18 Lis Brněnské těžké kulomety u útočné vozby
Jaroslav Špitálský
„Československé závody na výrobu zbraní akc. spol. v Brně“ (dále jen Čs. zbrojovka) začaly v roce 1931 z vlastního popudu (ježto docházely poptávky ze zahraničí) s vývojem těžkého kulometu.
Jednalo se o kulomet na principu „záběžné hlavně“, s vodním chlazením a kovovým nábojovým pásem. Tuto zbraň bylo možné upevnit na „podstavec kulometu vz. 24“.
1) Těžký kulomet „ZB“ ráže 7.92 chlazený vodou – vývojový typ.
Další vývojovou fází byl kulomet téhož principu s hlavní vzduchem chlazenou. Důvodem pro který Čs. zbrojovka sáhla k vzduchem chlazené hlavni, byly „pravděpodobně taktické názory a požadavky zahraničních interesentů“. S vývojem kulometu byl řešen i podstavec vlastní konstrukce. S touto zbraní a podstavcem se zúčastnila Čs. zbrojovka počátkem roku 1932 „soutěže těžkých kulometů v Řecku“.
2) Těžký vzduchem chlazený kulomet „ZB“ na podstavci.
MNO již v roce 1929 pověřilo Vojenský technický ústav sledováním vývoje kulometů pro Obrněné automobily vz. 30. Do této doby praktické zkušenosti prokázaly nevhodnost „kulometu vz. 24“, u kterého veliké otřesy během jízdy způsobovaly uvolnění nábojů v nábojovém pásu. To mělo vliv na střelbu zbraně – uvolněné náboje způsobovaly poruchy. Zkoušen byl i „letecký kulomet vz. 30“, u kterého nebyla dostatečně chlazena hlaveň, následkem toho po vystřelení 400 – 500 ran nastalo samovznícení prachu nábojnic a kulomet střílel, i když nebyla sepnuta spoušť.
Na jaře roku 1932 byl v obrněných vozidlech znovu zkoušen upravený „letecký kulomet vz. 30“ spolu s kulometem Čs. zbrojovky ZB-50, vojenskou zprávou označeným jako ZB-32. U leteckého kulometu po 800 ranách opět nastaly samozápaly. Ani zkoušky kulometu ZB-50 nedopadly uspokojivě. Zástupcům armády se zdála nízká kadence, která činila 450 – 480 ran za minutu. Tato nízká rychlost střelby se stala nedostatkem s ohledem na předpokládané ostřelování vzdušných cílů.
3) Těžký kulomet „ZB – 32“ ráže 7.92.
Proto se brněnští konstruktéři pustili do vývoje nové konstrukce. V roce 1934 byly vyrobeny dva vzorkové kulomety označené jako ZB-53 se kterými proběhly zatěžkávací zkoušky u útvarů pěchoty, jezdectva a útočné vozby.
4) Těžký kulomet „ZB – 53“ ráže 7.92 na podstavci.
V roce 1934 vyvstala naléhavá potřeba zajištění výzbroje pro již objednané a vyráběné Tančíky vz. 33 a tanky P-II (později zavedené jako LT vz. 34). V případě tančíků a prvních šesti sériových vozů P-II byla absence těžkých kulometů provisorně vyřešena (lehkými) kulomety vz. 26. Firma „Českomoravská – Kolben – Daněk a.s.“ (dále ČKD) celkem měla dodat 70 tančíků a 50 P-II. V tomto období MNO řešilo objednávku dalších 210 tanků, konkrétně se jednalo o 197 bojových vozů P-II z ČKD a 13 Š-II od „Akciové společnosti dříve Škodovy závody v Plzni“ (dále Škodovy závody). Proto ještě před ukončením dlouhodobých zkoušek došlo k objednání 500 kusů kulometů ZB-53, které byly do výzbroje zařazeny jako „kulomet vz. 35“.
