rovinu, která jest o 45^o do zadu skloněná. Tato schopnost housenkového vozidla překonávati překážky podmiňuje zvláštní tvar housenky t. zv. tvar (systém) „Strait“ vyznačující se tím, že přední díl dosedající dolní části housenky jest pod jistým úhlem α nakloněn vpřed.

Sledujeme-li v tomto směru tvar housenek, můžeme je roztříditi do těchto kategorií.

tvar „Holt“: tvořící plochy housenky vpřed i vzad jsou válcově stejného průměru.
tvar „Renault“: tvořící plochy housenky vpředu i vzadu jsou válcové nestejného průměru.
tvar „Internationál“: dolní část housenky dvakrát lomená vpředu stoupající.

Každý typ má svoji charakteristickou odvalovací křivku, z které lze souditi na rozličné schopnosti vozidla.

Vlastnosti poražení a proražení překážek:

Velká adhese a velká síla motoru umožňují tanku poraziti neb proraziti překážky jisté stability. Tank Renault porazí strom as 20 cm tloušťky a projede stěnou selského stavení tloušťky 2 cihel.

Tank jest podle běžného výrazu v boji hluchý, slepý nebo velmi krátkozraký. Tyto velice nepříznivé vlastnosti omezují jeho bojovou schopnost. Každá konstrukce, která jest v tomto směru dokonalejší má také své velké vojenské výhody.

Hluk motorů, hluk housenek budiž omezen na míru nejmenší. Hluk motorů odstraniti jest věcí poměrně jednoduchou. Hůře jest s housenkou. Tu dlužno uvésti, že housenka pérovaná v hořejší části tak nehlučí jako housenka neodpérovaná. Při neodpérované housence padne totiž odvíjející se část housenky na vodící kladku čímž vznikne charakteristický hluk t. zv. klapání housenky.

Tento hlomoz musí býti odstraněn, nemá-li býti prozrazen pohyb housenkového vozidla již na značnou vzdálenost 200 – 800 m. Vždy musíme míti na mysli, že překvapující vystoupení jest polovičním úspěchem tanku v boji.

Hlomození housenky jest také faktorem konstrukce housenky vůbec a vrátíme se ještě k němu později. Vzornou konstrukcí v tomto směru jest housenka vozidla „Praga“ a Renault, obě vozidla mají hořejší část housenky odpérovanou.

Důležitou vlastností tanku jest schopnost překročiti toky jisté hloubky – broditelnost. Konstrukce moderní mají broditelnost až do 1,1 m u tanků lehkých a do 1,5 m u tanků těžkých. Existují též konstrukce plovoucí (Christie amphibian) i konstrukce tak zapouzdřené, že plovou pod vodou.

U normálních tanků jde především o výšku ssacího a výfukového potrubí, jakož i o správné zapouzdření motoru a jistých částí náhonu. Důležito jest zabrániti, aby ventilátor chlazení nenatáhl vodu dovnitř konstrukce.

Zvláštní zřetel dlužno věnovati službě osádky. Již příprava tanku k boji vyžaduje od osádky zvláštní námahy. Uvážíme-li dále, že musí potom osádka vytrvati v boji až 24 hodin i déle jest zapotřebí, aby byly veškeré její úkony bez zvláštní fysické námahy.

U všech moderních tanků jest strojní prostor oddělen od prostoru, kde jsou umístěny zbraně. To děje se přepažením buď ve směru horizontálním (italský tank Fiat Tipo 2000) nebo ve směru vertikálním (tank Renault). Toto jest nutné, aby hluk a teplo strojního prostoru nerušilo obsluhu zbraní. Ventilování prostorů jest nezbytně nutné. V tomto směru jest také řízení tanku pomocí spojek zajisté výhodnější než pomocí dif. brzd, ježto prvý způsob vyžaduje daleko menší fysické námahy. Ideální jest, pokud jde o námahu obsluhy, elektrický náhon a řízení (provedený u anglických tanků a u tanku St. Chamond). Osvědčilo se též hydraulické neb pneumatické přitahování brzd a řízení.

Pancéřování vozidla:

Ku konci světové války 1918 byl kladen požadavek, aby pancíř chránil před střelou „S“ na bezprostřední vzdálenosti. To vyžadovalo pancéř 15 mm. Tento pancéř však neodolá těžkému kulometu, budoucí to zbrani proti-tankové. Musíme v budoucnosti počítat s těžkým kulometem min. ráže 20 mm, jehož střela proráží 15mm pancíř na vzdálenost 500 – 600 m. Na vzdálenost 325 – 350 m proráží tento kulomet plotnu 20mm a na vzdálenost 200 m plotnu síly 25 mm.

