11 Dub Otto Kacetl – spolupracovník Silver A
Dalším osudem přímých spolupracovníků Silver-A chceme připomenout Ottu Kacetla, dosud prakticky neznámého důstojníka, který skupině zajišťoval zprávy z východní části Moravy. On i jeho další spolupracovníci posléze štěstím i svým obezřetným přístupem unikli zatčení a po válce poskytli cenná osobní svědectví. To nám umožní přiblížit si další pozapomenutý životní příběh.
Otto Kacetl se narodil 3. dubna 1911. Po absolvování reálného gymnázia a třech semestrech na právnické fakultě Masarykovy university v Brně nastoupil 16. července 1934 prezenční službu u Pěšího pluku 3 v Kroměříži. Pro své vzdělání byl předurčen k odeslání do školy pro záložní důstojníky pěchoty. Po měsíci však byl přemístěn k jezdectvu a nastoupil tentokrát do “dragounské” školy pro záložní důstojníky v Pardubicích. Nepříliš obvyklý přestup byl tehdy nutností pro důstojníky, kteří měli záhy posílit řady rychle se rozvíjející zbraně – útočné vozby. Do jejích řad vstoupil Otto Kacetl 1. ledna 1935 u Výcvikové korouhve obrněných automobilů v Kostelci n. Labem a v následujících letech již u “obrněnců” zůstal. Výjimkou bylo pouze období od září 1935 do 1. srpna 1937, kdy úspěšně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a následně povýšen na poručíka jezdectva. Po dalším zdokonalovacím výcviku od května 1938 definitivně zakotvil v řadách Pluku útočné vozby 1 v Milovicích, kde působil jako velitel čety obrněných automobilů.
 |
 |
Obr 1. Nově jmenovaný poručík jezdectva Otto Kacetl v roce 1937. (Foto: VHA)
Obr 2. Otto Kacetl jako frekventant Vojenské akademie v Hranicích, kde také poprvé poznal budoucí poručíky Alfreda Bartoše a Václava Krupku. (Foto:VHA)
Obr. Základní výzbrojí “pohotovostních” čet obrněných automobilů se na podzim roku 1938 staly “lehké” Obrněné automobily vz. 30 (na snímku), jejichž trojice často doplňoval ještě jeden “těžký” Obrněný automobil vz. 27. Zvláště OA vz. 30 měly často problémy v terénu. S nepříliš odolnou “pancéřovou” karoserií a vyzbrojeny jen dvěma kulomety vz. 26 se přesto v rukou odhodlaných a dobře vycvičených osádek staly v mnoha případech rozhodujícími prostředky při zásazích branné moci proti sudetoněmeckým teroristům. Podobně tomu bylo i v případě úspěšné čety energického poručíka Kacetla. (Foto: VHA)
Sedmadvacetiletý poručík za mimořádných opatření na podzim roku 1938 patřil k těm, kteří rozhodně nezaháleli a postupovali tvrdě proti všem náznakům sudetoněmeckého povstání v příhraničních oblastech. Od 1. srpna do 15. října 1938 velel Kacetl “pohotovostní” četě obrněných automobilů, přidělené Velitelství Skupiny 1 v Rakovníku. Nadřízeným brig. gen. Václavem Petříkem byl hodnocen výborně pro své energické, samostatné a rychlé rozhodování. Četa pod jeho velením prošla s úspěchem boji proti sudetoněmeckým teroristům ve Šmídeberku (dnes Kovářská), Vejprtech, Reizenhainu (dnes zaniklá obec Pohraniční) a zajišťovala evakuaci rodin i majetku při nařízeném ústupu. Bez vlastních ztrát v bojích zastřelila sedm, zranila devět a zajala tři teroristy. Při evakuaci zachránila zabavenými nákladními automobily několik skladů textilních továren, benzinových a olejových skladů, kancelářské zařízení a další materiál v hodnotě několika milionů. Generál Petřík měl za úspěšné plnění úkolů v úmyslu Kacetla mimořádně povýšit, k čemuž však pro další vývoj událostí nedošlo. Po demobilisaci se četa i s por. Kacetlem vrátila zpět k milovickému pluku útočné vozby, kde Otto prožil okupaci v březnu 1939.