S jedním z prvních vyrobených kulometů vz. 35 byla provedena „trvanlivostní“ zkouška, mající ověřit životnost součástek a spolehlivost zbraně. Během zkoušky bylo z kulometu vystříleno 377 471 kusů 7.92 mm ostr. nábojů vz. 23 a 217 520 kusů 7.92 mm ostr. nábojů vz. 34, celkem 594 991 kusů ostrých nábojů.
Kulomet vz. 35 je samočinná střelná zbraň, s dvojí kadencí palby: 550 ran/min. proti pěchotě nebo 750 ran/min. proti letadlům. Kulomet užívá k pohonu prachové plyny, které jsou odebírány ze středu hlavně regulovatelným otvorem do plynového válce, který tlačí na píst, čímž uvádí do pohybu závěrový mechanismus.
Na vzduchem chlazené hlavni je nalisován žebrový plášť, nazývaný chladič. Hlaveň je v přední části vedená rovnoběžnými kalenými lištami, jež dovolují libovolné roztažení hlavně teplem, což zamezuje zadržení nebo uvíznutí horké hlavně ve vedení. Hlaveň během střelby koná se závěrem krátký zpětný pohyb, čímž se snižuje účinek střelby kulometu na podstavec či lafetu. Výměna hlavně je rychlá a snadná, po uvolnění hlavňové spojky a zvednutí držadla na hlavni směrem vzhůru, je možné hlaveň snadno vyjmout. Držadlo na hlavni slouží k manipulaci s horkou hlavní a přenášení celé zbraně.
Během střelby je zbraň zásobována municí kovovým článkovým nábojovým pásem.
Kulomet je konstruován tak, že umožňuje snadné a rychlé rozebírání i skládání bez užití nástrojů. Při konstrukci bylo pamatováno na všestranné využití zbraně u pozemních jednotek, obraně proti letectvu a také ve speciálních lafetách útočné vozby, opevnění či v letadlech. Aby kulomet mohl být všestranně využit, je možné k tělu zbraně připevnit zaměřovače pro přímou, nepřímou či protiletadlovou palbu nebo různé typy ramenních opěradel.
Kulomety vz. 35 určené pro stálá opevnění mají odlišný typ chladiče, který je „masivní bez žebrování“, byl nazýván „těžkou hlavní“.
V lehkých tancích se užívaly kulomety s „lehkým“ chladičem hlavně. Drážka na pravé straně pouzdra závěru slouží k uchycení ramenního opěradla, na levé straně je drážka určená pro upevnění zaměrného dalekohledu. V zadní spodní části kulometu je umístěno spušťadlo (spoušťový mechanismus), k jehož pouzdru jsou připevněny dvě rukojeti, v zadní části spušťadla se nachází spoušť, kterou střelec ovládá palcem. Před zahájením střelby musí střelec posunout celé spušťadlo dopředu, tak že tlačí dopředu na obě držadla, až dojde k zachycení závěru. Po té přitáhne za držadla spušťadlo zpět, tím dojde k natažení závěru. Tato konstrukce je výhodná v tom, že střelec při natahování zbraně nemusí sundat ruce z držadel a spouště. Ke kulometům, uložených v tancích LT vz. 34 a vz. 35, bylo možné připojit spouštěč, který se spínal tahem „bowdenového“ lanka. Držák spouštěče se na kulomet připevnil zasunutím do drážek určených pro ramenní opěradlo. Funkce spoušťového mechanismu spočívala v tom, že při stisknutí spínacího prvku, ať už se jednalo o spoušť na lafetě kanonu či v prostoru řidiče, kde se připevnil spoušťový mechanismus k levé řídicí páce, došlo k tahu „bowdenového“ lanka. Tah vyvolal v spouštěči vysunutí pístku, který zatlačil na spoušť kulometu ve spušťadle. Při uvolnění spínacího prvku, došlo k zasunutí pístku do spouštěče pomocí zpruhy.
5) Těžký kulomet ZB-53 s „pistolovou rukojetí“.
