16 Zář Humber Snipe (Staff Car)
Vojenský speciál britské výroby, upravený pro potřeby armády, jeden z patnácti dochovaných na světě a druhý nejstarší. Tento byl získán v zuboženém a více jak nekompletním stavu, v pokročilém stádiu koroze. Vůz pochází ze stavu Československé samostatné obrněné brigády (dále jen ČSOB) kde sloužil u Brigádních tankových dílen. Momentálně probíhá náročná renovace.
Militarizovaná verze limuzíny upravená z předválečného civilního vozu. Úpravou prošla částečně karoserie, hlavně její zadní část. Upravena byla světlost podvozku, zvýšením zadní části karoserie. Kufr byl touto úpravou oproti civilní verzi menší. Civilní chromované nárazníky nahradily strohé úhelníky. Karoserie byla moderně celokovová s výsuvným poklopem v přední části střechy. Na střeše byl montován kovový nosič na vybavení. Křížový rám vozu byl tvořen kovovými výlisky a tvořil poměrně složitou konstrukci. Rám nebyl oproti civilní verzi nijak upravován a zadní náprava měla pomalejší poměr převodu. Další změnou oproti civilní verzi bylo použití poměrně velkých pneumatik o velkosti 9×13, které dost zatěžovaly přední nápravu. Použití těchto pneumatik vyžadovalo podložení disků kol speciální podložkou, která rozšiřovala rozvor. Vůz poháněl zážehový šestiválec s velkým zdvihem při malém průměru válců o obsahu 4 086cm, a výkonu 63kW ( 85bhp) při 3400 ot./min. Motor má rozvod SV. Prostřednictví čtyřrychlostní převodovky byla poháněna pouze zadní kola. Samozřejmostí byly kapalinové brzdy. Celková hmotnost dosahovala 2 018kg a řadila tuto štábní limuzínu do kategorie těžších vozů a to nejen váhou, ale i rozměry. Typ Humber Snipe byl dodáván armádě od konce roku 1939 a vyráběl se do roku 1944. V britské armádě dosluhoval tento typ ještě nějakou dobu po válce. Omezenou výrobou se tento vůz řadí k poměrně vzácným typům, a do dnešních dnů se dochovalo pouze patnáct známých kusů, z nichž je jeden v České republice v majetku členů KVH Rota Nazdar.
Použití u Československé Brigády
Štábní vozy Humber Snipe se u čs. armády ve Velké Británii používaly v poměrně malém množství, a to převážně u brigádní štábní roty, ženijní roty, BTD, Fotografické a filmové skupiny a osvětovým důstojníkem velitelství. Humber Snipe dochovaný v České republice pochází ze stavu Československé samostatné obrněné brigády, konkrétně pak od Brigádních Tankových dílen. V době aktivní služby s ním jezdilo několik našich vojáků, ale zajímavé je to, že s tímto vozem poměrně těžce havaroval náčelník Tankových dílen Gustav Svoboda. Značně poškozený vůz byl ale opraven a vrácen do služby, opravy byly patrné po rozebrání k renovaci. V autoparku brigády patřil tento typ k nejluxusnějším vozům, kožené nedělené sedačky poskytovaly velké pohodlí pro posádku, v porovnání s čistě účelovými vozy používanými v britské armádě. Za války jezdily vozy nejprve v hnědém zbarvení (hnědý základní nátěr a na něm tmavě hnědá, později černá kamuflážní pole) Od roku 1944 nahradila hnědou barvu, olivově šedá. Základní nátěr touto barvou doplňovaly černé kamuflážní pole. Označení u Československé brigády sestávalo z vzadu umístěného označení státní příslušnosti (černé CS v bílém oválu, vlevo ve směru jízdy), znakem útvaru umístěným vpravo (v tomto případě obdélník rozdělený horizontálně na tři díly, v barvě shora modro-žluto-červená, s číslem 99, označení Brigádních těžkých dílen). Vpředu byl znak útvaru na pravém blatníku a na druhém byl umístěn znak brigády (český lev na modro-červené šachovnici). Označení doplňovalo policejní číslo (na bocích kapoty) tvořené písmenem M značící osobní vozy všeho druhu, a šestimístným číslem. Mostní číslo bylo umístěné pod znakem útvaru, nebo úplně chybělo. Na bocích a vrchu kapoty byl namalován spojenecký znak (bílá hvězda bez okruží na dveřích, a s okružím na kapotě). Posledním identifikačním prvkem bylo kódové označení útvaru, malované bílou barvou, na levém blatníku pod znakem brigády (tvořilo ho pěti-místné číslo), u BTD to bylo číslo 33651. U některých vozů, např. od Brigádní štábní roty, byl znak brigády i vzadu, místo znaku útvaru. Není moc pravděpodobné, že se na našem území nachází další vůz tohoto typu, a tak doufáme, že v brzké době bude tento stroj brázdit silnice, v podobě jako před šedesáti lety.
Na zachovalém voze v držení KVH Rota Nazdar se v poválečném období prováděly poměrně zásadní opravy, byla nahrazena přední náprava a původní zbarvení nahradila civilní modrá. Při zahájení renovace se nepodařilo najít vnější označení, které by nám pomohlo identifikovat ke kterému útvaru byl vůz zařazen nebo zda šlo o poválečnou dodávku UNRRA. Až při demontáži výplně dveří u spolujezdce, se nám podařilo najít na výplni označení těžkých dílen (to se značilo dle britských předpisů na vnitřní stranu dveří spolujezdce bílou barvou, ve formě anglické zkratky dílen). Spolu s výpovědí pana Gustava Svobody a identifikací bourané části vozidla, se nám podařilo prokázat, že jde skutečně o vůz, který používala Čs. brigáda. V současné době prochází zdevastovaný vůz náročnou renovací, byly doplněny téměř všechny chybějící součásti, a vyměněny neoriginální díly za pomoci kolegů z Velké Británie, takže se můžeme těšit na jednoho z mála dochovaných vozů naší západní brigády. V současné době je kompletně zrenovovaný rám a obě nápravy. Karosérie prošla náročnou renovací, korozí poškozené díly byly kompletně opravené, včetně následků válečné kolize. Poslední složitější operací je renovace motoru, která se plánuje v průběhu zimy 2009.
Vozy provozované po válce v Československu, prodělaly při údržbě a opravách poměrně velké úpravy. Původní opotřebované součástky, byly postupně z nedostatku náhradních dílů nahrazeny podobnými z jiných typů. Nejinak tomu bylo i u tohoto vozu. Nejenže byla vyměněna přední náprava, ale i veškerá elektroinstalace, palubní přístroje, komponenty motoru a další věci byly šikovným opravářem nahrazeny za sice fungující, ale neoriginální součástky. Pro potřeby renovace bylo nutné tyto věci nahradit za originální díly. To se podařilo díky pomoci kolegů z Velké Británie. V současné době je vše potřebné pro dokončení renovace pohromadě.