Dnem 30. června 1939 byl propuštěn z likvidované čs. branné moci a převeden do oboru Ministerstva vnitra, kde byl určen zaměstnancem politické správy pro obvod Moravy. Po absolvovaném vzdělávacím kurzu od 16. října 1939 nastoupil jako zemědělský referent u Okresního úřadu ve Vsetíně. O rok později, jej brněnský zemský úřad přidělil Okresnímu úřadu v Hranicích, který jej dále přidělil ke zdejšímu městskému úřadu, opět ve funkci zemědělského referenta. Od 1. února 1942 převzal v Hranicích jako správce stolařský závod, kde působil až do 9. dubna 1943, kdy státní správa podnik uzavřela, protože odmítl převzít pracovní zakázky pro Wehrmacht.
A právě v Hranicích navštívil v druhé polovině února 1942 Kacetla kamarád z Hranic, Václav Krupka. Důvěrně jej vybídl ke spolupráci pro “zpravodajskou skupinu”, jejíž velitel ho žádal o zpravodajskou činnost v obvodu východně čáry Hodonín-Brno-Prostějov-Olomouc. Získané zprávy měl dodávat do Pardubic sám, nebo spojkami. Odhodlaný Kacetl souhlasil, ovšem zprávy se s ohledem na nebezpečí rozhodl doručovat osobně. A tak při doručení první poznal velitele skupiny Silver-A, kterým nebyl nikdo jiný, než další kamarád z Vojenské akademie – Alfred Bartoš. V následujících měsících se Kacetl při svých cestách setkal i s Valčíkem, MUDr. Bartoněm, Arnoštem Košťálem a několika dalšími. Jeho poměr k Bartošovi byl velmi otevřený – velitel skupiny jej seznámil i se šifrovacím klíčem a dalšími písemnostmi, vydal mu rovněž finanční hotovost pro výdaje dalších spolupracovníků. Naopak Kacetl odevzdal pardubickým jednu pistoli ráže 6.35.
Zjištěné zprávy po domluvě s Bartošem a Krupkou dále dělil do 4 skupin. Jejich tematické rozdělení nám lépe přiblíží také okruh zájmu Silver-A:
1.) rázu vojenského – dislokace německých vojenských jednotek a posádek, výcvikových středisek, počty vycvičených a odcházejících na frontu, počty a druhy transportů a jejich cíle, výzbroj a výstroj jednotek co do druhu a počtu;
2.) válečná výroba – místa závodů a jejich výrobní kapacita, druh a množství výrobků, počet zaměstnaných včetně národnosti a spolehlivosti, adresy na které byly odesílány hotové výrobky, jejich množství a druh;
3.) politické poměry – sídlo a počty německých policejních orgánů a Gestapa, jejich práce, větší nebo připravovaná zatýkání, poměr českého obyvatelstva k okupantům, jména význačných nacistů nebo národních zrádců;
4.) zbraně, střelivo, trhaviny – jejich zajištění, soustřeďování, vyzbrojování, zjištění majitelů zbraní, střeliva a skladišť trhavin pro případnou příští potřebu.
Pro Otto Kacetla pracovali jako zpravodajové bývalí záložní důstojníci npor. let. Václav Buzek z Hovězí u Vsetína, por. František Jupa ve Vsetíně a por. pěch. František Bláha v Olomouci. Společně s nimi pak otec Jaroslav Kacetl v Brně, bratranec Jaroslav Kacetl v Prostějově, učitel Augustin Zvonek ve Valašské Bystřici, Jan Damek ve Valaškých Kloboukách, Jan Haberman v Přerově.
Kacetl měl později specifický úkol související přímo s radiovou soupravou Libuše, o tom ale více až v některém z dalších příspěvků.
