20 Čvc Tanky v sovětském Rusku
V průběhu budování jednotek naší útočné vozby byl sledován vývoj zahraničních obrněných vozidel. Informace se týkaly i snah italských, rakouských či švýcarských o využití bojových vozidel a o jejich použití v součinnosti s pěchotou, jízdou či přezvědy. Značný rozmach zaznamenal také sovětský průmysl, kdy byly vyráběny tanky dle zahraničních vzorů. Sověti „stavěli“ pancéřové divise a mechanisované oddíly. Díky většímu počtu tanků se v SSSR koncipovala a prakticky zkoušela taktika bojového nasazení tankových svazů, což byla zajímavá zkušenost i pro československé důstojníky. V roce 1932 v odborném tisku informoval škpt. Ludvík Novotný o tom, že SSSR má ve výzbroji zhruba 350 tanků, z nich část je zastaralých vzorů, zbytek tvoří tanky moderní. V roce 1938 pplk. gšt. František Papoušek představil činnost tanků dle „nového“ sovětského polního řádu.
Organisace a způsoby použití tanků v sovětském Rusku.
Škpt. Ludvík Novotný
Odpovědní činitelé v sovětském Rusku jsou si plně vědomi důležitosti a nutnosti dobře organisované a vyzbrojené armády. Jejich snahou je, aby hlavně po stránce moderních bojových prostředků nezůstala armáda za armádami západních mocností. Vidíme, že se nejnovějším zbraním, jako letectvu, motorizovaným jednotkám a chemické válce, věnuje v Rusku zvýšená pozornost.
V poslední době bylo vynaloženo zvláštní úsilí na organisaci a technické zdokonalení motorizovaných zbraní, obzvláště tanků a obrněných automobilů.
Avšak zprávy o tom jsou jen velmi kusé a nejisté, protože Rusové veškeré pokroky na tomto poli velmi tají.
Proto vzbudil značný zájem článek o stavu organisací tankových jednotek v SSSR, uveřejněný v anglickém časopise „Royal Tank Corps Journal“ (leden 1932).
Pisatel (Robert I. Ks) předesílá v své zprávě, že některé údaje jsou jen domněnkami a nezaručené, poněvadž přesné zprávy nemohl získati.
Celkový počet tankových jednotek se odhaduje různě; lze předpokládati, že existuje 5 tankových pluků. Každý pluk se skládá ze 3 praporů po 3 rotách a 1 dílenské rotě. Úhrnem má sovětská armáda 8 lehkých, 3 střední a 3 těžké tankové prapory, mimo to ještě jeden smíšený tankový prapor. R. 1926 byly tankové oddíly dislokovány v těchto místech: Moskva, Mogilev (na západě), Charkov (Ukrajina), Leningrad, Čita (východní Sibiř), Tiflis, Buchara, Samara a Novonikolajevsk. Od té doby pravděpodobně nastaly určité změny jak v dislokaci, tak i počtu posádek.
Dále má ruská armáda zvláštní pancéřovou divisi a mimo to mechanizovaný oddíl pod jménem „Pancéřová jednotka střeleckého sboru“.
První tanky, a to francouzské a anglické, byly ukořistěny r. 1919 a 1920 v Wrangla a Denikina. Tyto tanky jsou dnes ve výzbroji ruské armády, byly však z větší části přestavěny a zlepšeny. Rusové nakoupili v cizině nové modely tanků a také ve vlastních dílnách zhotovili tanky jak ruských, tak i cizozemských vzorů. Větší část ruských tanků nepropouští plyny a poskytuje ochranu proti bojovým plynům (kyslíkové přístroje, zvláštní filtrační a ventilační zařízení).
Bylo usneseno, postupně mechanisovati ruskou armádu; o tom svědčí také sovětské názory na operativní použití tanků, jak bude dále uvedeno.
Mužstvo pro tanková tělesa je zvlášť vybíráno a musí býti spolehlivé.
Počet tanků v Rusku se odhaduje t. č. na 350, z nich část je zastaralých vzorů, zbytek však jsou tanky úplně moderní.
Tankový materiál má tyto druhy vozidel:
- starší tanky (válečné vzory):
několik francouzských tanků vz. St. Chamond,
23 bývalých anglických těžkých tanků „Mark V“,
8 bývalých anglických středních tanků „Mark A“,
136 tanků Renault, a to překonstruovaný francouzský vzor (každý ruský tank má kulomet i dělo, kdežto původní francouzský tank měl jen jednu z uvedených zbraní, a to buď kulomet anebo dělo);
- b) novodobý tankový materiál:
10 těžkých tanků ruské konstrukce a také v Rusku zhotovených; váha 80 t, výzbroj 2 děla (7.6 cm) a 4 kulomety; veliká váha povstala silným brněním 13 – 44 mm, osádka 12 mužů, rychlost 13 km/hod. Tento tank má prý podobný vzhled jako anglický „Mark V“, ale má vyšší pancéřovou věž;
50 nových lehkých tanků ruského vzoru. Byly postaveny podle francouzského lehkého tanku Renault, jsou však větší a prostornější a jsou vyzbrojeny 1 dělem a několika kulomety,
20 anglických malých tanků (tančíky) „Carden-Loyd VII“,
40 anglických středních tanků Vickers „Mark II“,
1 lehký tank Fiat (italský),
2 střední tanky Fiat, vyrobené v Rusku,
2 nové americké tanky Christie.
