13 Lis Tank Škoda T-15
Jaroslav Špitálský
obr. Prototyp č.1 nebo č.2
Po patnáctém březnu 1939 získalo nacistické Německo okupací Čech a Moravy značné množství zbraní. Daleko cennějším ziskem však byly zbrojovky, které se nacházely na území protektorátu. Vždyť Zbrojovka Brno, ČKD a Škoda vyráběly v meziválečném období jedny z nejlepších zbraní na světě.
Ačkoli německá armáda slavila v letech 1939 a 1940 vojenské úspěchy, docházelo k přezbrojování obrněných jednotek. I v roce 1940 byly německé tankové jednotky z větší části vyzbrojeny lehkými tanky. Vždyť třetina tanků, která útočila na Francii, měla český původ.
Dle plánu, se páteří německých tankových jednotek měly stát tanky střední PzKpfw III a PzKpfw IV. Lehké tanky měly plnit jen pomocné úkoly.
Z prvních válečných kampaní na západě vyplynulo, že velení Wehrmachtu pro své agresivní akce postrádá vhodný typ rychlého průzkumného tanku. Do této doby byly k průzkumu užívány obrněné automobily. Lehké tanky PzKpfw I a PzKpfw II nebo stroje z produkce českých zbrojovek PzKpfw 35(t) a PzKpfw 38(t), byly pomalé a k průzkumu se nehodily. Proto 30. července 1940 obdržela Škoda Plzeň, ČKD (resp.BMM) a německá firma MAN objednávku na výrobu prototypů lehkých průzkumných tanků o hmotnosti 11 000 – 13 000 kg, které by byly schopny dosáhnout rychlosti 50 – 60 kilometrů v hodině. V srpnu došlo k upřesnění parametrů, váha měla činit 10,5 t, rychlost 60 km/h a výzbroj měl tvořit kanon ráže 37 mm nebo dělo ráže 20 mm. Kromě děla, měl být tank také vyzbrojen jedním těžkým kulometem, který by byl lafetován v otočné věži. Spodní kulomet, který se nacházel v předním pancíři u všech československých předválečných tanků, byl při konstrukci průzkumného tanku vypuštěn. Válečná praxe ukázala jeho nízké využití. Další změnou oproti předchozí praxi byl požadavek na svařovanou konstrukci korby. Do této doby byly pancíře všech tanků pracně spojovány nýtováním.
 |
 |
 |
obr. Dřevěný model první verze T15
Dle zadání měla každá firma postavit prototypovou sérii o pěti tancích. První dva měly být vyrobeny z obyčejného plechu a zbylé tři stroje z pancéřovaného plechu.
Projekt první varianty rychlého lehkého průzkumného tanku byl ve Škodových závodech zpracován koncem roku 1940. Do dnešní doby se v podnikovém archivu Škody Plzeň dochoval technický popis a výkresová dokumentace pod označením Am 41711.
Po konstrukčním zpracování následovala výroba dřevěného modelu 1:1. Dle dochovaných materiálů měl být tank původně vyzbrojen 37 mm kanónem A7 a kulometem vz. 37. Vozidlo se vyvíjelo pod označením T-15. Všechny tanky vyráběné ve škodovce byly od května 1939 označovány číslem T- a dvojmístným arabským číslem. Písmeno T značí typ vozidla (tank), první číslice (1) udává že se jedná o tank lehký, druhá číslice (5), v tomto případě značí pátou variantu lehkého tanku. Například, lehký tank vz. 35 (resp. PzKpfw 35(t)) byl označován jako T-11.
V prosinci 1940 došlo k definitivnímu schválení projektu tanku T-15 a byly zahájeny přípravy k výrobě. Termíny dodávek prototypů byly stanoveny na poradě v Plzni konané 5. února 1941. První prototyp měl být hotov do konce října 1941. Pokud by byl tank schválen do výzbroje, sériová výroba by se rozeběhla od roku 1942.
V průběhu roku 1941 byl projekt průzkumného tanku pozměněn, sériové stroje měly být vyzbrojeny dělem ráže 47 mm a německým kulometem MG 34. Obě zbraně měly být instalovány ve válcové pancéřové cloně, obdobně jak to bylo u německých tanků.
První prototyp byl hotov v říjnu 1941, druhý začátkem prosince 1941. Od března do června 1942 na tankovém polygonu v Kummensdorfu probíhaly srovnávací zkoušky prototypů. Škoda k těmto zkouškám odeslala 2. prototyp. Firma BMM (ČKD) připravila ke zkouškám dvě vozidla TNHnA a firma MAN jeden tank PzKpfw IInA (později vyráběn jako PzKpfw II Ausf.L) . Během zkoušek najel škodovácký tank 4022 km. Po celou dobu se u něho vyskytovaly provozní závady. Motor po 3 900 km vykazoval nadměrné opotřebení, válce motoru musely být nahrazeny novými. Hlavy válců vykazovaly trhliny. Problémy byly i s převodovou skříní. U pojezdového ústrojí byly výhrady k utěsnění ložisek pojezdných kol.
