03 Srp Instrukce pro tanky
Jaroslav Špitálský
Nyní se vraťme zpět až do roku 1925, kdy byl pro naší útočnou vozbu uveden v platnost služební předpis Instrukce pro tanky D-IX-1a, jehož název se v pozdější době změnil na Instrukce pro tanky P-IV-1. O pět let později vydalo MNO vojenskou příručku nazvanou Útočná vozba, jíž autorem byl škpt. Josef Sovadina. Do následujícího textu se pokusím shrnout podstatné informace jak z příručky Sovadinovy, tak i z předpisu P-IV-1.
Nechci říci, že studie škpt. Sovadiny je nezajímavá, ba naopak, všem zájemcům o útočnou vozbu ji doporučuji, ale vše podstatné o vývoji útočné vozby ve světě je již popsáno v předchozích článcích, a co se výcvikového předpisu týče, jedná se o přepis francouzských předpisů. Služební předpis P-IV-1 jen omezeně řeší vyšší celky útočné vozby (rota tanků). Touto problematikou se však obšírně zabývá ve svém díle škpt. Sovadina. Dále je nutné uvědomit si, že PÚV v této době disponoval pouze sedmi tanky Renault FT. Podle předpisu P-IV-1 výcvik probíhal až do roku 1934 a my se nyní podrobněji seznámíme s podstatnými částmi výcviku čety a roty tanků Renault FT.
Organizace tankových jednotek
Osádka vozu: 1 velitel, který je u tanku Renault zároveň střelcem. Může býti, podle toho, ve kterém tanku jest, buď velitelem kulometného tanku nebo dělového, v kterémžto druhém případě vykonává zároveň funkci velitele čety nebo poločety tanků. Velitelem poločety je zkušený starší poddůstojník.
Tanková četa: je složena z pěti strojů. Dělí se na velitelský tank a dvě poločety. Velitelský tank čety je vždy dělový. Každá poločeta se skládá ze dvou strojů, tanku kulometného a tanku dělového, který je v rámci poločety vždy velitelský.
Tanková rota: má 3 stejné tankové čety a 1 četu zásobovací. Úkolem zásobovací čety je zásobovati 3 bojové čety na bojišti pohonnými hmotami, vodou a střelivem, a je-li toho třeba, vytáhnouti zapadlé tanky. Zásobovací četa je složena podobně jako bojové čety. Dva tanky jsou opatřeny vlečnými saněmi nebo dvoukolovými vlečnými vozíky k dopravě střeliva nebo pohonných hmot. U této čety dlí během boje ošetřovatelé tanků se záložními součástkami pro nutné opravy tanků, které možno na bojišti prováděti.
Velitel roty: má k dispozici pro pohyb na bojišti během útoku 1 dělový tank.
K spojení velitele praporu s velitelem pěšího pluku slouží 1 radiový tank. Má tedy 1 tanková rota 21 tanků bojových a 1 tank radiový.
K dopravě pohonných hmot, střeliva, potravin a zavazadel má tanková rota určitý počet nákladních automobilů s vlečnou kuchyní a s 1 cisternou na benzin. Početní stav 1 tankové roty podle francouzské organizace jest: 4 důstojníci, 110 mužů, 22 tanků, 1 nákladní automobil pro dopravu radiostanice, 1 nákladní automobil na dopravu raněných, 1 nákladní automobil na zavazadla roty s přívěsným vozem, 1 těžký nákladní automobil na benzin s přívěsným vozem, 1 nákladní automobil s přívěsným vozem na dopravu vykládací soupravy, 1 osobní vůz velitele roty. Takto složená jednotka je jednotkou transportu.
Tři tankové roty a 1 dílenská rota s pojízdnými dílnami tvoří 1 tankový prapor.
Dva tankové prapory s 1 četou 7t nákladních automobilů o 30 vozech pro převoz tanků tvoří 1 tankový pluk.
Poznámka: V anglické armádě je organizace poněkud odlišná. Jedna četa se skládá z 5 tanků, 3 čety tvoří 1 rotu, 3 roty 1 prapor. Velitelství praporu má 1 četu radiotelegrafickou o 4 tancích radiotelegrafních. Celkem má tedy tankový prapor v anglické armádě 52 tanků, ve francouzské armádě 66 tanků.