Z tohoto přehledu vysvítá, že ruská armáda má velmi různorodý tankový materiál, a to asi proto, aby na podkladě zkušeností získaných těmito pokusnými vozidly, mohl být zhotoven vlastní vzor vyhovující všem moderním požadavkům.
V Rusku s velkým zájmem sledují konstruktivní vývoj obrněných vozidel a motorisaci v zahraničních armádách, aby získaných poznatků mohli použíti při budování a organisaci svých mechanizovaných jednotek.
Též taktické použití tanků a mechanizovaných jednotek je předmětem důkladného studia a intensivních pokusů SSSR.
Velmi zajímavý článek, uveřejněný v „Militär-Wochenblatt“, ročník 117 (1932), čís. 2, podává nám nynější názory na bojové použití tanků a pancéřových oddílů v Rusku. V sovětských vojenských časopisech se nápadně často setkáváme s články, které pojednávají o použití tanků v boji, o motorisaci a mechanisaci, a to na podkladě válečných a poválečných zkušeností, získaných jak v zahraničních armádách, tak i v Rusku.
Na rozdíl od ostatních armád, kde se třídí tanky buď podle váhy (lehký, střední a těžký) anebo podle velikosti (malý, střední, veliký), rozdělují Rusové tanky podle toho, k jakému bojovému účelu jsou určeny.
Rozeznávají tyto druhy:
- přezvědný tank (tančík vzoru Carden-Loyd Mark VI),
- doprovodný tank (lehký),
- daleko účinný tank (střední),
- tank pro průlom (těžký),
- ničivý tank (dělostřelecký),
- mechanizované jednotky.
K a) Výhody přezvědného tanku: Osádka a zbraň je chráněna pancířem proti střelám pěších zbraní a granátovým střepinám, tank poskytuje malý cíl a má velikou rychlost. Nevýhody: značná zranitelnost s boku a zezadu, nemožnost přesné střelby za jízdy. Proti dřívějším názorům, že se tank při střelbě musí zastaviti, požaduje se nyní střelba za pohybu; toho má býti dosaženo pečlivým výcvikem střelců.
Přezvědného tanku se používá k přezvědům ve spojení s tanky skupiny „DD“ – o nichž bude dále pojednáno – a ve svazku mechanizovaných jednotek. Podle okolností mohou tyto tanky převzíti úlohu doprovodných tanků pěchoty a jezdectva, a to při střetném boji nebo za útoku na nepřítele jenom zběžně opevněného. Aby jejich rychlosti bylo využito, mají býti zasazeny na křídle do boku a týlu nepřítele. Úspěšná činnost těchto tanků závisí na terénu, situaci a na podnikavosti velitelů tankových jednotek. Tyto tanky mohou obzvláště účinně pomoci pěchotě v případech, kde se vyžaduje náhlé a rychlé zahájení palby na blízké vzdálenosti.
Přezvědné tanky, pokud nemají úkoly přezvědné, mohou se dobře uplatniti za pronásledování.
V obraně mohou býti pohyblivou zálohou velitele. Ze skrytého postavení zahájí tyto tanky palbu na útočníka, který vnikl do vlastního postavení a mohou se pak připojiti při protiútoku jako doprovodné tanky.
K b) Doprovodný tank (lehký) je nejpočetněji zastoupen v armádě a jeho úkolem je přímo společně pracovati s pěchotou a s ostatními zbraněmi. Zatím co tanky s velikou rychlostí tohoto typu tvoří gros mechanisovaných jednotek, používá se ostatních vozidel s rychlostí nejvýše 16 – 18 km/hod., vyzbrojených dělem ráže 37 mm a kulometem k přímé podpoře pěchoty a jezdectva. Doprovodné tanky v síle nejméně čety jsou za útoku přidělovány jednotkám pěchoty a jezdectva, a to jednomu praporu asi 1 – 3 čety, podle taktického úkolu. Tyto skupiny tanků mají označení „NPP“ anebo „NPK“ (neposredstvennaja poděržka pěchoty ili konnicy = přímá podpora pěchoty anebo jezdectva). Tyto tankové skupiny mají doprovoditi pěchotu (jezdectvo) po celé hloubce nepřátelského obranného pásma a zajistiti rychlý postup útočícím jednotkám ničením drátěných překážek a odporů a kde třeba, vytvořením průchodů v překážkách.
Z doprovodných tanků mohou býti také utvořeny zvláštní skupiny s označením „DPP“ anebo „DPK“ (dalnaja poděržka pěchoty ili konnicy = daleká podpora pěchoty anebo jezdectva). Tyto skupiny jsou zasazovány v síle nejméně tankové roty podle rozkazu velitele. Jen ve zvláštních případech, na př. útočí-li divise v úzkém pásmu, disponuje těmito skupinami velitel divise. Úkolem tankových skupin „DPP“ (DPK) jest vniknouti hluboko do obranného postavení nepřítele, zdolati a zničiti nepřátelské baterie, kulomety a protitankové zbraně a tím usnadniti úkol tankovým skupinám „NPP“ (NPK) a útočící pěchotě. Nepodaří-li se útok pěchoty a je-li nucena vrátiti se do východiska k útoku, musí skupiny DPP anebo DPK, které již pronikly hluboko do nepřátelského postavení, pokračovati, a to ve spojení s dělostřelectvem a letectvem, v ničení a neutralisování těch odporů a zbraní protivníka, jež znemožnily útok vlastní pěchotě. Po skončení hlavních úloh skupiny „DPP“ (DPK) mohou býti shromážděny na bodech předem určených, aby pak doprovázely 2. sled pěchoty jako skupinu přímé podpory „NPP“ (NPK).