Docházelo též k neúměrnému poškození hnacích kol. Přejímací komisi se zdál prostor řidiče a radiotelegrafisty malý. Po skončení první části zkoušek se T-15 vrátil do Plzně k odstranění vad. Na podzim 1942 se konaly opět v Kummersdorfu závěrečné srovnávací zkoušky. Vítězně vyšel tank firmy MAN, ačkoliv tanky TNHnA dosahovaly lepších výsledků. Tank T-15 byl označen jako nedozrálý a nebyl doporučen k sériové výrobě.
Prototyp č. 2 zůstal v majetku zkušební jednotky v Kummersdorfu. Do Plzně byl zaslán dvakrát k opravě, naposled tomu bylo na jaře 1944.
Prototyp č. 1 zůstával více jak rok v továrně, kde s ním byly prováděny interní zkoušky. V prosinci 1942 byl odeslán do Berlína na zkušební polygon firmy Alkett.
I přes to, že z německé strany nebyl o tanky T-15 zájem, rozhodly se Škodovy závody pokračovat v dokončení dalších prototypů ve vlastní režii. Výroba zbylých tří prototypů se značně pozdržela. Firma Harkott nedodala objednané pancéřové plechy, proto byly pancéřové plechy objednány ve Vítkovicích. Ani Vítkovice pancíř nedodaly. Díky tomu padlo rozhodnutí, vyrobit zbylé tři stroje z obyčejného ocelového plechu. Bez věží, jako školní výcvikové tanky. Po dokončení byly prototypy č. 3 a 4 v říjnu 1943 odeslány na zkušební polygon firmy Alkett, aby zde rozšířily řady zkušebních vozidel.
Stavba prototypu č. 5 se v říjnu 1944 zastavila. V lednu 1945 bylo rozhodnuto o urychleným dokončení prototypu č.5 a odeslání německému Vojenskému tankovému podúřadu v Olomouci. Práce se však rozeběhly až na jaře, v květnu byl poslední prototyp téměř hotov. V červenci 1945 navštívili plzeňskou továrnu zástupci československé armády. O tento tank nebyl projeven zájem. Škodovka si dělala naděje, že o tento moderní stroj bude alespoň zájem v cizině. Proto v roce 1946 došlo k uvolnění finančních prostředků na dokončení tohoto prototypu. Tank byl provizorně osazen věží z LT vz. 35 a zařadil se mezi tovární předváděcí vozidla. Plzeňští konstruktéři se ještě po válce zabývali dalším vývojem tanku T-15 a tak vznikly na papíru další verze, jako například T-15A, T-15S nebo T-16. V padesátých letech byla celá tovární kolekce předváděcích vozidel včetně i pátého prototypu sešrotována.
Vývoj a výroba všech pěti prototypů T- 15 včetně výroby dřeveného modelu stála firmu přes pět miliónů korun. Tato nebyla z německé strany uhrazena.
 |
 |
 |
obr. Prototyp T15 PzKpfw II Ausf.L Luchs TNHnA, prototyp je osazen dřevěnou maketou kanónu
Popis prototypu č. 1 a 2
Lehký tank T-15 byl konstruován jako rychlé, dobře ovladatelné pásové obrněné vozidlo, určené pro provádění průzkumných akcí v terénu. Velký důraz byl kladen na rychlost a akční rádius. Hmotnost vozidla činila 10 600 kg, celková hmotnost tanku opatřeného provozními hmotami (palivo, olej, voda a atd.) činil maximálně 11 000 Kg. Tank byl schopen překonávat příkopy 1,6 metru široké. Dále překonával terénní stupně s kolmou stěnou 0,75 metru, spolehlivě dokázal přebrodit vodní toky do hloubky jednoho metru.
Konstruktéři při projektování tanku T-15 částečně vycházeli z konstrukce tanku Š-II-a (LT vz. 35). Stanoviště řidiče se nacházelo v přední pravé části tanku. Nalevo od řidiče bylo stanoviště radiotelegrafisty. Řidič i telegrafista mohli pozorovat okolí stroje čelními i bočními průzory, které byly kryty neprůstřelnými skly. Přední i boční průzory byly uzavíratelné pancéřovými klapkami. Nad hlavami řidiče i střelce se nacházely příklopy, které byly určené ke vstupu do tanku. V levé části věže bylo stanoviště velitele, který zároveň plnil funkci střelce. V pravé straně věže se nacházelo stanoviště nabíječe. Věž T-15 byla na rozdíl věže tanku Š-II-a rozměrnější. Díky tomu byla snazší obsluha zbraní a pozorování. Na stropu věže se nacházela válcová pozorovací věžička, která byla osazena periskopem. V prvotním projektu věžička měla být osazena pozorovacími průzory, které by byly kryty neprůstřelnými skly. Však na fotografiích vyrobených prototypů nejsou tyto průzory patrny. Věžička byla uzavíratelná příklopem a sloužila jako vstupní otvor pro velitele a nabíječe. Na pravém boku na rozdíl od prvotního projektu se nacházel další pozorovací průzor, který byl také krytý neprůstřelným sklem.