Vidíme, že by bylo zapotřebí zdvojnásobit sílu až dosud užívaných pancéřů, mají-li odolati střele těžkého kulometu ráže 20 mm – V_o=650 m/sek, váha střely 140 gr., váha náplně 20 gr., ze vzdálenosti 200 m.

Zde přichází znovu k platnosti pravidlo, že musí rychlost tanku v pohybu nahrazovati částečně pancíř.

Na velikost a váhu tanku má největší vliv ozbrojení a výzbroj a s tím související počet osádky. Jako zbraně tanku jsou nutné rychlopalné automat. dělo neb těžký kulomet a kulomet lehký. U tanků lehkých, které máme na zřeteli, jest potřeby zbraně s min. průstřelností pancíře tanku téže kategorie. To by byl tudíž těžký kulomet ráže 20 mm s balistickým výkonem jak dříve uvedeno, zamontován do otáčivé věže (360^o). Druhá zbraň jest kulomet normální výzbroje pěchoty.

Jako muniční dotace:

5000 ran pro těžký kulomet

400 ran pro dělo ráže 20 mm – 37 mm

500 ran pro lehký kulomet.

Přehled tanků v cizích armádách nás poučuje, že lehké tanky (s osádkou dvou mužů) vezou vždy jen jeden druh zbraně nebo kulomety. Tanky střední, pak obě zbraně společně. Největší ráže děla jest u amerického medium vz. 22 dělo 57 mm. Zbraně jsou umístěny nejčastěji v otáčivých věžích, které dovolují palbu v okruhu. Někdy však s ohledů na výšku tanku jest umístěno dělo vpředu a kulomety po stranách.

Pozoruhodná konstrukce jest v tomto směru americký medium vz. 22, který nese 1 dělo – 57 mm a 1 kulomet ve dvou na sobě nezávislých otáčivých věží a zůstává při tom tak nízký, že přečnívá vzrostlé obilí pouze věžičkou kulometnou.

Konstrukční detaily.

Housenka:

Housenka jest nejdůležitějším orgánem pohybu a její zdokonalování má veliký vliv na cenu vozidla ba možno tvrditi, že od vývinu housenky závisí budoucnost širokého používání housenkových vozidel vůbec. Není možno tvrditi, že by nynější běžné konstrukce (typ Holt) byly dokonalé.

Housenka se konstruktivně vyvíjí již řadu let a velký počet konstrukcí svědčí o její důležitosti. Nezmiňuji se dále o anglickém patentu z 15/2 1770 jimž se přihlašuje konstruktér Edgeworth s dokonalejší stavbou kola ani o pokusu Boydellova z roku 1854, který opatřuje kolo článkovým pásem, aby snížil specifické tlaky vozidla a zmírnil podstatně odpory valivého tření při pohybu. Tato konstrukce byla ještě ve světové válce ve všech armádách v používání a tvoří vlastně již přechod k nynější housence.

První vozidlo opatřené housenkou byl parní traktor „Lombard“ 1904. To byla konstrukce tuhá t. j. kladky po kterých housenka běžela otáčely se kol čepů s rámem nehybně spojených.

Další konstrukce „Diplock“ měla již housenku odpérovanou, tj. kladky byly s rámem spojeny prostřednictvím čepů odpérovaných. Tím způsobem byl snížen trakční odpor vozidla.

Dále zkoušel angličan Roberts housenku tvaru eliptického r. 1904 a sledoval tím myšlenku vytvořiti v tom způsob s tlačnou plochou odpovídající svou velikostí kolu o průměru 10 m. Jednotlivé články řetězu tvořily však při pohybu mezery, jež byly příčinou značného trakčního odporu a mechanických poruch, ježto byl materiál vniklý do těchto mezer při pohybu drcen, stlačován a tím housenka velice nepříznivě namáhána. Výsledek pokusů s touto konstrukcí bylo poznání, že jest nezbytně nutno, aby se články housenky vytvořily tak, aby při pohybu jeden článek kryl kloub článku druhého.

Dalším, zvláště pro vojenská vozidla, důležitým pokrokem je americký patent 24/1219/2W Strait, který jedná o housence tvaru lomeného, jejíž přední část jest dopředu o jistý úhel skloněná. Tento tvar byl pak vzorem housenky tankové, ježto dovoluje mechanicky výhodné překročení pevných překážek.

