Průkopník bezmotorového létání

06 Lis Průkopník bezmotorového létání

Jaroslav Špitálský

1. června 1915 – 9. prosince 1983

01-001

obr. Plachtaři před hangárem v Hrdlořezích.

Jaroslav Špitálský byl jedním z průkopníků leteckého sportu, který se nazýval Bezmotorové létání. Piloti, kteří létali na větroních, si říkali plachtaři. Jaroslava Špitálského létání již v dětství velmi zajímalo, od deseti let chodil pomáhat na letiště do Letňan. Malý Jaroslav byl mezi piloty oblíben a za odměnu s nimi mohl občas i létat. Poprvé viděl Prahu ze vzduchu v roce 1927 v letadle Š-10. S tím se pojil i jeho velký koníček – letecké modelářství. Se svými přáteli chodil testovat své modely na tehdy širé pláně pražské Invalidovny. Ctí každého modeláře bylo postavit týdně nový model. To je učilo trpělivosti a preciznosti potřebné při letecké práci.
Když se měl Jaroslav Špitálský ve čtrnácti letech rozhodnout, kam půjde do učení, volba byla jasná – továrna na vojenská letadla Letov.

Od patnácti let mu už nestačilo pomáhat na letišti a o víkendech létat s modely, chtěl létat sám. V té době Masarykova letecká liga zahajovala kurzy pilotů větroňů. Kursovné bylo pro mladého chlapce příliš drahé – výcvik stál přes 1 000,- Kč. A tak se s přáteli, Antonínem Půrokem a Leopoldem Šubrtem pustil do výroby větroně vlastní konstrukce. Z počátku jim nikdo nevěřil, ale i přes to získali zdarma dřevo na stavbu letadla od továrny Letov. Když byl veškerý materiál pohromadě, chyběl profil křídla. Tak choulostivou věc si sami netroufli nakreslit. Rozhodli se pro průmyslovou špionáž. Modelář a plachtař Podlešák, se kterým neměli dobré vztahy, měl doma na půdě jako trofej torzo křídla z jedné havárie větroně. Kluci tajně vlezli k Podlešákům na půdu a několik žeber si pečlivě obkreslili. Pak už následovaly hodiny usilovné dřiny při stavbě letadla.

Když byl stroj hotov, požádali ústředí Masarykovy letecké ligy (MLL) o schválení větroně do provozu. Zástupci MLL, pánové Pešta a Rodovský se šli na kluzák podívat s nedůvěrou. Když stroj uviděli, byli nadšeni. Chlapci na jejich otázky odpovídali sebevědomě a na vysoké úrovni. V očích obou odborníků kluci rázem vyrostli v opravdové chlapy.
Slávek Radovský klukům odvezl větroň autem na letiště do Hrdlořez, kde jim ho Ludvík Elsnic dne 12. června 1932 záletal. Kluzák byl lepší než větroň Skaut, pochvalně se o něm zmínil i tehdejší časopis Letec. Jejich větroň dostal jméno ŠPŠ 1, později byl překřtěn na Bábinku.

Chlapci pak zapůjčili kluzák k výcviku letců v Přestavlkách u Čerčan, za což jim bylo umožněno složit pilotní zkoušku B a dále jim bylo zajištěno hangárování a možnost půjčování si gumového startovacího lana.
Protože si Jaroslav Špitálský, zvaný Špitál, návrhem a stavbou získal jméno mezi plachtaři, mohl absolvovat v červnu 1932 pilotní zkoušku A. Ve stejném roce ho požádal plachtařský odbor, aby v září vedl plachtařský kurs v Lounech. Kurs probíhal na Šedivém vrchu, převýšení zde však bylo malé. A tak se Jaroslav Špitálský s panem Polákem vydali hledat lepší terén a také ho našli. Byla to Raná.

Ve svých sedmnácti letech se stal Jaroslav Špitálský nejmladším konstruktérem a instruktorem u nás, o čemž se opět zmínil časopis Letec. V roce 1933 byla Bábinka vylepšená gondolou a její letové vlastnosti se výrazně zlepšily. Avšak jak vývoj šel dál, větroň stárl a šrámy získané usilovným létáním se množily. Kluci se rozhodli, že větroň prodají. Bábinku koupil Aeroklub vysokoškolského sportu za 600,- Kč.

Aby měli dál na čem létat, pustil se Špitálský s Půrokem do stavby nového větroně. Větroň byl dokončen v létě 1934, a pojmenovali jej Kamarád. Půrok na něm slavil své první plachtařské úspěchy. S Kamarádem létali i ve vleku za motorovým letadlem. V roce 1935 větroň prodali MLL Humpolec.

V této době se Jaroslav Špitálský pustil do konstrukce ještě výkonnějšího větroně, který se jmenoval Fortuna. Tento větroň byl oceněn cenou za amatérskou konstrukci v celostátní soutěži.

Větroně třídy Kamarád i Fortuna byly stavěny také dalšími leteckými spolky, které byly sdruženy pod Masarykovu leteckou ligu.
V roce 1936 složil Jaroslav Špitálský zkoušky na pilota turistických letadel. V roce 1937 navrhuje krásný motorizovaný větroň ŠP-3. Bohužel ze stavby sešlo. Jaroslav Špitálský byl povolán na vojnu, kde sloužil jako pilot u 73. letky, což byla letka vyzbrojená lehkými bombardéry B 71. Z vojny se vrátil až po okupaci v roce 1939.

Létání bylo po okupaci pro Čechy Němci zakázané. Větroň Fortuna sloužil k výcviku německých pilotů a v roce 1945 byl při náletu Američanů na chebské letiště zničen.

Jaroslav Špitálský se ihned po osvobození pustil do práce, létal motorově i bezmotorově všechny tehdejší typy letadel. Vystupoval na leteckých dnech. Pracoval i jako instruktor. V roce 1948 při leteckém dni těžce havaroval s Olympií OK – 8491. Měl poškozenou páteř a k létání se již vrátit nemohl. I když nelétal, jeho zájem o letectví neutuchal a rád se pravidelně zúčastňoval plachtařských setkání. Byl jedním z těch mužů, na kterých stálo naše sportovní letectví. Svojí neokázalou prací posunoval vývoj létání kupředu.

Jaroslav Špitálský celý život pracoval v letecké továrně Letov, nejprve jako strojní zámečník, pak jako technik a později jako konstruktér. Mimo konstruování letadel částečně pracoval i na vývoji automatizované linky pro výrobu automobilů v Mladé Boleslavi.

Jaroslav Špitálský zemřel v prosinci roku 1983, kdy jeho srdce nevydrželo třetí infarkt.

01-002 01-003 01-006
01-007 01-005 01-004

 

Napsal: Jaroslav Špitálský ml.