15 Čvn První vozidlo československé konstrukce s housenkovým pojezdovým ústrojím
Jaroslav Špitálský
Ministerstvo národní obrany (MNO) zakoupilo ze studijních důvodů v letech 1921 – 1924 sedm tanků Renault FT. MNO mělo značný zájem na zavedení tanků do výzbroje a dále na pořízení traktorů s kombinovaným či pásovým pojezdovým ústrojím. Nákup těchto vozidel v zahraničí byl drahý a v případě válečného konfliktu i nevýhodný z důvodu dodávek náhradních dílů. Československo muselo být v tomto směru nezávislé. Proto se při vývoji a následné výrobě počítalo pouze s domácími výrobci.
Konstrukcí plazových vozidel se začaly zabývat strojírny Českomoravská – Kolben a akciová společnost Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. V první zmíněné vznikal lehký dělostřelecký traktor, později označený jako Praga MT, druhá řešila vývoj kolo-housenkového traktoru, jež nesl označení KH-50. Problematiku pásových vozidel studoval i gen. IV. hodn. tř. Jan Votruba, který spojil síly s Vojmírem Věchtem a společně pracovali na konstrukci pásového vozidla v pozdější době pojmenovaného Plazidlo Votruba – Věchet.
Plazidlo – fotografováno v Milovicích. Prkna na vozidle sloužila jako lavice pro převážené mužstvo, ale dala se použít i k překonání překážek.
Prototyp tohoto pásového vozidla vyrobila Vozovka a strojírna Jan Synek v Chlumci nad Cidlinou. Stavba stroje přišla generála Votrubu na 54 800,37 Kč. Tento kuriózní stroj je v Československu prvním vyrobeným pásovým vozidlem.
Na základě rozkazu ze dne 31. prosince 1924 odjel v pátek 2. ledna 1925 npor. děl. Václav Kabeš s třítunovým nákladním automobilem od Náhradní roty PÚV spolu se šesti muži od Cvičné roty PÚV do Chlumce nad Cidlinou, kde následující den převzal specielní vozidlo gen. Votruba – Věchet. Nákladní automobil byl vybaven skládací dřevěnou rampou potřebnou k naložení pásového vozidla. Na cestu do Chlumce a zpět přidělila Cvičná rota npor. Kabešovi 50 kg benzínu a 30 kg oleje.
V sobotu 7. února 1925 přidělilo velitelství Praporu útočné vozby plazovému vozidlu Votruba – Věchet kmenové číslo 48. Ve stejný den byla přidělena kmenová čísla i dvanácti obrněným automobilům PA-II a třem kolopásovým automobilům Citroen – Kegresse.
V druhé polovině února 1925 proběhly jízdní zkoušky prototypu plazového vozidla Votruba – Věchet. Vozidlo se jen s námahou pohybovalo terénem, nepřekonávalo ani sebemenší stoupání a šest pěšáků tento stroj spíše tlačilo, než aby se na něm vezlo. „Ve skutečnosti se však ani neplazilo, nýbrž jen stálo. Proto bylo od jeho dalšího zdokonalování upuštěno…“ vzpomínal pplk. pěch. Josef Sovadina na průběh zkoušky. Počátkem roku 1926 se konaly další jízdní zkoušky tohoto housenkového vozidla. Přihlížející důstojníci a rotmistři měli do 3. března 1926 vypracovat písemný posudek o výkonnosti a nedostatcích zkoušeného stroje.
Technický popis:
Plazidlo Votruba – Věchet mělo hmotnost 675 kg, délku 2500 mm, šířku 1100 mm a výšku 1000 mm. Vlastní konstrukci tvořil jednoduchý nosný rám z ocelových trubek upevněný na nosníku mezi krátký pásový podvozek, který se konstrukčně nevyvedl. Rám přesahoval podvozek podélně na obou stranách. Na jedné straně byl umístěn motor s převodem na hnací kola a sedačka řidiče, uprostřed byla uložena palivová nádrž, na druhé straně rámu pak podpůrné nájezdové kolečko. Pohon vozidla obstarával motor Věchet typ DC 10/12 HP. Jednalo se o zážehový čtyřdobý dvouválec s T-hlavou a rozvody SV, vrtáním 84 mm, zdvihem 100 mm, s celkovým zdvihovým obsahem 1108 cm3 a maximálním výkonem 8,8 kW (12K) při 1500 ot/min. Motor měl namontován karburátor GA (Grouvelle-Arcquembourg). Zapalování magnet zn. UH (Unterberg-Helmle). Převodové ústrojí tvořila kuželová spojka a třístupňová převodová skříň s třemi rychlostmi vpřed a jednou vzad. Motor měl termosifonové chlazení s voštinovým chladičem bez ventilátoru.
Zhotovením fotografií plazidla Votruba – Věchet, obrněných automobilů Fiat – Torino, Lancia, PA-I, PA-II, automobilů Renault a Citroen – Kegresse, vnitřního zařízení vozů pancéřových vlaků, vystrojeného nákladního automobilu pro čety obrněných automobilů a tanků Renault FT byl pověřen rozkazem ze dne 11. června 1926 rtm. kanc. sl. Josef Štipčák. Série fotografií se až na několik snímků interiéru bojových vozů obrněných vlaků dochovala do dnešních dnů. Vzhledem k tomu, že plazidlo u Praporu útočné vozby nepatřilo mezi nejatraktivnější vozidla, domnívám se, že jiné snímky, než čtyři pořízené rtm. Štipčákem, zhotoveny nebyly.
obr. Pohled na zadní část vozidla
obr. Pravý bok
obr. Pohled na přední část vozidla
Ve středu 15. června 1927 došlo k převedení plazidla Votruba – Věchet od Eskadrony obrněných automobilů k Rotě obrněných automobilů. Velitel Praporu útočné vozby pplk. František Valenta nařídil, aby plazidlo bylo garážováno tam, kam mají řidiči co nejméně přístup.
V pondělí 5. srpna 1929 Technická správa Praporu útočné vozby informovala MNO o materiálu, který nelze dále využít. V seznamu vedle šestikolového automobilu Renault, součástí vozidel Citroen – Kegresse či dílů obrněných automobilů Fiat – Torino figurovalo i plazidlo Votruba –Věchet. O plazidlo projevil zájem Vojenský technický ústav (VTÚ). MNO žádosti VTÚ vyhovělo. Vozidlo však nenašlo užitku až do definitivního zrušení, které bylo schváleno 10. listopadu 1935.
Generál Votruba odešel do výslužby 1. dubna 1925. Od této doby se generál ve výslužbě staral o to, aby mu MNO zaplatilo náklady spojené s vývojem a výrobou jeho pásového vozidla. Po neúspěšných jednáních se generál rozhodl vymoci částku 34 762,80 Kč soudní cestou. Spor byl ukončen dne 27. prosince 1926 tím, že generál vzal svojí žalobu zpět a zaplatil útraty sporu v částce 2 000,- Kč. Ve středu 5. ledna 1927 mu pak z rozkazu ministra národní obrany byla zaslána částka 45 000,- Kč, čímž se záležitost plazového vozidla definitivně uzavřela.
