Traktory Praga T3

21 Pro Traktory Praga T3

Jaroslav Špitálský

obr. Sériově vyrobený traktor Praga T3/III

V druhé polovině třicátých let firma Českomoravská – Kolben – Daněk, a.s. (dále jen ČKD) vyráběla tančíky, tanky a traktory, jejichž konstrukce byla na vysoké úrovni. Továrnu navštěvovaly zahraniční delegace, mající zájem o prohlídku bojových vozů. Jednou z nich byla i dvoučlenná delegace holandské vojenské správy (pplk. Hartmanns a ing. Hamm). Proto v úterý 2. listopadu 1937 firma žádala Ministerstvo národní obrany (dále jen MNO) o povolení návštěvy holandských důstojníků do provozů ČKD v Libni a Vysočanech, dále o předvedení bojových vozidel AH-IV-R, AH-IV-S, P-II-a a V-8-H na firemní zkušební dráze ve Vysočanech a na cvičišti v Kyjích. V pondělí 29. listopadu strojírna také žádala MNO o rozšíření povelení návštěvy i pro Ludviga Daniela Assera, holandského příslušníka a úředníka společnosti Compagnie Optorg, Paříž. Důvodem jeho návštěvy se stalo jednání o zastupování ČKD firmou Optorg Company Singapore. V úterý 30. listopadu 1937 se MNO vyjádřilo souhlasně k návštěvě podniku holandskými občany s jedinou podmínkou a to, že během prohlídky libeňského provozu nesmí být prohlížen tank typu Š-II-a, ani jeho výroba. Ve čtvrtek 2. prosince 1937 Holanďané navštívili ČKD.

V pondělí 22. srpna 1938 MNO povolilo návštěvu ČKD holandskému občanu Hendriku Jacobusosu Boschi žijícímu v Kalkatě.

Jednání s Holanďany „přineslo ovoce“, o čemž svědčí dopis zástupce ČKD ing. Šilinka, odeslaný 19. října 1938 z Batavie, ve kterém se píše: Zájem je o lehčí tažné prostředky, o nichž je teď uvažováno ve dvou alternativách:

1. Pásový traktor, jemuž by odpovídal náš Praga T3. Nebezpečnou konkurencí bude tu opět Vickers, do jehož lehkého pásového traktoru jsou zdejší důstojníci zakoukáni. Sám o Vickersově traktoru nic nevím, můžete mi dáti k dispozici údaje o tomto konkurenčním výrobku, pomohlo by mi to. V porovnání k našemu T3 jedná se o traktor podstatně lehčího provedení.
2. Terénní vůz s výkyvnými poloosami, kde bychom mohli uplatniti náš Praga –RV. Příslušný popis a fotografie předám pozítří Col. Venikovi.

Pro zajištění pohotového sledování žádám Vás o následující –  obratem leteckou poštou pošlete mi po dvou tenkých kopiích výkresů traktoru T3. Vaše nabídka byla předána tak, že ji Col. Venik nemůže najít, dále kopie technického popisu byla panem Staňkem z nevysvětlitelného důvodu uskladněna v kanceláři fy Borsumij. Kromě výkresů mám vše potřebné.

Ve čtvrtek 3. listopadu 1938 karlínské exportní oddělení ČKD odeslalo informace ing. Šilinkovi o dělostřeleckých traktorech vyráběných v šesti velikostech. Jednalo se o:

1. Lehký pásový traktor Praga III se čtyřválcovým motorem o 38 k.s. k dopravě dvou lehkých děl celkové hmotnosti 3 600 kg rychlostí 2,17 až 10 km/hod. v závěsu. Tažná síla na háku 3 000 kg. Hmotnost traktoru cca 3 120 kg.
2. Střední pásový traktor Praga IV se čtyřválcovým motorem o 56 k.s. k dopravě 1 000 kg střeliva, šesti mužů v karoserii a děla o hmotnosti 3 800 až 4 500 kg v závěsu rychlostí 2,45 až 21 km/hod. Tažná síla na háku 4 500 kg. Hmotnost traktoru 4 300 kg.
3. Těžký pásový traktor Praga T6 se šestiválcovým motorem o 75 k.s. k dopravě 1 000 kg střeliva, osmi mužů v karoserii a děla o hmotnosti 4 000 až 5 670 kg v závěsu, rychlostí 1,78 až 25 km/hod. Tažná síla na háku 6 300 kg, hmotnost traktoru 7 050 kg.
4. Těžký pásový traktor Praga T7 se šestiválcovým motorem o 109 k.s. k dopravě 1 000 kg střeliva, 10 mužů v karoserii a děla o hmotnosti 8 000 až 9 000 kg v závěsu rychlostí 2,57 až 31 km/hod. Tažná síla na háku 6 900 kg. Hmotnost traktoru 8 400 kg.
5. Těžký pásový traktor Praga T8 se šestiválcovým motorem o 109 k.s. k dopravě 1 000 kg střeliva, 10 mužů v karoserii a děla o hmotnosti 13 000 kg v závěsu rychlostí 2,57 až 20 km/hod. Tažná síla na háku 7 650 kg. Hmotnost traktoru 8 500 kg.
6. Těžký pásový traktor Praga T9 s osmiválcovým motorem o 140 k.s. k dopravě 1 000 kg střeliva, 10 mužů v karoserii a děla o hmotnosti 15 000 kg v závěsu rychlostí 2,11 až 20 km/hod. Tažná síla na háku 9 500 kg. Hmotnost traktoru 10 000 kg.

Traktory Praga IV a Praga T9 byly vybaveny navijáky.

obr. Praga III

obr. Praga IV

obr. Zleva Praga T8, T7 a T6

obr. Zleva Praga T6 a T9

Ve středu 7. prosince 1938 MNO povolilo vstup do výrobních prostorů strojíren ČKD v Libni a Vysočanech holandským občanům Barend de Kreyovi a L. Ch. Koolenovi.

V pátek 30. prosince 1938 exportní oddělení ČKD zaslalo ing. Šilinkovi  prodloužení ujednání o zastupování firmy. Ing. Šilink byl nepříjemně překvapen, že mu firma snížila měsíční plat z 88,- Liber Sterlingů na 70,- liber. Proto 27. února inženýr odepsal, že uvedenou nabídku nemůže přijmout.

obr. Odpověď ing. Šilinka ze dne 27. 2. 1939

Počátkem března 1939 řešilo exportní oddělení kalkulace jednotlivých typů traktorů pro vypracování cenové nabídky.

Od 3. dubna 1939 jednalo exportní oddělení ČKD s holandskou firmou Koopman& C^o o dodání padesáti tří-mužných tanků (LTH, LTL nebo LTP) a padesáti až sta traktorů pro Holandskou Indii. Jednání nabrala spád koncem měsíce, Holanďané žádali o prohlídku výroby traktorů v ČKD a provedení jízdně-technických zkoušek traktoru typu T III na Jávě.