Pojezdové ústrojí bylo tvořeno na každé straně čtyřmi dvojitými pojezdnými koly o průměru 726 mm. Tato kola byla osazena gumovými obručemi. Rozložení pojezdných kol bylo provedeno tak, aby se splnil požadavek na velikost specifického tlaku. Ten měl činit 0,75 kg/cm2. Pojezdová kola byla odpružena dvojicí listových pér za použití výkyvných ramen. Konstruktéři zvolili větší průměr kol z důvodu špatných zkušeností s malými pojezdnými koly u tanků Š-II-a, kdy u těchto strojů byla životnost gumových obručí minimální. A také inspirací se stalo pojezdové ústrojí tanků TNH úspěšně vyráběných v ČKD. U T-15 nesly horní část pásů tři menší kladky, které byly také osazeny gumovými obručemi. V přední části se nacházelo dvojité napínací kolo o průměru 485 mm a v zadní části se nacházelo dvojité hnací kolo o průměru 574 mm. Vedení pásu bylo hřebenové. Šíře článku pásu činila 270 mm.
Tank poháněl osmiválcový, zážehový, vodou chlazený motor, o výkonu 220 koňských sil při 2800 otáčkách za minutu. Od motoru byl veden náhon přes převodovou skříň a hydrostatické řídicí ústrojí k zadním hnacím kolům. Rychlostní skříň umožňovala dle technického popisu řazení šesti rychlostních stupňů v před a jednoho vzad. V tanku měla být osazena planetová převodová skříň, stejné konstrukce jako u Š-II-a. To znamená, že bylo možné řadit šest rychlostí vpřed i vzad, tudíž je technický popis Škodových závodů nepřesný. Na rozdíl od Š-II-a byla rychlostní skříň ovládaná mechanicky. Tank dosahoval maximální rychlosti 60 kilometrů za hodinu.
U průzkumných tanků byl velmi důležitý akční rádius, proto byl tank vybaven hlavní palivovou nádrží o objemu 230 litrů a pomocnou nádrží o objemu 70 litrů. Dojezd tanku činil 250 – 280 km, velmi záleželo na terénu a zručnosti řidiče. Hlavní nádrž se nacházela v motorovém prostoru a pomocná nádrž byla instalována v bojovém prostoru.
Karosérie byla zhotovena z plechů různé síly a rozměrů. Kolmé stěny (boční a zadní), plášť otočné věže a pozorovací vížka byly zhotoveny z plechů tloušťky 20 mm. Nejsilnější plechy tloušťky 30 mm byly užity na předním svislém „pancíři“ karosérie a věže. Vodorovné plechy v přední části tanku, stropu bojového prostoru a podlahy byly zhotoveny z plechu tloušťky 12 mm. Plech síly 8 mm byl užitý na „pancíř“ nad motorovým prostorem a na strop věže. Blatníky byly zhotoveny z plechu tloušťky 5 mm.
První dva prototypy byly vyzbrojeny kanonem Škoda A 19 ráže 37 mm, který byl spřažen ve společné lafetě s německým kulometem MG 34 ráže 7,92 mm a záměrným dalekohledem. Zbraně byly uloženy v cylindrické pancéřové cloně. Kanon bylo možné odpalovat elektricky nebo mechanicky pomocí ruční spouště, která se nacházela na lafetě. Pro kanon bylo vezeno 78 dělových nábojů, pro kulomet 2100 nábojů. Dále měl být tank vyzbrojen kulometnou pistolí (samopal), pro kterou mělo být k dispozici 192 nábojů v šesti zásobnících. V únoru 1942 došlo k další změně projektu, stávající věž měla být nahrazena věží německé konstrukce, která by byla vyzbrojena kanonem KwK 39 L/60 ráže 50 mm a kulometem MG 34. Však tento projekt nebyl realizován.
Všechny prototypy tanků, které byly majetkem Škodových závodů, měly jednobarevný nátěr v odstínu tovární šedi, stejně tak tomu bylo u všech pěti prototypů průzkumných tanků T-15.
 |
 |
obr. „Panzerkamfwagen T15“ – výkres Am 41711
Děkuji Martinu Říhovi za pomoc při přípravě materiálu.
Prameny:
Archiv Difrologického klubu
Podnikový archiv Škody Plzeň
Vladimír Francev – rukopis Tanky a tančíky Škodových závodů