Radiosouprava Libuše

15 Bře Radiosouprava Libuše

Radiosouprava paraskupiny Silver A, s krycím jménem Libuše, kterou obsluhoval svob. Jiří Potůček, je v československé literatuře faktu léta milně označována jako typ Mk.III. Dle soupisu operačního materiálu skupiny Silver A, z fondu č.37, uloženého ve Vojenském historickém archívu v Praze, toto typové označení patří kufru, ve kterém byla radiosouprava přepravována. Správné označení stanice je Mk.VI subverze C. Tato nepřesnost vznikla pravděpodobně sloučením označení přepravního kufru a radiostanice. Dalším důvodem chybného označení, může být použití označení radiostanice, která je konstručně velice podobná a v zahraniční literatuře lépe zpracovaná ( typ Mk.III byl například ve vybavení Vojenské rádiové ústředny Londýn-WestDulwich, pro použití v terénu byla ale nevhodná, z důvodu velkých rozměrů ). Radiosouprava Libuše se skládala z vlastního přístroje, který obsahoval jak vysílač, tak i přijímač v jedné skříni, uložený v přepravním kufru Mk.III. Jelikož již ve Velké Británii bylo zjištěno, že přijímač není technicky dobrý, byla souprava doplněna o komerční přijímač vyráběný americkou firmou Hallicrafters, typ SX24Skyrider Defiant.

Radiostanice Mk.VI byla ve Velké Británii vyvinuta a vyráběna pro agentury MI6 a SIS, v Section VIII, Whaddon Hall, Little Horwood. Produkce tohoto typu probíhala v roce 1941 – 42. Počet vyrobených stanic není znám, ale nepřesáhl několik desítek kusů všech sub-variant. Dle výrobního provedení a výkonu, který se u jednotlivých variant lišil, byla radiostanice vyráběna ve verzi A-D. Radiostanice dodaná pro potřeby zvláštní skupiny D a použitá paraskupinou Silver A, s krycím názvem Libuše, byla variantou VI C.

5

obr. Fotografie radiosoupravy Libuše, pořízená Gestapem po zániku skupiny Silver A. Dobře patrný je kufr Mk.III.

Technický popis

Radiostanice pracovala v pásmu 3-7MHz pouze telegrafním provozem CW(A1).

Přijímač je jednoduchý audion s elektronkou 6SK7 a nf zesilovačem pro sluchátka (v tomto případě se dvěma triodami 6C5, tato koncepce se používala u téměř všech agenturních radiostanic té doby) a usměrňovací elektronkou 6X4. Má vlastní síťový zdroj nezávislý na zdroji pro vysílač. Určení přijímaného kmitočtu bylo dost obtížné, chyběla přesnější stupnice a i celkové parametry RXu byly nedostatečné pro spolehlivý provoz.

Vysílač pracoval s udávaným výkonem 20-25W, na koncovém stupni použita elektronka 807, buzená z oscilátoru řízeného krystalem s elektronkou 6V6. Ladil se třemi prvky na max. proud do antény.

Klíčovalo se uzemňováním katody koncové elektronky. Německá odposlouchávací služba měla asi snadnou práci takový vysílač zaregistrovat, kliksy byly slyšitelné pravděpodobně po celém pásmu.

Vnější plášť tvoří řemeslně dobře zpracovaná bedna z dubového dřeva o rozměru 492 x 318 x 162 mm, čelní panel je vyroben z materiálu „PEXOLIN“, u nás známého jako „PERTINAX“. Šasi je z měděného a pozinkovaného plechu, nosníky a montážní tyčky, úhelníky a spojovací materiál z mosazi. Zadní kryt s odvětrávacími otvory byl vyroben z vulkanfíbrové desky. Součástky použité pro výrobu, byly z velké části amerického původu, pocházejícího z komerčně vyráběných dílů a stavebnic pro radioamatéry. Ovladače a další komponenty čelního panelu jsou taktéž komerčního původu americké produkce. Není bez zajímavosti, že zabavená radiosouprava Libuše, fotografovaná Gestapem, postrádala ammemeter (ampérmetr), o něj zřejmě přišla během častých přesunů a ten byl nahrazen žárovkou, aby bylo možné vyladit proud do antény.

Dochovaný kus ze sbírek Technického muzea, považovaný za autentickou Libuši, tento měřící přístroj nepostrádá a dle našeho provedeného průzkumu je bez zásahů a původní. K soupravě patřily i sluchátka, morse klíč a anténa.

1

obr. Radiosouprava Mk.VIC ze sbírek Technického muzea

2

obr. Pohled na zadní stranu Mk.VIC ze sbírek Technického muzea

3

obr. Pohled do útrob radiostanice Mk.VIC. Dobře jsou patrné komponenty americké výroby.

Hallicrafters SX24 SkyriderDefiant

Jedná se o komerčně vyráběný přijímač americké výroby. Byl použit jako náhrada za nepříliš spolehlivě fungující přijímač přístroje Mk.VI C. Na fotografiích pořízených Gestapem po zániku skupiny Silver A, jsou na přístroji vyškrábány natištěné anglické popisy, důvod není zcela jasný. Přijímač je tvořen plechovou bednou, ošetřenou čeřínkovou barvou tmavě šedého až černého odstínu, o velikosti 515 x 285 x 235 mm (ŠxVxH), v horní části jsou umístěna servisní dvířka na pantu. Na bocích má přístroj odvětrání chromovanou lištou, ovladače jsou vyrobeny z černého bakelitu. Celková hmotnost přijímače je 14,6 kg.

6

obr. Přijímač Hallicrafters SX24 skyrider Defiant, stejný typ byl použit jako náhrada špatně fungujícího přijímače radiosoupravy Mk.VIC „Libuše“

 

Z naší přesné a funkční repliky Libuše budeme vysílat 1. dubna 2017 v Lázních Bohdaneč na akci „Libuše volá Londýn“

Sledujte facebookové stránky projektu.

Libuse_banner