Poválečné zkušenosti a pokusy provedené v učilišti pro tanky v Rusku ve zdolání nepřátelských palebných prostředků, hlavně protitankových zbraní, z jedoucího tanku ukázaly, že za stejných podmínek (zbraň stejného druhu a ráže) je v převaze zbraň protitanková. Proto se doporučuje, aby boj s protitankovými zbraněmi vedly jen tanky vyzbrojené několika kulomety nebo děly k umožnění soustředěné palby. K rychlému soustředění palby všech kulometů a děl tanku na určitý cíl byl proveden v tankovém učilišti v Rusku tento pokus, který prý se prakticky dobře osvědčil. Každému tanku má býti určen přesný směr pochodu. Jakmile je zjištěn nepřátelský kulomet, odpor, protitanková zbraň atd., usměrní velitel tanku své hodinky tak, aby čára: směrový objekt – podélná osa tanku šla přes 12 – 6 na ciferníku; čís. 12 musí býti ve směru jízdy. Chce-li nyní velitel vozu soustřediti palbu všech zbraní (kulometů a děl) na určitý cíl, zjistí azimut neboli odchylku stranou ve směru cíle podle ciferníku na hodinkách a může pak veleti (viz nárt): „Protitankové dělo, 3 hod.!“
Obsluha zjistí cíl podle svých hodinek a zahájí palbu. Aby se předešlo nedorozumění nebo záměny, doporučuje se před vydáním rozkazu k palbě naříditi řidičovi vozu: „Udržujte směr!“
Poněvadž prý se neosvědčilo radiové a optické spojení při řízení tankových jednotek (čety, roty), konají se v ruském učilišti další pokusy k získání nového způsobu řízení tankových oddílů, a to také pomocí hodinek.
K c) Tank s dalekou účinností (střední) slouží hlavně k ničení nepřátelských záloh, velitelství a dělostřelectva. Z těchto tanků se tvoří skupiny „DD“ (dalnago dějstvia = daleké účinnosti) nejméně v síle praporu, které mohou býti podle situace zesíleny průzkumnými prostředky a pojítky (radio, letectvo, průzkumné tanky). Těmito skupinami disponuje obyčejně velitel divise. Výjimečně, útočí-li armádní sbor na úzké frontě, dostanou tyto skupiny rozkaz od velitele armádního sboru.
V pohybné válce může být použito tankových skupin „DD“ při průlomu nepřátelských postavení.
Aby průbojná síla těchto skupin byla ještě zvýšena a bylo provedeno zajištění tanků dělostřelectvem v boji uvnitř nepřátelského obranného pásma, požadují ruští vojenští spisovatelé zřízení zvláštního doprovodného dělostřelectva pro tanky (AST = artilleria soprovožděnnija tankov): Dělo ráže 37 – 76 mm má býti na kolejových pásech. Průměrná rychlost má býti větší než u tanků. Požaduje se dostřel na 4 – 5 km. Začáteční rychlost střely má býti tak veliká, aby také na největší dostřel měla potřebný účinek proti tankům.
Použití těchto dělových tanků si představují Rusové tím způsobem, že postup každého tanku skupiny „DD“ bude se díti pod ochranou dělového tanku. Jakmile tank bojový dosáhne určité čáry nebo cíle, přemístí se dělo ihned za ním, což vzhledem na větší rychlost děla nebude trvati dlouho. Další postup od cíle k cíli se děje obdobným způsobem. Rusové při tom ovšem zapomínají na to, že se postupem podle tohoto způsobu vzdávají největší výhody tankové jednotky, t. j. operační rychlosti.
Bylo navrženo vybaviti tanky plynovým a mlhovým střelivem k znemožnění anebo aspoň k ztížení nepřátelské protitankové obrany.
K d) Tank pro průlom (těžký tank, něm. Durchbruchstank, franc. char. De rupture) je velmi těžkopádný, pomalý a jeho akční radius je dosti malý. Pro velmi silný pancíř se používá tohoto tanku k provedení průlomu silně opevněných postavení, zejména v posiční válce.
K e) Ničivé tanky se vyznačují dělostřeleckou výzbrojí a velikou rychlostí. Jsou určeny především pro boj s nepřátelskými tanky a mechanisovanými jednotkami. Předvídá se přidělení těchto tanků skupinám „DD“ a mechanisovaným oddílům.
Boj s nepřátelskými tanky a obrněnými vozidly jest úkolem tanků všech druhů, bez ohledu na zvláštní bojové úkoly, pro které jsou určeny.
K f) Zásadně se používá mechanisovaných svazů k ničení nepřátelských sborových a armádních záloh, týlového zařízení, letišť, komunikací atd. tyto jednotky podle nutnosti a úkolu mohou býti zesíleny letectvem, motorisovanými jednotkami, podle potřeby i jezdectvem. Mechanisovaná vojska nutno zasaditi buď do boku anebo na zvlášť slabá místa nepřátelské fronty, konečně do mezery po provedení průlomu. Naproti tomu takových vojsk nemá býti použito k provedení průlomu silně opevněné fronty, protože v takovém případě nemůže vedení náležitě využíti charakteristických vlastností těchto jednotek, t. j. velké akční činnosti (150 – 200 km). Mechanisovanými jednotkami disponuje vrchní velitelství.
