Závěrečná cvičení rakouské armády v roce 1935

27 Úno Závěrečná cvičení rakouské armády v roce 1935

Jaroslav Špitálský 

 V roce 1935 se v Rakousku konalo samostatné cvičení motorisované brigády a závěrečné cvičení vyšších jednotek z Horního a Dolního Rakouska mající ověřit taktické schopnosti vyšších velitelů a především získat poznatky o: organizaci, použití a vedení motorizovaných jednotek, spolupráci zbraní a taktickém použití nově zavedených bojových prostředků. Značný důraz se kladl na výcvik vojska v místech předpokládaného nástupového prostoru. Tím je myšlena i obrana proti vpádu československé branné moci.

Závěrečné cvičení motorisované brigády, konané ve dnech 30. až 31. srpna 1935, mělo vyzkoušet přibližovací pochod motorisované brigády po těžce sjízdných alpských komunikacích, při němž se sledovala odolnost materiálu, a zjišťovaly se nedostatky spojení mezi jednotlivými pochodovými proudy. Dále se v praxi zkoušel útok motorizované skupiny v zalesněném horském terénu. Cvičení se odehrávalo v prostoru Vídeň – Wiener Neustadt – Neunkirchen – Feldbach – Wasszentmihaly – Neusiedel am See.

 

Námět cvičení:

30. strany modré: nepřítel překročil Dunaj v prostoru Vídeň a postupuje jižním směrem. Slabší motorizované jednotky zjištěny v prostoru Wiener Neustadt. Hlavní síly překročily dne 30. srpna řeku Raab v prostoru mezi Jennersdorf a Vasszentmihaly. Předsunutá motorizovaná skupina „R“ ve Fürstenfenfeld obdržela 30. srpna ve 13 hodin rozkaz k zajištění výšin jižně od Wiener Neustadt a tím umožnit přechod hlavních sil lesnatým masivem Bucklige Welt.
31. strany červené: překročit řeku Raab v prostoru Jennersdorf a Vasszentmihaly. Hlavní síly měly překročit Dunaj a dosáhnout do večera prostoru Baaden – Mannersdorf. Motorizovaná skupina „M“ ve Wiener Neustadt obdržela 30. srpna ve 12 hodin rozkaz zabránit nepříteli zmocnit se výšin severně Edlitz – Wiesmath.

 

Průběh cvičení:

Dne 30. srpna v 7 hodin ráno dosáhly jednotky obou stran ubytovacích míst, kde odpočíval do 12 hodin. Po poledni velitel strany červené nařídil (ihned po obdržení rozkazu) zajistit předvoji (1 četa OA, 1 četa na terénních automobilech a 1 četa děl) výšiny jižně Edlitz – Holentho. Do 20. hodiny valné voje postoupily do prostoru Scheiblingkchn – Kalten B. – Bromb Berg.

Strana modrá vyrazila ve 13 hodin a 30 minut ve všeobecném směru Fürstenfeld – Aspang, zajišťována předvojem (1 četa OA, 2 čety na terénních automobilech, 1 četa děl). Kdy ve 20 hodin dosáhla linie Aspang – Nestbauern Riegl. Valný voj v tutéž dobu zaujal učleněné shromáždění jižně Kalt B. – Zöbern.

Během noci proběhly přezvědné boje předvojů. Velitel červených se rozhodl k obraně. Teprve 31. srpna v 7 hodin vyrazil útok modrých (dva motorizované prapory) z linie dosažené předvoji ve směru trig. 859 –  Kalten B. Však v hustě zalesněném prostoru nebylo možné pozorovat průběh útoku strany modré, ani způsob obrany strany červené. Z tohoto důvodu byl v 11 hodin vydán rozkaz k ústupu strany červené, čímž bylo cvičení ukončeno předčasně.

Poznatky ze cvičení motorisované brigády:

• Operativní.