V sobotu 20. května 1939 Wehrwirtschafts – Inspektion schválil návštěvu strojírny ČKD holandské delegaci, jejíž členy byli mjr. Tierie, mjr. L. van Gleeff a D.W.P. Gilen. V rámci prohlídky výrobních závodů firma plánovala i předvedení tanků a tančíků R-I, AH-IV-S, LTL, LTH a traktoru Praga T III. Téhož dne zaslal ředitel J.V. Růžička dopis ing. Šilinkovi, z něhož se dozvídáme cenné informace:

  Pane inženýre!

  Svého času zaslanou Vámi stížnost jsem prostudoval a pojednal o ní s několika pány, kteří ať přímo, či nepřímo zpracovávají Vaši agendu. Jsou i určité nedostatky s naší strany, ale ty jsou odpustitelné, pakliže si uvědomíte, v jakých poměrech jsme od května loňského roku zde pracovali. Nemám tím na mysli jenom to nervové napětí všech, ale i chaos cenový a mzdový, nedostatek úředníků, z nichž velká část narukovala – nejistota a vše s tím spojené.

 Každý z Vás exponentů na frontě má méně starostí a zodpovědnosti, než referent. Byl jste dosti dlouho v ústředí a víte sám nejlépe, jak těžko se pracuje v poměrech normálních a v poměrech o kterých mluvím, alespoň desetkrát hůře. Vy sám stál jste mi ze všech referentů nejblíže a jako exponent nejdále. Po celou dobu Vaší činnosti venku slýchával jsem o všech stížnostech od osob třetích, které se ke mně dostávaly různými cestami. Když jste si ve věci peněz stěžoval panu generálnímu řediteli, byl jsem svými představenými upozorněn na tuto okolnost, kterou jinak nelze vysvětliti, než jako akt neloyálnosti.

Navrhovali jsme Vám prodloužení smlouvy při redukovaném příspěvku. Oznámil jste krátce, že nemůžete na to přistoupiti. Co zbývá mi jiného, než se Vás dotázati, zda-li máte v úmyslu se s firmou rozejíti, jak se stalo dopisem ze 17. t.m.

Očekával jsem, že poukážete na možnost další práce a požádáte o znovupřijetí do služeb v ústředí neb jinde, aneb uděláte nějaký rozumný návrh na další spolupráci při sníženém příspěvku.

Má-li býti Vaše jednání nějakým vzdorem, pak Vás ujišťuji, že jste zcela na nesprávné cestě – nebudete-li míti výsledků, nebude moci nikdo se Vás zastati. Tuto možnost pak nebudu míti ani já a na nějakou protekci spoléhati v dnešních dobách nemůžete.

Předpokládám z Vašeho jednoho telegramu, že Vaše roztrpčení vyplývá z angažování firmy Koopmann ve věci traktorového obchodu. Bylo to rozhodnutí generálního ředitelství, které mě však ponechalo možnost definitivního řešení. Rozjel jsem se do Amsterodamu a přesvědčil se na místě, že se jedná o vážnou, dobrou holandskou firmu, jejichž každý ředitel má za sebou 10 až 12-ti letou stage na Jávě. Firma Koopmann angažovala do svých služeb 2 penzionované důstojníky – odborníky, a stojí s námi denně v telefonickém a písemném styku a mnohdy až 2 kráte denně telefonuje s ing. Fokkerem. Již dříve angažovala do svých služeb neteř kolonela Vennika. Prohlašuje, že také s ním stojí v dobrém kontaktu.

Nemám dojem, že by se na Jávě nedaly dělati obchody, tím spíše dnes, kdy se na př. v cenové otázce máme možnost přizpůsobiti, neboť za volné devisy dostaneme prémii. Jak vidím i v jiných odborech jsou možnosti, na př. začíná se dobře rozvíjeti obchod ve svářečkách a divili bychom se, kdybyste právě v dnešní době chtěl se vrátiti do Prahy, když každý považuje za štěstí, může-li se dostati do ciziny, do klidnějšího prostředí pro práci. Jsou tady snad jiné důvody, kterým se poddáváte a tu musím Vám říci, že jsem Vás považoval za houževnatějšího, a méně příjemné bylo by to mě, kdybych měl přiznati, že jsem se mýlil.

Pan Ing. Schwarz, náš nový exponent u Ashe má Lstg 53,-, pan Ing. Veselý v Bombayi Lstg 70,- včetně všech výloh, nemluvě o pánech Heinischovi a Gilarovi, kteří jsou v Evrpopě a mají podstatně nižší příspěvky. Uvažte prosím také tu okolnost, že ve změněných poměrech má pro nás dnes Libra s ohledem na prémie cenu takřka K 170,-, takže Lstg 70,- jest bezmála K 12 000,-.

Když jsem byl v Amsterodamě, nadhodil jeden z ředitelů, že udělá-li se traktorový obchod, jest možnost, by firma Koopmann nám na Vás přispívala a že by jste tudíž mohl těsněji s ní spolupracovati. Toto jest jedno alternativní řešení, o kterém uvažujte. Konečně poslední řešení by bylo takové, jako jsme sjednali s Ing. Blochem pro Indii, Ing. Josem ve Švédsku a Ing. Strausem ve Švýcařích, podle kterých vstupují tito pánové do služeb tamních našich zákazníků a mají s námi ujednání na provisním podkladě.

 Abyste se mohl lépe rozhodnouti, dávám Vám lhůtu do 31. července, do kteréžto doby budete honorován jako doposud.

Čekávám od Vás především důkladnou správu obchodní a mužné slovo Vašeho rozhodnutí.

Nemějte mi za zlé, jsem-li v některých výrazech otevřený, není to tvrdost představeného, nýbrž reálný názor kamaráda.

                                                Srdečně Vás zdraví

                                                                                                  Váš J.V. Růžička

 

Ing. Šlink na dopis ředitele Růžičky reagoval tak, že svou rezignaci odvolal a podmínky ČKD přijal.

Počátkem června byla povolena návštěva a informativní prohlídka továrny v Libni a Vysočanech mjr. Tierieovi a pensionovanému mjr. L. van Gleeffovi. Firma důstojníkům holandské koloniální armády předvedla bojové vozy R1, LTH, LTL a traktory T4 a T9 na zkušební dráze ve Vysočanech.

V úterý 20. června 1939 vrchní ředitel ČKD Libeň ing. Dostál odeslal dopis konstruktéru SPE ing. Antonínu Chrzovi doprovázejícímu traktor Praga IV na zkoušky v Siamu. V dopisu Bohumil Dostál píše: Po Vašem odjezdu dozvěděli jsme se, že elektrické přístroje zdejšího středoevropského provedení nesnášejí dobře tamějšího, ve dne příliš horkého a v noci značně ochlazeného podnebí. Těmito náhlými přechody vlhne isolace, která je u zdejšího provedení elektrických přístrojů bavlněná, kdežto u amerických přístrojů smaltovaná. K zamezení poruch v probíjení následkem zvlhlé isolace v elektrických přístrojích doporučujeme Vám, abyste vždy po ukončení zkušebního provozu s traktorem nechal motor před noční chladnou dobou během na prázdno dostatečně prohřáti a pak ukrýti přikrývkami, aby náhlým schladnutím nevlhly isolace v elektrických přístrojích. V traktoru typu Praga IV je zamontována elektrika značky Scintilla, tato je prý mnohem citlivější na působení vlhkosti než elektrika zn. Bosch, kterou jsme ještě před odesláním na Jávu do prototypu T3 zamontovali, aby nebezpečí poruch bylo na nejvyšší míru oddáleno. Na případné nebezpečí vlhnutí isolace upozornili jsme též řidiče Došlýho, který jede předváděti prototyp T3 na Jávu. Předpokládáme, že je nutno ochraňovati elektrické přístroje před rychlými změnami temperatur předem uvedeným způsobem.

