Výcvik tankařů ve Francii

27 Čvc Výcvik tankařů ve Francii

Jaroslav Špitálský

 

Vliv Francie na budování čs. branné moci je nezpochybnitelný, např. uvádím: francouzská vojenská mise, studium čs. důstojníků ve Francii na vysoké škole válečné, kursy tankařů ve středisku tanků ve Versailles, nákup tanků Renault, atd.

Není divu, že obtížně nalezneme zásadní odlišnosti našich vojenských předpisů od francouzských. Při studiu Réglement des Unités de chars légers, Réglement de Infanferie atd. zjistíme, že mnoho článků Cvičebního řádu pro pěchotu P-I-2, pokud jde o tanky, je doslovným překladem těchto francouzských předpisů.

Nyní se zaměřím na práci mjr. gšt. Františka Papouška. Nebudu se však zabývat jeho poměrně známou studií nazvanou Tanky v boji, ale rád bych navázal na předchozí články týkající se výcviku a seznámil vás s jeho dvouměsíčním pobytem ve Francii.

Mjr. Papoušek působil v Nancy u 510. pluku lehkých tanků od 1. července do 31. srpna 1935. Termín jeho stáže nebyl zvolen zrovna šťastně, protože v této době pluk procházel reorganizací a také proto, že útvary pěchoty a dělostřelectva se nacházely na větších cvičeních ve výcvikových táborech. I přesto měl mjr. Papoušek možnost shlédnout opravdové cvičení tanků s pěchotou a dělostřelectvem, stalo se tak u příležitosti přehlídky 510. pluku, kterou sledoval inspektor tankových jednotek gen. Welpry.

V době příchodu mjr. Papouška na zkušenou v Nancy byl v kasárnách přítomen pouze I. prapor lehkých tanků FT. Před jeho příjezdem byl II. prapor přemístěn a zařazen k jinému tankovému pluku. Proto byl mjr. Papoušek přidělen k I. praporu, kde působil do 17. července, kdy I. prapor odjel na manévry do tábora Bitch, jež se nacházel bezprostředně u francouzsko – německých hranic v opevněném pohraničním pásmu. Mjr. Papoušek se těchto manévrů neúčastnil, protože se dozvěděl, že v okolí Nancy vykoná II. prapor vyzbrojený tanky D1 větší cvičení, což bylo zajímavé z důvodu úvah o nákupu tanků D1 československou brannou mocí.

Abychom si alespoň částečně vytvořili představu o francouzské útočné vozbě, seznámíme se nyní s větší částí zprávy mjr. Papouška o jeho zkušené ve Francii. Pravdou je, že Papouškova zpráva nepřinesla žádné cenné informace. Dokonce na MNO vznikl i dojem, že Československo je v budování útočné vozby dále a došlo i ke zpochybnění nutnosti pozvání francouzských odborníků majících pomoci s řešením problémů naší ÚV.

 

Zpráva o zkušené u 501. pluku lehkých tanků ve Francii

Mjr. gšt. František Papoušek

 

Organisace tankových jednotek

• Inspektor tankových jednotek – (v té době generál Welpry)
• 5 tankových brigád
• 10 tankových pluků – (každá tanková brigáda má 2 pluky lehkých tanků).

 

Pluk lehkých tanků se skládá v míru:

• z velitelství pluku se štábem
• z plukovního parku
• z hospodářské správy s plukovní pokladnou
• z mobilizačního střediska
• ze 2 praporů tanků.

     Pluk tanků je rovněž pouze jednotkou mírovou. Je útvarem výcvikovým a mobilizačním. Ve válce, jak mi bylo sděleno, budou existovat t. zv. skupiny praporů (Groupes des bataillons), které budou složeny zpravidla ze 2 – 3 praporů tanků.

