Rota Nazdar – 1. světová válka

Prvé období, které se snažíme veřejnosti poodhalit, je přímo spojeno se vznikem československé státnosti. Především touha po dlouho utlačované svobodě českého národa, vedla mnohé vlastence, již od počátků tehdy Světové války, ke vstupu do nově se rodících československých legií. Z úcty k odkazu těchto vlastenců, se i my snažíme připomenout hrdinné činy, které provázely boj za nový Československý stát. Právě těm, dnes již takřka bezejmenným lidem, vděčíme za svou svobodu. V historických stejnokrojích představujeme jednu z prvních krajanských jednotek rotu „Nazdar“, z období bitvy u Arrassu 1915.

Disponujeme vlastními replikami stejnokrojů, vlasními replikami pušek Lébel M1886/M93, originálními výstrojními součástmi a taktéž replikou praporce roty „Nazdar“. Při ukázkách, pietních vzpomínkách apod. spolupracujeme úzce s Československou obcí legionářskou. V posledních letech jsme se zúčastnili vzpomínek na rotu Nazdar ve Francii, v okolí Arrasu, Paříže i jihofrancouzského Bayonne.

V Paříži před Invalidovnou s členy ČsOL (2015)	U plakety připomínající přísahu roty Nazdar v Bayonne

Na Čs. hřbitově v La Targette s tehdejším starostou Browarskim, rok 2000.

Historie roty „Nazdar“

Tradice československého branného odboje proti mocnářství Rakousko-Uherskému ve Francii brala svůj počátek již v dobách války Prusko–Francouzské 1870–71, kdy v pluku „Légion des Amis de la France“ (Legie přátel Francie) bojovalo při obraně obklíčené od Prusů Paříže několik desítek českých krajanů, z nichž dobrovolci Míla, Šulc a Vyhnálek byli vyznamenáni válečnou medailí za chrabrost.

Sokolové pařížští a bohatá činnost spolková v období před světovou válkou dala základ pevné krajanské pospolitosti, která vydala svých plodů právě v dobách, kdy smělost a odvážná víra v lepší budoucnost utlačovaného národa dala našim dobrovolcům sílu representovati tak skvělými činy naši národní věc v zahraničí.

Manifestace pařížských Čechů 26/VII. 1914 u sochy města Strassbourgu a u rakouského vyslanectví byla prvním veřejným vystoupením české kolonie pařížské proti monarchii, byla o to cennější, že se konala dříve než-li podobné demonstrace Francouzů a měla též mocnou odezvu v pařížském tisku.

Protirakouská demonstrace v Paříži dne 26. 7. 1914. V čele s hůlkou pozdější slavný pilot Vilém Stanovský.

Již ve dnech mobilisace francouzské armády konal se v dílně pana Zahrádky nábor dobrovolců do tzv. „Légion des Volontaires Tchéques“ a vzápětí poté cvičení nastoupivších dobrovolců v zahradách Palais Royal.

Po překonání různých peripetií kvůli rakouskému občanství Čechů uskutečnil se 22/VIII. 1914 slavný hromadný odvod českých dobrovolníků do Cizinecké Legie v pařížské Invalidovně. Již následujícího dne konal se odjezd dobrovolců z Gare d´ Ivry v Paříži do Bayonnu v jižní Francii.

Od prvních okamžiků pobytu v Bayonne upoutali Čechové na sebe pozornost obecenstva i budoucích svých představených příkladným disciplinovaným vystupováním, prostoupeným vlasteneckým cítěním, které je vysoko odlišovalo od ostatních příslušníků jiných národností, současně do Cizinecké Legie vstoupivších. Tak již tehdy vydobyli si Čechové v očích důstojníků tu čest a právo vytvořiti vlastní útvar národní, místo aby byli roztroušeni náhodně v různých setninách. Mocný dojem, jakým působila jejich snaha dělati za všech okolností čest svému národu v cizím okolí, získával našim lidem a potažmo naší věci neskrývané sympatie Francouzů.

Rota „NAZDAR“, první to ryze česká jednotka národní, vznikla jako 1. rota praporu C, II. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké Legie dne 31. srpna 1914 v Bayonne. Rota čítala 250 mužů rozdělených ve 4 čety po 60ti mužích. Velel jí až do konce kapitán Marie Léon Joseph Sallé, narozen 1866, muž přísný, ale dobrosrdečný, uplatňoval vždy přísnou kázeň. S Českými dobrovolci měl ovšem snadnou práci, ježto sami cílili k tomu, státi se vzorným příkladem každému. Z dalších přímých představených nalezl k našim lidem blízký vztah především poručík Alfred Chapoulaud, který pobízel při každé příležitosti Čechy ke zpěvu, jelikož si velmi oblíbil českých písní a byl hrdým velitelem a zastáncem svých podřízených. Nemožno též nezmíniti rodilého Švýcara, svobodníka Philippa, starého legionáře, vždy hotového posíliti dobrým slovem a radou, jež ovládal své podřízené jako kvočna kuřata.