Názory o bojovém použití tanků v sovětské armádě zdůrazňují, že při ofensivních operací má býti zvolen cíl rozhodujícího významu. Tankové skupiny NPP (NPK), DPP (DPK) a DD mají býti zasazeny bezohledným využitím jejich bojových vlastností tak, aby nepřátelské síly poutaly a obranný systém protivníka v celé hloubce (15 – 20 km) rozdrtily. Mechanisovaným jednotkám připadá pak obdobný úkol, avšak do takové hloubky (200 – 300 km), aby i týl a posilové jednotky vyšších svazů byly zničeny.
Nutno ještě dodati, že sovětská vojenská literatura, která má ráz polooficiální, udává tento počet tanků potřebný k různým bojovým úkolům: Nejméně četa doprovodných tanků pro jeden pěší prapor na frontě 200 – 300 m v pohybové válce. Připadá tedy na pěší divisi o 9 praporech za normálních poměrů jeden tankový prapor. Pak lze 1. útočný sled divise (6 praporů) podporovati 2 tankovými rotami. 3. rota zůstává pro doprovod 2. sledu (3 prapory). Při útoku na silně opevněné nepřátelské postavení se zvýší počet tankových jednotek u pěší divise na 3 – 4 tankové prapory, z nichž se použije 75 % jako doprovodných tanků a zbytek tvoří tankovou skupinu „DD“.
Podle francouzské instrukce pro tanky z r. 1929 počítá se pro divisi, která útočí ve směru hlavního úsilí, jeden tankový pluk, t. j. 150 tanků. Podle toho požadují Rusové pro ofensivu armády o 10 divisích 2000 tanků, a to 2/3 doprovodných a 1/3 pro ostatní tankové skupiny.
K rozšíření úspěchu útočící armády a k operaci v týlu nepřítele je potřebí mechanizovaných jednotek, a to v síle 1000 tanků. Z toho 600 doprovodných tanků, 200 průzkumných a 200 ničivých a pro úkoly tankových skupin DD.
Celkem se požaduje pro útočnou frontu armády i s mechanizovanými jednotkami 3500 tanků, t. j. 60 – 70 tankových praporů. V tomto počtu je zahrnuto 500 tanků pro ostatní armády.
Provádí-li se rozhodující ofensiva zároveň na dvou frontách, počítají se zasazením 7000 obrněných vozidel. Mimo to ruští vojenští odborníci předpokládají pro armádní zálohu tanků, pro školy, náhrad tělesa, dílny, zápolí atd. 100 % celkového počtu na frontě zasazených tanků. Tak předpokládají, že dosáhnou pro vedení moderní války celkem 15.000 obrněných vozidel.
To, co bylo uvedeno, potvrzuje, že vybavení sovětské armády obrněnými vozidly, zvláště tanky, je na výši doby a stále se zdokonaluje. Také názory na použití tanků a mechanisovaných zbraní v boji jsou časové, dokonce hledají se nové cesty a způsoby, jak racionálně a důkladně využíti tanků ať již jako samostatné zbraně nebo ve spojení s pěchotou a s ostatními zbraněmi.
Tanky ve světle Polního řádu (PU 36) sovětské armády.
Pplk. gšt. František Papoušek
Rozkazem národního komisaře obrany SSSR ze dne 30. XII. 1936 byl vydán pro sovětskou armádu nový prozatímní Polní řád – PU 36 (Vremennyj polevoj ustav RKKA 1936 – PU 36).
I když obsahuje některé zásady, které se rozcházejí se zásadami obsaženými v Polních řádech západoevropských armád, je to v celku nejmodernější polní řád současné doby. Celým Polním řádem jako zlatá nit se táhne použití letectva, BChL a ÚV ve smyslu úplného a bezohledného ničení protivníka; neméně však pozornosti je věnováno obraně proti uvedeným bojovým prostředkům.
Projdu jednotlivé hlavy Polního řádu tak, jak v něm za sebou následují, a uvedu zásady, resp. způsoby použití ÚV, v těchto hlavách obsažené.
Hlava I.
Všeobecné zásady.
Pěchota v těsné spolupráci s dělostřelectvem a tanky rozhoduje o výsledku boje útočného i obranného. Pracují tedy tanky v zájmu pěchoty.
Tanky jsou velmi pohyblivé, mají mohutné palebné zdroje a velkou průraznou sílu. Nutno si však uvědomit, že jsou určité meze technického vypjetí materiálu a fysické síly osádek.
Tanky zajišťují pěchotě v útoku postup tím, že ničí kulomety a jiné palebné zdroje nepřítele. Úkolem tanků přidaných pěším jednotkám je kromě přímé podpory též proniknout hluboko do nepřátelské sestavy s cílem zničení záloh dělostřelectva, štábů a proniknout na jeho ústupové cesty.
Tanků má být použito v útoku ve velkém množství. V obraně se jich použije k protiútokům proti nepřátelským tankům, pěchotě a jezdectvu.
Mechanisované jednotky (vyšší), složené z tanků, dělostřelectva na pásech a motorisované pěchoty, mohou plnit úkoly ve vzájemné spolupráci s jinými zbraněmi nebo samostatně. Základem činnosti mechanisované jednotky v boji je tankový útok, podporovaný organisovanou palbou dělostřelectva a letectvem.
Útočník unavený a vyčerpaný zdoláváním hlubokého obranného postavení musí být zničen energickým protiútokem pěchoty a tanků za podpory letectva a veškerého dělostřelectva.
Hlava V.
Zásady pro řízení boje.