 

Prapor lehkých tanků se skládá:

• z velitelství praporu
• 3 bojových rot (číslovaných v pluku od 1 do 6. Roty I. praporu mají čísla 1-3, II. praporu 4-6, prapory jsou v plucích číslovány římskými čísly)
• z 1 pomocné roty (Compagnie d’échelon)
• z 1 roty dopravní (La Compagnie de transport de chars – pouze z tanků FT)

 

 Bojová rota lehkých tanků je různého složení podle druhu materiálu a to:

Rota lehkých tanků F.T.  (Renault):

• velitel roty s pomocnými orgány
• 3 čety bojové po 5 vozech (vůz velitele čety a 2 poločety po 2 vozech, z těchto 5 vozů jsou 3 vozy kanonové a 2 vozy kulometné)
• 1 četa pomocná (section d’échelon)

Rota lehkých tanků D1:

• velitelství roty
• 4 bojové čety po 3 vozech (celkem v rotě 1 tank velitele roty a 12 tanků = celkem 13 tanků)
• 1 pomocná četa (úkolem pomocné čety jak u roty tanků FT, tak i u roty tanků D1 je zásobování pohonnými hmotami a střelivem (ravitaillement), zásobování proviantem (approvisionnement), pomocná četa se dělí na 2 části: – 1. část provádí zásobování střelivem, pohonnými hmotami a záložními součástkami, 2. část provádí zásobování proviantem, pomocné čety rot jsou obyčejně sloučeny v místě, kde je umístěná pomocná rota praporu, veškerá vozidla 1. části jsou polopásová (Auto Citroën-Kegresse), proto mohou pomocné čety vyslati podle situace a potřeby vozidla se střelivem, pohonnými hmotami a záložními součástkami až na t. zv. bojové shromaždiště (Position de ralliement)).
• každá rota lehkých tanků FT má 2 tanky jako zálohu, náhradu za vyřazená vozidla.

 

Pomocná rota (Compagnie d’échelon):

1. u praporu tanků FT:

• velitelství roty
• 1 četa pro zásobování pohonnými hmotami a střelivem (k tomu účelu má 1 automobil kolový, je to benzinová cisterna (spodní část vozu) a na ní je karoserie pro uložení střeliva, četa veze jednodenní spotřebu pohonných hmot a střeliva pro celý prapor.)

 

 

• 1 četa pro zásobování proviantem
• 1 četa spojovací (3 tanky radiové – Chars TSF)
• 1 četa dílenská (atelier) (automobil – krytý – s nástroji, nářadím, se záložními součástkami, dílny vykonávají opravy motorových vozidel, které nevyžadují práce trvající déle než 30 hodin)
• 1 četa pro vyprošťování a odsun havarovaných vozidel (section de dépannage) (má na to pásové traktory pro vlek nebo vezení poškozených motorových vozidel)

 

1. u praporu tanků D1 (rychlých):

• velitelství roty
• 1 četa pro vyprošťování a odsun havarovaných tanků a motorových vozidel (section de la dépannage)
• 1 četa pro zásobování střelivem, pohonnými hmotami a záložními součástkami (section de ravitaillement et approvisionnement)
• 1 četa dílenská
• 1 četa zálohy tanků (section de remplacement) (má celkem 6 tanků i s osádkami, těchto 6 tanků není organisováno v četu po 3 vozech)

     Pomocná rota má pro zásobování proviantem a dílny vozidla kolová, pro vyprošťování vozidla pásová, pro zásobování pohonnými hmotami, střelivem a záložními součástkami, pak polopásová (Citroën-Kegresse s gumovými pásy)

     Velitel II. praporu mi však pravil, že žádají, aby veškerá vozidla roty byla pásová, aby byla úplně odpoutána od komunikací.

     Rozdíly mezi pomocnou rotou praporu tanků FT a pomocnou rotou tanků D1 jsou tyto:

• pomocná rota praporu tanků D1 nemá spojovací čety, neboť veškeré tanky D1 mají radiový vysílač a přijímač a velitel praporu má vůz pro radiový provoz, čehož není u tanků FT.
• pomocná rota praporu tanků FT nemá četu zálohy tanků jak je tomu u pomocné roty praporu tanků D1, neboť u tanků FT jsou záložní tanky u každé bojové roty.