Na základě poznatků z „trvanlivostní“ střelby a výroby prvních 500 kusů kulometů vz. 35 došlo k definitivní úpravě konstrukce těžkého kulometu, který byl následně do výzbroje zařazen jako „kulomet vz. 37“.
V březnu 1938 proběhla na Ministerstvu národní obrany porada, na které zástupci brněnské zbrojovky nabídli bezúplatnou výměnu kulometů vz. 35 za kulomety vz. 37. Pro armádu to bylo obzvláště výhodné, neboť některé kulomety byly ve výzbroji od roku 1936 a probíhal s nimi intenzivní výcvik, další výhodou bylo dosažení jednotnosti výzbroje. Díly kulometů vz. 35 a vz. 37 nebyly vzájemně zaměnitelné. Návrh brněnské zbrojovky byl přijat. Zbrojovka kulomety vz. 35 prodala do zahraničí.
Kulomety vz. 37 byly dodávány ve třech verzích a to: „kulomet vz. 37 pěch.“, „kulomet vz. 37 ÚV“ a „kulomet vz. 37 „O“. Kulomety vz. 37 pěch. a ÚV se dodávaly s lehkou hlavní. Kulomety pro útočnou vozbu se od kulometů pěchotních odlišovaly hlavňovou spojkou, která neměla rukojeť. Pro stálá opevnění byly dodávány kulomety vz. 37 „O“ s těžkou hlavní.
MNO celkem objednalo 9 334 kulometů vz. 37, konkrétně se jednalo o: 5 958 kulometů vz. 37 pěch., 1 336 kulometů vz. 37 ÚV a 2040 kulometů vz. 37 „O“.
Kulomety vz. 37 „O“ a samotné těžké hlavně byly po úpravě hlavňové spojky dodávány i k vyzbrojení lehkých tanků vz. 35. Tyto zbraně se dále odlišovaly použitým tlumičem plamene, větší část měla tlumič „O“ (pro opevnění), menší „normální tlumič“ (konstruovaný pro pěchotní a ÚV kulomety).
V rámci zkoušek nových typů tanků se v roce 1938 zkoušel v lehkých tancích LT vz. 35 a TNH-S (LT vz. 38) kulomet vz. 37 ÚV s „pistolovou spouští“, armádní komise měla zjistit, zda-li je vhodnější užití klasického spušťadla či pistolové spouště. Během zkoušek se zjistilo, že normální spušťadlo je výhodnější pro střelce vyšší postavy, ale na druhou stranu střelec střílející z dolního kulometu zasahoval více do prostoru věže, kde překážel při otáčení věže a ovládání náměrového miřidla kanonu. V případě že radiotelegrafista nestřílel ze spodního kulometu, musel ze zbraně demontovat ramenní opěrku, aby nepřekážela při otáčení věže. Při užití pistolového pušťadla bylo nutné pro ovládání kulometu zkrátit ramenní opěradlo a záměrný dalekohled o 10 cm. Nevýhoda této konstrukce spočívala ve zhoršeném míření pomocí miřidel na vlastní zbrani.
6) Kulomet vz. 37 s „pistolovou rukojetí a lapačem nábojnic pro tanky“.