U vozidel hospodářských zůstal však i do dnes tvar housenky Holt vyznačující se tím, že spojnice středů vodícího kola i kola hnacího jest vodorovná, což zaručuje velkou dosedací plochu housenky a tím malý specifický tlak.

Housenkový mechanismus sestává s těchto dílů:

housenka samotná
vodící kladka
kola hnací
mechanismus kladek nosných.

Housenka jest složena z článků kloubovitě spojených. Každý článek má tyto díly:

Dosedací plotnu opatřenou patkami, jež se při pohybu do půdy vtiskají.
Dva můstky opatřené otvory pro spojovací čepy článků a tvořící dvojitou dráhu (kolej) točivému pohybu nosných kladek. Dosedací plotna bývá lisována z ocele a spojena šrouby s můstky, tak že ji lze vyměniti, je-li opotřebována.
Spojující čepy dlužno v ložiskách můstku dobře mazati a bývají opatřeny kaleným pouzdrem, po kterém se odvaluje zub kola hnacího. Čepy jsou náležitě pojištěny proti vypadnutí. Tvar a počet patek na dosedací plotně, má značný vliv na adhesi a jistotu provozu housenkového vozidla. Při pohybu jest půda namáhána patkami na střih a adhese vozidla jest závislá od pevnosti půdy ve střihu a od počtu zabírajících patek jakož i jejich tvaru. Pevnost půdy porostlé na střih brává se 3 kg/cm². Tvar patky má býti takový, aby při odvalování se článku, patkou půdu nevytrhávala. Patka musí býti tudíž podle jistého poloměru zaoblena. Tato okolnost jest zvláště důležita při jízdě na silnici a má také značný vliv na trakční odpor vozidla. Nedostatky této konstrukce housenkových článků jsou:
Značné vnitřní tření housenky, opotřebování čepů a s tím související značná ztráta síly. Velká spotřeba provozních hmot a špatná mechanická účinnost hous. vozidla.
Poškozování silničního povrchu zvláště ve křivkách.
Velice nepříznivé namáhání housenky v křivkách.
Velká citlivost housenky proti vnikajícím nečistotám. Jako nejnepříznivější materiál, který housenku krajně namáhá možno považovati písek, jehož částice vnikají do všech otvorů pohyblivých dílů, zvyšují vnitřní tření housenky do té míry, že jsou častou příčinou nejvážnějších havárií. Proti písku a blátu musí býti zvláště dolní část housenky dobře chráněna. Totéž platí o sněhu.

Veškeré konstruktivní změny housenky týkají se zlepšení uvedených nedostatků. Tak na příklad jedna z nejvážnějších příčin špatné účinnosti housenky je ta okolnost, že můstky článků netvoří nepřetržitou dráhu kolejnicovou a že nosné kladky při pohybu naráží na nerovnosti této kloubové kolejnice ve spojích. (Jako u železničních kol rázy u spojů kolejnic.)

Housenka německých těžkých tanků ku konci války byla tudíž opatřena sama kladkami, které se pohybovaly po kolejnicích vytvořených na rámu vozidla. Zde tudíž rázů ve spojích nebylo, a ježto bylo možné také mazání této konstrukce zdokonalit, byla mechanická účinnost této housenky (Orion) lepší a provoz klidnější a bez hlomozu.

V poslední době objevily se konstrukce t. zv. housenky samonosné u které nosných kladek až do jisté délky vůbec třeba není, protože konstrukce housenky sama vozidlo nese. (Rakouské a americké patenty)

Nepříznivé namáhání housenky v křivkách:

Položíme-li housenku normálního provedení, jest toliko v rovině svislé ohebná, v rovině vodorovné však neohebná. Při stranovém řízení vozidla jest však housenka následkem odporu půdy velice nepříznivě namáhána ohybem v této rovině. Tato housenka se v křivce jistého zaoblení přizpůsobí a neničí povrch silnice tak jako housenka neohybná, která se v rovině křivky točí jako neohebný celek, a při tom povrch silnice odírá. Ježto není stranového namáhání, jest možno opatřiti hadovitou housenku gumovými patkami, které pak přispívají dále k šetření silničního povrchu. Jest zřejmo, že také nosné kladky musí býti s rámem tak spojené, že sledují pohyb housenky v rovině vodorovné, což však celou věc značně komplikuje.