 Podle dispozic našeho odd. EXP, daných p. Ing. Šilinkovi v Bandoengu, budete též po ukončených zkouškách v Siamu (dnešní Thajsko) přítomen osobně zkouškám s prototypem T3 na Jávě. Pro informaci sdělujeme Vám, že zdejší zkoušky s prototypem T3 nás celkem uspokojily až na max. rychlost předepsaných 50 km/hod. do vzdálenosti 500 m, kterou jsme nemohli s nezaježděným traktorem docíliti vzhledem k tomu, že výkon zamontovaného motoru „RV“ je vzhledem ku překročené váze prototypu nedostačující. Tuto záležitost vyznačili jsme odd. EXP sdělením takto:

 S prototypem T3 provedli jsme po odjezdu p. mjr. Tierie zkoušky se zavěšeným vlečným vozem o váze 2185 kg, projížděním bahna v hloubce 300 – 600 mm i více. Bezvadné projetí a doprava vlečného vozu tímto bahnem byla docílena namontováním drapáků se zvýšenými ostruhami (60 mm) na každý čtvrtý článek housenkových pásů. Tato poslední uspokojující zkouška byla provedena 10. června t.r. Dvě předcházející zkoušky, konané dne 8. a 9. června s namontovanými drapáky s ostruhami asi 30 mm vysokými na každý osmý článek, nás neuspokojily.

Zároveň poznamenáváme, že prototyp lehkého pásového traktoru T3 mohli jsme vyrobiti během 6 týdnů jedině tím způsobem, že jsme použili hotového motoru s převodovou skříní od sériového vozu „RV“ a úplné zadní osy od středního pásového traktoru typu „Praga IV“. Touto kombinací byla však překročena váha celého prototypu asi o 470 kg, tedy asi o 13,8 % oproti váze odpovídající normální konstrukci lehkého pásového traktoru a výkonu použitého motoru. Takto mimořádně smontovaný prototyp nemůže ovšem docíliti předepsané maximální výkony, hlavně v max. pojízdné rychlosti tak, jako traktor speciálně konstruovaný. Poznamenáme, že do údaje střední průměrné rychlosti 45 km/hod. v našem tech. popisu vloudila se tisková chyba, neboť vozidlo s max. rychlostí 50 km/hod. na požadovanou vzdálenost 500 m nemůže jeti střední průměrnou rychlostí 45 km/hod. Střední průměrná rychlost může býti asi 35 km/hod.

Žádáme tudíž, aby prototyp traktoru T3 byl považován jako předváděcí vzor, mající za účel obeznámení se s celkovým uspořádáním, provedením jednotlivých skupin a poměrným využitím tažné síly na háku a navijáku. Maximální výkony v pojízdné rychlosti tohoto prototypu nelze přirovnávati k traktoru v provedení sériovém, poněvadž sériový pásový traktor bude pro předepsané výkony konstruován, t.j. bude opatřen vhodným a silnějším motorem, dále vhodnou speciálně konstruovanou zadní osou (nynější zadní osa v prototypu T3 je asi o 23 % předimensována, tedy zbytečně těžká).

Prosíme, abyste tuto informaci sdělili fě Koopmann v plném znění, uznáte-li tak za dobré, aby mohla předem informovati všechny příslušné činitele pro případ, kdyby se prototypem na Jávě nedocílilo všech max. výkonů tak, jak udává naše nabídka.

Zaručujeme naproti tomu, že sériový traktor T3 všech těchto výkonů dosáhne.

Žádáme Vás proto, abyste na Jávě v prvé řadě informoval p. Ing. Šilinka o předem uvedených vlastnostech a provedení předváděcího prototypu T3. Bude totiž podle našeho náhledu nutno, abyste byli oba dostatečně připraveni přesvědčiti holandskou zkušební komisi, že při sériovém provedení traktorů bude vzat zřetel na jejich předpisy tak, že budou bezpodmínečně dodrženy.

Očekáváme Vaše zprávy se zájmem a jsme s pozdravem:

                                                                                                                Dostál

obr. Fotografie prototypu T3 v areálu ČKD před odjezdem na Jávu

V neděli 9. července 1939 ing. Šilink zaslal dopis ing. Chrzovi, ve které informoval o tom, že loď jménem Dempo přiveze 20. července prototyp traktoru T3 spolu s automobilem AV. Dále, že vozidla doprovázejí dva šoféři. Po vylodění se měl traktor naložit na vagon a po železnici dopravit do Badoengu. Automobil AV se do Badoengu dopravil po vlastní ose, kde se měla obě vozidla připravit k předvádění dne 21. července. Ing. Šilink také zdůraznil, že na předvádění vozidel bude málo času a že firma Vickers je na Jávě výborně zavedená díky předchozímu tankovému obchodu. Firma Vickers v uplynulých dnech zahájila předvádění svých traktorů. Prvý o síle 90 HP byl ke zkouškám dodán zhruba před dvěma měsíci, a s druhým slabším tzv. Fighting-Tractorem dodaným v druhé polovině června již hodně zkoušky pokročily.

V sobotu 15. července 1939 zpracovalo obchodní oddělení ČKD kalkulaci pro dodávku obrněných vozidel Holandsku. Nabízeny byly dva typy – tank LTL a tančík AH-IV-Sv. Pro tančíky se plánovaly švédské motory Volvo. Cena tanku LTL činila 673 400,- K a tančíku AH-IV-Sv  479 500.- K.

Ve čtvrtek 20. července 1939 v osm hodin ráno připlula loď Dempo.  Po vyložení byl okamžitě automobil AV připraven k jízdě. Dle udání řidičů vůz měl po úpravě motoru najeto 350 km a traktor pouze 50 km. Před zahájením oficielních zkoušek bylo nutné vozidla zajet a vyzkoušet je ve zdejším klimatu. Řidičům Pachnerovi a Došlýmu byly téhož dne vyřízeny formality s imigrací. Ing. Fokker vyjednal pro obě vozidla asistenci autoslužby v Batavii, která dodala vojenský benzín. Během prvního dne se nepodařilo vylodit traktor, protože byl zarovnán v lodi. Ještě odpoledne odjeli oba řidiči s vozem AV do Bandoengu, kde šoféři přenocovali a časně ráno vrátili se do Batavie. Dopoledne 21. července se podařilo s pomocí vojáků zprovoznit traktor, který byl odpoledne vyzkoušen. Během jízdy bylo zřejmé, že motor je slabý. Zadní osa byla přeplněna olejem a ten přetékal odvzdušňovací trubkou. Řízení traktoru v horkých odpoledních hodinách bylo pro řidiče obtížné, protože je obtěžovalo horko od sálajícího motoru a výpary z odvzdušňovací trubky benzinové nádrže.

