16 Lis Prapor lehkých tanků 8
Jaroslav Špitálský
Velmi často se spekuluje nad možností obrany proti vpádu nacistického Německa na území Československa v roce 1938. Stav tehdejší útočné vozby v roce 1938 dobře vystihuje soubor hlášení a hodnocení květnové a zářijové mobilizace, který byl veliteli praporů útočné vozby zpracován počátkem roku 1939. Z tohoto materiálu si lze velmi dobře představit připravenost obrněných jednotek k odražení případné nepřátelské agrese proti Československu. Jednou z mnoha jednotek připravených k obraně byla i Rychlá divize 4, jejíž „motomechanizovaná“ brigáda byla složena ze dvou praporů lehkých tanků a to: Praporu lehkých tanků 7 a Praporu lehkých tanků 8.
Těsně před půlnocí 20. května 1938 bylo armádě nařízeno provést obsazení a kryt hranic. Navenek byl přesun jednotek prezentován jako větší cvičení, avšak hlavním cílem bylo demonstrovat odhodlání československé armády tvrdě zasáhnout proti případné agresi. Do svých operačních prostorů vyrazily i všechny rychlé divize.
Ve svém hlášení z 5. ledna 1939 mjr. jezd. Josef Dvořák, velitel Praporu lehkých tanků 8, hodnotil bojovou připravenost takto:
„Květnová mobilizace:
Dne 21. května 1938 byl prapor Lt.8 v brzkých ranních hodinách uveden do stavu pohotovosti, však jen v nouzových počtech. Tankům chyběla dělostřelecká munice. Vzhledem k tomu, že tato munice byla současně vydávaná pro veškeré tamní jednotky, došlo k dvouhodinovému zpoždění. Prapor vyrazil z Milovic na místo určení teprve v půl osmé.
Bojová schopnost praporu byla značně snížena tím, že v tancích z augmentačního skladu chyběly kulomety. Otvory pro kulomety byly provisorně zakryty „pancéřovými talíři“. Prapor vyjel s šestadvaceti lehkými tanky LT vz. 35, z toho třináct tanků bylo bez kulometné výzbroje. Kulomety pro tanky byly dodány až 28. května. Montáž, která byla provedena civilními montéry, trvala čtyři dny.“
Prapor, jehož původní označení bylo A-13, se skládal z velitelství s pomocnou rotou a dvou tankových rot. Stav Lt.8 byl 21. května 1938 následující: devět důstojníků, dva rotmistři, dvě stě devatenáct mužů, dvacet šest lehkých tanků LT vz.35, dvacet sedm nákladních automobilů, devět osobních automobilů, jeden motocykl, jedna vlečná a jedna motorová cisterna. Tanky byly vyzbrojeny dvaceti šesti děly vz. 34 a dvaceti šesti kulomety vz. 35. Mužstvo mělo k dispozici osm lehkých kulometů vz.26, čtyřicet pět pušek a sto osmdesát šest pistolí.
Výcvik mužstva byl dobrý, ale u řidičů tanků se ukázala malá praxe při ovládání pásových vozidel. Vinu na tom nesl velký počet mužstva u rot a hlavně nedostatek pohonných hmot při výcviku. Přesun po vlastní ose, z Milovic do místa určení, které bylo vzdáleno 125 km, byl pro řidiče tanků vzhledem k jejich dosavadním zkušenostem velmi náročný, hlavně jízda v koloně, která na větší vzdálenost nebyla nikdy nacvičována.
Při přesunu i v poli praporu citelně chyběla dílna, která byla provizorně nahrazena nedostačující správkárnou. Značný problém byl s náhradními díly pro automobily a tanky.
Další problémy se vyskytly u nákladních automobilů, například 3t Tatra, která byla určena k tažení vlečné cisterny na svůj úkol vůbec nestačila a tak v kopcovitém terénu musela být cisterna tažena tankem, což při jízdě v koloně silně brzdilo plynulý pochod s jednotkami 4. RD. Přesuny byly prováděny většinou v noci. To vydatně prospělo ke zvýšení praxe a pohotovosti mužstva. Hlavně řidičů, kteří si měli možnost vyzkoušet jízdu bez osvětlení jen se ztemnělými světly a také za nepříznivého počasí.
Prapor lehkých tanků 8 se pohyboval v prostoru Humpolec – Jihlava – Telč. Nikdy nebyl dlouho na jednom místě. Zásobování proviantem bylo zajištěno z místních zdrojů tak, aby rušivě nezasahovalo do potřeb místního obyvatelstva. Nálada byla dobrá a k vojsku se místní obyvatelé chovali přátelsky.
Roty se téměř denně účastnily polních cvičení s jezdeckými pluky a hraničářskými prapory. Protože však bylo nutné šetřit pohonné hmoty, cvičení probíhalo bez vozidel, což bylo na škodu. Mužstvo bylo v blízkosti ubytovacího místa denně zaměstnáno také výcvikem, který se skládal z těchto činností: obsluha a ošetřování vozidel a zbraní, taktické cvičení v četě, rotě (bez vozidel), apelová i ukázňovaní cvičení.
V době jarního mimořádného opatření, jak se také „květnová mobilizace“ nazývala, byl Prapor lehkých tanků 8 doplňován. V červnu při návratu z pole čítal: čtrnáct důstojníků, dva rotmistry, dvě stě osmdesát devět mužů, dvacet devět lehkých tanků LT vz.35, čtyřiatřicet nákladních automobilů, devět osobních automobilů, jeden motocykl, jednu motorovou a dvě vlečné cisterny. Tanky byly vyzbrojeny dvaceti devíti děly vz. 34 a osmapadesáti kulomety vz. 35. Mužstvo mělo k dispozici osm lehkých kulometů vz.26, čtyřicet pušek a sto devadesát pistolí.