Podobně jako si Češi získali brzy přízně svých velitelů pro svoje příkladné vlastnosti vojenské, získali si brzy i srdcí civilistů, obyvatel Bayonne svými každovečerními zpěvními produkcemi a sokolskými cvičeními.

Jak pronikalo povědomí o našich dobrovolcích do myslí Francouzů, počali sami titulovati českou setninu slovem, jehož původ byl jim sice cizí, které však při každé příležitosti od nich slýchávali: NAZDAR! Pozdrav a název tento hrdě Češi přijali a nehovořili již o sobě jinak, než jako o rotě Nazdar.

Příslušníci 2,3,4 čety praporu C na společném fotu

V té době zrodila se též myšlenka, podporovaná již od počátku velkým přítelem Čechů, bayonneským starostou, poslancem Garatem, aby místní dámy směly vyšíti pro Čechy a Poláky rotné praporky. Naši dobrovolci sami si nakreslili podobu českého lva s korunou, celý prapor pak jim vyšila místní učitelka, paní Penchenierová.

Nový prapor byl rotě C1 Nazdar předán slavnostně 12/X. 1914 na cvičišti Camp Saint-Léon za hojné účasti obecenstva, zástupců města a důstojníků praporu C a posádky Bayonne majora Noireta a plukovníka Toquenna. Poslanec Garat proslovil slavnostní řeč a přinesl do nástupového čtverce české roty Nazdar prapor, který za ovací přítomných „Vivent les Tchéques! Vive la libre Bohéme! předal kapitánovi Sallé. Četař Štafl poté vztyčil prapor, četař Svoboda přečetl text české přísahy a poté byl prapor svěřen dobrovolníku Karlu Bezdíčkovi, který jej co praporečník opatroval až do konce svého života.

Předání praporu rotě Nazdar

 „Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v Republiku slibujeme, že budeme bojovati pro práva Republiky a lidskosti
až do posledního muže a do poslední krůpěje krve.“

Praporec roty „Nazdar“	Praporečník Karel Bezdíček opatroval praporec až do konce

23/X. 1914, kdy odjíždí prapor C s rotou Nazdar na frontu do Champagne, počíná se slavné údobí bojů našich prvních dobrovolců za svobodu vlasti pod českým praporem.

10/XI. 1914, po krátké době strávené v záloze za úsekem Marocké divise, ocitla se rota Nazdar poprvé v zákopech tváří v tvář Němcům na pravém křídle úseku Sillery v Bois des Zouaves, nedaleko obce Verzenay u Remeše, kde 11/XI. měla rota prvního raněného, dobrovolníka Karla Zajíce. 13/XI. zaujala rota Nazdar postavení severně dvora Les Marquises ferme. Zde naši prožívali prvních krušných zkušeností zákopové války a pravidelné doby oddechu v obci Verzenay až do jara 1915. Ve svěřeném úseku zaplatila rota 11/XII. první daň krve, když v předním zákopu u dvora Les Marquises byl střelen do plic nejmladší dobrovolec český 16-ti letý Lumír Březovský, skonavší příštího dne ve vojenské nemocnici v Louvois.

Ještě 16/III. 1915 zmocnili se naši dobrovolci prvního svého zajatce při noční hlídce před posicemi a 21/IV. 1915 byla celá Marocká divise stažena z první linie.

Počátkem dubna 1915, v rámci konání příprav k tak řečené „druhé bitvě v Artois“ byla Marocká divise dána k disposici 33. armádnímu sboru generála Pétaina, součásti to X. armády, stojící pod velením generála d´Urbala. Úsek Marocké divise vymezen byl v šíři 1400m v úseku Berthonval – La Targette (7km severně od města Arrasu). Za časných ranních hodin 29/IV. 1915 vystřídal prapor C II.pochodového pluku 1. pluku Cizinecké Legie části 77. divise v přikázaném úseku. Celou šíři 700 m plukovního úseku u Berthonvalu obsadil prvosledový prapor C s rotou C1 Nazdar na svém pravém křídle. Při útoku pak měly prapory pluku následovati za sebou ve vlnách v pořadí C, D, A, B.