V sobotu 22. července dopoledne řidič Došlý zahájil zajíždění traktoru, který i pro příští dny zůstal v Batavii. Odpoledně odjel automobil AV do Bandoengu, tentokrát obtížnějším terénem.

V neděli 23. července přiletěl ing. Chrz do Bandoengu, ještě večer téhož dne se přesunul spolu s ing. Šilinkem a ing. Fokkerem do Batavie.

V pondělí 24. července ing. Chrz prohlédl obě vozidla. Řidiči měli již vozy připravené. Odpoledne se uskutečnila zkouška s traktorem T3, které se účastnili i dva poručíci. Traktor dosáhl maximální rychlosti 35 km/hod. Během rozhovoru s oběma poručíky ing. Chrz poznal, že malá rychlost bude hodně na závadu.

V úterý 25. července oficielně zkoušky započaly. Armádní komisi vedl šéf generálního štábu generál Ter Poorten. Dalšími členy byli: insp. artilerie colonel Maurer, mjr. Haverkanp, mjr. Hillegonsberg, por. ing. de Roskott, por. von. Linge. Zkoušky se také účastnilo dalších deset důstojníků. Současně s traktorem T3 byl zkoušen pásový traktor VICKERS, terénní vůz AV, dále německý čtyřkolový, se všemi koly poháněnými vůz TEMPO a dva šestikolové vozy holandské produkce TRADO.

1. VICKERS byl třítunový pásový traktor s vanovou plechovou karoserií. Motor měl 90 HP při 2 500 otáčkách za minutu. Jeho články se skládaly pouze z kolmých žeber a vůbec neměl v článcích vodorovnou spojovací plochu. Traktor dosahoval rychlosti 53 km/hod. a neměl naviják.
2. TEMPO byl čtyřkolový terénní vůz, všechna kola měl poháněna dle příčné osy, symetricky. Předek stejně jako zadek. Vpředu jeden motor, vzadu druhý motor. Čtyři kola řiditelná.
3. TRADO byl šestikolový nákladní třítunový vůz, s navijákem, jehož lano ukončoval tažný hák.

Zkoušky začaly tím, že za oba traktory bylo zapřaženo dělo o hmotnosti 1 700 kg. Pak traktory vyjely po asfaltové silnici, přičemž VICKERS uplatnil svojí větší rychlost a ujel. Druhý v pořadí byl T3 a za ním ostatní vozy. První terénní překážku představovalo sjetí z třímetrového náspu, pak projetí terénem a následné vyjetí zpět na silnici. Při této zkoušce vůz TRADO musel použít navijáku. Ostatní vozy zdolaly překážku bez závad. Po té následovala jízda po špatné silnici džunglí, na které již VICKERS nemohl využít převahu v rychlosti. Cesta byla neobyčejně špatná přerušovaná bahnitými příkopy. V první třetině cesty v jednom bahnitém příkopu uvízl automobil AV, traktor T3 ho vytáhl. Komise pak oznámila, že v dalších dvou třetinách jsou příkopy hlubší a delší. Proto zástupci ČKD posli AV zpět. Bylo to skutečně nutné, protože žádné kolové vozidlo neprojelo tuto část cesty. Traktor VICKERS a T3 cestu projeli bez zastávky. Po ukončení zkoušky komise uznala kvality T3. Traktor mající 50 HP, zvládl totéž co VICKERS s motorem 90 HP. Dále T3, mající nejmenší rychlost 2,43 km/hod. projížděl těžké překážky plynule, přičemž zavěšené dělo netrpělo velikými nárazy. VICKERS, dosahující nejmenší rychlosti cca 6 km/hod., projížděl překážky rychle, čímž dělo trpělo. Když VICKERS na poprvé neprojel, musel vycouvat a zkoušel překážku zdolat znova. V této části cesty značně stoupl zájem o traktor ČKD.

obr. Nákladní automobil Trado, v článku Cellastic.

Po ukončení této jízdní zkoušky následovalo překonání náspu vysokého jeden metr. Jako prvý zdolal překážku vůz TEMPO (až na třetí pokus), přičemž došlo k ohnutí levé přední nápravy. Druhý vyjel VICKERS s dělem. Rozjel se rychlostí cca 15 až 20 km/hod. Touto rychlostí na stráň udeřil a přehoupl se. Komise opět debatovala o možnosti poškození děla. T3 jako třetí jel na redukovaný II. rychlostní stupeň rychlostí 4,75 km/hod. Dvakrát se musel vrátit, až po třetí projel plynule.

Poslední překážku tvořil rozbahněný potok s bažinatými břehy. Nejhlubší část dosahovala 80cm hloubky. VICKERS zdolal překážku plnou rychlostí, přičemž klouzal po hladině dnem své vanové karoserie. T3 uprostřed potoku nechtěně zastavil, voda se mu dostala do tlumícího hrnce a motor zhasl. Řidič Došlý ihned pohotově nastartoval, motor chytil a traktor vyjel pomalu ven. Zpět projel VICKERS opět velkou rychlostí. Traktor ČKD v bažině uvízl, protože terén již byl značně rozbitý. Proto bylo dělo odpojeno, T3 překážku přejel a následně vytáhl dělo navijákem.

Večer po jízdních zkouškách pozval ing. Šilink členy komise na večeři, kde generál Poorten několikrát upozornil ing. Chrze na zlepšení, která by byla třeba provést na T3. Dále všichni členové komise žádali, aby u traktoru byl na konci navijákového lana tažný hák. Pánové hovořili tak, že nejlepší řešení je nákup navijáku od holandské firmy TRADO.

V úterý 25. července 1939 exportní oddělení ČKD obdrželo zprávu o průběhu jízdních zkoušek traktoru Praga IV v Siamu, traktor si po celou dobu vedl velmi dobře a překonával veškeré tamní překážky. Branná moc Siamu uvažovala o nákupu až tři sta traktorů pro tažení 7.5 cm polních děl a 10.5 cm polních hmoždířů. Ing. Chrz zde představil traktor T3, který armádní komise považovala za dostatečný. T3 měl být stejné konstrukce jako specielní traktor odeslaný firmou na Jávu. Poněvadž ing. Chrz měl všechny informace o T3 „po ruce“, dokázal snadno vysvětlit velikost, trakční sílu atd. Komise však požadovala změny: motor měl mít místo dvou pouze jeden regulátor a měl být vybaven magnetem místo cívky. Všichni důstojníci byli vysoce zaujati rychlostní skříní Praga-Wilson, a chtěli znát částku, o kterou by se zvýšila cena traktoru se zabudovanou Wilsonovou skříní. Ing. Chrz žádal firmu o kalkulaci pro T3 s obyčejnou RV skříní a s rychlostní skříní Praga-Wilson. Traktoru ČKD zde konkuroval traktor Fiat, ani ne tak kvalitou, jako nízkou cenou, jež činila 600,- £.