Zářijová mobilizace:
„Při postavení “O” byla hotovost dosažena za pět hodin. Problémy s nedostatkem kulometů a s odběrem munice se již nevyskytly.“
Stav Lt.8 před vyjetím na místo určení byl následující: třináct důstojníků, tři rotmistři, dvě stě dvacet dva mužů, dvacet šest lehkých tanků LT vz.35, dvacet šest nákladních automobilů, sedm osobních automobilů, tři motocykly, jeden motocykl s vlečnou cisternou. Tanky byly vyzbrojeny dvaceti šesti děly a dvaapadesáti kulomety vz. 37. Mužstvo mělo k dispozici osm lehkých kulometů vz. 26, dvacet devět pušek a sto padesát osm pistolí.
Většina mužstva se účastnila „květnové mobilizace“, kdy si řidiči dokonale osvojili ovládání vozidel. Proto nástup do místa určení proběhl v pořádku. Transport byl proveden po železnici, pouze v místě určení Pacov – Soběslav byly prováděny malé přesuny. Dle hlášení velitele Lt.8: „Místní obyvatelstvo vycházelo ochotně potřebám armády vstříc. Po Mnichovu působily na vojáky depresivně ústupky, které musela československá vláda podstoupit. Celodenní zaměstnání a časté rozhovory gážistů s mužstvem dosáhli toho, že i toto zmizelo a nedošlo vůbec k porušení kázně.“
Prapor byl čtrnáct dní na jednom místě. Během této doby probíhal taktický výcvik v četě, v rotě, spolupráce osádek v četě a v rotě, a to pouze teoreticky, bez použití vozidel, aby se ušetřily pohonné hmoty. Po mnichovské konferenci byla intenzita výcviku ještě stupňována, aby mužstvo planě nedebatovalo o událostech, z nichž by si mohlo vytvořit nežádoucí závěry. Na žádost starostů, vyšší velení povolilo mužstvu ve volných chvílích vypomáhat místnímu obyvatelstvu při podzimních polních pracích. Dále byly roty zaměstnávány docházením doplňků a později odesíláním mužstva patřícího do zabíraného území.
Stejně jako v květnu, nebyl ani v září dosažen úplný mobilizační stav. Velitel poukazoval na to, že chybí předepsaný záložní tank, také že každá rota potřebuje čtyři až pět malých automobilů, nebo motocyklů. U pomocné roty chyběla dílna, která byla opět nedostatečně nahrazena správkárnou. Dalším nedostatkem bylo, že na improvizovaném sanitním automobilu bylo též vezeno praporní obvaziště a zdravotní personál. Při eventuálním odvozu raněných, by tak už nebyla možnost pro transport obvaziště a zdravotníků. Dále citelně chyběl předepsaný vyprošťovací oddíl, který nikdy nebyl postaven, protože v této době armáda nedisponovala žádnými vyprošťovacími vozidly. Také velitel praporu požadoval alespoň jednu nabíjecí soupravu a několik náhradních akumulátorů. Akumulátory byly dobíjeny v civilních podnicích, které byly dosti vzdáleny od ubytovacího místa. Po urgencích Prapor lehkých tanků 8 obdržel pět nákladních automobilů, které však byly v dezolátním stavu. Jeden automobil nedojel a musel být přitažen. Bylo vzneseno podezření, že na vozech byla provedena sabotáž, protože pocházely z „německého území“.
Dne 28. září v pět hodin ráno, na telefonický rozkaz velitele 4. RD byla vyslána četa tanků pod velením por. jezd. Matějovského do Kardašovy Řečice. Tanky byly k dispozici veliteli „8. drag. pluku“, jehož úkolem bylo vyčištění okolí Kardašovy Řečice od „teroristů“. Četa byla celý den v pohotovosti, avšak bojově nezasáhla a vrátila se zpět k rotě až večer v jedenáct hodin. Další den dopoledne opět pod velením por. jezd. Matějovského byly vyslány dvě čety tanků do Kardašovy Řečice k dispozici velitelství jezdecké brigády jako podpora při čistění lesů od „teroristů“. Ani tentokráte tanky bojově nezasáhly.
Prapor lehkých tanků 8 v říjnu při návratu čítal: dvaadvacet důstojníků, čtyři rotmistry, tři sta devadesát pět mužů, třicet sedm lehkých tanků LT vz.35, třicet osm nákladních automobilů, patnáct osobních automobilů a pět motocyklů. Tanky byly vyzbrojeny sedmatřiceti děly a čtyřiasedmdesáti kulomety vz. 37. Mužstvo mělo k dispozici osm lehkých kulometů vz.26, třicet osm pušek a dvě stě sedmdesát devět pistolí.
Dne 21. října započala, na rozkaz velitelství RD4, první fáze demobilizace, prapory lehkých tanků Lt.7 a Lt.8 byly odeslány k navagónování do Soběslavi a odtud zpět do svých „mírových“ posádek.
 |
 |
 |
Prameny:
Vojenský ústřední archiv
Vladimír Francev- Československé tanky, obrněná auta, obrněné vlaky a drezíny
Vladimír Francev- Československá obrněná vozidla
fota: Archiv Difrologický klub
Poděkování:
Panu Jiřímu Tintěrovi, Martinu Říhovi a Janu Střešovskému za rady a pomoc.