 

Dopravní rota (Compagnie de transport de chars)

     Tato rota je pouze u praporů tanků FT. Skládá se ze 3 čet kamionů pro dopravu tanků (section de camions porte-char). Každá četa kamionů je s to dopravovati jednu rotu tanků.

 

 

Technická data lehkých tanků FT a D1.

• Tanky FT: jsou MNO známy.
• Tanky D1: tyto tanky měly původně označení „D“ a teprve v poslední době se označují jako „D1“. Příčinu změny v označení jsem se nedozvěděl.

Přikládám 3 snímky D1, které jsem si pořídil se svolením velitele II. praporu.

 

 

 Technická data, pokud mi byla sdělena nebo jsem mohl pozorovati jsou tato:

• Délka asi 4 m, výška asi 2 ½ m, šířka asi 2 m, překračuje překážky horizontální asi 1.2 m, maximální rychlost na rovné silnici 18 – 20 km/1hod., v terénu tvrdém a mírně zvlněném 10 až 12 km/1hod., váha 12 tun, pancíř kolmé stěny 22 mm, osádka 3 osoby (velitel ve věži, řidič dole na levé straně vozu, radiotelegrafista na pravo od řidiče), otáčivá věž se 4 otvory pro episkopy. Bylo mi řečeno, že ministerstvo války má vyřešeno 5 typů věže pro tanky D1. Na vozech, které byly u II. praporu byly dva typy věže a to:
• typ: táž věž jako je u tanků FT a dle toho také bylo ve věžích buď pouze dělo 37 mm nebo těžký kulomet (viz obrázek 1 – označení 1 hvězdičkou).
• typ: poněkud upravená běž Renault pro umístění děla 47 mm (v pravé polovině věže) a 1 těžkého kulometu (v levé polovině věže) (viz obrázek 1 – označení 2 hvězdičkami).

     Kromě toho liší se 2. typ od 1. typu tím, že má na bocích a vzadu umístěny episkopy a že dvířka pro vstup do věže jsou sklápěcí.

     Kromě uvedených zbraní umístěných ve věži, je v každém voze ještě jeden těžký kulomet, který se pevně umístí mezi řidičem a radiotelegrafistou. Jeho ústí hlavně těsně přiléhá na přední šikmou stěnu tanku, na níž je jakási bradavice opatřená otvorem, kterým střely z kulometu procházejí (viz obrázek 1 – na konci šipky). Kulomet je tedy umístěn v ose tanku a lze jím střílet jenom ve směru jízdy.

     Pérování tanku je jako u tanků FT a pro tlumení nárazů při překonávání překážek jsou mezi pásy kapalinové brzdy. Tato zařízení a částečně i vozíčky jsou chráněny pancířovými sklápěcími plotnami.  Hoření čepy a hlavice pérování a kapalinových brzd jakož i spodní polovina vozíčků nejsou tímto pancířem chráněny.

     Každý vůz má krátkovlnný radiopřijímač a radiovysílač. Radiostanice velitele praporu tanků má délku vlny 17 m, dosah 10 km, velitele roty délka vlny asi 7 m, dosah 4 – 6 km, velitelů čet délka vlny asi 4 m, dosah 2 – 4 km.

     Anténa je umístěna na zadní části pravé strany tanku ve formě ostrého úhlu a je chráněna a připevněna na kovovém rámu. Je ji dobře vidět na obrázku 3, tam kde končí šipka.

 

Výcvik tankových jednotek

     Během mé zkušené měl jsem několikrát možnost zúčastnit se technického výcviku jednotlivých vozů a čety tanků D1. Technický výcvik jak jednotlivých vozů tak i celé čety se za tu dobu omezoval výhradně na cvičení osádek v udržení správného směru postupu, pohyblivosti, t. j. změnám směru, obratům, překonávání překážek, vyhledávání cílů, jejich neutralisace a ničení (drcením), útok na protitanková děla, ovládání, vedení a řízení čety velitelem čety.

