09 Čvn Hraničáři z Krkonoš – report
V pátek 3. června 2016 byla Jednotou Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi, Rotou Nazdar, z. s. a Muzeem Podkrkonoší v Trutnově slavnostně zahájena sezónní výstava s názvem „Hraničáři z Krkonoš“. Expozice instalovaná v trutnovském muzeu mapuje působení Hraničářského praporu 2 od jeho vzniku po první světové válce až do zániku jednotky v roce 1939, přičemž velká část výstavy je zaměřena na období příprav k obraně hranic v roce 1938. Neméně důležitou součástí je pak přiblížení osudů jednotlivých vojáků a důstojníků praporu, kteří se v letech 1939–1945 zapojili do protinacistického odboje, ať už v zahraničí nebo v domácí resistenci.
Výstava je dílem několikaměsíčních příprav a mnohaletého studia dané problematiky, díky němuž se podařilo mimo jiné shromáždit celou řadu unikátních fotografií i výjimečných exponátů. Mezi mnohými zaujme především praporec hraničářů, který byl zapůjčen ze sbírek Vojenského historického ústavu v Praze.
A právě praporec se stal i ústředním tématem celé vernisáže, připravené v souvislosti s muzejní nocí. Od 17 hodin bylo trutnovské Krakonošovo náměstí svědkem rekonstrukce události z léta roku 1931, kdy byl hraničářům praporec předán českými spolky z Krkonoš a Podkrkonoší.
Celá akce začala jako před 85 lety nástupem praporu na trutnovském náměstí a jeho přehlídkou, kterou provedl generál Václav Petřík v podání Tomáše Michálka se starostou města a poslancem PČR panem Mgr. Ivanem Adamcem a JUDr. Jindřichem Skácelem, synem plk. pěch. Jindřicha Skácela, který velel hraničářům v letech 1928–1933. Oba vzácní hosté poté povolili čestné stuhy na zabaleném praporci a věnovali ho generálu Petříkovi, který jej po krátké zdravici předal veliteli praporu pplk. Skácelovi, jehož mistrně představil bratr Jiří Charfreitag. Následně velitel praporu složil slib: „My, vojáci Hraničářského praporu 2 v Trutnově, vědomi si vzácnosti dnešních okamžiků a vojenské tradice Republiky československé věrně a čestně přísaháme, že budeme prapor ctít za všech okolností. Věrnost nás váže nejenom k legionářské tradici, jíž budeme odhodlaně bránit, ale i ke kraji Krkonoš a Podkrkonoší a jeho obyvatelům, k nimž jsme přimknuti silným poutem.“ Po slibu pplk. Skácel políbil cíp praporu a následně praporec předal praporečníku.
Přibližně tři stovky přihlížejících pak vyslechly tóny československé státní hymny a husitský chorál „Ktož sú boží bojovníci“, při němž nastoupila předpisová stráž praporce čelně k hraničářskému praporu. Náměstím pak po přečtení vojenské přísahy zaznělo hromové: „Tak přísaháme!“
U řečnického pultu se v průběhu celé slavnostní události vystřídalo hned několik řečníků. Tajemník mladoboleslavské jednoty bratr Jan Juřena připomněl historické okolnosti a detailně přiblížil samotnou událost i důvody pro odevzdání praporce: „Trutnov byl v té době převážně německým městem, ale se silnou a kulturně činnou českou menšinou. Z té vyšla v roce 1930 iniciativa darování praporce hraničářskému praporu. Vznikl přípravný výbor, v jehož čele neúnavně pracoval restauratér Josef Krčmář, předseda trutnovské jednoty Československé obce legionářské. Hraničářský prapor byl sice posádkou v Trutnově, ale cvičil a často pobýval v Krkonoších i celém Podkrkonoší. Proto se k záměru připojila i města Jilemnice, Úpice a Vysoké nad Jizerou, která významně přispěla financemi. Nejvíce se však podíleli obyčejní jednotlivci, anonymní dárci, příslušníci tělovýchovných jednot, ochotníci, četníci, legionáři, učitelé, zástupci politických stran aj. V poměrně krátké době se tak podařilo nashromáždit dostatečný obnos, pořídit praporec a připravit slavnostní předání. To se uskutečnilo 6. července 1931.“
Následně promluvil k veřejnosti starosta města Trutnov pan Mgr. Ivan Adamec, který mimo jiné vyjádřil poděkování organizátorům akce za důstojně pojatý program: „Jsem rád, že si tuto významnou historickou událost z moderních dějin Trutnova připomínáme tak důstojně. Náš stát měl tehdy moderní bojeschopnou armádu, složenou z českých a slovenských vlastenců, kteří byli ochotni za Československou republiku v případě nutnosti položit i svůj život.“
Vzácným hostem celé události byl pak JUDr. Jindřich Skácel, který pozdravil trutnovské obecenstvo a zavzpomínal na svého tatínka, tehdejšího velitele praporu.
Po naplnění programu se vojsko i s přítomnými legionáři přesunulo slavnostním defilé zpět k muzeu, kde až do večerních hodin probíhal doprovodný kulturní i osvětový program, nejenom pro dospělé, ale i pro děti.
Pátečními slavnostmi ovšem vzpomínky na hraničáře neskončily. V sobotu se členové mladoboleslavské jednoty ČsOL a příslušníci Roty Nazdar vydali v dobových stejnokrojích po stopách obránců hranic i na nejvyšší vrchol České republiky – Sněžku. Po sestupu z vrcholu trasa směřovala k Luční boudě a dále přes Výrovku zpět do Pece pod Sněžkou. V sedle mezi Studniční a Luční horou jsme si u kapličky obětí hor připomněli důstojníky praporu mjr. Jaroslava Pazdírka a škpt. Jana Přikryla, kteří zahynuli v utržené lavině v Obřím dole v únoru 1935.
Výstavou, bohatým doprovodným programem vernisáže i pochodem nejvyšším pohořím ČR jsme chtěli připomenout nejenom dějiny významného vojenského útvaru, hrdě se hlásicího k legionářské tradici – Hraničářského praporu 2 „Roty Nazdar“, ale především samotné vojáky, kteří se v roce 1938 obětavě připravovali k obraně demokracie a suverenity Československa. I když jim to umožněno nebylo, mnozí na svá slova přísahy nezapomněli a intenzivně se zapojili do boje proti nacismu, jak v zahraniční armádě, tak i v domácím odboji.
Těmto vojákům patří náš obdiv a zasloužené: „Děkujeme!“
Text: Ing. Tomáš Pilvousek