Tvar tankové čety
Tak jako u každé jiné zbraně rozeznáváme i u tankové čety 3 různé tvary. Jsou to:
- pochodový proud: pro přesun
- proud poločet: pro přibližování
- palebný šik: pro boj
Nástupové a pochodové tvary tankové čety a roty: 1. pochodový proud, 2. šik, 3. proud poločet, 4. palebný šik, 5. sraz, 6. sbor, 7. proud roty (přesun na pásech), 8. proud roty (přesun na traktorech, nákl. autech), 9. schéma rozčlenění tankové roty pří zajištěném pochodu.
Povely
Protože pro hluk motoru a poměrně velké vzdálenosti jednotlivých tanků není možno ovládati jednotku hlasem, postupují se veškeré povely a rozkazy smluvenými znameními praporky a píšťalkou. Praporky jsou různobarevné, aby bylo lze poznati jednotlivé velitele.
Velitelský tank má praporek barvy modrobílé, dělový tank červené a kulometný modré. Dále každý tank má jeden praporek žlutý, kterým je signalisována porucha či zásah stroje.
| Signály a znamení: | |
| Pozor ! Dělejte to co já ! | praporek kolmo vztyčen |
| Proud ! | rychlé pohyby praporkem nahoru a dolů |
| Palebný šik ! | pomalé mávání praporkem na obě strany |
| Porucha ! | vztyčen žlutý praporek |
| Nastoupit! Vystoupit ! | jedno zapísknutí |
| Nasedat! | dvakrát zapískat |
| Zastavit motory! | třikrát zapískat |
| Stát! | krátké zapísknutí |
| Každý povel daný velitelem musel být veliteli strojů opakován, na znamení, že povelu rozumí. Dorozumívání uvnitř vozidla bylo ztíženo značným hlukem, proto velitel dával rozkazy řidiči soustavou úderů a hmatů. | |
| Vchod! | velitel udeří řidiče jednou do zad |
| Zastavit! | velitel stiskne obě řidičova ramena |
| Pomaleji! | velitel zatáhne řidiče za límec |
| Rychleji! | velitel tlačí na řidičovu šíji |
| Zpětný běh! | dvě rány do řidičových zad |
| Zatočit! | velitel tiskne rameno řidiči po celou dobu zatáčení |
Nástup
Při nástupu jsou jednotlivé tanky čety vzdáleny od sebe 3 m, velitel tanku před nastoupením do stroje stojí po pravé, řidič po levé straně tanku.
Pochodový proud
Znamení: Praporek vztyčen nad věží znamená pozor. Ostatní velitelé poločet i kulometných tanků znamení opakují. Jakmile velitel čety vidí, že všichni velitelé jej pozorují, dá příslušný rozkaz pro pochodový proud, který provádí se tak, že praporek několikrát vztyčí a zasune. Všichni velitelé i toto znamení opakují a pak zaujmou příslušnou formaci.
Během jízdy se vzdálenost zvýší na 10 m. Velitel tanku jde po pravé straně tanku a pozoruje tank. Zbývající obsluha jde za posledním tankem čety. Při jízdě v noci se zvýší vzdálenosti mezi jednotlivými tanky na 25 m. Velitel jde na bezpečnou vzdálenost před tankem a ukazuje smluvenými znameními způsob a směr jízdy řidiči. Upozorňuje jej také na překážky, které se vyskytnou.
Takto škpt. Sovadina popsal pochodový proud poměrně ledabyle, proto uvádím doplňující informace pro upřesnění činnosti tankové čety během přesunu: Dle dobové terminologie se tento pohyb tanků nazýval Přibližovacím pochodem nebo častěji užívanějším názvem byl Pochodový proud. Aby nepřítel nemohl zpozorovat stopy pásů, pochodovaly tanky v proudu (v zástupu) a stopy od pásů byly v zápětí zakryty. Viz citace: zbývající obsluha jde za posledním tankem čety, právě úkolem této části mužstva bylo zakrytí stop po pásech bojových vozů. Při společném postupu s pěchotou, šli vždy střelci (velitelé) vedle svých strojů a tak řídili jejich rychlost.
Ve dne během postupu v proudu jely jednotlivé tanky čety za sebou s odstupem deseti metrů. První vždy jel velitelský dělový tank, za ním dělový první poločety, jako třetí postupoval kulometný tank první poločety. Další byl velitelský dělový druhé poločety a na konci kulometný tank druhé poločety. Při zastavení se rozestup mezi jednotlivými tanky čety zmenšil na tři metry. V noci byly při postupu dodržovány dvojnásobné vzdálenosti.
