OQF 6 pdr 7 CWT

21 Srp OQF 6 pdr 7 CWT

Ordnance Quick-Firing 6 -pounder 7 cwt
(Neboli šestiliberka, vlastním jménem Karel)

Po našich pravidelných návštěvách u kolegů v Anglii i my zatoužili stát se opravdovými dělostřelci a pořídit si vlastní kanon. Původní záměr pořídit si pětadvacetiliberní kanonovou houfnici poměrně rychle nahradila výhodná nabídka koupě znehodnoceného šestiliberního protitankového kanonu, který jeden z našich přátel nalezl v rozprodávané pozůstalosti po sběrateli v Itálii. Šestiliberka je i na britské poměry poměrně vzácnou zbraní a tak jsme dlouho neváhali. Na pořízení se rychle podílel celý klub finanční sbírkou, kdy každý vložil investici dle vlastních možností. Kromě toho se výraznou sponzorskou částkou na pořízení podílela firma SHP – Sportovní Holding Praha a.s. Do České republiky byl kanón dovezen na konci ledna letošního roku (2013) a na počest našeho kamaráda, který kvůli dovozu děla nemohl odvolit v presidentské volbě, byl náš kanon pojmenován Karel.

       

Stav, ve kterém byl kanon nalezen u původního majitele v Itálii. I když byl uskladněn venku, byl naštěstí zakryt plachtou a tak koroze nenapáchala příliš velké škody.

       

Současný stav po renovaci

HISTORIE
Projekt 57 mm šesti liberního protitankového děla vznikl v královské zbrojovce Woolwitch v průběhu roku 1938 jako náhrada za v té době již nedostačujícího předchůdce. Prototyp byl postaven a zastřílen v roce 1939, avšak výroba byla odložena až pro pozdější potřebu. Po vypuknutí války a následném francouzském debaklu spojenců vyvstala otázka jakým dělem nahradit ztráty evakuovaných britských sil. Pragmaticky bylo opět vsazeno na zavedený dvouliberní kanon, neboť sliboval rychlejší náběh výroby a nebylo zapotřebí výcviku nových osádek. První objednávka čtyř set kusů šestiliberek tak přišla až v červnu roku 1940 a kvůli dobíhající výrobě předchůdce se první kusy dostali k jednotkám v listopadu 1941.
Šestiliberka se od svého předchůdce lišila především podstatně obvyklejší konstrukcí lafety se dvěma rozevíracími rameny, která pomocí ramenní opěrky umožňovala měnit odměr kanonu v úhlu 45° na každou stranu. Maximální teoretický dostřel byl 5030 m, ale důležitějším parametrem je nepochybně průraznost pancíře. Standardní střela o váze 2,75 kg dokázala prorazit 74 mm na vzdálenost 914 m pod 30° úhlem dopadu. Parametry se v průběhu vývoje munice zlepšovaly a v lednu 1943 zavedené střely s balistickou kuklou (AB – CBS) zvýšily účinnost na 88 mm pancíře. V Normandii nasazená střela APDS, opouštějící hlaveň rychlostí 1235 m/s, měla na jeden kilometr probít 146 mm pancíře v úhlu 30°. Není divu, že první v Africe zničený tank Tiger je připisován právě tomuto kanonu.
Vývoj tankové techniky dával tušit, že již v době, kdy kanon přicházel k jednotkám, bude nutné jej brzy nahradit. O mnoho mohutnější sedmnáctiliberní kanon byl schválen do výzbroje již v květnu 1942. Rychlý konec služby výborného šestliberního kanonu to ale neznamenalo. Ač byl u specializovaných protitankových oddílů královského dělostřelectva nahrazován svým silnějším bratrem, ještě dlouho po válce sloužil jako účinná zbraň pěchotních protitankových rot. Poměrně lehká konstrukce umožňovala další úpravy k použití k přepravě kluzákem, a tak si kanon své nejslavnější okamžiky užíval spolu s britskými parašutisty u Arnhemu.
Šestiliberní rychlopalné kanony měla ve výzbroji rovněž protitanková četa roty doprovodných zbraní motopraporu Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii. Rota se s jejich podporou účastnila obléhání severofrancouzského přístavu Dunkerque a kanony přivezla na konci války do vlasti.