     Po každém takovém cvičení byla provedena kritika cvičení velitelem roty nebo praporu. Při kritice byla vždy pochválena dobrá činnost osádek a vytknuty chyby, kterých se velitelé vozů nebo čety dopustili.

     Výcvik jednotlivých vozidel ve vyhledávání cílů byl organizován takto:

     V terénu byly rozmístěny terče znázorňující buď jednotlivé krytě ležící vojíny, nebo kulomety. Velitel tanku dostal určený směr, ve kterém má postupovati a prostor, ve kterém má neuteralisovati nebo ničiti nepřítele. Velitel tanku musel si zapamatovat, kde a jaké cíle našel. Pro splnění úkolu bylo mu dáno na příklad 10 až 15 minut času. Byl povinen, zjistil-li (terč), zahájiti na něj palbu a pak k němu přijeti. Počet zjištěných cílů pak hlásil veliteli roty nebo důstojníkovi, který cvičení řídil. Tento pak porovnal počet zjištěných cílů s celkovým počtem cílů umístěných a posoudil hodnotu práce velitele tanku. Jako kontrola jeho činnosti byli v terénu poddůstojníci nebo nižší důstojníci, kteří kontrolovali, zda opravdu velitel tanku cíl našel.

     Výcvik čety ve vyhledávání cílů organisován jiným způsobem:

 Četa dostala za úkol neutralisovati a ničiti nepřítele v určitém prostoru. Při tomto cvičení byl značkován nepřítel vojíny nebo poddůstojníky, kteří stříleli cvičnými náboji, dopad střel pušek a kulometů nebo protitankových zbraní byl značkován různobarevnými dlouhými plátěnými pruhy a útočící pěchota značkována skupinkami vojínů.

     Se strany obránce bylo hojně používáno bočných a šikmých paleb, aby byl úkol tankové četě značně ztížen. Určité zbrani odpovídal určitý plátěný pruh, který byl umístěn v terénu a u kterého byl vojín nebo poddůstojník. Jak střelec, tak i tento poddůstojník byli ve spojení zrakem.

     Průběh cvičení byl tento: Když tanky dojely do prostoru, ve kterém měly neutralisovati nebo ničiti nepřátelské odpory, vyrazila značkovaná pěchota k protiútoku. Jakmile se přiblížila k plátěnému pruhu (pro puškovou a kulometnou palbu – pruhy bílé) dal vojín obsluhující plátno znamení střelci, aby zahájil palbu. Pěchota zalehla, zbraň svou palbou se prozradila tankům. Pokud nebyla nalezena tanky a neutralisována, dotud ona zbraň zahajovala palbu, jakmile se pěchota dříve zastavená její palbou pokoušela o další postup a dotud vojín obsluhující plátno nepustil pěchotu dále. Když byla ona zbraň neutralisována tanky, dal střelec znamení vojínovi obsluhujícímu bílé plátno, ten plátno sbalil a pěchota pokračovala v postupu.

     Obdobně bylo postupováno, když na tanky bylo stříleno protitankovými děly. Palba těchto děl byla značkována v terénu krátkými pruhy červeného plátna, které zase vojín položil před tank.

     Tím byl vyprovokován útok celé čety na protitankovou zbraň, jakmile byla zjištěna a dána možnost, aby velitel čety dal svým podřízeným rozkaz k útoku na tuto zbraň a pak zase návrat do prostoru, ve kterém měla četa pracovati.

     Považuji takto organisovaná cvičení za velmi instruktivní, přibližující se skutečnosti a doporučuji, aby naše tankové jednotky této metody hojně používaly.

 

Znalost materiálu, součástek a funkce.