Proud poločet
Proudu poločet se hlavně využívalo při přibližování tanků v dělové palbě nebo k převedení čety terénem, který nebyl vhodný pro palebný šik.
Palebný šik
Palebný šik je tvar, kterého užívá tanková četa během útoku. Velitelský tank je uprostřed, první poločeta vpravo, druhá poločeta vlevo. Kulometné tanky na křídlech poněkud vpředu. Rozestup mezi jednotlivými tanky 50 m.
Znamení: Pozor, pak pomalé mávání praporkem na obě strany, několikráte za sebou.
Úkolem kulometných tanků bylo chránit boky tankové čety, dále kryly všechny stroje v tankové četě. V boji mohly kulometné tanky postoupit před útočný šik 10 až 20 metrů za podmínky, že nesmí překážet při útoku tankům dělovým. Dělové tanky byly nejdůležitějším bojovým prostředkem, svojí palbou měly likvidovat nepřátelské dělostřelectvo a kulometná hnízda protivníka. Tanky se v četě vzájemně kryly, dělové tanky kryly palbou kartáči sousední stroje.
Jen pro doplnění uvádím další informace, které Sovadina v popisu palebného šiku neuvedl: Aby se snížilo nebezpečí zásahu tanku, musel stroj postupovat takzvaně lomenou čarou – klikatě. Dělové tanky střílely jen ze zastávek, kulometné směly pálit i za jízdy. Dalším zajímavým nařízením je, že nepřátelské zbraně musí být přejety, aby se učinily nepotřebnými. Dle tehdejších předpisů se tanky nesměly bojově nasazovat v noci.
Manévrování tankové čety
Veškeré pohyby v tankové četě nebo poločetě se konají na znamení praporkem, které dává velitel a opakují podřízení. Před každým povelem předchází povel: Pozor!, při čemž je praporek kolmo vztyčen. Po tomto znamení může pak následovati znamení pro příslušný tvar nebo změna směru jízdy, rychlosti a p., v kterémžto případě všechny tanky provádějí tytéž pohyby jako tank příslušného velitele. Je-li u některého tanku porucha, vztyčí jeho velitel žlutý praporek. Jde-li o tank velitele čety, přejímá velitel 1. poločety samočinně velení nad celou četou tanků. Stane-li se porucha veliteli poločety, převezme velení čety velitel dělového tanku 2. poločety.
V dalších kapitole Sovadinovy Útočné vozby, je řešena taktika a různé příklady nasazení tanků při útoku a obraně, boji proti obrněným vozidlům a dělostřelectvu. Touto částí se nebudeme hlouběji zabývat. Pro lepší představu o průběhu výcviku uvádím část předpisu P-IV-1: Při výcviku je kladen velký důraz na součinnost pěchoty s útočnou vozbou. Útok tanků a pěchoty je kombinovaná operace. Tanky chrání pěchotu před palbou kulometů a pěchota palbou z pušek a kulometů tanky před děly. Pěchota, která postupuje za tanky, nesmí se přiblížiti více než na dvacet pět metrů k bojovým vozům, aby náhodou nebyla zachycena dráty z překážek, které tanky mohou táhnout za sebou. Řízení tanků je považováno za velmi náročné. Proto je nařízeno, že oddíl, který se účastnil útočné operace, nesmí býti během dne vícekrát bojově nasazen.
Předpis P-IV-1 obsahuje také instrukce, jak se má nasedat a vystupovat z tanku. Také kde a který člen osádky musí stát. Například – před každým cvičením měla četa tanků nastoupit v proudu. Střelci se museli postavit na pravou přední stranu tanku asi jeden krok od začátku pásu, řidiči měli zaujmout stejné místo na druhé straně vozu. Na rozkaz Roztočit!, přistoupil střelec k ostruze, odstranil z ní řetězy a uchopil závěsník ostruhy. Řidič uchopil roztáčecí kliku a přistoupil k ostruze. Střelec vytáhl závěsník a řidič pomalu spustil ostruhu na zem. Pak pomocí kliky roztočil motor, následně zvedl ostruhu, kterou střelec zajistil závěsníkem. Střelec pak položil řetězy na ostruhu a řidič uložil kliku zpět na své místo. Poté oba zaujali svá místa vedle tanku a střelec zvedl pravou ruku na znamení, že motor je připraven k odjezdu. Nejenom z výcviku řízení a střelby, ale i z takovýchto úkonů se skládal výcvik osádek prvních tanků.
