14 Zář Standard Flying 12 (1938)
Britská armáda používala, mimo vozidel vyrobených v rámci státních armádních zakázek, také velké množství různých typů civilních osobních vozidel, které byly zrekvírované či darované civilním obyvatelstvem. Tyto vozidla přebírala do svého inventáře i Československá Obrněná Brigáda ve Velké Británii. Jedním z těchto vozidel byla dle archivních materiálů i čtyřsedadlová limuzína Standard.
Dnes poměrně opomíjená Standard Motor Company byla založena v Anglickém Coventry již roku 1903 a brzy se stala jedním z největších producentů osobních automobilů ve Velké Británii. Do roku 1963, kdy tato značka zanikla, vyrobila nespočet velmi úspěšných a na svou dobu pokrokových vozidel. Po II. sv. válce zakoupila i dnes poněkud známější značku Triumph. V roce 1935 firma představila velmi elegantní modelovou řadu Standard Flying v několika třídách a s různými objemy motorů. S příchodem II. sv. války se většina automobilek přeorientovala na zbrojní výrobu. Standard Motor Company nebyla vyjímkou. Ve svých závodech vyráběla nejen různé komponenty pro letecký a zbrojní průmysl, ale dokonce se v jejích dílnách montovaly i známé útočné bombardéry De Havilland Mosquito, Bristol Beaufighter a cvičné Airspeed Oxford. Produkce osobních civilních automobilů byla v roce 1940 přerušena, avšak pokračovala díky státním armádním zakázkám adaptací stávajících podvozků i motorů, výrobou lehkých nákladních armádních speciálů Standard Utility. Tyto populární pick-upy využívala RAF i armáda v hojných počtech po celou dobu války. Na počátku války, kdy hrozila nacistická invaze do Velké Británie a v situaci, kdy se podstatná část motorizovaných prostředků nestihla evakuovat z Francie zpět do Anglie, se na podvozcích Standardu Flying 14 s motory 12hp vyráběly lehké obrněné vozy Standard Beaverette. Tyto poněkud těžkopádné a z dnešního pohledu úsměvné, lehce obrněné stroje s tříčlennou posádkou, otevřenou karoserií a vyzbrojené lehkým kulometem Bren, však tehdy představovaly snadné a tak potřebné řešení mobility armády při obraně Anglie ve vypjaté situaci. „Beaveretky“ měly ve Velké Británii, kromě domobrany, ze začátku ve výzbroji i Československé jednotky. Pozdější uzavřené typy byly využívány také při obraně letišť.
Standard Flying 12 je čtyřdveřová, čtyřsedadlová limuzína s aerodynamickou, celokovovou, uzavřenou karoserií na samonosném profilovaném podvozku. Automobil je poháněn čtyřtaktním, čtyřválcovým, vodou chlazeným motorem o výkonu 12 hp, se spodovým rozvodem o objemu válců 1609cm3. Flying 12 dosahuje nejvyšší rychlosti 70 m.p.h, při spotřebě paliva okolo 12 g.p.m.
Renovace
Původní stav vozu byl zoufalý, chybělo mnoho dílů, některé z dílů byly neoriginální, motor upravený, karoserie prohnilá a bouraná pod vrstvou kitu.
Člen našeho klubu zakoupil tento automobil v roce 2006 v České Republice, kam byl nejspíše dopraven po válce. Automobil byl v nepojízdném a dosti špatném stavu, s mnoha chybějícími díly. Jak se později ukázalo, mnoho dílů na autě bylo neoriginálních, či různě upravených. Jiné, originální nemohly být pro svůj stav použity. Postupem času se podařilo získat téměř všechny originální použitelné či nové díly při několika cestách do Anglie, zejména díky pomoci anglického Standard Motor Clubu, jehož je majitel členem. (
www.standardmotorclub.org.uk) Z těch nejdůležitějších dílů, je třeba vyjmenovat motor, šasí, obě nápravy s původními táhlovými brzdami a pery, převodka řízení s volantem, rámy sedaček a spousty jiných drobných dílů. V průběhu renovace byl zcela zrenovován podvozek, včetně celkové repase motoru (nové výbrusy, písty, ventily, ojniční a kliková ložiska, těsnění, štefty apod), karoserie byla důkladně vyvařena včetně nových prahů, proveden antikorozní nátěr spodku a všech dílů náchylných ke korozi. Karoserie byla vytmelena, vybroušena a proveden svrchní nástřik.
Většina dílů prošla opískováním, vyvařením a nástřikem. Původní šasí bylo zrenovováno, ale bohužel bylo napadeno kutilem, se štěstím se v Anglii podařilo získat jiné šasí, v původním neupraveném stavu a zadarmo, takže volba byla jasná…
Repas motoru byl svěřen specializované firmě, která provedla i polomontáž, tj. výbrus a osazení kliky vč. nových kluzných ložisek, nový výbrus a osazení nových pístů a pístních kroužků, nová ojniční ložiska a osazení nových ventilů. Zbytek montáže motoru a příslušenství pak byl již proveden svépomocí.
Karoserie byla samostatným oříškem, po opískování se ukázala být poměrně vzdušná a tak bylo potřeba vyrezlé díly vyříznout a nahradit. Prahy musely být kompletně zrekonstruovány, k vytvoření a vyztužení rádiusu byla použita naohýbaná trubka. Pak bylo vše nastříkáno do základní barvy a spodek opatřem antikorozním nástřikem. Kde to bylo nutné byl předtím použit odrezovač.
Rolující šasí připraveno k osazení karoserie
Osazení karoserie se povedlo s pomocí kamarádů. Vše sedí dobře a bude se tmelit, brousit, tmelit, brousit……
Nyní je potřeba dokončit především interiér a zapojit elektriku. Motor již běží. Automobil bude zrenovován jako štábní automobil ze stavu Československé samostatné brigády ve Velké Británii v hnědo-hnědé kamufláži a „řeznickým lvem“. Celková renovace se pomalu blíží ke konci a vůz by měl být brzy k vidění na akcích roty.