Strategická nepohyblivost (t. j. omezená možnost pohybů po tvrdých silnicích) vozidel s kovovou housenkou má svoje příčiny v zmíněných nedostatcích housenky. Jest to především okolnost, že se ničí patka dosedací plotny o povrch silnice a že není mechanismus housenky dostatečně chráněn před vnikajícím prachem a pevnými nečistotami, čímž se brzo značně opotřebí.

Tyto nedostatky kovové housenky lze radikálně odstraniti pouze změnou jejího materiálu čímž dospějeme k housenkám pružným, jež jsou representovány pružnou gumovou housenkou Kegresse-Hinstin.

Bohužel jest řešení housenky podle tohoto u nás značně obtížné, protože nemáme surové pryže a výroba speciálních gumových pásů u nás zavedena není. Opotřebování a spotřeba gumové housenky jest značná. Také byla zkoušena kůže jako materiál housenky, kůže se však značně roztahuje a ztrácí pak při napínání pevnost. Vlivem povětrnosti kůže stále pracuje, stává se tvrdou a lámavou. Jeden amer. patent pojednává o kožené housence složené z článků podle způsobu bezhlučných řetězů.

Snad by byl ještě jeden možný způsob řešení a to tkanivem z ocelových drátů patřičně armovaných.

Ježto se každý řetěz v provozu roztáhne, dlužno jej vybaviti napínacím zařízením, které jest obyčejně spojeno s vodící kladkou. Žádná z housenek není dokonalou a útočný vůz jak hospodářské housenkové vozidlo, čekají stále na housenku lepší. Možná, že housenkou budoucnosti bude samostatná housenka hadovitá, která jest již několika patenty chráněná.

Spojení housenky s rámem, rozeznáváme v principu dva způsoby:

tuhé spojení,
spojení odpérované.

ad a) Spojení tuhé se vyznačuje tím, že kladky jsou uloženy v rámu vozidla pomocí čepů, jejichž poloha vůči rámu jest nezměnitelná. Ač tato konstrukce, pokud jde o šetření materiálu a pohodlnost jízdy, není výhodná má přec své přednosti. Jest to především okolnost, že lze prostřední dolejší kladky tak umístiti, že tvoří housenka slabě bombírovanou plochu, čímž se stane vozidlo velice snadno řiditelné. Osa střední kladky bývá tudíž položena při systému tuhém níže, než osy kladek sousedních. Tuto vlastnost housenkového vozidla, nelze dosti oceniti.

Při tuhém systému kladek vystačíme následkem toho až do značné váhy vozidla s poměrně jednoduchým způsobem řízení pomocí diferenciálních brzd. Při tomto způsobu spojení není tak lehko možné, aby kladky vykolejily ze své dráhy na můstkách článků a tím housenkový pás spadl. Tato vážná havárie vedla často k velkým ztrátám vozidel v boji. Při volbě systému dlužno vždy na tuto okolnost pamatovati a pás proti sklouznutí dostatečně pojistiti. Obyčejně sklouzne pás při rychlé jízdě s kopce a náhlém obratu vozidla.

b/ Spojení odpérované provádí se dvěma způsoby:

Závěs kladek pomocí eliptických neb poloelipt. pružin.
Závěs kladek pomocí odpérovaného ocelového lana neb Gallova řetězu.

Kladky spojeny v systému po dvou nebo po třech a otáčivě uloženy ve vozíčkách spojených pak pružně s rámem. Odpérovaná housenka přizpůsobí se nerovnostem půdy a má velkou dosedací plochu. Právě tato okolnost má však v zápětí těžší řiditelnost vozidla a vyžaduje obyčejně komplikovanějšího řízení pomocí spojek a brzd, již u vozidel lehčích. Několik případů závěsu housenky viz tabulka.

Závěs pomocí pružného lana má velké výhody, pokud jde o překročování překážek pevných. Při jízdě přes pevnou překážku zdvihne se totiž vozík, jenž jest právě na překážce, kdežto druhé vozíky se přitisknou tlakem napjatého lana na hořejší kladičky na podložku. Dosedací plocha housenky zůstává vždy velká. Způsob závěsu pomocí odpérovaného lana spolu s housenkou hadovitou, zdá se býti konstrukcí budoucnosti. Horní část housenky běží po kladkách, jež v zájmu tichého provozu mají býti uloženy v odpérovaných kývavě uložených nosnicích.