Ve čtvrtek 27. července se konala jízdní zkouška automobilu AV na 168km trati Batavia – Bandoeng. Cesta vedla přes dva horské hřbety. Z Batavie do nadmořské výšky 1 500 m, přes průsmyk Puntiak a opět do 20metrové nadmořské výšky. Dále přes hřeben Lagi 1 200 m do Badoengu, který je 800 m nad mořem. Ve zkoušeném automobilu jel generál Poorten, colonel Maurer, ing. Šilink a ing. Fokker. Automobil AV tuto trať projel za necelé tři hodiny. Přesně od hotelu k hotelu za dvě hodiny a padesát pět minut. Což byl čas velmi pěkný, kterého tam těžko dosahovaly největší americké vozy. Silnice byla velmi „pěkná“, asfaltová. Měla však velké množství serpentinových zatáček. Vyhlídky na úspěch ČKD stouply, protože před čtyřmi dny stejnou trať projížděl automobil TEMPO s oběma důstojníky, řidič musel během jízdy několikrát dolévat vodu, protože motor vařil. Téhož dne z příkazu komise byl T3 naložen na vagon a odeslán do Bandoengu. Mezitím byl VICKERS naloděn v Batavii a odeslán do Anglie.

V dopisu ze dne 28. července 1939 ing. Chrz informoval ČKD o svých problémech následovně: Při odjezdu ze Siamu na Jávu měl jsem následující potíže: Holandský konzulát nechtěl mi vydati visum dříve, pokud nepředložím zpáteční jízdenku na letadlo. V letecké společnosti KLM jsem si vyjednal, že nepoužiju-li zpětný lístek, že jej mohu v Bandoengu vrátiti po složení příplatku na jednu jízdu. Při hlášení na imigračním úřadě v Batavii mě zpětný lístek odebrali. Nebude mi vrácen a musím se zpět do Singapore neb Bankoku vrátiti letadlem. Intervence pana Ing. Šilinka a pana Fokkera byly bezvýsledné a bylo nám oznámeno, že úřady mají tento postup přesně nařízený. U společnosti KLM a na anglickém velvyslanectví v Batavii jsme se dozvěděli, že nemohu v Singapore přerušiti zpětnou jízdu a musím se do Bankoku opět vrátiti. Dnes projednal jsem s panem Fokkerem otázku našich peněz. Pan Fokker zapůjčí mi vše, co budeme potřebovati. Já mu napíši příslušné stvrzenky. Z přijatého obnosu vyplatím šoféry. Vyúčtování dlužného obnosu může potom naše firma provésti přes Amsterodam. Já však budu potřebovati, aby do Bankoku bylo mě poukázáno mimo již žádaných Lstg 80,-, ještě dalších Lstg 120,-. Tedy celkem Lstg 200,-. Můj rozpočet je následující: dluh u Siam Company Lstg 60,-, cesta zpět do Prahy Lstg 70,- a nejnutnější moje spotřeba Lstg 70,-.

Pan Ing. Šilink nás založiti nemohl.

                                                                     Poroučím se v dokonalé úctě

1.   Chrz

                                                             Hotel Preanger, Bandoeng-Jáva

 

Po ukončení jízdně-technických zkoušek se ve dnech 27. až 29. července konaly porady s jednotlivými členy komise o detailech technického rázu. Komise požadované změny a úpravy traktoru specifikovala takto:

1. Hmotnost traktoru by měla činit 3 400 kg, protože dosud zakoupená děla byla ráže 10.5 cm o hmotnosti 1 700 kg, ale počítá se i s možností dopravy děl poněkud těžších.
2. Maximální rychlost na dobré rovné silnici měla činit 50 km/hod.
3. Chefinženýr vojenské Autoslužby Roskott žádal silnější motor. V předchozích jednáních byl ing. Roskott dobře obeznámen o všech typech traktorů vyráběných v ČKD a z vlastní iniciativy žádal do traktoru T3 osadit motor TN. Ing. Chrz se domníval, že tento motor je pro T3 zbytečně silný. Dalším motor, který by mohl přicházet v úvahu, byl od firmy Volvo.
4. Všichni členové komise žádali tažný hák upevněný na konci navijákového lana a uspořádaný tak, že těžkou překážku by traktor přejel sám, při čemž dělo zavěšené na háku by zůstalo spojeno s traktorem pomocí odvinujícího se lana. Po překročení překážky přetáhlo by se dělo navijákem, a po doražení háku do ložiska na traktoru, vypnul by se naviják automaticky. Komise doporučila, aby navijáky pro traktory T3 dodala firma Van Doorne s Aanhangwagen vyrábějící vozy TRADO.
5. Dále komise žádala zvětšení světlé výšky traktoru na 600 mm.
6. Také byly doporučeny housenkové pásy obdobné konstrukce jako u traktoru VICKERS.

Po jednáních se další zkoušky T3 odložily, protože komise chtěla vyzkoušet k tažení děl nákladní terénní vůz CHEVROLET a provést srovnávací zkoušky s traktorem ČKD.

Zkoušky pokračovaly dne 3. srpna 1939. Terén byl velice obtížný. T3 provedl mnoho zdařilých jízd přes bahniska, kde vždy před i za bahniskem následoval prudký tvrdý svah. Komise vždy žádala jízdu stále hlubšími místy, až do doby dokud traktor uvázne. Protesty ing. Chrze a ing. Šilinka, že traktor má jen omezené možnosti jízdy, nebyly nic platné. Komise dala k dispozici traktor Caterpilar, který měl T3 z neprostupné překážky vytáhnout. Komise měla názor, že maximální výkon traktoru se pozná v momentu, kdy traktor nemůže jet dál. Během jízd si T3 vedl velmi dobře, jen dvakrát ho musel Caterpilar vytahovat.

Nakonec ing. Chrz žádal komisi, aby ukázala místo, které traktor VICKERS zdárně projel a které lze považovat za nejobtížnější pro jeho jízdu. Tímto místem byl schodovitý bahnitý terén vzdálený od místa zkoušek zhruba 6 km. Po naléhání, až po ukončení zkoušek, byl přidělen šéfinženýr vojenské autoslužby Roskott, aby dohlížel na průběh zdolání „nejtěžší“ překážky pro Vickers Artilerie. Traktor T3 zde neměl nejmenších problémů.

