Očenáškův aeroplán

07 Lis Očenáškův aeroplán

Jaroslav Špitálský

06-001

Trochu jsem si připadal jako Josef Abrahám pátrající v Liptákově po geniálním konstruktérovi, spisovateli, skladateli a kdoví co ještě ve filmu Jára Cimrman ležící spící, když jsem otevřel krabici po svém dědovi a našel jsem hromadu fotografií. Mezi nimi bylo i zvláštní letadlo. Ačkoliv se o letectví příliš (možná skoro vůbec) nezajímám, tento stroj mě zaujal. V rukopise svého předka o historii čs. letectví jsem našel popis tohoto stroje a stručný životopis konstruktéra. Ze zápisu jsem měl pocit, že se děda s konstruktérem letadla, panem Otčenáškem musel setkat osobně. Pak následovalo pro mě nejednodušší pátrání – na internetu, kdy jsem se o tomto člověku dozvěděl více. A byl jsem překvapen, že pan Ludvík Očenášek je v dnešní době úplně zapomenut. To mě vedlo k sepsání tohoto článku.

Dne 4. srpna 1872 se narodil do rodiny chudého horníka dnes již skoro neznámý, přesto významný konstruktér, vynálezce a z mého pohledu hlavně vlastenec pan Ludvík Očenášek. Vyučil se mechanikem. Po smrti rodičů odešel do Prahy, kde při zaměstnání vystudoval střední průmyslovou školu. Po studiu pracoval na patentovém úřadu. Úřednická práce mu příliš nevyhovovala, proto si v roce 1898 založil malou elektromechanickou dílnu, která se později rozrostla ve skutečnou strojírnu.

06-002

Více než o chod továrny se Očenášek zajímal o světový technický vývoj. Sám byl nadaným konstruktérem. Zabýval se vývojem motorů, v roce 1905 zkonstruoval letecký rotační hvězdicový vzduchem chlazený motor. Jednalo se o jeden z prvních skutečně funkčních motorů tohoto typu. Proto si jej Očenášek nechal v roce 1907 patentovat. Motor spatřil světlo světa asi příliš brzo. Nebyl o něj nijak zvláštní zájem, i přesto že byl obdivován na několika výstavách. Patentové právo nebylo obnoveno. Tak se stalo, že tento Očenáškův francouzský patent propadl a jeho konstrukce se stala veřejně přístupnou. Očenáška stál vývoj jeho motoru několik tisíc zlatých, protože se pro tento motor nenašlo uplatnění, upustil od dalšího vývoje. Sám říkal: „Je to kus tragédie vynálezecké a zároveň kus tragédie příslušnosti k malému národu, vlastně k zemi, která jest v technice pozadu. Jinak by se mé jméno skvělo, kdybych se narodil ve Francii a ne v Rakousku“. Zas na druhou stranu se vynálezce utěšoval tím, že alespoň jeho myšlenka našla uplatnění.

Od klukovských let snil Ludvík Očenášek o létání. Začal nejprve konstruovat vlastní vzducholoď. Při konstrukci, a zejména při realizaci narážel na problémy. Proto výrobu vzducholodi zavrhl a pustil se do nového projektu.

Tím projektem nebylo nic jiného než stavba vlastního letadla. Očenáškův jednoplošník byl na svojí dobu monumentální. Letadlo bylo široké 12 metrů a dlouhé 11 metrů. Určeno bylo pro dva pasažéry. Aeroplán bylo možné za dvě hodiny složit nebo rozložit. Veškeré součásti stroje pak byly složeny ve třech bednách.

Přední část letadla (chassis), byla zhotovena z ocelových trubek. V chassis seděl pilot, který ovládal řízení směrové a výškové. Směrové řízení se provádělo natáčením kormidla, které bylo umístěno na konci letadla. K výškovému řízení byly určeny dvě malá křidélka, která se nacházela přímo za hlavními, pevnými a nepohyblivými křídly. Ocas a křídla aeroplánu byla vyrobena z jasanového dřeva. Podle prvotního projektu měly být tyto prvky zhotoveny z hliníku, který se však neosvědčil. Celková plocha křídel činila 34 m2. Hmotnost aeroplánu s pilotem, 75 litry benzínu a 8 litry oleje činila 500 kg.

06-003

Jednou z nejdůležitějších součástí letadla, dle Očenáška, přímo srdcem, byl motor. Použil hvězdicový vzduchem chlazený rotační francouzský motor Gnome o výkonu 50 HP. V podstatě se jednalo o vylepšenou původní Očenáškovu konstrukci. Tehdy se o tomto motoru psalo: „…motor Gnome jest zhotoven z nejdokonalejšího materiálu a hodí se pro účely vzduchoplavby hlavně proto, že vyniká nepoměrnou lehkostí, které se při motorech stabilních, vyžadujících vodního chlazení, docíliti nemůže“. Motor poháněl tažným řetězem vrtuli, která byla dlouhá 280 cm a nacházela se v horní přední části letounu.

Po dokončení byl Očenáškův aeroplán představen veřejnosti na Zemské výstavě. Byla to sláva, protože se jednalo o první letadlo české konstrukce a také o největší letadlo Rakousko – Uherska.
Po chvilce slávy následoval velký pád. Očenášek se osobně se svým letadlem nikdy neproletěl. První a zároveň poslední let provedl bez jeho vědomí mechanik, který se strojem havaroval. Po havárii zůstal nepoškozen jen motor, který byl věnován letci Čihákovi. Konstruktér pak už v aviatickém snažení nepokračoval.

Během Světové války se Ludvík Očenášek jako špión aktivně zapojil do odboje. Na pražském Smíchově, v zahradě usedlosti Dermartinka zřídil a také obsluhoval ilegální telefonní stanici, pomocí které byly v roce 1918 odposlouchávány hovory mezi Vídní a Berlínem. Získané informace pak poskytoval Masarykově odbojové organizaci Maffia. V roce 1915 předal francouzské rozvědce plány na raketové torpédo.

V meziválečném období se Ludvík Očenášek aktivně zabýval raketovým pohonem. Například sestrojil člun s reaktivním pohonem, který testoval na řece Berounce. Dále se zabýval konstrukcí raket pro rychlou dopravu poštovních zásilek. V roce 1930 se mu podařilo na pražské Bílé hoře vypustit osm raket. Jedna z nich dosáhla výšky dvou kilometrů. Ve svém výzkumu pokračoval až do okupace.

V období Druhé světové války prožil a anonymitě, neboť byl znám svými pokusy s raketami a odmítl se podílet na válečném zbrojním programu hitlerovské Třetí říše.

Při Pražském povstání Ludvík Očenášek bojoval se zbraní v ruce na barikádách. V boji byl vážně raněn. Bylo mu tehdy již úctyhodných 73 let.

Po vyléčení se dál aktivně věnoval vynalézání. Poslední jeho konstrukcí byl nový padákový systém, se kterým byla vykonána série zkoušek.

Na sklonku života byl pronásledován komunistickým režimem, neboť s ním odmítl spolupracovat.

Pan Ludvík Očenášek zemřel 10. srpna 1949 ve věku sedmdesáti sedmi let.
Čest jeho památce.

Prameny:
Jaroslav Špitálský nejst.(1915-1983): rukopis Československá letadla
Jan A. Novák – Ludvík Očenášek: Rakety na Bílé hoře (Hospodářské noviny)
cs.wikipedia.org/wiki/Ludvík_Očenášek