Technické údaje:
Váha úplného kulometu vz. 37 ………………………..…….18 800g
Váha úplné hlavně ÚV………………………………………….. 7 300g
Váha holé hlavně ……………………….…………………..….… 2 430g
Váha nábojového pásu na 100 nábojů …….…………….… 920g
Váha nábojového pásu se 100 náboji vz. 23……………. 3 410g
Váha cvičného kulometního násadce …………………………430g
Váha ramenního opěradla ÚV …………………………….….1 150g
Váha kulometní plničky se schránku ……………………….9 000g
Délka úplného kulometu ………………………………….……1 095,5mm
Délka úplné hlavně s tlumičem …………………………………733mm
Délka úplné hlavně s cvičným kulometním nástavcem…760mm
Délka holé hlavně ……………………………………………………680mm
Délka pásu na 100 ran ………………………………….……… 2 080mm
Ráže ……………………………………………………………..………7,92mm
Délka tažené části hlavně ……………………………..…….…. 624mm
Počet rýh…………………………………………………………..…… 4
Hloubka rýh ……………………………………………….……….. 0,18mm
Šířka rýh ………………………………………………………….…….. 3,6mm
Stoupání závitu konstantní vpravo …………………………….240mm
Hledí rámcové na levé straně pro střelu lehkou (L) od 300 – 2000m
Hledí rámcové na levé straně pro střelu těžkou (T) od 300 – 2500m
Hledí dělené od 300 do 1000 po 100m
od 1000 do 2000 po 50m
Hledí pevné při sklopeném rámci je na 200m
Teoretická rychlost střelby pomalá ……………………………. 500 ran/min
Teoretická rychlost střelby rychlá.. ……………………………. 750 ran/min
Počáteční rychlost pro střelu L ………………………………….880 m/sek
Počáteční rychlost pro střelu T ………………………………….780 m/sek
Dopadová energie pro střelu L na 2000m……………………Eo=395 kgm
Dopadová energie pro střelu T na 2000m……………………Eo=397 kgm
Příprava kulometu vz. 37 ke střelbě
1 – Musí se natáhnout pomocí spušťadla – závěr dozadu.
2 – Zbraň se následně zajistí pootočením spouště do polohy „POJIŠTĚNO“, to je do střední svislé polohy.
3 – Vsune se nábojový pás z pravé strany do kulometu, napřed očkem nábojového pásu, až záchytka pásu zaskočí, za první článek nábojového pásu.
Po této přípravě lze pootočením spouště, ze zajištěné polohy, přepnout buď do polohy pro střelbu dávkami (natočením vpravo) nebo do polohy pro střelbu jednotlivými ranami (natočením vlevo). Pak je možné zatlačením na spoušť zahájit střelbu.
Lafety
Tančíky vz. 33 provisorně vyzbrojené kulomety vz. 26 po zavedení těžkých kulometů ZB-53 do výzbroje již přezbrojeny nebyly. Konstrukčně bylo vyřešené upevnění těžkého kulometu, který měl být uchycen v jednoduché lafetě v přední posuvné cloně. Více na: http://www.rotanazdar.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=115&Itemid=196&lang=cs
7) Prototyp tančíku P-I (Tč. vz. 33).
8) Posuvná panc. clona původně konstruovaná pro lafetaci těžkého kulometu.
Lehké tanky vz. 34 byly vyzbrojeny dvěma kulomety vz. 35, jedním lafetovaným v otáčivé věži a druhým umístěným v přední stěně „brnění“. Vzhledem k rozdílnému sklonu pancéřových plechů se konstrukce kulových lafet a jejich lůžek lišila. Škodovy závody dodávaly firmě ČKD lafety pro věžové kulomety spolu s kanony. Lafety stěnových kulometů byly vyráběny firmou ČKD.
9) LT vz. 34.
Lehké tanky vz. 35 měly stejnou výzbroj jako LT vz. 34. Od prosince 1936, zhruba do konce ledna 1938 byly nové tanky LT vz. 35 osazeny kulovými lafetami pro „kulomety vz. 35“. Konstrukce těchto lafet je shodná s lafetami věžových kulometů tanků LT vz. 34. U LT vz. 35 byly obě lafety (stěnová i věžní) shodné. Instalace lafety probíhala tak, že kulová kolébka lafety se vkládala do lůžka připevněného k pancíři vozu a zajištěna zevnitř vozu přírubou. Manipulace s přírubou byla snadná, příruba se nasadila do patřičných otvorů v lůžku a pootočením proti směru hodinových ručiček došlo k upevnění příruby. Pak následovalo zajištění příruby proti nežádoucímu posunu. Před instalací kulové kolébky do lůžka, se musela vnitřní strana lůžka vyplnit mazacím tukem. Tím se docílilo snadného pohybu kulové kolébky v lůžku, stejně tak byla ošetřena i vnitřní část příruby. Na vnitřní ploché straně kulové kolébky se nacházel závěs storaného nábojového pásu a závěs k připevnění zbraně, dále byla kulová kolébka opatřena dvěma otvory pro zaměřování kulometu. Otvor více vlevo sloužil k vložení záměrného dalekohledu. V lafetě věžového kulometu se otvor záměrného dalekohledu mohl zajistit pancéřovou záslepkou. Otvory pro míření pomocí mířidel zbraně byly uzavřeny pancéřovými uzávěrkami, které se vyjímaly jen v případě poškození záměrných dalekohledů.