V pátek 4. srpna vyrazil T3 na sopku Tankuban Pralere. Jelo se po turistické asfaltové silnici, která měla stoupání a klesání místy 25 až 30 %. Tvrdý asfalt, prudkým sluncem rozehřívaný a automobily na zrcadlo uježděný byl pro traktor velmi obtížný ke sjíždění. Takováto silnice byla srovnatelná s naším náledím. Komise vyhledávala vždy nejtěžší podmínky, a proto se tato zkouška konala ráno v době, kdy byl asfalt po chladné noci ještě tvrdý. Traktor projel veškerá stoupání a klesání. Místy musel jet velice pomalu, protože při brzdění traktor i dělo klouzaly. V takovýchto případech je jízda do kopce snadnější než jízda z kopce. Po ukončení zkoušky komise oznámila, že dosud po této silnici žádný traktor s dělem neprojel.  Z rozhovoru členů komise byl zpozorován rozdílný názor, jakým dopravním prostředkem chtějí dělostřelectvo vyzbrojit. Jedna část komise požadovala vysokou průměrnou rychlost i na prudkých asfaltových svazích, tudíž se přikláněla k automobilům CHEVROLET. Druhá část komise omlouvala malou rychlost traktoru na asfaltových vlnách a zdůrazňovala terénní schopnosti. Tito členové přesvědčovali odpůrce traktoru o jeho taktických výhodách. O tom, že ve válce, kdy v bojovém prostoru jsou silnice ničeny letectvem, musí dělostřelectvo postupovat převážně terénem. A také o tom, že na silnici jsou postupující baterie snadno zjistitelné.

V neděli 6. srpna 1939 ing. Chrz informoval generální ředitelství ČKD, že obdržel dopis od firmy Hamburg – Siam – Comp. mající zájem o kalkulaci pro objednávku třiceti traktorů T3.

V úterý 15. srpna 1939 ing. Chrz informoval generální ředitelství, že se zkoušky T3 stále odkládají, což způsobuje firmě značné finanční výlohy, o čemž informovali i komisi. Dále, že konkurenční CHEVROLET nedociluje vlivem zdejšího těžkého terénu předpokládaných výkonů a že provádějí narychlo změny konstrukce pro terénní jízdu. Pro jízdu v bahně montují vedle kol lyžiny. Též přejíždění dříve popsaných schodů dělá Chevroletu značné potíže.

V pátek 25. srpna 1939 pokračovaly jízdy T3, při nichž traktor překonával zákopy a trychtýře po letecké bombě. Zkoušky v tento den byly velmi úspěšné.

V pondělí 28. srpna 1939 firma Koopman informovala o propagování výrobků ČKD na výstavě v Haagu.

obr. Snímek zachycují vzhled stánku firmy Koopman& C^o na výstavě v Haagu

V úterý 29. srpna 1939 traktor zkoušku nedokončil pro defekt: Náboj hardy spojky naklínovaný na hřídeli převodové skříně. Traktor nebyl schopen další jízdy a byl odtažen do garáže. Komisi bylo oznámeno, že defekt vznikl prokluzováním spojky znečištěné blátem (pravá příčina defektu nebyla přiznána). Dále bylo oznámeno, že možnost tohoto defektu nebude u série možná, jelikož chassis bude opatřeno dnem. Závada však neměla vliv na objednávku. Komise již předtím odeslala do Holandska návrh na zakoupení traktorů. Ing. Šilink nechal vyrobit nový náboj a traktor byl schopen jízdy již 4. září.

Po ukončení zkoušek, měli řidiči odcestovat z Jávy dne 6. září 1939. Traktor zde měl zůstat ještě jeden měsíc, aby komise mohla navrhnout konstrukční úpravy pro sériově vyráběné T3. V této době se plánovala objednávka třiceti až sedmdesáti strojů. Jediné co bylo jisté, že traktory budou dodány v barvě khaki.

Od konce srpna se rozeběhla čilá komunikace mezi firmou Koopman a ČKD. Firmy jednaly o počtu a ceně traktorů pro Jávu, dokonce byla zpracována kalkulace pro dodání sto padesáti traktorů T3.

V pondělí 11. září 1939 ing. Chrz dopisem odeslaným z Bankoku generální ředitelství ČKD informuje, že: Přes události, které se nyní vyvíjejí v Evropě, nebyl náš styk s objednatelem změněn a dne 9/IX obdržel jsem od předsedy komise přesné požadavky o úpravě karoserie. Byl jsem požádán nakresliti definitivní návrh vozidla dle podmínek, které byly dosud sjednány. Musím předpokládati, že o obchod se stále jedná. Pracuji proto pro jeho uzavření dle směrnic, které jsem dříve obdržel. Nebyl dosud též změněn příslib, že objednávka bude podepsána dne 15/IX. Předpokládám, že se stane definitivní až tehdy, kdy ji firma po zjištění svých možností potvrdí. Nemám jistoty, zda-li tento svůj dopis dojde, přesto oznamuji své další plány. Bude-li objednávka podepsána dne 15/IX pokusím se vyrozuměti naši firmu telegraficky a budu se snažiti dostati se domů. Současně sděluji, že jsem od p. Ing. Šilinka obdržel dopis, z kterého se dovídám, že p. Fokker též předpokládá, že objednávka pro Jávu nabude též platnosti. Šoféři Došlý a Pachl nebyli přijati na holandskou loď, která odjížděla 6/IX z Batavie. Ing. Šilink pokusí se opatřiti pro ně povolení k odjezdu na 13/IX. Defekt hlášený ve zprávě č. 16 jest opraven a vozidlo jest pojízdné. Poroučím se v dokonalé úctě a prosím je-li to možné, o zaslání zpráv a instrukcí telegraficky.

                                                                                                                                                             Chrz

 

V sobotu 16. září 1939 ing. Šilink informoval písemně ředitele Růžičku o tom, že oba řidiči odcestovali z Jávy ve středu 13. září lodí jménem Baloeran. Nalodění proběhlo hladce i přesto, že anglický konzulát se k jejich odjezdu stavěl negativně.  Oficiální názor britských úřadů zněl: Češi nejsou považováni za nepřátele Anglie, není a nebude jim za žádných okolností dovoleno vrátit se domů přes hranice Německa, a kdyby se o to chtěli pokusit, budou internováni. Britské lodi provádějí přísnou kontrolu všech holandských lodí a za nynějších okolností není naděje, že by se bezpečně dostali do Prahy. Ing. Šilink se na Jávě angažoval v dodávkách dieselelektrických centrál, svářeček a kompresorové stanice. Zpětně hodnotil spolupráci s ing. Fokkerem následovně: Pan Fokker je jeden z nejprotivnějších lidí, jaké jsem v životě potkal. Po celou dobu sledování traktorového obchodu jsem s ním neustále a loyjálně spolupracoval a vždy jsem úzkostlivě hleděl na to, abych snad neubral z jeho pomyslné důležitosti. O různých neshodách v názorech a některých chybách plynoucích z příliš sebevědomé povahy pana Fokkera jsem Vám úmyslně během sledování obchodu nepsal, aby nebyla seslabena Vaše důvěra ve Vašeho zástupce, když jste již před tím snížili svoji důvěru ve mne. V mé spolupráci s panem Fokkerem nedošlo k žádné chybě, která by nepříznivě ovlivnila průběh obchodu. Když dostal do ruky obchod pan Fokker, pokračoval tam, kde jsem přestal. Přesto se však snažil mnohdy velmi nedůstojnými metodami snížit mne před rozhodujícími činiteli.