Příslušníci roty doprovodných zbraní motopraporu Čs. samostatné obrněné brigády po návratu do vlasti při předvádění kanónu obyvatelstvu a novinářům. Dole pak 6pdr tažené za „kolohousenkami“ při přehlídce brigády v Praze.

---

SPONZOREM TÉTO RENOVACE JE SPOLEČNOST:

Sportovní holding Praha a.s. je unikátním sportovním subjektem, který sdružuje několik významných sportovních klubů a prestižních sportovních událostí v České republice, jako např. hokejovou Spartu Praha, HC Lev Praha, basketbal Nymburk nebo Evls Prague Pro. Jde o největší společnost tohoto druhu v České republice, která zároveň patří k silným hráčům v celoevropském rozměru. Společnost vznikla v roce 2012 a charakterizuje ji neobyčejně dynamická rozvojová aktivita.

---

RENOVACE

S restaurováním kanonu jsme započali záhy po jeho příjezdu do naší dílny a to důkladnou prohlídkou, zhodnocením stavu poškození a kompletnosti. Po prvotním průzkumu následovalo zdokumentování stavu před restaurováním.
Kanon byl v relativně kompletním stavu, bez závažnějších poškození a pozdějších úprav. Celý povrch kanonu byl napaden povrchovou korozí, která naštěstí vážněji poškodila pouze drobné součástky, vyrobené ze slabého plechu (schránka na potřeby, krycí plechy vodítek saní atp.). Lafeta byla poškozena sešrotováním (rozřezáním autogenem) a následným nedokonalým svařením do původní podoby. Rovněž hlaveň a část závěrového mechanismu a schránka brzdovratného zařízení byly poškozeny. Nejzávažnějším problémem se však nakonec ukázaly scházející originální disky kol o rozměru 8.25/10”, ty byly po válce nahrazeny disky jiného rozměru.

Příjezd 6pdr z Itálie do ČRv lednu 2013

Bylo potřeba dofouknout kola

Kanon se ukázal v lepším stavu než jsme doufali

Ruční skládání děla

	Všechny těžko sehnatelné díly jsou naštěstí na děle	Radost z naší nové hračky po „ustájení“	Poškození hlavně a brzdovratného zařízení
Odkrývání identifikačních znaků a rozhýbání závěru	Na závěru je vyryto 6PR 7CWT II & IV	Značení závěru z roku 1943. Viditelné je jeho poškození.	Identifikační štítek lafety
Pěkný předrenovační stav	… a hlavně téměř kompletní	Drážkování hlavně, pohled od úsťové brzdy.	Detail značení hlavně, v ní si italské myši udělaly klubovnu

Pro ověření postupu prací bylo demontováno několik drobnějších součástek, na kterých byla ověřena technologie prací. S pomocí přátel a internetu jsme pořídili základní dobovou dokumentaci, manuály pro obsluhu, základní údržbu a katalog součástek. Tyto dokumenty se ukázaly jako neocenitelné při postupném rozebírání jednotlivých celků.
Demontáž byla započata sundáním kol, štítu, závěrového mechanismu a ovládání náměru. Velká část šroubových spojů šla bez větších problému rozebrat, zbytek, až na pár výjimek, byl povolen pomocí ohřevu. Závěrový mechanismus, díly brzd, ovládání náměru a mířidla byly odvezeny do dílny, kde se po zdokumentování přistoupilo k postupnému čištění. Zajímavé překvapení nám připravila kolonie agresivních rezavých mravenců, která byla zazimována v dutině odlitku ramene nesoucího mířidla. Po přesunutí do teplé dílny mravenci napadli její osazenstvo 🙂