Členové 4.čety. V pravo dole Karel Bezdíček drží zabalený praporec roty „Nazdar“

Cílem zamýšleného útoku byla kóta 140 na hřebenu Falaise de Vimy v hloubce 5 km od předních posic Francouzských. K tomuto cíli nutno bylo nejprve překonati několik pásem (2–5) husté zákopové sítě opěrného bodu, nazvaného Ouvrages Blancs, dobýti opevněných vesnic La Targette a Neuville Saint-Vaast, překročiti Arraskou státní silnici a teprve poté po táhlém svahu dosáhnouti zmíněného hřebenu.

Rotě Nazdar, jdoucí v čele pluku a tvořící zároveň pravé křídlo útoku nejen Marocké divise, ale i celého 33. armádního sboru byl dán tento úkol jako uznání jejích dosavadních úspěchů a skvělého renomé, kterého si u velitelského sboru vydobyla. Dle slovníku Cizinecké Legie i dle vlastních dojmů našich dobrovolců „měli tu čest jíti první“.

Francouzská dělostřelecká příprava počala o 6-té hodině ranní 9/V. 1915 a po jejím ukončení v 10 hodin dopoledne vyrazil prapor C na povel „En avant“ v čele se svými důstojníky proti Ouvrages Blancs. Prvního pásma německých posic bylo dosaženo téměř beze ztrát, poté však nepřítel počal klásti odpor soustředěnou palbou, získávající stále na síle. V té chvíli padli velitel praporu C major Noiret se svým pobočníkem Rousseauem, velitel 4. české čety poručík Andreani a praporečník Karel Bezdíček a mnoho dalších. Rota Nazdar, nedbaje těchto ztrát, vyrazila proti druhému pásmu německých posic. Poté, co bylo dobyto Ouvrages Blancs, byl nařízen postup proti vesnicím La Targette a Neuville Saint-Vaast, kterých však v této fázi boje nebylo zatím dosaženo. Postup roty Nazdar pak pokračoval k Arrasské státní silnici, po jejímž překročení byl raněn kapitán Sallé a velení našich dobrovolců převzal četař Štafl s úkolem dosáhnouti kóty 140 na Falaise de Vimy.

V té době ztratila rota Nazdar kontakt se svým pravým sousedem, 156. pěším plukem z důvodu jeho pomalejšího postupu v prostoru Neuville Saint-Vaast, odkud poté naši dobrovolci dostali silnou boční palbu. Zde byly nasazeny dvě kulometné čety Hotchkiss, z nichž jedné velel český poručík Dostal (jeden ze dvou prvních českých důstojníků Cizinecké Legie, mnohdy nesprávně uváděný jako Dostál). Ten nasadil své kulomety tak, aby kryl pravý bok naší roty a paralysoval nepřátelskou kulometnou palbu z Neuville Saint-Vaast, přičemž jeho četa utrpěla velké ztráty a on sám padl.

Když se prapor C s naší rotou zastavil krátce na polní cestě k samotě Cabaret Rouge a chystal se dobýti vrcholu kóty 123, velel již praporu poslední přeživší důstojník podporučík Sauzey. Pod jeho velením postupoval pak prapor C vpřed k Falaise de Vimy, udržujíce kontakt toliko doleva se 7. plukem Marockých střelců. Mužstvo ostatních praporů pluku bylo strženo houževnatým nasazením praporu C a postupovalo za ním přes sílící odvetnou palbu a posilovalo jeho prořídlé řady a celý pluk Cizinecké Legie nezastavil svůj postup. O 1/2 12 hodině dopolední pak prapor C s českou rotou Nazdar v čele dobyl kóty 140 na Falaise de Vimy, přičemž padl i podporučík Sauzey a prapor zůstal bez důstojníků. Přesto po zajištění dobyté posice část roty Nazdar postupovala dále a dosáhla ještě lesíka 800 m severovýchodně od kóty 140.

V té době podařilo se také ve spolupráci se 156. pěším plukem dobýti vesnice La Targette a poloviny vesnice Neuville Saint – Vaast. Podařilo se také odvrátiti odpolední nepřátelský protiútok na hřebenu Falaise de Vimy. Takto dosažené posice pak zůstaly v podstatě nezměněny a v 9 hodin večer byla Marocká divise stažena, úsek při tom předán 8. pluku Zuávů.

