10 Lis Těžký kulomet Maxim M1905 / M1
Petr Čížek a Jiří Charfreitag
Těžký kulomet Maxim byl vynalezen Američanem Hiramem Stevensem Maximem (mimo jiné vynálezcem pastičky na myši) roku 1884. Největší odběratel a později i výrobce těchto kulometů – Rusko (carské i později jako Sovětský svaz) – zavedl první kusy do své výzbroje již roku 1895. Tyto kusy pocházely z anglické produkce a v počátku jejich užívání, byly kulomety umístěny na neohrabaných loukoťových podvozcích s těžkým čelním pancířem (váha podvozku dosahovala přes 170 kg). V rusko-japonské válce, která probíhala v letech 1904 – 1905 se tyto kulomety velice osvědčily, byla zakoupena licence a začalo se s výrobou ve zbrojařských závodech v Tule. Tyto kulomety byly vyráběny pod označením M1905, později M1910.
Těžký kulomet Maxim byl vynalezen Američanem Hiramem Stevensem Maximem (mimo jiné vynálezcem pastičky na myši) roku 1884. Největší odběratel a později i výrobce těchto kulometů – Rusko (carské i později jako Sovětský svaz) – zavedl první kusy do své výzbroje již roku 1895. Tyto kusy pocházely z anglické produkce a v počátku jejich užívání, byly kulomety umístěny na neohrabaných loukoťových podvozcích s těžkým čelním pancířem (váha podvozku dosahovala přes 170 kg). V rusko-japonské válce, která probíhala v letech 1904 – 1905 se tyto kulomety velice osvědčily, byla zakoupena licence a začalo se s výrobou ve zbrojařských závodech v Tule. Tyto kulomety byly vyráběny pod označením M1905, později M1910. Zásadní změnou při zavedení M1910 bylo přidání lafety s pancířem a dřevěnými kolečky konstrukce Alexandra Sokolova. Tuto lafetu bylo možno rozložit na trojnožku, tzv. tripod. Kulomet tedy bylo možno používat jak při střelbě vleže v poli, tak při střelbě v kleče, např. v zákopu. V průběhu První světové války byl kulomet používán jako těžký kulomet, díky lafetě s kolečky jej však bylo možno bez větší námahy použít pro útočné operace.
Kulomet Maxim ve vysoké poloze
Našim jednotkám československých legionářů v Rusku, se tyto kulomety začaly ve větší míře dodávat na začátku ofenzivy v létě 1917. Pro operace výzvědného charakteru, ke kterým byli legionáři do té doby používáni, totiž nebylo třeba těžkých zbraní.
Kulomet Maxim v zákopech u Zborova
Během sibiřské anabáze čs. legií byly tyto kulomety hojně užívány při sestavování improvizovaných obrněných vlaků a u kulometných rot či oddílů.
Improvizovaný obrněný vlak Orlík 1 osazený kulomety Maxim a připraveny ke střelbě
Kulomet maxim naložený na soumaru
Technické parametry:
Kulomet „Maxim“ M 1895 (vyráběné v Anglii)
Náboj – tříčárkovýmod. 1891 (ráže 7,62 mm)
Hmotnost těla kulometu (bez vody) – 28,2 kg
Délka těla kulometu: 1076 mm
Délka hlavně – 518 mm
Kadence – 600 ran/min
Plnění – plátěné pásy na 250 nábojů
Hmotnost krabice náboji na 250 ran – 10,2 kg
Kulomet „Maxim“ M 1905
Náboj – tříčárkovýmod. 1891 (ráže 7,62 mm)
Hmotnost těla kulometu (bez vody) – 28,25 kg
Délka těla kulometu – 1086 mm
Délka hlavně – 720 mm
Úsťová rychlost – 617 m/s
Účinný dostřel – 2000 kroků (1422m)
Kadence – 500 – 600 ran/min
Plnění – plátěné pásy na 250 nábojů
Kulomet „Maxim“ M 1910
Náboj – tříčárkovýmod. 1908 (ráže 7,62 mm)
Hmotnost těla kulometu (bez vody) – 18,43 kg
Délka těla kulometu – 1067 mm
Délka hlavně – 720 mm
Úsťová rychlost – 865 m/s
Účinný dostřel – 2270-2300 m
Plnění – plátěné pásy na 250 nábojů
Lafeta „Sokolova“ na kolovém podvozku
Hmotnost podvozku se štítem – 43,5 kg
Elevační úhel – 18 stupňů
Depresivní úhel – 19 stupňů
Odměr – 70 stupňů
Kratký popis kulometu Maxim vydaný čs. legionáři v Rusku
Návrh na kulometný cvičební řád z roku 1919