Plukovník dělostřelectva v. v. Pravoslav Kubišta

První československý důstojník, který se vylodil v Normandii.

Pravoslav Kubišta se narodil dne 11. srpna 1913 v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Po ukončení studia na osmiletém gymnasiu v Prešově byl ve svých devatenácti letech dne 8. října 1932 dobrovolně odveden a nastoupil službu u Horského dělostřeleckého pluku 202 v Kežmarku. Téměř ihned, dne 10. října 1932, nastoupil do Školy na důstojníky dělostřelectva v záloze. Po jejím absolvování a úspěšně složených zkouškách byl jmenován četařem aspirantem a nastoupil službu zpět k „horským dělostřelcům“. Vzhledem k tomu, že měl touhu stát se důstojníkem z povolání, zažádal si o přijetí do další dobrovolné činné služby ihned poté, co Ministerstvo národní obrany vyhlásilo rozsáhlý nábor, jehož cílem bylo získat pro armádu co nejvíce mladých a vzdělaných vojáků. Byl přijat a zároveň ku dni 1. ledna 1935 jmenován podporučíkem. Protože tento druh služby umožňoval záložním důstojníkům podat si rovněž žádost o přijetí do Vojenské akademie v Hranicích, využil jí i Pravoslav Kubišta, byl po velmi přísných zdravotních testech přijat a dne 1. září 1935 nastoupil dva roky této tvrdé vojenské školy. Slavnostně byl vyřazen v srpnu roku 1937 v hodnosti poručíka dělostřelectva a službou přidělen na Podkarpatskou Rus k Dělostřeleckému pluku 12 v Užhorodu jako prozatímní velitel baterie. Zde také prožil pohnutý rok 1938. Od ledna do dubna roku 1939 byl určen do aplikačního kursu dělostřelectva v Olomouci, kde si měl prohloubit své dosavadní vědomosti, kurs však byl přerušen německou okupací.

Mladý důstojník, prodchnutý svou láskou k rodné vlasti, se však nehodlal smířit s touto skutečností, a tak se rozhodl stejně jako mnozí další vlastenci k odchodu z nově vzniklého Protektorátu Čechy a Morava. Využil svých znalostí v horském terénu Vysokých Tater z doby předchozí vojenské služby na Slovensku a dne 10. června 1939 po předchozích přípravách a přechodu česko-slovenské hranice u Halenkova odešel právě přes nejvyšší pohoří bývalé vlasti do Polska, společně s kpt. Volkem a Dr. Blitzem. Již za několik dní se hlásil na konzulátu v Krakově s jedinou touhou, postavit se proti nepříteli na odpor se zbraní v ruce.

V srpnu byl převezen společně se skupinou českých dobrovolníků československého Legionu z tábora v Malých Bronowicích do Francie na lodi Chrobry. Následoval nucený vstup do Cizinecké legie. Po vyhlášení války byl na konci října presentován v Agde u nově se tvořícího 1. pěšího pluku a byl zařazen jako velitel dělostřelecké čety. Po utvoření 1. dělostřeleckého pluku byl přemístěn a určen velitelem 6. baterie. V březnu 1940 byl přidělen jako instruktor k poddůstojnické škole dělostřelectva v Sigen, v dubnu absolvoval orientační kurs a vykonával funkci orientačního důstojníka II/1. oddílu.

Po hořkém ústupu z poražené Francie a evakuaci do Anglie, kde stanul 7.července 1940, byl zařazen do velitelské zálohy jako pomocník orientačního důstojníka, později sám vykonával tuto funkci. Dne 7. března 1941 byl povýšen na nadporučíka. Následující období pro něho znamenalo celou řadu různých zdokonalovacích kursů. Na přelomu let 1941 a 1942 tak absolvoval nejdříve kursy velitele baterie a automobilní kurs, v březnu a dubnu roku 1942 poté kurs velitelů rot, v červenci a srpnu kurs útočného boje a parakurs. Podobně jako někteří další důstojníci dělostřelectva, kterých bylo nadpočet, byl na stáži u britského dělostřeleckého pluku. Jeho vědomosti byly nadřízenými hodnoceny výborně, a tak v touze po účasti v boji za svobodu národa, ovlivněn i velmi vysokou úrovní výcviku britských vojáků, stejně jako celkovými podmínkami vojenské služby, byl rozhodnut zažádat o převelení k britské armádě, a proto již v dubnu 1943 odeslal svou žádost na Ministerstvo národní obrany v Londýně.

Především jeho osobní vlastnosti a neocenitelné zkušenosti, stejně jako velmi kladný ohlas od britského děl. pluku, našly odezvu a dne 3. července mu bylo uděleno povolení ke vstupu do britské armády po dobu války. Ještě téhož měsíce byl přemístěn k náhradnímu tělesu, propuštěn na trvalou dovolenou a téměř po roce, dne 17. dubna 1944, byl oficielně převzat k britské armádě v hodnosti Lieutenanta, k 9th Survey Regiement Royal Artillery. S tímto dělostřeleckým plukem se také zúčastnil vylodění spojeneckých vojsk v Normandii a za svítání dne 7. června 1944 tak opět stanul po čtyřech letech na půdě starého kontinentu. Od rodné země jej však ještě dělilo mnoho měsíců útrapné války, ve které se účastnil bojů ve Francii, spojeneckého postupu u Arnhemu, v Ardenách i na německém území. Krátce po skončení války byl však při dopravní nehodě těžce zraněn, a tak až 6. září 1945 se vrátil do svobodného Československa, kde byl ještě v listopadu téhož roku přidělen na Generální štáb. Radostně pro něho započal i nový rok 1946. Dne 8. ledna se oženil s Magdou Boháčovou, netušil však ještě, že jeho slibně se rozvíjející kariéru důstojníka ukončí zakrátko nastupující komunistický režim. V hodnosti majora dělostřelectva byl v propuštěn ke dni 1. července 1949 z činné služby.

Mladý důstojník, mluvící plynně anglicky, francouzsky, rusky a německy, jehož žádosti o získání odpovídajícího zaměstnání byly neustále odmítány, byl nucen živit svou rodinu všemi možnými pracemi, které se naskytly. A tak krom jiného například sázel stromky, vykonával kopáčské práce a pomáhal při žních. Musel se také odstěhovat do obce Polepy u Kolína, kde téměř zapomenut žil do konce svého života. Později se mu podařilo získat místo u národního podniku Stavby silnic a železnic, kde pracoval na stavbách tunelů a mostů na území prakticky celé republiky až do důchodu, do kterého odešel v roce 1974. Přesto se dožil spravedlnosti a po změně politického systému v roce 1989 byl jmenován čestným občanem francouzského Agde a povýšen na plukovníka ve výslužbě. Zemřel 28. prosince 2000, ve věku 87 let.

Plukovník dělostřelectva v. v. Pravoslav Kubišta byl dekorován:
Československým válečným křížem 1939, Medailí za chrabrost, Stříbrnou medailí za zásluhy, Medailí za odboj 1939-45,
The France and Germany Medal, The Star 1939-45, Croix de Guerre

Obr. Pravoslav Kubišta u Angličanů – zcela vpravo.