V průběhu přibližovacího pochodu nastaly značné obtíže ve spojení mezi jednotlivými pochodovými proudy. Rakouská vojenská správa chtěla tento nedostatek odstranit zdokonalením radiopřístrojů v automobilech. Síla předvoje motorizovaných skupin neodpovídala síle jednotky, kterou měl předvoj zajistit. V důsledku slabých předvojů na obou stranách manévrovacích skupin, nastala po zjednání dotyku stabilizace fronty. Zásah valného voje obou stran ve prospěch předvojů se nemohl uskutečnit v noci. Složení předvoje z průzkumných částí (OA), zesílených jednotkami na terénních vozidlech a dělostřelectvem odpovídalo normálnímu složení předvojů motorizovaných jednotek. Byl pociťován nedostatek průzkumných a zajišťovacích rychlých jednotek (1 četa OA pro prapor) především u strany modré. Přibližování skupiny „R“ bylo provedeno za nepříznivých podmínek. Její pochodový výkon v dané situaci byl označen jako průměrný.

• Materielní.

OA (obrněné automobily) – během cvičení se zkoušely nové typy, konkrétně se jednalo o:

• ADGZ: Osmikolové terénní vozidlo, rychlost 70 km/hod. Výzbroj: dělo ráže 20 mm, tři těžké kulomety a tři strojní pistole. Pancíř 11 mm, osádka 6 mužů. Tento typ se dle vyjádření rakouských odborníků neosvědčil pro malou obratnost.

Obr. Osmikolový pancéřový automobil Austro – Daimler ADGZ

• ADGP: Šestikolové terénní vozidlo. 80 HP, rychlost 60 km/hod. Výzbroj: jeden těžký a dva lehké kulomety. Pancíř 4 – 8 mm. Osádka 5 mužů. Předpokládalo se, že tento typ bude zaveden do výzbroje rakouské armády.
• Terénní vozidla: úspěšně se jich užívalo i mimo komunikace. Rychlost 70 km/hod. na silnici. Osádka 14 mužů. Překonávání stoupání až 60^o. Doprava těžkého kulometu a mužstva „praporu útočné vozby“ se prováděla na malých terénních vozidlech.

Obr. Obsazený terénní automobil za jízdy v terénu.

Obr. Umístění vozidel motorizovaného mysliveckého praporu po sesednutí mužstva k palbě.

Obr. Motorizovaný myslivecký prapor v pochodovém proudu za zastávky.

Obr. Pojízdná dílna a benzínová zásobovací stanice.

Obr. Terénní kulometné auto ADMK

 1 – snímatelný pancéřový štít těžkého kulometu

 2 – těžký kulomet

 3 – truhlíky se střelivem

Obr. Dopravní terénní automobil pro mužstvo Praporu obrněných vozů.

• Radiotelegrafní stanice: pro spojení mezi prapory, používaly se 2wattové krátkovlnné přijímače a vysílače systému „Lorenz“. Dosah 10 – 70 km. Pokusy o upravení těchto přístrojů pro radiotelefonii selhaly. Ke spojení praporů s velitelstvím skupiny se užívalo 15wattových přístrojů systému Telefunken, typ 804 B 5. Dosah 70 km. Dalo se jich použít i pro radiotelefonii. Žádný z těchto přístrojů nebylo možné použít za jízdy, jednak vzhledem k stožárovým anténám a jednak proto, že komunikaci příliš omezoval chod motoru.

Obr. Radiotelefonní stanice s pojízdným holubníkem.

Závěrečné cvičení motorisované brigády, 4. pěší brigády a 2. pěší divise uspořádané ve dnech 4. až 6. září mělo ověřit užití motorizované jednotky v ústupovém boji. Dále se mělo cvičit přeskupení sil a provedení útoku za účelem získání výhodné výchozí základny pro útok armády. Cvičení se odehrávala v prostoru Vídeň – Kappeln – St. Pölten – Boheimkirchen – Neulengbach.