Pohled na kanón po demontáži čelního pancíře a disků	Zadní pohled na závěrový blok s demontovaným závěrem.	Zámek ramen lafety, rydlo a pouzdro pro manipulační tyče (handspikes)	Závity na obou koncích hlavně jsou jako nové
Demontovaný závěrový blok, po vyleštění bude pouze nakonzervován.		Pod držákem mířidel se objevil původní nástřik	Demontáž náměrového hřebene
Demontovaný náměrový hřeben	Centrální píst brzdovratného zákluzného systému. Vše bylo dobře zakonzervováno.	Po sejmutí disků je vidět náboj a ruční brzda, která brzdí přímo o disk	Demontovaný náměrový mechanismus a lůžko držáku optiky
Sejmutý náboj kola	Sejmutí přirezlé hlavně byl nejtvrdší oříšek	Velké díly se odvezly k opískování	…včetně celé lafety

Po rozebrání na drobnější skupiny bylo přistoupeno k čištění. Po odstranění největšího znečištění byla většina dílů vyvařena v 5 % roztoku louhu, který zabezpečil dokonalé odstranění veškerých zbytků zdegradovaných mazadel a barev. Po vyjmutí z lázně následoval několikanásobný důkladný oplach tlakovou vodou a vysušení v peci při 80°C. Po dokonalém vysušení jsme započali s odstraňováním koroze. Rozvolněné vrstvy byly sejmuty za pomoci šábru a ručních ocelových kartáčů vhodné hrubosti. V případě, že byla koroze hloubková, bylo přistoupeno k lokálnímu tryskání jemným korundem. Leštěné součásti závěru a náměrového mechanismu jsme odrezili elektrolyticky. Tento postup je šetrnější k restaurovaným dílům. Pokud by byly veškeré součásti otryskány pískem nebo ocelovou drtí, jak je dnes běžnou praxí, došlo by k nevratnému poškození původních obráběných a leštěných povrchů. Po odrezení byly jednotlivé díly natanátovány, případně natřeny bezoplachovým odrezovačem s obsahem taninu.
Drtivá většina šroubových spojů na tomto kanonu byla opatřena závity BSF. Pokud stav původních šroubů nedovoloval jejich opětovné použití, byly nahrazeny novými v původních rozměrech se závitem BSF.
Dle dochovaných zbytků původní povrchové úpravy byl zvolen stejný postup – základní barva červeného odstínu s přídavkem suříku a následný finální nástřik syntetickou barvou S.C.C 15 „olive drab“.
V době, kdy probíhaly na dílně práce na drobnějších součástech, pracovalo se i na zbytku. Postupně jsme rozebrali a sejmuli brzdovratné zařízení, nosné šrouby štítu a součásti nápravy. Rozměrné díly – lafeta, brzdovratné zařízení a štít byly citlivě otryskány a opatřeny základním nátěrem. Otryskání odhalilo dosud skryté korozní poškození lafety ze spodní strany. Poškozené partie byly vyříznuty a vysazeny. Doplnili jsme šrouby poškozené při demontáži, uvolnili transportní zámek rydel a nově vyrobenou krabičku na potřeby připevnili na štít.

Rydla byla nejspíše po vyřazení z armády uříznuta, později pak znovu nepřesně svařena	Proto bylo nutné ramena znovu uříznout a nastavit správný původní úhel	Poté se rydla k sobě uzamkly do zadního zámku a znovu zavařily.	Pohled do uříznutého ramene rydel
V uříznutých ramenech rydel se nahromadil rezavý odpad	Rydla se po svaření ještě musely vyspravit, místy byly prorezlé od kondenzující vody	Vyčištěný a sestavený držák mířidel, připravený pro nástřik	Zrenovované drobné díly připravené k montáži
Pro montáž lafety jsme použili improvizovaný závěs	Dočištění náboje kola těsně před montáží.	Montáž nábojů na lafetu, zde došlo nejprve k omylu a prohození nábojů	Viditelně prohozený náboj s brzdou nahoru
	Týmová práce na monžážní lince 🙂	Dotažení matek náboje a ložiska

Po kompletním ošetření nejprve základní a poté nastříkání svrchní barvou, jsme mohli provést závěrečnou montáž nápravy, štítu, náměrového mechanismu, mířidel a závěrového mechanismu. Většinu prací jsme zvládli bez potíží, ale pár zádrhelů nám způsobila neznalost původního postupu montáže, která musela jít v přesných krocích za sebou. Po sesazení a základním seřízení závěrové poloautomatiky a spoušťového mechanismu jsme byli odměněni bezchybnou funkcí všech součástí.