Tank Renault a Fiat má jednu kladku uloženou na odp. nosníku, housenkové vozidlo Praga na dvou odpér. nosníkách. Obě vozidla vyznačují se tichým chodem housenky, zvláště vozidlo Praga. Jistý počet nosných kladek bývá spojen v kladkových vozíkách, jež jsou proti rámu odpérovány a spolu kloubovitě spojeny, přední vozík kývá obyčejně kol osy vodící kladky, zadní vozík kol osy kola hnacího. Takto odpérovaný spodek housenky přizpůsobí se sice nerovnostem terénu, má však náklonnost k vykolejení.

Zvláštní pozornost dlužno věnovati pérovým závěsům. Mechanismus vozíků dlužno dobře chrániti.

Zajímavý pokus o zvýšení účinnosti housenkového náhonu tlumením rázů kladek v housenkových spojích provedla anglická firma Morison. Nosné kladky jsou opatřeny plnogumovým oráfováním. Podle zpráv časopisu „Comercial motor“ se tento způsob dobře osvědčuje.

Tankové motory

Motor malých tanků jest benzínový, čtyřválcový, jehož výkon počítáme přibližně podle váhy tanku 10 – 12 ks na každou tunu. Počet obrátek jest u moderních typů od 1200 – 1500. Tankový motor musí ve všech polohách vozidla spolehlivě fungovati. Podle požadavků na vozidlo kladených musí tudíž motor spolehlivě fungovati, když jeho podélná osa svírá s vodorovnou úhel 45^o min (sjíždění svahů 100 %). Toto číslo ještě vyroste, když uvážíme, že tank přední neb zadní části zapadne do příkopu, z něhož se musí vyšplhati. Totéž platí, svírá-li osa příčná s vodorovnou úhel 45^o. Za těchto podmínek musí býti motor již na brzdicí stanici vyzkoušen a pak ve vozidle samém. Hlavně dlužno pamatovati na uvedené podmínky při řešení mazání motorů. Nejlépe bude vyhovovati mazání oběžné tlakové se suchým karterem. Toto mazání jest také z toho důvodu dobré, protože mohou býti hlavní ložiska kratší a tím celý motor menší, což jest u tanku pro nedostatek místa výhodnější. Ideální v tomto směru pro tankový motor jest způsob mazání jako u leteckých motorů. Vidíme také, že hlavně pro těžké tanky užívá se v cizině typů leteckých motorů, ježto pracují za podobných podmínek. Bylo by tudíž uvažovati o mazání pomocí dvou pump ssacích z nichž jedna ssaje zpředu karteru a druhá zezadu. Odessávaný olej jde pak do zvláštní nádržky, jejíž výtlačné hrdlo musí končiti nahoře v nádržce, jinak by se olej zpěnil následkem nassátého vzduchu pumpy, která právě nepracuje. Z nádržky tlačí pak třetí pumpa olej do potrubí, z něhož odbočují rourky k jednotlivým mazacím místům. Každá ze ssacích pump musí býti stavěna na celý výkon pumpy tlakové. O zvláštním chlazení motorového oleje nebude potřeba uvažovati. Bylo by však možné uvažovati o mechanickém čištění oleje pomocí malé odstředivky od motoru poháněné (Renault).

Přívod benzinu

Zde dlužno dbáti toho, aby karburátor dostal potřebné množství benzínu ve všech polohách vozidla. Nejlepší způsob jest přirozeným spádem, když je jen poněkud možné benzinovou nádržku tak vysoko umístiti. Nassávače benzinu budou méně vyhovovati a mohou býti příčinou vážných provozních poruch a taktického neúspěchu vozidla. Také zde nutno uvažovati jako u leteckých motorů o benzinové pumpě, která zásobuje karburátor ve všech polohách vozidla dostačujícím množstvím paliviny. Jako vzory benzinových pump poukazuji na pumpu Aero, francouzské pumpy Lamblín a A.M. Benzín má býti před upotřebením zvláště filtrován, však přes to musí býti benzinové vedení a karburátor opatřeny spolehlivými filtry. Ku zajištění jistoty provozu budiž použito všech elementů, které t. č. jsou pro tento účel k dispozici. Nedokonalosti konstrukce nemají býti příčinou ztrát celých vozidel v boji. Nesmí nastat případ, že např. přetržený řemen od ventilátoru jest příčinou hodinové zastávky.