Novodobé ničivé bojové prostředky a především tanky, použité ve velkém množství, umožňují ničit nepřítele současně v celé hloubce jeho sestavy s cílem úplného obklíčení a zničení. Tanky proniknuvší do nepřátelského týlu a mechanisované jednotky útočící na ustupujícího nepřítele přispívají k jeho úplnému obklíčení.
Tankové prapory pěších divisí tvoří skupiny tanků podpory pěchoty. Tanky, přidávané jako posilové prostředky vyšším jednotkám (jsou to tanky HV), podle svých vlastností buď zesilují skupiny tanků podpory pěchoty, nebo tvoří skupiny tanků daleké činnosti, určené k proniknutí do hloubky nepřátelské sestavy.
Roty nebo čety tanků podpory pěchoty se podřizují v útočném boji velitelům pěchoty. V obranném boji se prapor tanků obyčejně podřizuje přímo veliteli divise pro protiútoky a pro boj s útočícími nepřátelskými tanky.
Skupina tanků daleké činnosti se podle situace podřizuje veliteli sboru nebo divise.
Tanky útočí zpravidla v několika sledech.
Velitel sboru sám nebo prostřednictvím velitele divise organisuje dělostřeleckou podporu postupu skupiny tanků daleké činnosti. Velitel dělostřeleckého pluku dává úkoly skupinám přímé podpory pro spolupráci s tanky podpory pěchoty a stanoví podmínky, resp. způsoby vzájemného určení a označení odporů. Velitel pěšího praporu nařizuje, jak bude uskutečněno spojení jeho dělostřelectva s tanky.
Letectvo vyšší jednotky doprovází tanky v útoku.
Úspěšná vzájemná spolupráce pěchoty s tanky ať v útočné anebo v obranném boje vyžaduje uladění činnosti pěchoty a tanků podle terénu, zvláště na stupni pěší prapor, dělostřelecký oddíl, tanková rota. K přípravě těchto jednotek nutno dán dostatek času ve dne.
Při volbě směru hlavního náporu má velitel brát v úvahu možnosti skrytého přiblížení se pěchoty a tanků k nepříteli.
Velitel vyšší jednotky nařizuje v svém rozkaze přibližně dobu, kdy skupina tanků daleké činnosti má dosáhnout určitých cílů nebo prostorů, a určuje znamení potřebná k spolupráci s tanky, pěchotou, dělostřelectvem a letectvem.
Hlava VI.
Střetný boj.
Vyšších mechanisovaných jednotek se použije ve střetném boji k úderu proti valným silám tohoto pochodového proudu nepřítele, který se vyšší velitel rozhodl zničit nejdříve.
Nežli se vyšší velitel rozhodne pro boj, pochoduje mechanisovaná brigáda po svých pochodových cestách nebo přes pole tak, aby mohla být rychle vržena dopředu a aby mohla společně s bitevním letectvem útočit na valné síly nepřátelské pěchoty (jezdectva) a dělostřelectva.
Má-li divise jen jednu rotu tanků, postupuje tato rota přes pole. Není-li to vzhledem na terén možné, pohybuje se posuny buď mezi předvojovým houfcem a předvojovým houfem anebo mezi předvojem a valnými voji.
Ve střetném boji nutno vždy očekávat útok nepřátelských motomechanisovaných vojsk. Odražení útoku tanků musí se zúčastnit všechny tanky napadeného.
Ve střetném boji musí předvoj jednat samostatně, směle a rozhodně, aby rozbil nepřátelský předvoj a předsunuté oddíly dříve, než nepřítel rozvine své hlavní síly. Za tím účelem se předvoj zesiluje tanky. Jestliže nepřátelský předvoj neměl čas, aby se rozvinul, musí být rychle napaden tanky přímo z pochodového proudu. Za tanky následují částice pěchoty a jsou podporovány dělostřelectvem, které se již rozvinulo.
Přešel-li nepřítel do obrany, útočí naň předvoje ihned za podpory dělostřelectva a tanků. Tanky podporované a chráněné dělostřelectvem pronikají předsunutými zajišťovacími jednotkami nepřítele a útočí do boku a týlu jeho předvojů.
Zahájí-li nepřítel ústup, musí být všechny tanky a motorisované jednotky vrženy vpřed, aby se co nejdříve octly na jeho ústupových cestách.
Hlava VII.
Útočný boj.
Síla obrany je velká, i když k její přípravě je málo času; proto útok na nepřítele v obraně vyžaduje soustředění co největších sil a prostředků a drtivé převahy na směru hlavního náporu.
Vzájemná spolupráce všech bojových prostředků v útoku musí být vedena zásadou současného ničení nepřítele v celé hloubce jeho obranného učlenění. Toho lze dosíci (mimo jiné):
- proniknutím tanků daleké činnosti do hloubky taktické sestavy nepřítele,
- vniknutím pěchoty podporované tanky do obranné sestavy nepřítele,
- vysláním vyšších mechanisovaných a jezdeckých jednotek do hlubokého týlu nepřítele.
Nepřítel má být spoután v celé hloubce obranné sestavy, má být obklíčen a zničen.
Při útoku na obranné postavení nepřítele je velmi důležitý průzkum týkající se protitankových překážek, protitankových děl a systému pěchotní palby. Zvláštní důležitosti nabývá fotografování obranného postavení nepřítele, aby mohly být dány fotografické snímky především skupinám tanků daleké činnosti. Fotografické snímky v měřítku 1:5.000.