Ve středu 20. září 1939 firma Koopnan informovala ČKD, že zahájila jednání o povedení montáže sto padesáti traktorů T3 s Královskou továrnou pro automobily a železniční vozy a firmou Werkspoor akc. spol. Amsterodam. To znamená, že strojírna ČKD by traktory dodávala v rozloženém stavu a firma v Holandsku by provedla montáž chasis, případně i vyrobila karoserii. Téhož dne ing. Chrz odeslal z Bankoku generálnímu ředitelství dopis, z něhož cituji: Dne 16/IX bylo nám oznámeno, že naše traktory budou objednány. Objednatel žádá však placení po dodání zboží do Bankoku. Já sám nacházím se nyní v této situaci: nemohu se v žádném případě vrátiti domů. Byl bych při vstupu na Britské území i z lodí neutrálních států odveden do koncentračního vězení. Cesta přes Rusko a Čínu není dosud možná.

V neděli 24. října 1939 proběhlo jednání ohledně možnosti vestavby motorů Chevrolet do traktorů T3. Porady se účastnili: plk. Ir. P. A. de Bliek, mjr. Ir. N. J. C. Tierie, p. L. Koenen od firmy Koopman a Ing. F. Kulhánek od ČKD. Osazení traktorů motory Chevrolet bylo nevhodné z následujících důvodů: neměly suchý karter, nebyly vybaveny vhodným regulátorem, neměly automaticky pracující olejový filtr, motory byly vybaveny chladiči s malou chladící kapacitou, rychlostní skříně měly nevyhovující ozubené převody a nedostatečný počet rychlostních stupňů. V cenovém porovnání nebyl příliš velký rozdíl mezi plánovaným motorem od firmy Volvo a motorem Chevrolet.

 Na podzim roku 1939 strojírna ČKD obdržela povolení k nabízení plovoucích tanků do zahraničí (jednalo se o typ F-IV-H), o tento stroj projevila zájem i firma Koopman, která ho chtěla dodat do Holandské Indie.

Ve čtvrtek 21. prosince 1939 vypracovala konstrukční kancelář SPE předběžný technický popis traktoru T3 – III.

Housenkový traktor Praga T3-III – technický popis

 

 obr. Sériově vyrobený traktor Praga T3/III

obr. Výkres SPE 1730 sestavy traktoru „Praga T3-III“ jež „navrhl“ ing. Kulhánek 11. září 1939.

 

Motor: šestiválcový, výkonu 80 HP, vrtání 92 mm, zdvih 110 mm, obsah 4,39 litrů, se suchým karterem, s magneto-elektrickým zapalováním, s vodním chlazením, s mechanickým regulátorem, s tlakovým, oběžným mazáním a tlumičem výfuku.

Spojka: jednolampová, suchá.

Převodová skříň a redukce: normální se středním řazením, se 4mi rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Redukce byla spojena s převodovou skříní. Prostřednictvím redukce měl traktor 8 rychlostních stupňů vpřed a 2 stupně vzad.

Převodová brzda: byla čelisťová, ovládaná nožním pedálem.

Náhon hnacích kol pásů: byl řešen dvojsatelity s lamelovou spojkou a brzdou, s párem čelných a párem hvězdicových kol.

Ruční brzdy: Každý hřídel náhonu hnacích kol měl jednu pásovou brzdu, obsluhovanou ruční pákou.

Pojezdné vozíky: Po každé straně traktoru se nacházely dva pojezdné vozíky. Každý vozík se skládal ze dvou pojezdných kol, opatřených na obvodu pryžovou obručí.

Pérování: Každý pojezdný vozík byl opatřen listovým pérem, takže váha z rámu na kola byla přenášena pružně.

Vodící kladky: Horní část housenkového pásu nesly dvě vodící kladky.

Napínací ústrojí pásů: Každá housenka byla vpředu napínána regulovatelným napínacím ústrojím.

Housenka: Housenkový pás se skládal asi z 90 článků, vzájemně spojených čepy.

Rám: vozidla byl zhotoven lisováním z ocelového plechu, profilu U. Spodek byl potřen plechovým dnem.

Karoserie: se skládala ze dvou dílů, z předku karoserie a z vlastní ložné karoserie.

Naviják: poháněný od motoru a byl opatřen spojkou a brzdou. Obsluhoval se z místa řidiče.

Tažný hák: byl upevněn k lanu navíjedla a byl konstruován tak, že řidič mohl ze svého sedadla uvolňovat hák a mohl jej znovu uvádět do původní polohy, kde se hák samočinně zajistil a pohon navíjedla se vypnul.

Nádrže na palivo: byly dvě, hlavní a pomocná.

Osvětlení vozu: elektrické, jehož zdrojem bylo dynamo.

Řízení:bylo zhotoveno dle patentovaného systému ČKD pracující na principu zpomalení rychlosti vnějšího housenkového pásu. Pro každý housenkový pás bylo řízení tvořeno planetárním soukolí s přímým záběrem a jedinou rychlostí. Vypínací zařízení umožňovalo otáčení vozidla na místě při úplně zastaveném housenkovém pásu. Směrové řízení se provádělo dvojicí ručních pák. Páky řízení mechanicky působily na pásové směrové brzdy planetového soukolí. V rukojetích směrových pák byla instalována tlačítka vypínacího zařízení pro otáčení vozidla na místě.

obr. Směrové řízení a napínací kolo

obr. Pedály, řídicí páky a závěs pojezdného kola

obr. Hnací kolo, Chladič a kapota

Počátkem roku 1940 exportní oddělení Českomoravské strojírny, a.s. (změněný název ČKD, z důvodu židovského původu ing. Emila Kolbena) pracovalo na objednávce protiletadlových světlometů průměru 150 cm pro Holandskou Indii.

V neděli 21. ledna 1940 obdrželo obchodní oddělení Českomoravské strojírny, a. s. (dále jen ČMS) objednávku od firmy Hamburk-Siam Company zastupující ČMS, a.s. při jednáních o dodání traktorů T3 Siamu. Smlouva byla sjednána mezi Ministerstvem národní obrany Thaja zastupovaném pluk. Luang Brohm Yodhi na jedné straně a firmou Hamburk-Siam Company zastoupenou ředitelem panem Lamszies na straně druhé. Dle návrhu smlouvy jednalo se nákup třiceti pěti vojenských traktorů housenkového typu Praga T.3 Thajland vzor 1939 za cenu 13 000,- ticalů za kus.  O vzhledu traktoru pro Siam si můžeme udělat představu díky dochovanému technickému popisu:

Technický popis traktoru „T 3/Thailand“

 

Motor: šestiválcový, čtyřtaktní s vodním chlazením, se snímatelnou hlavou válců, splynovačem (karburátorem) a elektrickým zapalováním (magneto). Motor měl být opatřen magnetkou Scintilla, kdyby strojírna nemohla z politických důvodů tyto magneta zakoupit, byla by osazena magnetka Bosch.

Rychlostní skříň: Traktor měl být osazen patentní rychlostní skříní Praga – Wilson Gear Box R 1.

