Cellastic

10 Bře Cellastic

Jaroslav Špitálský

Ministerstvo národní obrany (MNO), ve spolupráci s Vojenským technickým a leteckým ústavem (VTLÚ), hledalo koncem třicátých let vhodné bezpečnostní pneumatiky pro obrněné automobily, 3.7cm kanony vz. 37, 8cm kanony E7, 10cm houfnice H3, lehké dvounápravové automobily pro dopravu kanonů OPÚV, 1,5t dvounápravové nákladní automobily pro trakci nových lehkých děl, hlomozny k dopravě střeliva u baterií lehkého motorizovaného dělostřelectva, přívěsné vozíky o váze 400 kg pro dopravu spojovacího materiálu u dělostřelectva, podvozky pro dopravu pásových traktorů, děl, ústředních zaměřovačů a jízdních kol.

Ve dnech 6. až 10. prosince 1937, připravila holandská firma Handelmatschappij Cellastic v Amsterdamu předváděcí akci bezpečnostních obručí. Za vojenskou správu se této akce účastnili mjr.děl. Josef Košelka z 2. odboru MNO a škpt.děl. Vladimír Klapal od VTLÚ. Mimo nich se této akce z Československa účastnili dva úředníci Škodových závodů a dva úředníci firmy Matador, z Polska major polské armády a ředitel továrny Semperit v Krakově, z Německa podplukovník německé armády a další účastník o kterém se nepodařilo získat bližší informace, z Iránu kapitán iránské armády, t.č. služebně přidělený v Bernu a ze Švýcarska zástupce firmy Oerlikon s jedním úředníkem.

Dne 6. prosince odjela delegace z Amsterodamu na cvičiště, nacházející se nedaleko Eindhovenu. Terén na cvičišti byl rovinatý se zbytky zákopů s terénními stupni, maximálně tři metry dlouhými. V jednom místě cvičiště se nacházela i bažina. Po příjezdu si delegace nejprve prohlédla vozidla firmy van Doornés Aanhangwagen Fabrick N.V. (DAF), na nichž byly namontovány obruče Cellastic. Firma DAF se zabývala přestavbou dvounápravových automobilů na třínápravové, montováním podvozků Trado. Firma také předvedla speciální nákluzníky pro obruče s terénním protektorem a speciální zařízení k převozu raněných na nosítkách a to jak ručně, tak i v závěsu za bicyklem.

obr. Reklamní prospekt firmy DAF na vozidla Trado

obr. Nákladní automobil Ford s podvozkem Trado

obr. DAF- Trafo upravený pro přepravu 12 mužů

obr. Nákluzníky instalované na vozidla DAF-Trado

obr. Nosítka pro přepravu raněných firmy DAF

Následující den byl na vojenském cvičišti předveden pohotovostní automobil Ford, opatřený podvozkem Trado-IV s obručemi Cellastic 6,00 – 16, určený pro tah protitankových děl. Automobil pro přepravu šesti osob poháněl osmiválcový motor Ford o obsahu 2,225 litru. Pokud vůz táhl kanon, vezl i pohotovostní dávku munice čítající padesát granátů. Pro tyto vozy byly konstruovány i samostatné muniční vozy. Automobil měl poháněná zadní čtyři kola a dokázal vyvinout maximální rychlost 90 km/hod a překonat brod 0,60 metru hluboký. Předváděné vozidlo se šesti osobami jezdilo po cvičišti bez přívěsu rychlostí 45 km/hod. Jednotlivá stoupání a terénní stupně automobil vyjížděl s rozjezdem. Dle přání bylo vozidlo zastaveno před 35o stoupáním, aby z místa vyjelo na svah. Motor se však dusil a po několika marných pokusech automobil na překážku nevyjel. Její překonání bylo možné jen s rozjezdem. Pak následovaly jízdy s dvoukolovým vozíkem o hmotnosti 400 kg a 20mm kulometem Oerlikon. Při jedné jízdě přes bažinu, se vozidlo zabořilo i s přívěsem a muselo být vytaženo navijákem nákladního automobilu. Kromě jízd v terénu, se konaly zkušební jízdy na silnici. V této době byly v Holandsku silnice vesměs asfaltové. Na takovéto silnici zkoušený, plně obsazený automobil, dosahoval rychlosti 75 km/hod., aniž by bylo možné pozorovat nějaký vliv obručí na řízení či stabilitu vozidla. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo nalézt vozovku se špatným povrchem, jelo vozidlo v rámci zkoušky levými koly po silnici a pravými po pásu kostek, kterými byla vozovka oddělena od pásu pro cyklisty.