Při zjednávání dotyku s nepřátelským obranným postavením má být snahou obchvátit volné jeho křídlo. Tanky usnadňují provedení obchvatu a vedou k rozhodujícím výsledkům boje. Skupina tanků daleké činnosti se při obchvacování volného křídla obranného postavení vysílá na hlavní ústupové cesty nepřítele a napadá ho z týlu. Za skupinou tanků daleké činnosti ihned postupuje hlavní útočná skupina.
Mechanisovaných brigád a jezdeckých divisí se použije na vnějším obchvatném křídle.
Nemá-li obranné postavení volných křídel, musí být prolomeno. Společně provedený a dobře řízený útok pěchoty, tanků daleké činnosti a letectva za podpory dělostřelectva musí v takovém případě vést k zničení živé síly nepřítele a k zmocnění se jeho bojových prostředků.
- Útok zahájený přímo z přibližování.
Při útoku na nepřítele, který právě přešel do obrany, bývá pěší prapor podporován jedním oddílem dělostřelectva a jednou rotou tanků, jeho útočná fronta je 600 m. Je-li pěší prapor podporován silnějším dělostřelectvem a tanky, může dostat útočné pásmo široké až 1000 m. Šířka útočného pásma hlavní útočné skupiny pěší divise, která je zesílena jedním dělostřeleckým plukem a jedním praporem tanků, bývá 3000 až 3500 m.
Je-li v útoku sboru použito jen jedné skupiny tanků daleké činnosti, bere na sebe dělostřeleckou ochranu sbor, kdežto je-li takových skupin více, svěřuje se zajištění dělostřelecké ochrany a podpory skupin tanků daleké činnosti velitelům divisí.
V operačním rozkaze pro útok musí být nařízeno, kdy skupiny tanků daleké činnosti zahájí útok a kdy vyráží útok pěchoty; hodina vyražení útoku pěchoty je rozhodující pro veškeré výpočty stran činnosti jiných zbraní. Velitel sboru musí ponechat u skupin tanků daleké činnosti styčné důstojníky, vybavené prostředky pro radiotelegrafní spojení; kromě toho musí být jeden důstojník štábu ve vzduchu v letounu, aby sledoval boj a činnost skupin tanků daleké činnosti.
Rozhodující význam, jaký mají skupiny tanků daleké činnosti při průlomu celého obranného postavení nepřítele, vyžaduje, aby jejich použití odpovídalo skutečné situaci.
Úkolem skupin tanků daleké činnosti je, aby pronikly do týlu hlavních nepřátelských sil, aby tam zničily zálohy a štáby a aby rozrušily základní učlenění obráncova dělostřelectva, a konečně, aby odřízly ústupové cesty jeho hlavním silám.
Ve většině případů má být útok skupin tanků daleké činnosti organisován tak, aby pěchota a tanky podpory pěchoty mohly využít desorganisace palebného plánu obránce, kterou způsobily skupiny tanků daleké činnosti, když projížděly obranným postavením. Zmenšením vzdáleností mezi skupinami tanků daleké činnosti a pěchotou, která útočí s tanky podpory pěchoty, nedovolí nepříteli, aby obnovil původní palebný plán.
Útok pěchoty podporované tanky podpory pěchoty se provede současně na celé útočné frontě.
Probíhá-li přední okraj nepřátelského obranného postavení terénem těžko sjízdným pro tanky, musí před útokem skupin tanků daleké činnosti předcházet útok pěchoty podporované tanky podpory pěchoty. Pěchota vnikne do nepřátelského obranného postavení, vytvoří průchody v protitankových překážkách a pak skupina tanků daleké činnosti předjede pěchotu a proniká do hloubky obranného postavení.
Prapor tanků skupiny daleké činnosti je zarámován v čele a v bocích dělovou palbou; postupuje zpravidla v několika sledech, avšak se zmenšenými rozestupy mezi jednotlivými vozidly a vzdálenostmi mezi četami a rotami. Šířka útočné fronty takového praporu je podle situace terénu, podle podpory dělostřelecké a podle hloubkového učlenění praporu 300 až 1000 m.
Při obchvatném manévru se posílají skupiny tanků daleké činnosti do obráncova týlu.
Aby mohla být řádně připravena vzájemná spolupráce pěchoty, tanků a dělostřelectva, je třeba zvláště tankovým jednotkám poskytnout několik hodin k provedení příprav za dne.
Hlavní povinností velitele divise je, zajistit spolupráci pěchoty a tanků s dělostřelectvem přímé podpory.
- sledy útočících pěších pluků mají být zasazovány za podpory dělostřelectva a tanků.
K odražení protiútoku nepřátelských tanků použije velitel pěšího pluku přidělených tanků, plukovního a praporního dělostřelectva. (Poznámka: Praporní a plukovní dělostřelectvo je vlastně doprovodné nebo též pěchotní dělostřelectvo, patřící organisačně do uvedených jednotek.) Proto se při útoku pěších pluků posunují tanky a pěchotní dělostřelectvo neustále za 1. sledem pěších pluků.
Dělostřelectvo a tanky mají chránit pěchotu při provádění zteče tím, že nedovolí, aby nepřítel zvedl hlavu a ničil pěchotu, která provádí zteč.
Tanky, jsouce chráněny svým pancířem před střepinami granátů, postupují těsně za dělostřeleckou palebnou přehradou, ničí nepřátelské odpory a pomáhají útočící pěchotě. Boj tanků se zamaskovanými nepřátelskými protitankovými zbraněmi musí být podporován na celé frontě, na které tanky útočí, dělovou palbou. Dělostřelectvo střílí tříštivým střelivem, dýmnými granáty.
