Major pěchoty v. v. Karel René Misík

Karel Misík se narodil dne 2.února 1907 v Mladé Boleslavi v rodině obchodníka Adolfa a Marie, rozené Horáčkové, tehdy bytem na Starém náměstí č. p. 13. Otec však zemřel již roku 1914. Absolvoval reálné gymnasium a poté studoval balet u Elizabet Nikolské. Dále působil jako mistr v taneční škole, kterou založil spolu se svým přítelem. Později odcestoval do Francie a krátce po návratu zpět do vlasti si nechal v roce 1927 doplnit křestní jméno na René.

Tento nevoják se počátkem okupace ihned zapojil do vojenské ilegální odbojové organizace Obrana Národa v Mladé Boleslavi a s pomocí svých přátel připravoval přechody ohrožených osob do zahraničí. Osud chtěl, aby tuto nesnadnou cestu podstoupil jako prvý. Přes tehdy frekventovanou Ostravu se dostal do Polska k československému Legionu, kde byl v hodnosti vojína evidován pod číslem 846. Po vypuknutí války v září 1939 ustoupil s většinou jednotky do SSSR, kde stejně jako mnozí další byl internován v táboře Suzdal. V roce 1941, po dohodě exilové československé a sovětské vlády, se s částí svých spolubojovníků přesunul přes Turecko do Palestiny k čs. jednotce na Středním Východě. Zde byl při boji raněn a po zotavení přidělen jako písař k polnímu soudu. Jako příslušník 11. pěšího praporu-Východního, později 200. protiletadlového pluku prošel Egyptem, Lybií, Tobrukem, Sýrií a Palestinou.

Po stažení čs. jednotky do Anglie a rozpuštění pluku vykonával do roku 1944 jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády strážní službu v hrabství Essex. Zároveň prodělal řidičský kurs a poté byl přidělen k Dopravnímu oddílu. Po vylodění spojenců v Normandii byl s brigádou přesunut k obléhání přístavu Dunkerque. Dne 22. dubna 1945 byl, již jako četař, spolu s dalšími 160 vojáky zařazen do nově utvořené jednotky, tzv. kombinovaného oddílu, přiděleného k 3. americké armádě gen. Pattona. Tato jednotka po cestě přes Francii, Belgii a Německo jako stanula opět v osvobozené vlasti dne 1. května 1945 na hranici nedaleko Chebu. U železniční tratě vztyčili naši vojáci po téměř šesti válečných letech opět státní vlajku. Celý oddíl dále pokračoval přes Cheb do Plzně a Prahy která jej uvítala dne 11. května.

Po demobilizaci, již jako civilista, se vrátil do Mladé Boleslavi. Zde se stal správcem národního podniku U Podvinců, který obchodoval se sklem a porcelánem. Po převratu v únoru 1948 a následném pronásledování zahraničních vojáků ze západní fronty byl nucen změnit několik zaměstnání. Nejprve byl zaměstnán jako úředník u firmy Ledecký ve Staré Boleslavi, později u svých přátel J. a K. Wantochových v Uhříněvsi. Od roku 1952 pracoval jako dělník v AZNP Mladá Boleslav.

Poprvé byl zadržen Státní bezpečností v roce 1956 na šest týdnů, avšak na návrh prokuratury byl posléze propuštěn. Druhé zatčení nastalo o dva roky později, kdy byl Vyšším vojenským soudem v Praze odsouzen za údajnou vlastizradu na 23 let do třetí nápravné skupiny. Byl vězněn na Ruzyni, v Jáchymově, Příbrami a šest let strávil v Leopoldově. Po deseti letech útrap, v roce 1966, se vrátil z „převýchovy“ a byl přijat do Pražské akumulátorky n. p, kde mu bylo v roce 1970 naznačeno, aby odešel do důchodu. V roce 1992 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti majora ve výslužbě. Zemřel v Mladé Boleslavi 7. ledna 1994 ve věku nedožitých 87 let.

Karel René Misík byl za své zásluhy o svobodu národa dekorován:
Československým válečným křížem 1939 a Medailí za zásluhy. Obdržel rovněž britská vyznamenání The Africa Star, The Victoria Star, The France and Germany Star, Defence and the Reel.