Hlavní spojky a rychlostní převody lehkých tanků

Hlavní spojka i rychlostní převody jsou celkem vzato obdobné konstrukce jako u těžkých nákladních automobilů však patřičně zesílené vzhledem k tomu, že tank pracuje dlouhou dobu za plného zatížení motoru. Také u těchto elementů dlužno pamatovati na spolehlivou funkci ve všech polohách vozidla, které mohou v provozu nastat. Pokud jde o spojku hlavní, měla by býti stavěna podle zásad jako u těžkých motorových pluhů, které pracují za obdobných podmínek. U těchto strojů převládá spojka kuželová s obložením koženým. Jest sice jednoduchá, má však své známé nevýhody. Nejlépe bude asi vyhovovati suchá spojka lamelová, která se také u těžkých pluhů postupně zavádí. Má výhody spojky lamelové a nemá nevýhod spojky kónusové.

Rychlostní skříně.

Řazení rychlostí jest ještě u housenkových vozidel problém nevyřešeným. Obyčejně zůstane vozidlo vybavené normálním řadicím náhonem s čelným ozubením při řazení rychlosti stát. Bývá tudíž konstrukce rychlostního náhonu alespoň pro střední a vždy pro těžké tanky speciálně tanková. U lehkých tanků jsou však rychlostní skříně i na dále normálního provedení s čelními řadicími koly ježto něco lepšího ještě neexistuje. Zlepšení hledá se cestou stálého záběru ozubených kol a jejich řazením pomocí zvláštních spojek. U těžkých tanků jest t. č. obvyklý způsob elektrického řazení. Jisté zlepšení značí též řadicí náhon planetový, při kterém zůstávají kola v stálém záběru a přeřazují se pomocí pásových brzd.

Řízení housenkových vozidel.

Řízení moderních housenkových vozidel děje se těmito způsoby:

Řízení pomocí normálního diferenciálu (kuželového) odbrzděním jednotlivých poloos náhonu, pásovými brzdami.
Řízením pomocí diferenciálu vypojením a přibržděním jednotlivých poloos náhonu prostřednictvím výsuvných spojek kuželových neb deskových lamelových a pásových brzd.
Řízení jako ad 2) však bez diferenciálního soukolí.
Řízení pomocí planetových soukolí.
Řízení elektrické spojené s elektrickým náhonem housenek.

Brzdy a spojky mohou býti uvedeny v činnost buď přímo silou řidiče neb hydraulickým nebo pneumatickým tlakem.

Na základě získaných informací operační oddělení hlavního štábu navrhlo zavedení lehkého útočného vozu v naší armádě. Důvody pro lehký útočný vůz zněly: Zvláštní situace našeho státu, ve které dá se předvídati pohyblivá válka, terénní podmínky (z valné části hornatý terén, slabé mosty, ne právě všeobecně dobrý stav silnic), finanční prostředky (jeden lehký útočný vůz (prototyp) přijde na 1,200.000 Kč, těžký (prototyp) pravděpodobně asi na 5,000.000 Kč). Podle dosavadní celkové situace sousedních armád dá se předpokládati pro první dobu války, že naši nepřátelé nebudou míti tanků a tudíž jejich zavedení bude pro nás velkou výhodou a získáme značný náskok. Prozatím jedná se o to, studovati lehký útočný vůz, abychom získali konstruktorské zkušenosti (připravili továrny na výrobu) a stanovili typy útočných vozů.

Studována měla být konstrukce za těchto podmínek:

Váha ne větší než 10 t, přičemž hmotnost 6 – 8 tun byla žádoucí.
Rychlost 15 – 25 km v hodině na dobré půdě.
Pancéřování mělo chránit osádku proti průbojným střelám z normálních pušek a kulometů a střepinám střel lehkého dělostřelectva.
Útočný vůz měl překonávat překážky 2 m široké.
Stoupání 45^o.
Překonávat vodní překážky 80 cm hluboké.
Výzbroj: a) jedno dělo 7.5cm a jeden kulomet, obě zbraně uložené v otočné věži, nebo dva kulomety.

b) dotace pro dělo alespoň 60 nábojů, pro kulomet nejméně 1000 nábojů.

Osádka: 3 muži
Akční rádius 6 – 8 hodin.

Továrny Škodovy závody a ČKD se v té době konstrukcí lehkých bojových vozů zabývaly jen na teoretické úrovni. Konstrukční oddělení ČKD v roce 1927 navrhlo Pancéřový tank „Praga“ MT a o tři roky později Útočný vůz.