Je-li pro útok dostatek tanků podpory pěchoty, je hlavním úkolem dělostřelectva přímé podpory umlčet systém nepřátelské protitankové obrany.
Je-li tanků málo nebo není-li jich vůbec, je hlavním úkolem dělostřelectva přímé podpory přímá podpora pěchoty. V tom případě tanky jenom doplňují dělostřeleckou přípravu na některých úsecích během zdolávání nepřátelského obraného pásma.
Za dělostřelecké přípravy je úkolem dělostřelectva vzhledem na tanky:
- ničení zjištěných protitankových zbraní a působení na prostory, v kterých tyto zbraně pravděpodobně jsou;
- palebný doprovod skupin tanků daleké činnosti s cílem snížení účinné střelby protitankových zbraní;
- ochrana postupu tanků podpory pěchoty ničením a umlčováním protitankových zbraní.
Má-li pěší divise dva prapory tanků a nejméně 30 – 35 děl (bez dělostřelectva všeobecné činnosti) na 1 km útočné fronty, může trvat dělostřelecká příprava 1 ½ hod.
Mohou nastat případy (chceme-li dosáhnout překvapení nebo nepřítel je nedostatečně připraven a opevněn a p.), kdy je útočná fronta dostatečně vybavena tanky a dělostřelectvem, že se před vyražením útoku spokojíme s dělostřeleckým přepadem v trvání 10 – 15 minut. Přepad se provede na přední okraj nepřátelského obranného postavení a na blízké prostory pravděpodobného umístění protitankových zbraní; pak následuje pohyblivá palebná přehrada dělostřelecká.
Doba, po kterou dělostřelectvo dává podporu skupinám tanků daleké činnosti, nepočítá se do dělostřelecké přípravy.
Dělostřelecká podpora skupin tanků daleké činnosti se nejlépe uskuteční pohyblivou palebnou přehradou, postupující před tanky celou hloubkou obranného postavení. Jeden dělostřelecký oddíl může dát účinnou podporu, resp. ochranu skupinám tanků daleké činnosti do šířky a do hloubky (ochrana boku) 300 – 400 m. Kromě pohyblivé palebné přehrady mohou být prováděna postupná palebná soustředění a rovněž tak kombinování pohyblivých palebných přehrad s postupnými soustředěními. Postupná soustřeďování se provádějí, jsou-li prostory s protitankovými zbraněmi s dostatečnou hodnověrností známy, jinak je účelnější pohyblivá palebná přehrada.
Útok tanků na předním okraji nepřátelského obranného postavení musí být vždy podporován dělostřelectvem.
Když dělostřelectvo ukončilo doprovod skupin tanků daleké činnosti, přejde zase k podpoře pěchoty, která útočí s tanky doprovodu pěchoty.
Spolupráce dělostřelectva přímé podpory s tanky doprovodu pěchoty záleží obyčejně v tom, že střílí před tanky na prostory, v kterých jsou zjištěny protitankové zbraně nebo v kterých by protitankové zbraně mohly být.
Roty tanků, které podporují pěší prapory, ničí systém kulometné palby v pásmu příslušného pěšího praporu za podpory dělostřelectva.
Velitelé dělostřeleckých oddílů (baterií) stanoví v dohodě s veliteli tankových rot jednoduchá znamení pro přenos palby nebo pro setrvání palby na určitém místě. Kromě toho zvláštní družstva pro spojení u pěších rot hlásí o postupu tanků, o překážkách, které se tankům stavějí v cestu, a o zdržení, které v postupu tanků nastalo.
Jsou-li tanky nuceny se zdržet a nemohou pěchotě zajistit další postup, pokračuje pěchota bez ohledu na tanky, jsouc podporována dělostřelectvem. Proto veškeré dělostřelectvo musí být neustále s to poskytnout podporu těm pěším jednotkám, které má podporovat.
Spojení s pěchotou nesmí být přerušeno za žádných okolností ani na chvíli, byť i šlo o hromadný útok tanků.
Plukovní a praporní dělostřelectvo, zvláště minomety, těžké a lehké kulomety, musí všemožně podporovat útok tanků.
Z plukovního a praporního dělostřelectva se určují jednotlivá děla, t. zv. děla podpory tanků; jejich úkolem je potírat protitankové zbraně v pásmu, které je každému dělu přikázáno. Velitel takového děla musí vědět, jaká je úloha tanků, a směr jejich postupu.
Plukovní a praporní dělostřelectvo postupuje v sestavě pěchoty současně s ní, aby i při boji v obranném postavení nepřítele mohlo poskytnout podporu jak pěchotě, tak i tankům.
Útočícím tankům může být poskytnuta podpora dělovými tanky (záloha tanků), které se pohybují posuny od skrytu ke skrytu, odkud potírají protitanková děla, objeví-li se.
Tanky podpory pěchoty musí doprovázet pěchotu přímo a razit jí cestu vpřed.
Jsou-li dva sledy tanků podpory pěchoty, může první sled dostat za úkol potírat těžké kulomety, umístěné poněkud hlouběji v obranném postavení. Velitelé tankových jednotek tanků podpory pěchoty i velitelé jednotlivých tanků jsou povinni neustále pozorovat označování cílů pěchotou a ničit ty nepřátelské odpory, které jí právě překážejí v postupu.
Četa tanků je nejmenší jednotkou, kterou pro útok nelze dělit. Může být buď podřízena pěchotě, nebo může dostat za úkol podporovat určitou jednotku pěchoty.