Chassis traktoru: mělo být vyrobeno podle stejných zásad jako u traktoru Praga IV předváděném v Bankoku. Čtyři kola na každé straně traktoru nesoucí housenkový pás měla být vyrobena ze železa bez gumových obručí. Pás měl být zhotoven z nejlepší manganové oceli. Řízení vpravo. Traktor se měl opatřit čtyřmi obyčejnými háky, dvěma vpředu, dvěma vzadu. Mimo to vzadu se měl nacházet závěsný hák stejného provedení jako u traktoru Praga IV. Traktor měl mít dvě palivové nádrže, hlavní 100litrovou a záložní 15litrovou. K zabrzdění stroje sloužily by dvě ruční brzdy a jedna nožní. V přístrojové desce měl být instalován vypínač, startér, olejový manometr, rychloměr, ukazovatel paliva a ampérmetr.

Naviják: byl poháněn zadní osou a řízen ručními pákami, měl být opatřen ocelovým lanem o průměru 13 mm o délce 25 metrů.

Karoserie: měla být zhotovena z ocelových plechů. Stroj měl mít kožená sedadla pro osm mužů včetně řidiče. Vrchní, postranní a zadní části střechy měly být zhotoveny ze silné plachtoviny. Střešní a postraní části měly být snímatelné, stejně jako střešní sloupky. Na karoserii se měl nacházet nosič zavazadel a místo k uložení dvanácti beden s municí.

Nátěr: Celý traktor včetně střešních a postraních plachet měl být natřen zastírací barvou dle požadavku zákazníka, který měl zaslat vzorek do třiceti dnů od podepsání smlouvy.

Značky: Traktor nesměl mít žádnou obchodní nebo jinou značku na takovém místě, kde by byla bez překážky viditelná. Na každém traktoru, po obou stranách musel být umístěn výrobní štítek s nápisy v thajském jazyku.

V úterý 30. ledna 1940 došlo k potvrzení objednávky 35 traktorů pro Siam. Obchodní oddělení ČMS, a.s.  originál smlouvy neobdrželo z důvodu dopravních potíží. Smlouvu viděl pouze ing. Chrz, přesto byla obchodním oddělením smlouva považována za perfektní. Cena jednoho traktoru činila na 950,- £. Prvních deset kusů mělo být dodáno do 10. srpna 1940 a dalších dvacet pět do 16. října 1940. Traktory do Thajska měla dopravit firma Ernst Glässel z Brém.

Počátkem dubna 1940 v ČMS, a.s. byl připraven nový prototyp T3/III k přejímacím zkouškám, ke kterým od koloniálního ministerstva v Haagu byl vyslán: mjr. Tierie, mjr. van Cleeff a Leo Adrian Marius Christiaan Koene. Jízdní zkoušky se měly konat na cvičišti v Kyjích a na silnicích v okolí Prahy.

obr. Soubor fotografií ze zkoušek prototypu T3/III

V sobotu 1. června 1940 firma Koopman zprostředkovala objednávku devadesáti traktorů T3/III pro Jávu.

obr. Manuál nebo spíše seznam dílů vypracovaný v německém jazyce v roce 1940

Ve čtvrtek 3. dubna 1941 firma Koopman začala řešit likvidaci objednávky traktorů pro Jávu. Z korespondence vyplývá, že zkušební vozidla T3 a AV zůstala na Jávě, kde byla používána.

V pátek 18. dubna 1941 ČMS, a.s. vyčíslila náklady za předváděcí zkoušky na Jávě. Cena předváděcích vozidel (T3 a AV) činila 10 000,- Hfl. Dopravu na Jávu přišla na 2 800,- Hfl a na dalších 10 500,- Hfl se odhadovaly cestovní výlohy Pachra, Došlýho a ing. Chrze.

Ve čtvrtek 21. srpna 1941 exportní oddělení ČMS, a.s. zaslalo vnitropodnikovou poštou informace týkající se likvidace objednávky 90 traktorů T3/III konstrukční kanceláři SPE. Díky tomuto spisu se dozvídáme: Z těchto dokladů vysvítá, že naším subdodavatelem firmou Van Doorne uplatňovaný nárok za odškodnění ve výši Hzl 21.306.60 z titulu stornování objednávky 90 kusů  „Trado“ tažných zařízení pro traktory, byl plně vyrovnán Koloniálním ministerstvem v Haagu. Rovněž vyplatilo zmíněné ministerstvo našemu zástupci firmě Koopman požadovaných Hzl 9 000,- za effekt. výlohy, které měli s uzavřením zmíněného obchodu. Pokud se týče námi uplatňovaných požadavků zaplacení předváděcích vozidel „AV“ a „Praga T3“, dodaných na Jávu, byla odložena tato záležitost až na dobu poválečnou. Bude-li prokázáno, že naše prototypy byly převzaty na Jávě a používány tamní vojenskou správou, budou nám dle ujištění našeho zástupce zaplacena obě vozidla včetně dopravních výloh a proclení.

obr. Fotografie z jízdně-technických zkoušek prvních tří vyrobených sériových traktorů T3/III

Ačkoli ČMS, a.s. zahájila sériovou výrobu, k dodání traktorů nedošlo, veškeré T3 zabavila německá branná moc. Skutečný počet vyrobených traktorů PragaT3/III se mi dosud nepodařil dohledat ve výkazech výroby. S určitostí se dá říci, že několik vozů zůstalo v pojízdném stavu ještě v období Pražského povstání. Mgr. Tomáš Jakl k tomuto tématu v knize Praha pod pancířem povstalců uvádí: Povstalecké vojenské velitelství generála Vedrala od 5. května vyjednávalo s velitelem dělostřeleckého oddílu ve škole v Sušické ulici mjr. Gregorem. Jednalo se patrně o dělostřelecký oddíl pražské 539. divize. Podařilo se jim dosáhnout toho, že němečtí dělostřelci své čtyři 15cm houfnice Škoda vz. 14/16 a jeden 10,5cm kanón Schneider přes rozkazy vyšších velitelství nenasadil proti pražským povstalcům. Naopak, večer 7. května Němci kapitulovali. Z ukořistěného materiálu vznikla Revoluční baterie Hanspaulka pod velením majora dělostřelectva Jindřicha Misíka. Mezi ukořistěným materiálem bylo i šest „pásových tahačů Praga“ a dva „těžké traktory Praga“. Děla byla pomocí traktorů zatažena do palebných postavení na Hanspaulce a na Kladenské ulici, s úkolem odrazit německý útok z Dejvic. K bojovému nasazení děl už ale nedošlo. Ráno 9. května projížděly po Kladenské první sovětské tanky. K jejich nepočetné pěchotě a povstalcům z Lounska a Kladenska, kteří přijeli na sovětských tancích, se připojili povstalci z Hanspaulky na ukořistěných traktorech. Po rozprášení německé ústupové kolony před Vítězným náměstím zaútočili na budovu Nové techniky. Při tomto útoku byl těžce raněn četař aspirant Merker z hanspaulské baterie.

Poděkování autora za rady a pomoc náleží Jiřímu Tintěrovi a Martinu Říhovi.

Prameny:

SOA Praha

VHA Praha

Archiv Difrologického klubu

Archiv hlavního města Prahy