01 Úno Rodina Krupkova – spolupracovníci Silver A
Významnou podporu parašutistům v Pardubicích od počátku poskytly rodiny Hladěnových a Krupkových. Připomeňme si proto několik méně známých skutečností o druhé z nich ve článku Martina Říhy.
Václav Krupka st. se narodil 28. září 1888. Dne 7. října 1909 nastoupil v Pardubicích u Hulánského pluku č. 11 vojenskou službu. Roku 1913 se přihlásil k jejímu pokračování jako poddůstojník z povolání. Ve Světové válce byl v boji na ruské frontě u Synkova zajat. Následně se přihlásil do čs. legií na Rusi, do kterých byl přijat v červnu 1917. Do Československé republiky se vrátil v srpnu 1920 již v hodnosti poručíka. Následně, po přijetí do čs. branné moci, působil jako důstojník ve velitelských funkcích, od roku 1930 již v hodnosti majora jezdectva v Dašicích jako velitel I. korouhve Dragounského pluku 8 “Knížete Václava Svatého”. Za mobilisace roku 1938, již v hodnosti podplukovníka, působil jako zástupce velitele Dragounského pluku 8, poté, kdy byla mimořádná opatření ukončena, se vrátil zpět k dašické I. korouhvi. V jejím čele prožil okupaci Čech a Moravy a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. V souvislosti s likvidací čs. branné moci se dnem 31. července 1939 uzavřelo jeho působení u pardubických dragounů. Na vlastní žádost byl přeložen 1. října 1939 do výslužby. Zůstal i nadále ve spojení s bývalým velitelem pluku, plk. gšt. Josefem Taclem, v té době činovníkem Národního souručenství – a především krajským vojenským velitelem vznikající ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON). Zdá se, že ten se jej rozhodl ponechat více stranou dění. To jej také uchránilo při zatýkání vedoucích činitelů ON v únoru 1940.
obr. Podplukovník jezdectva Václav Krupka st., velitel dašické I. korouhve Dragounského pluku 8. (foto: VHA Praha)
Obr. Okupace dašických kasáren I. korouhve před polednem 15. března 1939 se současně stala demonstrací síly německé branné moci. (foto: sbírka Martin Říha)
Obr. Příjezdu německých útvarů v Dašicích se bez velkého nadšení coby přehlížející účastnili také důstojníci I. korouhve. Mezi nimi v prvé řadě velitel, pplk. jezd. Václav Krupka (na snímku druhý zleva). Z ostatních jmenujme npor. jezd. Františka Brauna (zcela vlevo), který ještě téhož roku opustil vlast a přihlásil se do vznikající čs. zahraniční armády. (foto: sbírka Martin Říha)
Obr. Plk. gšt. Josef Tacl (na snímku jako škpt. gšt.) byl v roce 1939 velitelem Dragounského pluku 8. Krátce po okupaci se zapojil do odbojové činnosti a stal se velitelem KVV Pardubice Obrany národa. Zatčen byl 6. února 1940, později odsouzen k trestu smrti a 2. září 1942 v Berlíně popraven. (foto: VHA Praha)
Dne 6. května 1914 se manželům Václavu a Františce Krupkovým narodil syn Václav. Ten po ukončení studia na pardubické reálce nastoupil 1. října 1934 presenční službu u Dragounského pluku 8. Pro své vzdělání byl současně určen do školy pro důstojníky jezdectva v záloze. Rozhodl se vydat se v otcových šlépějích a stát se důstojníkem z povolání. Přihlásil se proto ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, kam byl po zkouškách přijat. Na podzim roku 1935 zde nastoupil dvouleté studium, ze kterého byl po úspěšných zkouškách slavnostně vyřazen 31. srpna 1937. Při studiu se blíže seznámil s dalšími budoucími důstojníky, ve svém ročníku především s Otou Kacetlem, z následujícího pak s Miroslavem Křičenským a spolužákem z pardubické reálky, Alfredem Bartošem. Po studiu byl Krupka přemístěn k Dragounskému pluku 2 v Olomouci, kde zastával funkci velitele čety u 4. eskadrony. Na počátku roku 1938 byl Václav určen do šermířského kursu při středisku pro výcvik nižších důstojníků v šermu šavlí. Kurs absolvoval od 1. března do 27. května 1938 a následně se vrátil zpět k pluku, u kterého byl určen velitelem 5. eskadrony. Zářijovou mobilisaci pak prožil jako velitel čety. Od 1. ledna 1939 byl přidělen Vojenské akademii jako velitel výcvikové čety. V Hranicích prožil březnovou okupaci. Krátce po té se při dovolené na neurčito vrátil k rodičům do Dašic. I nadále se stýkal s kamarády z předchozích let, nejvíce s por. pěch. Václavem Kindlem a por. jezd. Miroslavem Křičenským. Již záhy se jejich rozhovory zaměřily v přesvědčení k nutnému odchodu z okupované vlasti. Krupka s Kindlem se vydali do Prahy jednat o možnosti legálního odjezdu na francouzském vyslanectví, kde jim slíbili, že budou vyrozuměni, jakmile bude vše připraveno. Nic se však nedělo a zatím co se Kindl rozhodl k odchodu na vlastní pěst, Krupka požádal o pomoc otce. Ten mu na konci srpna smluvil schůzku s plk. Taclem. Ten však Krupkovi odchod rozmluvil s tím, že důstojníků je pro odboj potřeba i zde a vyzval jej naopak ke spolupráci při budování rodící se Obrany národa. Určil jej coby spojku mezi ním a Sečskou přehradou. Současně mu zajistil pracovní místo u Východočeského elektrárenského svazu v Pardubicích, kam nastoupil 1. září jako technický úředník. Na podzim roku 1939 Krupku oslovil příbuzný Vladimír Beneš, který byl členem ilegální KSČ a žádal jej o podporu. Při své ilegální činnosti se seznámil s por. pěch. Janem Drkem, kterému dal k dispozici svůj byt. V únoru 1940 byli postupně zatčeni vedoucí členové pardubické Obrany národy a mezi nimi plk. Tacl. Krupka proto začal spolu s Drkem znovu připravovat útěk do zahraničí přes Maďarsko a Jugoslavii. Když byl zatčen Drk, z odchodu sešlo a později, po zatčení Beneše, Krupka ztratil veškerý styk s odbojem docela. Na jaře roku 1940 se seznámil s Hanou Zykovou, se kterou se 15. června 1940 oženil.
