Tanky čs. konstrukce z výzbroje švédské armády ve sbírkách VHÚ

22 Led Tanky čs. konstrukce z výzbroje švédské armády ve sbírkách VHÚ

Jaroslav Špitálský

V loňském roce rozšířil sbírku Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ) mimořádný přírůstek – ze Švédska byla přivezena vzácná historická technika, která se veřejnosti představila 29. srpna na tankovém dni v Lešanech. Ačkoli je kolekce pozemní techniky a děl pozoruhodná, já se v krátkém článku budu věnovat pouze obrněným vozidlům vyráběným ve Švédsku v licenci ČKD.

obr. Lehký tank Strv m/41 S-I.

V roce 1912 švédský parlament odhlasoval neutralitu země, díky čemuž bylo Švédsko ušetřeno válečných útrap a ztrát spojených se Světovou válkou 1914 – 1918. Švédský obranný plán, schválený v roce 1925, počítal s významným snížením vojenského potenciálu země, ale přesto se plánovalo zřízení leteckých a tankových jednotek.

První švédské tanky z německých tanků LK. II vznikly na základě dodané dokumentace a dílů. Celková série čítala 10 strojů označených jako Stridsvagn m/21 (Strv m/21). K další výrobě tanků došlo ve třicátých letech, kdy firma Landsverk AB v Landskroně zkonstruovala řadu lehkých tanků. Jednalo se např. o typy L-5, L-10, L-30,L-60, L-80, L-100, z nich L-10 a L-60 byly zavedeny do výzbroje.

Švédská branná moc navázala s československou stranou první styky koncem dvacátých let. V tomto období vznikly i kontakty se Škodovými závody a ČKD. V druhé polovině třicátých let výzbrojní komise švédské armády navrhla zařadit do výzbroje dva typy bojových vozů: kulometný tančík o hmotnosti do 5 t a lehký tank do 10 t. Vhodné typy byly hledány ve Velké Británii, Francii a Polsku. Nakonec se pozornost Švédů zaměřila na Československo. V březnu 1937 navštívila švédská delegace strojírnu ČKD, kdy firma předvedla bojové vozy AH-IV, TNH a P-IIa v těžkém terénu v Krkonoších. Volba padla na tančík AH-IV, celkem bylo objednáno 48 bojových vozů označených firmou ČKD jako AH-IV-Sv. Tančíky firma dodávala po částech, konečná montáž proběhla v Oskarshammu v halách loděnice pronajatých strojírnou ČKD.

Švédská branná moc projevila v únoru 1939 zájem o zakoupení zhruba padesáti tanků TNH-S. Tehdy výrobní kapacita závodu nebyla plně vytížena, a tak dodávce nestálo nic v cestě. Ani okupace zpočátku situaci nezměnila. Dne 31. března 1940 byla podepsána objednávka na dodávku devadesáti TNH-Sv. Nečekaný zvrat však nastal v červenci 1940, kdy německé vrchní velení rozpracovanou sérii tanků zabavilo pro vlastní potřebu. Pak následovala celá řada jednání až do října 1940, kdy došlo k rozhodnutí o prodeji licence k výrobě bojových vozů TNH-Sv ve Švédsku. Výroba měla probíhat v automobilce Scania-Vabis v Södertälje. První objednávka švédské armády čítala 116 tanků označených Stridsvagn m/41 SI (Strv m/41 SI). Scania-Vabis dodala první dva tanky v prosinci 1941 a dalších 96 do června 1942, zbylých 20 bylo „smontováno“ v hale loděnice v Oskarshamnu firmou Jungler v březnu až srpnu 1943. Druhá série poněkud upravených Strv m/41 se silnějším motorem objednaných v počtu 122 kusů nesla označení Strv m/41 SII. I na této zakázce spolupracoval závod Scania-Vabis s firmou Jungler a celá série v počtu 104 vozů byla vyřízena do dubna 1944. Od samého počátku výroby druhé série se tank považoval za zastaralý. Posledních osmnáct vozů bylo dokončeno jako Stormartillerivagn m/43 (Sav m/43, viz dále).

Tabulka 1

obr. Pohled na stanoviště řidiče.

obr. Motor Strv m/41 SI.	obr. Motor Strv m/41 SII.

obr. Schéma chlazení motoru Strv m/41.

obr. Věž tanku Strv m/41.

obr. Pohled na zadní část věže z Strv m/41, v pozadí Sav m/43.

Firma Scania-Vabis nakonec obdržela objednávku na třicet šest samohybných děl vyzbrojených 105mm kanony Bofors. Zvýšení hmotnosti vozidla si vyžádalo rozšíření článků pásů. Prvních osmnáct vozů (z objednávky Strv m/41 SII) bylo předáno v období září 1944 až únor 1945. Dalších osmnáct švédská armáda převzala v roce 1947. Samohybná děla Sav m/43, později přeznačená na Sav 101, byla používána až do roku 1973.

Tabulka 2

obr. Bojový vůz Sav m/43 – vyobrazení plně vystrojeného vozidla, které pochází z manuálu, jež byl vydán v roce 1963.

obr. Motor Sav m/43.

obr. Schéma mazání motoru Sav m/43.

obr. Články kolejového pásu a čep – Sav m/43.

obr. Nářadí potřebné k rozpojení kolejového pásu.

obr. Nářadí a přípravek potřebný ke spojení kolejového pásu.

obr. 10,5cm kanon m/44 sav.

obr. Pohled do bojového prostoru Sav m/43.

obr. Sav m/43 nacházejíce v expozici VHÚ.

Lehké tanky Strv m/41 SI a SII se nacházely ve výzbroji poměrně krátce, po vyřazení bylo rozhodnuto o jejich přestavbě. Věže byly instalovány na betonových bunkrech chránících letiště proti vzdušným výsadkům ze SSSR, kterých se Švédové velmi obávali. Odborná literatura udává, že 220 podvozkových skupin a částí hnacích agregátů tanků Strv m/41 posloužilo v letech 1959 až 1962 k přestavbě na obrněné transportéry Pvb 301, sloužících k přepravě deseti vojáků. Hlavní zbraní obrněných transportérů se stal 20mm automatický kanon m/45B Bofors. Tato bojová vozidla se nacházela ve výzbroji až do roku 1971.

Tabulka 3

obr. Obrněný transportér Pvb 301 – vyobrazení plně vystrojeného vozidla, které pochází z manuálu, jež byl vydán v roce 1966.

obr. Pohled na stanoviště řidiče – Pvb 301.

obr. Schéma chlazení motoru – Pvb 301.

obr. Schéma palivového systému – Pvb 301.

obr. Bojový prostor – Pvb 301.

obr. Hlavní zbraň Pvb 301 – 20mm kanon Bofors.

obr. Rozklad 20mm kanonu – Pvb 301.

obr. Pvb 301 nacházející se expozici VHÚ.

obr. Pvb 301 je i součástí expozice Vojenského muzea Králíky (VMK) – fotografován cca v roce 2002.

obr. Obrněný transportér Pvb 301 v VMK – fotografován v roce 2014.

obr. Pvb 301 fotografovaný v Sinsheimu někdy počátkem devadesátých let.

Prameny:
Pavel Pilař – Tanky čs. konstrukce ve výzbroji švédské armády (HPM č. 4 a 5 2003)
Vladimír Francev – Československé zbraně ve světě
Archiv Difrologického klubu.