Tak skončil tento den, tak slavný pro naše barvy. Ztráty, které rota Nazdar utrpěla, byly však strašné. Z původního počtu 250 důstojníků a mužů naší roty po boji zůstalo 75 vojínů, ze zbytku 42 padlo a ostatní byli raněni. V tomto vítězném boji ztratil II.pochodový pluk 1. pluku Cizinecké Legie ze 75-ti důstojníků 50, z 3.822 poddůstojníků a mužstva 1.889 padlých a raněných. U praporu C pak z důstojníků nezůstal ani jeden a z 925 vojínů zbyla asi třetina.

Mnoha českým dobrovolcům dostalo se za jejich účast v boji pochvalného uznání v podobě citací v rozkazech, dobrovolník Alois Brzický byl vyznamenán dokonce vojenskou medailí a válečným křížem s palmou.

Tak skončila i slavná rota Nazdar, z jejíhož zbylého počtu bylo možno sestaviti toliko 2. četu 1. roty, která však na důkaz vážnosti, kterou si vydobyla u Arrasu, byla postavena jako ryze česká a její velení převzal čerstvě povýšený podporučík Štafl.

Z pozdějších osudů českých dobrovolců chtěl bych zde zmíniti ještě o dvou událostech, majících pro českou věc ve Francii nemenší význam, než popsaný boj roty Nazdar.

17/I. 1916 konala se u vesnice Largny v prostoru městečka Crépy-en-Valois slavnost u příležitosti dekorování českých dobrovolců ruskými georgijevskými kříži a medailemi. Celkem bylo vyznamenáno: 4 čeští poddůstojníci ruskými georgijevskými kříži a 18 českých vojínů georgijevskými medailemi. Dekorování provedl ruský generál Žilinskij, šéf ruské vojenské mise ve Francii v přítomnosti několika francouzských generálů za zvuků ruské a francouzské hymny. Dále pronesl k českým dobrovolníkům osobní projev jménem ruského panovníka jako uznání jejich obětí, přinášených v zájmu svobody Čechů, slovanstva a Francie. Poté se konala přehlídka pochodového pluku Cizinecké Legie před generálem Žilinským a všemi dekorovanými českými dobrovolci.

Přesto, že Čechů zůstala v té době ve francouzské armádě pouhá hrstka, jejich jméno zaskvělo se v plném lesku zejména po bojích o obec Belloy-en-Santerre v průběhu ofensivy na řece Somme v červenci 1916.

Pluk Cizinecké Legie dobyl 3/VII. 1916 vesnici Belloy-en-Santerre a opevnil se v ní. Celou noc poté trvaly prudké německé protiútoky ze tří stran obklopené vesnice, neboť nepřítel byl odhodlán zmocniti se vesnice stůj co stůj a na některých místech podařilo se mu vniknouti až do zákopů na okraji vesnice, kde poté docházelo ke krvavým bojům muže proti muži. A tehdy, v tak vážném okamžiku, vyznamenala se 2. česká četa 1. roty 1. pochodového pluku Cizinecké Legie. Naši dobrovolci uviděli, že sousední četa legionářů byla Němci vzata do zajetí a uvědomili si, že by to mohlo znamenati porážku celého pluku a ztrátu vesnice. Bez rozmýšlení a za strašného řevu vyřítili se Čechové ze zákopů a napadli nepřítele z boku. Tento jejich odvážný čin měl dalekosáhlých následků. Německý pěší prapor zakolísal a v nastálé panice nejen že se podařilo osvoboditi všechny zajaté legionáře, ale nadto četa vzala sama do zajetí přes šedesát Němců, mezi nimi i jednoho důstojníka. Tato zdánlivě nepatrná episoda rozhodla o dalším průběhu boje, neboť otřesený nepřítel dal se na ústup, zanechav dalších pokusů o ovládnutí vesnice. Belloy-en-Santerre zůstala již natrvalo francouzských rukou.

Česká četa byla za svůj odvážný čin okamžitě vyznamenána, její pozdější citace v rozkaze X. francouzské armády zdůrazňuje nadšení, odvahu a vlastenectví, jakož i nenávist k nepříteli a pohrdáním nebezpečím v boji. Nutno říci, že jsou to vlastnosti, které české dobrovolce proslavily na všech frontách světové války.

Toto byla stručná historie české roty Nazdar, našich krajanů známých i bezejmenných, jimž tímto, stojíce v obdivu a úctě k jejich činům a obětem vzdáváme svůj hold.

ČEST JEJICH PAMÁTCE!
L’HISTORIE DE LA TCHÉQUE COMPAGNIE „NAZDAR“
LA PATRIE LIBÉRÉE N’OUBLIERA JAMAIS!

Jmenný seznam příslušníků roty Nazdar v roce 1914