Obr. Václav Krupka ml. v roce 1935 jako frekventant Vojenské akademie v Hranicích. (foto: VHA Praha)
obr. Svatební fotografie manželů Krupkových z 15. června 1940. (foto: novinky.cz, sbírka Jaroslav Čvančara)
Právě v podobě Hany osud Krupkových protl Silver-A. Haninou kamarádkou byla Taťána Hladěnová. A právě její manžel, František Hladěna vyhledal 3. ledna 1942, po návratu z Police n/Metují, Václava Krupku ml. Oznámil mu, že v Pardubicích je Alfred Bartoš a žádal o schůzku na druhý den. Oba důstojníci se již osobně znali a Krupka proto souhlasil. Při schůzce Krupka přijal Bartošovu nabídku spolupráce v odbojové činnosti. Ten ho pověřil především zpravodajskými úkoly, přičemž jak doufal, si Krupka měl vybudovat vlastní síť. Současně také Bartoš žádal o zajištění ubytování pro sebe i další parašutisty. Pro tento úkol se Václav Krupka rozhodl oslovit i svého otce. Václav Krupka st. s manželkou Františkou a dcerou žili již od poloviny třicátých let na dašickém náměsti v č.p. 101. Sem také jejich syn Václav přivedl v lednu 1942 muže, kterého představil jako svého kamaráda z Hranic, “pana Motyčku”. S poněkud nepřesvědčivým tvrzením však u otce neuspěl. Starý Krupka Bartoše ihned poznal. “Motyčkovi” coby důstojníkovi stejného pluku nepomohlo ani to, že sloužil u bohdanečské II. korouhve a ještě víc se jeho jméno dostalo do Krupkova povědomí při likvidaci pluku poté, kdy Bartoš a kpt. jezd. František Braun opustili okupovanou vlast. Nevíme, zda otec, alespoň na oko zůstal u Bartošovy nové identity. Na každý pád syn pro Bartoše hledal vhodné přístřeší. Františka Krupková všem doporučila ubytování u obuvníka Bendy v Dašicích. Otec následně vše zařídil a Benda nového nájemníka přijal. Krupkovi pak dodávali Bartošovi otop.
Bartoš k Václavu Krupkovi st. přistupoval opatrněji. Zdá se, že přeci jen respektoval rodinné vztahy a také výrazný věkový i hodnostní rozdíl. Přesto jej při svém pobytu v Dašicích několikrát navštívil a ptal se, zda by se skupinou nechtěl spolupracovat. To Krupka přijal s podmínkou, že jeho jméno nesmí mít Bartoš nikde zapsáno a nechce, aby o něm krom syna ještě někdo věděl. Současně Bartošovi důrazně připomněl, aby byli oba opatrní při výběru spolupracovníků. Když Bartoš souhlasil, poskytl Krupka vlastní psací stroj, dvě busoly “Bézard” a zajistil mapy 1:25 000 a 1:75 000. Až do dubna 1942 pak společně s manželkou zaopatřoval potraviny pro parašutisty. Zajistil zprávy o kapacitě výroby v Semtíně, o spolehlivosti četníků v obvodu posádky, ale také o náladě a zbraních německé armády. Informace získával od německých vojáků v Dašicích – především pak “vídeňáků”, mezi kterými byli i krajánci – nebo jejich českých manželek, které za nimi dojížděly.
Obr. Náměstí v Dašicích, kde v č.p. 101 od poloviny 30. let žila rodina Václava Krupky st. V lednu 1942 se zde také v doprovodu Václava Krupky ml. objevil “pan Motyčka” – Alfred Bartoš. (foto: sbírka Rota Nazdar z.s.)
Sledujte i nadále náš projekt Libuše volá Londýn na facebookových stránkách, které mapují činnost skupiny Silver A.