obr. Pohotovostní automobil s podvozkem Trado-IV

Jako další byl předveden nákladní automobil Ford (bez karoserie), s podvozkem Trado-III, s obručemi Cellastic 9,00 – 16, v závěsu s kanonem ráže 155 mm na železných kolech. Automobil poháněl osmiválcový motor Ford o obsahu 3,622 litru. Vůz měl poháněna zadní čtyři kola, dosahoval maximální rychlosti 60km/hod a překonával brod 0,65 metru hluboký. Pro tah sloužil naviják umístěný v zadní části vozu. Naviják se ovládal ze stanoviště řidiče nožním pedálem. Tato konstrukce umožňovala rychlé přitahování břemen lanem navijáku a snadnější nakolesňování děla v terénu. Zkoušený nákladní automobil byl předváděn bez karoserie, se zátěží 2 000 kg a v závěsu měl kanon o hmotnosti 4 200 kg. Při jízdách z místa do svahu o stoupání 30 – 35^o vozidlu prokluzovala kola. Po několika jízdách přes bažinu se automobil zabořil v mokřině a zadní čtyři kola se prohrabala, až automobil dosedl na zadní nápravu a rám. Nepomohlo ani namontování nákluzníků. Terénní pásy použity nebyly s odůvodněním, že jsou těžké a drahé a terénní protektory pro běžnou jízdu musí plně stačit.

A jako poslední firma předvedla kulomet Oerlikon s bezpečnostními obručemi Cellastic 730x100x850.

obr. Dělostřelecký tažný automobil s podvozkem Trado-III

obr. Propagační fotografie dělostřeleckého tahače DAF-Trado

obr. Ukázka zapřažení kanonu ráže 155mm pomocí navijáku

obr. Bezpečnostní obruč užitá na kulometu Oerlikon

Dne 8. prosince, byly v Amsterodamu předvedeny jednonápravové vozíky pro různé účely na různých obručích. Dále pak probíhaly ukázky jízdních vlastností nových i různě poškozených obručí s výřezy na bocích i běžné ploše. V továrně, kde se toto předvádění konalo, se také nacházela výroba obručí Cellastik. Výroba však nebyla účastníkům předvedena s odůvodněním, že firma pracuje na objednávkách pro různé armády.

obr. Jednonápravový vozík

obr. Řez obručí Cellastic

obr. I na takto poškozené pneumatice bylo vozidlo schopné jízdy

Dne 9. prosince pokračovaly jízdní zkoušky v okolí Amsterodamu s dvounápravovým nákladním automobilem Ford 37 – V8 s valníkovou karoserií a se zátěží 1 500 kg. Vozidlo se pohybovalo po dobrých cestách, kde dosahovalo maximální rychlosti 75 km/hod. Před jízdou byla jedna přední obruč úmyslně silně poškozena vyřezáním kusů pryže z boků a hřbetu obruče. Ani takovéto poškození nemělo vliv na jízdu nákladního automobilu, dokonce řidič v rychlosti 60 km/hod. pustil řízení z ruky.

Poslední den – 10. prosince firma uspořádala rozpravu, na které byly delegátům zodpovězeny veškeré dotazy. Poměrně zajímavá informace se týkala instalace na běžné ráfky, k osazení se užíval lis. Výrobci předpokládali výměnu po úplném opotřebení pneumatik a před instalací nových se měly staré obruče rozřezat a bez námahy sejmout. Naši důstojníci se během osobních rozhovorů dozvěděli, že se již v Polsku obruče Cellastic zkoušeli a že firma Semperit začne s licenční výrobou. Dále že v Německu vyrábějí speciální bezpečnostní obruče vlastní výroby, které se snad neosvědčili, proto jednají s firmou Cellastic o zavedení licenční výroby. V době předvádění byl u firmy přítomen (a to již delší dobu) kapitán norské armády. Šlo buď o přejímání nějakých obručí, nebo o studování výroby. Uvedený kapitán potvrdil, že se obruče Cellastic při zkoušce v jejich armádě dobře osvědčily.

Konstrukce bezpečnostních pneumatik byla v Československu dobře známá. Dokonce se zkoušely francouzské bezpečnostní obruče Baudau, které se nazývaly podle vynálezce. V roce 1936 se zkoušela jedna souprava o rozměru 16×4,5 zhotovená vynálezcem ve Francii a druhá o rozměru 5,50×18 vyrobená firmou Matador jednající s vynálezcem o koupi licenční výroby. Nakonec tuto licenci odkoupila holandská firma Cellastic, která konstrukci ještě zdokonalila.

V Československu se tyto obruče zkoušely v roce 1936 v Milovicích na obrněném automobilu vz. 30 (OA vz. 30). Tehdy se při jízdách konstatovalo, že co se bezpečnosti jízdy týče proti poruchám běžným, i takovým, které přicházejí v úvahu (průstřely z pušek, kulometů, střepiny z granátů, pokud se nezničí celé kolo) obruče úplně vyhovují. Při jízdách se dále zjistilo, že při vyšších rychlostech jsou obruče náchylné ke smyku. K této závadě docházelo na dobrých cestách při rychlosti cca 45km/hod a na špatných při 25 km/hod.

V dubnu 1938 MNO uvažovalo o nákupu většího množství obručí Cellastic pro OA vz. 30, průzkumné terénní automobily s pohonem všech čtyř kol, podvozky pro dopravu lehkých pásových traktorů, 3.7cm kanony PÚV vz. 37, přívěsné vozy pro dopravu spojovacího materiálu, nákladní automobily Praga RV, nákladní automobily Walter PN a dvoukolové přívěsy pro dopravu munice a potřeb útočné vozby.

Prameny:
VÚA