Události u Požárů na Křivoklátsku – vyzvednutí materiálu

Parašutisté ze skupin BIOSCOP, BIOUVAC a STEEL vysazení na Požárech v noci z 27. na 28. dubna 1942 v rychlosti ukryli svůj operační materiál do lesa. Oldřich Dvořák (STEEL) zahrabal svou vysílačku do oranice, bohužel i vlivem velmi tvrdého podloží velmi mělko. Už 30. Dubna dopoledne byla nalezena při vláčení bran kočím Emanuelem Kadlecem. Nález byl zprvu přisuzován elektrikářům, kteří na místě před nedávnem stavěli elektrické vedení. Kočí s ohledem na množství lidí v okolí nález ohlásil nájemci statku na Požárech Oldřichu Lindovi, ten jej zprvu ohlásit nechtěl, posléze z obavy, že se jedná o provokaci, vyrozuměl četnickou stanici na Křivoklátě. Velitel stanice stržm Wild rovněž z nálezu neměl radost, posunky naznačoval Lindovi, že jde o krk. Četníci ještě nějakou dobu váhali, ale okolí nemluvilo o ničem jiném. Vyrozumívají tedy kladenské Gestapo, které okamžitě nařizuje střežení místa. Vyhrožují, že jakékoliv zaváhání bude trestáno smrtí.
Na místo nalezu přivedl kap. Bouberle navečer 30. dubna 1942 hlídku ve složeni praporčík Václav Komínek a strážmistr František Ometák. kolem desáté hodiny hlídka zaslechla praskání větviček a ve svitu měsíce spatřila dvě postavy. Četnická hlídka se rychle přiblížila, připravila zbraně k výstřelu a Komínek předpisově zvolal: „Stůj, kdo tam, ruce vzhůru!“ Mikš držíc v kapse kabátu odjištěnou pistoli a zvedl pouze levou ruku. Jeho kolega Kusý zvedl obě ruce. Mikš odvětil „Vždyť už máme“ a tasil pistoli. První ranou zasáhl strážmistra Ometáka, který jestě odvrávoral k poli, tam padl na záda a těžkému zranění na místě podlehl. Mikš pak zamířil na Komínka a vystřelil současně s ním. Komínek byl zasazen do boku, zároveň ale jeho střela zasahuje Mikše. Ten padne na zem a vědom si že jeho zranění jsou velmi vážná, zvolal na svého kamaráda : „Josefe utíkej, Já už se k vám nevrátím.“ Josef Kusý poslechl a podařilo se mu uprchnout, přičemž v lesíku odhodil svoji pistoli. Mikš na zádech přiložil pistoli k pravému spánku a vystřelil.

Chvilku po střetu na místo přijíždí opět kpt. Boubrle aby hlídku vystřídal. Po vystoupení z vozu a spatřil Ometáka ležícího bez hnuti na okraji pole a nedaleko Komínka, držícího se za bok. Komínek vysvětlil, co se stalo. Na místo ráno přijelo kladenské Gestapo, pote i pražské v cele s komisařem Oskarem Fleischerem. Ten sebou přivezl zrádce a Mikšova kolegu Viliama Gerika, který Mikše identifikoval. Při prohlídce mrtvého Mikše gestapáci údajně našli zápisník s adresami jeho pomocníku. Gestapo tak šlo najisto.

Obr. Místo přestřelky

Obr. Mrtvý parašutista Arnošt Mikš

Obr. Mrtvý strážmistr František Ometák

K místu události opožděně přijel i Josef Valčík s Vlastimilem Moravcem. Ti vsak na lesní cestě narazili na českého četníka, který je vyzval, aby se vzdálili, že cesta je uzavřena a ukázal jim volnou cestu do bezpečí. Dle bádáni kronikáře Městečka u Křivoklátu pana Jiskry byl tímto vlasteneckým četníkem sám velitel četnické stanice štstržm. Wild.

Václav Komínek se ze svého zranění uzdravil bez následku. Reinhard Heydrich mu ještě v době jeho pobytu v nemocnici věnoval německou pistoli a navrhl jeho povýšení. Po válce byl souzen za kolaboraci a soud mu vyměřil trest 5 let žaláře. Od Sboru národní bezpečnosti byl propuštěn v r.1953. Václav Komínek byl zcela jiným typem policisty než oblíbený František Ometák. Podle svědectví některých lidi byl ctižádostivý kariérista. Sympatizoval prý s fašistickou skupinou Vlajka. Když osudového večera odcházel do služby, vyprovázela ho manželka slovy: „To by konečně mohla být poradna akce, kde by jsi mohl prokázat své schopnosti.“

Františku Ometákovi nacisté vystrojili monstrózní pohřeb a jeho smrti se snažili propagandisticky využít. Heydrich napsal vdově soustrastný dopis a udělil ji finanční odměnu a penzi. Pohřbu se účastnili čelní představitelé protektorátní vlády i okupační správy. Vlastenecký a oblíbený Ometák se musel v rakvi otáčet, když velitel venkovní služebny Gestapa v Kladně Harald Weismann pronášel slova o českém četníkovi, který padl pro velikost Německa.

obr. Četnický strážmistr František Ometák
Narodil se 26.3.1912 v Dražeticích u Dobříše. V roce 1941 se devětadvacetilety Ometák v Mutějovicích u Rakovníka oženil. Jeho známí jej hodnotili jako dobrého Čecha. Existuji dokonce dokumenty, které nasvědčují tomu, ze se účastnil aktivit odboje na Křivoklátsku. Mnoha zadrženým pomohl. Do služby se mu toho večera nechtělo.

Obr. Pohřeb Františka Ometáka v Mutějovicích

Josef Kusý byl dopaden 2. 5. 1942 podroben výslechu. Zatčení byli také oba Arnoštovi bratři, Antonín a František Mikšové. Všichni byli zastřeleni 31. 5. 1942 v Praze Kobylisích. Společně s nimi padli kulkou popravčí čety také Mikšovi přechovavatelé, Josef Stanek z Roztok a Josef Minařík z Haloun.

obr. Odbojář Josef Kusý
Narozen 17.2.1909. Vyučil se zedníkem, toto povolání také provozoval. Bydlel v Belci u Berouna, čp. 60. Oženil se v roce 1931 s Růženou Langrovou a narodil se jim syn. S Mikšem ho spojil přítel a kolega ze zaměstnání Josef Minařík z Haloun. 30.4.1942 byl přítomen přestřelce na Požárech. Zatčen byl už 2.5. a vyslýchán gestapem ne četnické stanici v Litni a v Petschkově paláci. Popraven by v Kobylisích 31.5.1942.

Výsledkem tragického dne byla ztráta veškerého operačního materiálu tří paraskupin a hlavně náhradní vysílačky a náhradních dílů k Libuši. Českou rukou a shodou nešťastných událostí a možná i služební horlivosti padli dva čeští vlastenci.