     Dokonalé znalosti materiálu, jeho součástek a jejich funkce, dále pečlivému udržování materiálu a naprostém pořádku a bojové pohotovosti je věnována velká pozornost. Veškerý volný čas dopoledne a zpravidla odpoledne je věnován tomuto účelu. Vyučování řídí zpravidla nejstarší poddůstojník jednotky.  Pro názorné vyučování o materiálu, jeho částkách a o funkci těchto součástek je u pluku zvláštní místnost, v níž jsou různé nákresy, 1 vyřazený tank, průřezy skutečnými součástkami atd. Pozoroval jsem, že výcvik v tomto směru je na vysokém stupni dokonalosti. Důsledkem toho je správné zacházení s materiálem, jeho šetření a udržování ve vzorném pořádku. Krátce lze říci, že u mužstva i u důstojníků tankových jednotek, u nichž jsem byl, je vypěstována láska k materiálu a láska ke své zbrani.

 

Střelecký výcvik.

• Veškeří vojíni tankových jednotek podrobí se základnímu výcviku ve střelbě z pušky, pistole, těžkého kulometu. Velitelé jednotlivých tanků absolvují kromě toho výcvik ve střelbě z tankového děla.
• Průpravou pro střelbu školní a polní je:

510. Výcvik v míření na pohyblivé cíle, hlavně na cíle, které mění rychle směr jako tanky a O.A. – Tomuto výcviku věnuje se velká péče, neboť střelba na pohybující se cíle je vlastně nejtěžší. Pro tento účel měl 510. pluk lehkých tanků velmi jednoduché zařízení. Na kasárenském dvoře je umístěna betonová dutá krychle, na jejíž horní stěně je namontována věž tanku FT, otáčivá. Ve věži je při cvičení umístěn buď kulomet nebo dělo. Asi 100 m od této věže je umístěn traktor s navijákem. Na navijáku jsou připevněny železné sáně s plátěnými, kolmo k sobě postavenými a vzájemně se protínajícími terči, znázorňujícími ležící střelce. V prostoru mezi věží tanku a navijákovým traktorem jsou umístěna volně otáčivá kolečka na železných osách zatlučených do země. Po těchto kolečkách běží ocelové lano, na němž jsou připevněny ony sáně s terči. Když se naviják uvede do pohybu, běží saně v nepravidelné křivce od navijákového traktoru poblíž k stanovišti střelce a pak dále zpět k navijákovému traktoru.

Saně vypadají takto:

 

 

Zařízení je jednoduché, není nákladné a doporučuji, aby bylo zařízeno i u našich tankových jednotek, používáno jako účelné a prospěšné pro střeleckou průpravu osádek tanků.

1. Zápalková střelnice z tankového děla. Účelem této je připraviti střelce pro ostrou školní a polní střelbu na různé cíle, dále vycvičiti střelce a řidiče na vzájemné spolupráci a dorozumívání během boje, tj., aby řidič na smluvené znamení (obyčejně kopnutí nohou nebo uhozením rukou na rameno řidiče apod.) zastavil vůz, aby střelec mohl zahájiti palbu na zjištěný cíl.

Zápalková střelnice je umístěna ve sklepě pod ubikacemi mužstva.

Zařízení bylo mi velmi ochotně ukázáno, celý princip podrobně vysvětlen a byl mi dán seznam součástek tohoto zařízení a nákupní cena.

 

Popis zařízení pro zápalkovou střelbu

1. Atrapa tanku – dřevěný hranol, který je nasazen do vybrané podlahy sklepu a který spočívá na 4 silných perech (v každém rohu dna hranolu jedno péro). Uvnitř hranolu, v přední spodní části je sedadlo pro řidiče a šlapací zařízení (pedály), aby řidič mohl atrapou pohybovati na místě, uvésti jí do kolísavého pohybu hodně se přibližujícího pohybu tanku v nerovném terénu. Na vrchní stěně atrapy tanku je dřevěná věž, volně otáčivá. Ve věži je vmontováno tankové dělo 37 mm opatřené mřížkovaným dalekohledem, a mající hlaveň pro střelbu zápalkami ráže 8 mm.
2. Ve vzdálenosti 12 m od atrapy tanku je umístěna železná skříň (kolmý průřez je čtverec) s obdélníkovou základnou. Přední stěna skříně je částečně vybrána a ve vybrání je umístěn tlustý papír (bílý) jako promítací plocha. Papír je navinut na dvou dřevěných válečkách, tak že se může navíjením na spodní a vrchní váleček vyměniti, když již byl střelami značně poškozen.