Lafeta zpět na kolech.	Saně brzdovratného zařízení budou osazeny krycími lištami s koženým těsněním.	Hlaveň sedla krásně na své místo.	Vyleštěný a nakonzervovaný závěr zpět na hlavni.
Namontované štíty na svém místě. Zbývá kanon sestříkat finální barvou.	Náměrové zařízení a držák pouzdra zaměřovače. Pouzdro bude vyrobeno nové dle přesných výkresů.	Nová schránka na náhradní díly bude namontována na štít na místo shnilé původní schránky.	Boční pohled na schránku..
Skvělá práce kovotlačitele před osazením dna.	Upravenou hlaveň pro slepou střelbu bylo nutné znovu usadit na lafetu, pomohla mechanizace..	Tormentační značky státní zkušebny. Stejnými jsou označené i vložné nábojky pro slepou střelbu.	Originální tažná lana jsme dostali symbolickou výměnou od kamaráda z Belgie

Po dokončení většiny renovačních prací byl kanon předán odborné puškařské firmě k doplnění scházejících dílů, úpravě pro střelbu cvičnými nábojkami a následné tormentaci. Firma zároveň vyrobila a nechala úředně přezkoušet nábojky umožňující cvičnou – slepou střelbu černým prachem.
V současné době je práce z velké části hotova. Ve Velké Británii jsme zakoupili originální optický zaměřovač a od přátel z Belgie jsme dostali za symbolickou výměnu tři originální tažná lana (tzv. drag-ropes ). Také jsme sehnali několik originálních mosazných nábojnic pro dekoraci.

Originální mosazná nábojka versus tormentovaná nábojka pro střelbu černým prachem. Ta přijde ještě pokovit do mosazné barvy.	Dno originální nábojky. Vyrobená byla v roce 1943.	A dno nábojky pro slepou střelbu. Vyrobená v roce 2013.
Bicí mechanismus nebylo lehké sehnat, nakonec jsme ho zakoupili od sběratele v Anglii.	Originální zaměřovač s pouzdrem a replika držáku optiky. Z něho se na kanonu zachovala pouze mosazná matice, zbytek úplně zkorodoval. Naštěstí pomohl sběratel z Holandska s rozměry. Držák je brynýrovaný.	Detail zaměrovače. Jedná se o Telescopic sight No.22D.

Po dlouhém hledání se nám podařilo najít a zakoupit originální disky kol, což byl největší nedostatek na vzhledu „Karla“, i když by si zasloužil ještě správné pneumatiky, ty se snad časem také podaří najít. Zbývá postupně doplnit základní vybavení, nářadí a výstroj. Kanón byl v roce 2014 opatřen novým nástřikem syntetickou barvou v odstínu S.C.C 15 „olive drab“, doplněný dle dochovaných dobových fotografií o kamuflážními fleky v barvě S.C.C 14 „Black“, brigádním znakem na štítě a bílým pořadovým číslem na spodním štítě.

Na závěr je třeba poděkovat všem, kteří se na pořízení a renovaci kanonu podíleli, tedy členům Roty Nazdar a jejich přátelům, členům KVH Pětačtyřicítka Brno ( především Pražákovi ) a hlavně společnosti SHP, která se velkou finanční pomocí podílela na pořízení a renovaci kanónu.

S „Karlem“ se můžete setkat na mnoha našich akcích, cílem je předvádět vycvičenou obsluhu včetně střelby z tohoto legendárního a vzácného protitankového kanónu, tak jak s ním zacházeli příslušníci naší armády ve Velké Británii.

Kanón se poprvé objevil na naší akci věnované vzpomínce na paraskupinu Antimony v Rovensku pod Troskami v květnu 2013, zde v cvičné úpravě pro střelbu z kulometu Bren pro nácvik míření. Takto se při cvičeních za války šetřilo drahou municí.

A zde již slepá střelba.