10) Pohled na kulovou kolébku lafety.
Od počátku roku 1937 pracovala Zbrojovka Brno v součinnosti s VTLÚ na nové lafetaci kulometů vz.37 pro LT vz. 35. Vývoj trval až do listopadu 1937, z důvodu plynulých dodávek bylo rozhodnuto o užití tak zvané „náhradní lafety z dřívější kulometní lafety vz. 35“. Dne 4. ledna 1938 byla do výzbroje zavedena „adaptace kul. lafety vz. 35 pro kulomet vz. 37“, označovaná jako „kulometná lafeta vz. 37“.
Konstrukce lafet pro „kulomet vz. 37“ tanků LT vz. 35 se příliš od lafet pro „kulomet vz. 35“ nelišila, vnitřní část kulové kolébky měla stejné uspořádání otvorů pro míření, stejné byly i závěsy pro uchycení zbraně a nábojového pásu. Tvar „koule“ i průměr byl zachován, tj. 220 mm. Změna však nastala na přední části kulové kolébky instalací pancéřového chrániče, který měl snížit možnost poškození přední části kulometu nepřátelskou palbou. U kulometu v přední stěně i u věžového, byly rozdílně řešeny lůžka, do kterých se vkládala kulová kolébka. Z důvodu rozdílné konstrukce lůžek, lišilo se i zpracování přírub. Příruba věžového kulometu nebyla vybavena aretací zbraně, která zajišťovala polohu kulometu pro mířenou střelbu ze stanoviště řidiče. Lafeta v přední stěně byla vybavena narážkou, sloužící k omezení elevace kulometu, tím zajišťovala ochranu přední části kanonu, která jinak mohla být poškozena palbou kulometu.
Hmotnost kompletní stěnové lafety činila 38 kg, věžní lafeta vážila 39,9 kg. Váha kulové kolébky byla u obou lafet stejná, 24,5 kg.
Poslední úprava konstrukce lafet proběhla v květnu 1938, kdy v horní a spodní části příruby byly osazeny čtyři maznice, kterými se tlačil mazací tuk mezi lůžko, „kouli“ a přírubu. Díky této úpravě nebyla nadále nutná demontáž celé lafety pro mazání kulové kolébky.
Výrobou obou typů kulometných lafet pro LT vz. 35 se zabývaly firmy ČKD, Škodovy závody a Československá zbrojovka v Brně a.s.
11) 7,92mm kulomet vz. 37 lafetovaný ne věži LT vz. 35.
Lehké tanky vz. 38 měly být v přední stěně brnění a věži osazeny lafetami, jež se nepatrně konstrukčně lišily od „kulometných lafet vz. 37“, rozdíl byl především v konstrukci lůžka, vnitřní příruby a vnějšího panc. kruhu, kulová kolébka byla shodná.
12) Rozklad kulové kolébky – lafety LT vz. 38.
13) Prvý sériově vyrobený LT vz. 38 – však bez kulometné výzbroje a lafet, které nebyly do okupace firmě ČKD dodány.
FOTO:
1, 2, 3, 4, 5, 6, 10 a 11 – Moravský zemský archiv v Brně – fond Zbrojovka a.s., Brno
7, 8, 9 a 13 – sbírka Difrologiclého klubu
12 – SOA Plzeň, fond Škoda Plzeň
Prameny:
VÚA Praha
Sbírka Difrologického klubu
SOA Plzeň
SOA Praha
Děkuji za pomoc Lukáši Mikulincovi a Martinu Říhovi.