V rozích vybrané přední strany jsou umístěny žárovky (po jedné v každém rohu). Tyto žárovky jsou spojeny se zvláštním přístrojem, který je umístěn v levé spodní části železné skříně a je elektrickým vedením spojen s promítacím aparátem. Tento přístroj je určen k zhasínání a rozsvěcování elektrických lamp umístěných v rozích přední vybrané stěny skříně.

 Na vnější straně zadní stěny kovové skříně jsou umístěny 3 elektrické vibrovací kontakty (po jednom poblíž každého horního rohu skříně, jeden asi uprostřed zadní stěny), které jsou rovněž spojeny elektrickým drátem s promítacím filmovým aparátem. V tomto aparátu pak jsou vzájemně spojeny jak uvedené vibrovací kontakty tak i zvláštní přístroj pro rozsvěcování a zhasínání 4 žárovek ve skříni.

 Vibrovací kontakty slouží k zastavení promítacího filmového přístroje v okamžiku, když střela dopadla na zadní stěnu skříně.

 Vzájemným spojením vibrovacích kontaktů s přístrojem pro rozsvěcování a zhasínání žárovek ve skříni dosáhneme toho, že při dopadu střely na zadní stěnu skříně zastaví se promítání filmu, (obraz je nehybný) a rozsvítí se žárovky, čímž se osvětlí průstřel vzniklý v promítacím papíru.

1. Promítací filmový aparát. Normální promítací aparát je umístěn v levo a dozadu od atrapy tanku a promítá na promítací papír ve vybrané přední stěně železné skříně bojové momenty zhotovené zvláště k tomuto účelu.
2. Postup cvičení. Řidič a střelec zaujmou svá místa v atrapě tanku. Řidič šlapáním uvede do kolísavého pohybu na místě atrapu tanku, kinooperátor spustí film. Střelec pozoruje běžící film, vyhledá si cíl, upozorní řidiče, aby zastavil atrapu, zamíří a vypálí ránu. Jakmile střela, prorazivší papír, dopadne na zadní stěnu železné skříně, rozechvěje ji a tím se spojí vibrovací kontakty. V tom okamžiku se zastaví film (obrázek je nehybný) a současně se rozsvítí žárovky uvnitř skříně a tím se osvětlí jasněji průstřel v promítacím papíru a střelec může kontrolovati svou střelbu a zjistiti zda cíl byl zasažen či ne. Přerušení filmu trvá 7 sekund. Po 7 sek. se automaticky, pomocí onoho zvláštního přístroje na dně levé části skříně, zhasnou žárovky ve skříni a film běží dál.

Aby se film nevzňal, když se automaticky promítací aparát zastaví, je na pravé straně promítacího aparátu elektrický větrák, který se automaticky uvede v činnost při zastavení aparátu a ochlazuje filmový pás.

 Tato zápalková střelnice je přístupná všem důstojníkům i vojínům kdykoliv a mohou se tam cvičiti ve střelbě za velmi mírný poplatek jako náhradu za zápalkové střelivo a spotřebu elektrického proudu.

 Považuji toto zařízení za velmi důmyslné, velmi účelné a podle ceny i poměrně velmi laciné. Touto střelbou dosáhne se dobré průpravy střelecké za podmínek hodně blízkých skutečnosti a vzbudí se u vojínů a poddůstojníků velký zájem o střelbu a snaha po zdokonalení ve střelbě. Byla mi dána možnost několikráte se procvičiti v tomto druhu střelby a musím konstatovati, že je velmi zajímavá a velmi instruktivní a může dáti velmi dobré výsledky ve střeleckém výcviku.