Průzkum nepřátelského obranného postavení provádí velitel pěšího praporu společně s velitelem dělostřelectva a tanků.
Úloha velitele praporu při organisaci spolupráce pěchoty, tanků a dělostřelectva v útočném boji je velmi důležitá a rozhoduje o úspěchu útoku.
Znamením k vyražení útoku pěchoty je obyčejně okamžik, kdy tanky podpory pěchoty dosáhnou předního okraje nepřátelského obranného postavení. V tom okamžiku velitelé pěchoty ze své iniciativy zvedají pěchotu k útoku.
Velitel pěšího pluku působí na boj včasným zasazením svého 2. sledu a tím, že dává dělostřelectvu a tankům doplňovací úkoly.
Zdrží-li se tanky z jakýchkoliv důvodů (překážky apod.), nesmí pěchota zastavit svůj postup.
Nepřítel podnikající protiútok musí být přivítán soustředěnou palbou dělostřelectva a všech palebných prostředků pěchoty; poté pěchota a tanky musí ihned útočit na nepřítele podnikajícího protiútok a zničit ho, dokud je v pohybu. Od tanků se tu žádá energická činnost a podpora. Podniká-li nepřátelská pěchota protiútok s tanky nebo podnikají-li protiútok jen tanky, musí tankový protiútok být zlomen tanky, plukovním a praporním dělostřelectvem útočící pěchoty.
Útočící pěchota i tanky musí bez zastavování se překonat celou hloubku obranného pásma nepřítele až do jeho úplného zničení a vniknutí do dělostřeleckých postavení.
Tanky daleké činnosti i tanky podpory pěchoty pracují bez zastávek až do úplného obklíčení a zničení nepřítele. Musí se vyvarovat zastávek na bojových shromaždištích uvnitř obranného postavení nepřítele.
Pronásledování ustupujícího nepřítele zahajují tanky i pěchota samostatně, jakmile se projeví ústup. I nejmenší tanková nebo pěší jednotka může, jedná-li směle, způsobit ustupujícímu nepříteli konečnou porážku.
Mechanisované jednotky, pronikajíce mezi ustupujícím nepřítelem, útočí na něho z týlu a odřezávají mu ústupové cesty.
- Útok zahájený po zjednání dotyku.
Tanky (vyšší mechanisované jednotky), které jsou jako posilové prostředky pro útok, shromažďují se ve vyčkávacích postaveních. Vzdálenost vyčkávacích postavení od nepřátelského obranného postavení má být taková, aby je chránila před dělostřeleckými palebnými přepady a před pozorováním ze vzduchu.
Průzkum východišť útoku, cest pro přesun do nich a příprava vzájemné spolupráce s pěchotou a dělostřelectvem se vykoná zavčas. Cesty do východišť útoku a východiště útoku se podle potřeby upraví.
Východiště útoku zaujímají tanky v noci před samým útokem. Hluk tanků při zaujímání východiště se zastírá a letectvo musí zamezit nepřátelskému letectvu proniknout nad prostory východišť útoku.
V ostatních věcech platí pro útok tanků vše, co je obsaženo v článku 1.
- Útok na opevněné obranné postavení.
K útoku na opevněné obranné postavení se používá těžkého dělostřelectva, středních a těžkých tanků, bombardovacího letectva a ženijních jednotek.
- Násilný přechod vodního toku.
Pod ochrannou dělové palby, která leží na druhém břehu vodního toku, pustí se na druhý břeh nejdříve obojživelné tanky (přeplováním) a přední částice pěchoty na lehkých převážecích prostředcích. Jejich úkolem bude zničit přímo na druhém břehu ty nepřátelské odpory, které nezničilo nebo neumlčelo dělostřelectvo. Za tímto prvním útočným sledem následují předvoje, které mají zajistit na druhém břehu předmostí k zajištění přechodu proti palbě nepřátelských těžkých kulometů a dělostřelectva, jakož i před nepřátelským pozemním pozorováním.
Tanky (ne obojživelné), plukovní a divisní dělostřelectvo se převáží s prvním útočným sledem (s předvoji).
Hlava VIII.
Obrana.
Obrana vzhledem na nepřátelské tanky musí být především protitanková a musí být organisována tak, aby nepřátelské tanky nemohly vniknout do obranného postavení. Přední okraj obranného postavení má být volen tak, aby v jeho blízkosti nebylo skrytých prostorů k shromažďování a rozčleňování tanků.
Tanky vyšších jednotek jsou součástí záloh určených k protiútokům buď samostatně, nebo společně s pěchotou.
Tankové prapory musí velmi dobře znát prostory vhodné pro manévr, musí vyznačit prostory, v kterých jsou minová pole a zastřené protitankové příkopy a překážky, musí vědět, kde jsou umístěna vlastní protitanková děla a baterie.
Je-li čas, musí se připravit speciální kryty k ukrytí tanků ve východišti protiútoku.
Hlava IX.
Operace v noci.
Jde-li o útok v noci a jsou-li před obranným postavením drátěné překážky, dělání průchodů v nich může být svěřeno tankům. V tomto případě postupují tanky před samou pěchotou. Použitím tanků k nočnímu útoku se zříkáme výhody překvapení.
Hlava XII. – XIII.
Pochody a ubytování.
Předvoje jsou v síle až 1/3 pěchoty, část tanků a OA a až ½ dělostřelectva (též těžké houfnice a dalekonosná děla).
Přední stráže v ubytování se zesilují též částicemi útočné vozby.