Doporučuji, aby MNO zakoupilo alespoň jedno takové zařízení pro zápalkovou střelnici našeho pluku tanků v Milovicích a podle něj eventuelně zkonstruoval VTLÚ obdobné zařízení pro ostatní naše tankové jednotky.

 

Školní střelba.

     Školní střelbu ostrými náboji z kulometů a tankových děl konaly jednotky 510. pluku na školní střelnici velmi primitivně zařízené, ale účelu úplně postačující.

     Ostrá střelba z kulometů i děl konala se z tanku a to na vzdálenost 100, 200, 300, 400 a 500 m. Jako terčů bylo užíváno čtvercových terčů – obyčejný novinový papír nalepený na pytlovině napnuté na dřevěném rámu. Na tomto papíře byly černou barvou namalovány buď figury běžící, stojící nebo ležící, nebo pro střelbu z děl obdélníky 40 x 20 cm.

     Tanky umístily se v četě (vozy vedle sebe s rozestupy asi 5 m) ve vzdálenosti, na kterou mělo být stříleno. Část vojínů střílela z kulometů, část z děl.

    Výsledky střelby, které jsem několikráte přihlížel, byly velmi dobré, zvláště pak při střelbě z děl bylo docíleno velké přesnosti a velkého počtu zásahů.

 

Polní střelba.

     Byl jsem přítomen jedenkrát polní střelbě z tanků a to polní střelbě v četě tanků D1 (3 vozy). Z celého průběhu střelby, která se provedla na polní střelnici velmi rozryté granátovými jamami a hlubokými zákopy a betonovými kryty, odnesl jsem si dojem, že to nebyla polní střelba v pravém smyslu slova, nýbrž vlastně školní střelba za ztížených podmínek.

      Četa dostala za úkol neutralisovati a ničiti nepřítele v prostoru hlubokém asi 500 – 600 m. V této hloubce byly rozmístěny terče zhruba asi ve 3 nepravidelných řadách za sebou. Četa dostala přiděleno pásmo široké asi 300 m. Pěchota při této střelbě nebyla! Pro každou řadu cílů byl vyměřen počet ran kulometných a dělových.

     Četa vyrazila z východiště útoku v bojovém tvaru a zahájila útok. Dojela asi na 400 – 500 m od 1. čáry terčů, zastavila se a s místa střílela tak dlouho až vystřílela určený počet nábojů; potom postupovala dále k druhé linii terčů a historie se opakovala. Tento postup neodpovídal nikterak skutečnosti.

     Při útoku na 3. řadu terčů dostal velitel čety z tanku velitele roty radiem zprávu, že je ostřelován protitankovým dělem (určeno umístění pomocí souřadnic na plánu); dělo bylo vzdáleno od čety tanků 800 m. Velitel čety nařídil radiem soustředění dělové palby celé čety na toto dělo a pak skok vpřed a nové soustředění palby celé čety.

     Při té příležitosti jsem namítl veliteli II. praporu se kterým jsem střelbu sledoval, že vzdálenost 800 m je pro soustředění palby z děl celé čety velmi značná. On to přiznal, ale odůvodnil ji tím, že střelnice je příliš úzká (pouze 400 m) a že bylo nutno z bezpečnostních důvodů voliti tak velkou vzdálenost, aby střely nezaletěly eventuelně do poměrně blízkých vesnic. Řekl mi, že považuje jako maximální vzdálenost pro soustředění palby děl celé čety 500 – 600 m, pro soustředění kulometné palby pak vzdálenost až 800 m.

     Výsledek střelby, podle vyjádření velitele praporu, velmi dobrý, neboť bylo 60 % zásahů kulometných a 65 % zásahů dělových. Při tom musím zdůrazniti, že mužstvo II. praporu střílelo na této polní střelnici po prvé a naprosto ji neznalo. ………………