Námět cvičení:

4. strany modré: nepřítel je donucen vyklidit obranné postavení na čáře Liesing – Leobersdorf a ustoupit s hlavními silami jižně od západní dráhy (trať Vídeň – Purkersdorf – St. Pölten). Jeho zadní voje se zastavily večer 4. září na linii Neulengbach – Laaben – Hainfeld. Čilý provoz od západu na St. Pölten nasvědčuje, že nepřítel přisunuje posily. Velitelství armády zasadí 4. září severně od údolí Vídeňky (Wiental) divisi s úkolem útočit v pásmu mezi silnicí Judenau – Kappeln a Haspel W. na St. Pölten.

 Dne 4. září zjedná 2. divise dotyk s nepřátelskými motorizovanými silami u Judenau, Abstetten, západně Sieghartskirchen, u Röhrenbach, a u Grabensee. Severní bok divise má chránit jezdecký pluk 2., postupující přes Tulln do prostoru sev. Perschling.

 Počátek cvičení: Přední linie se smí překročit v 5 hod. 15 min.

3. strany červené: dne 3. září jsou nuceny vlastní síly ustoupit z obranné linie Liesing – Leobersdorf západním směrem. Nepřítel nasadí čerstvé jednotky severně od Vídeňky. Vlastní zadní voje bojují večer 4. září na východ od linie Hainfeld – Laaben. Jezdecký pluk 1 u Neulengbach zpomalí nepřátelský postup. Motorizovaná brigáda musí dosáhnout v poledne 4. září St. Pölten a zjednat do večera téhož dne dotyk s nepřítelem východně od řeky G. Tulln. K ochraně levého boku dorazí prapor 5 s jednou motorizovanou kanonovou baterií do prostoru Tulln.

V noci 4. září skončí 4. brigáda vykládání v prostoru St. Pölten a následující den utvoří s motorizovanou brigádou skupinu „Gm K“, které je podřízen jezdecký pluk 1.

Úkol skupiny „Gm K“:  je zabránit nepříteli v postupu na St. Pölten východně říčky Perschling.

Průběh operací dne 5. září: Za podpory veškerého dělostřelectva a palby těžkých kulometů vyrazili modří v 5 hodin a 15 minut do útoku s těžištěm na severním křídle. V 7 hodin dosáhli linie Pixendorf – Abstetten – Röhrenbach.

 Červená motorizovaná brigáda brzdila postup modrých, a aniž by se nechala upoutat, ustupovala postupně na další ústupové linie. K odpoutání bylo použito převážně čet OA a lehkých tanků (tři OA a tři lehké tanky pro prapor). Tento způsob boje byl uváděn jako příznačný pro ústupový boj motorizovaných jednotek na rozdíl od pěchoty, která byla nucena svádět s postupujícím nepřítelem boj krok za krokem a ustupovat v těsném dotyku.

 V 9 hodin pronikl útok modrých až na linii Atzelsdorf – Mitterberg – Einsiedl – Sigersdorf – Grabensee – Reipoltenbach – Umsce.

 V 10 hodin dosáhla 4. červená brigáda prostoru Grundorferleiten. Následně přesunula své dělostřelectvo k podpoře motorizované brigády a zaujala obranné postavení na čáře Watzendorf – Egelsee – Ollersbach.

 Po přemístění dělostřelectva pokračovali modří v útoku. Do 13 hodin dosáhli linie Diendorf – Würmla – Ollersbach. Další jejich postup zastavila přehradná palba 4. brigády. Rovněž na jihu nebyl útok modrých úspěšný.

V 18 hodin zastavilo vrchní velení cvičení, bylo však povoleno provádět v noci přeskupení sil.

Průběh operací dne 6. září: Během noci z 5. na 6. září byly provedeny přesuny sil na obou stranách.

Velení strany červené převzal velitel 4. brigády. Během ranního průzkumu červené jezdectvo zjistilo přesun 2. praporu modrých z Anzbach a Grossrass Berg směrem severním.

 V 5 hodin vyrazil útok modrých na celé frontě. Severní útočná skupina (na šířce 6 km) prorazila hlavní obranné postavení 4. brigády. Zálohou červených byl útok modrých zastaven. Útok jižní skupiny měl pouze částečný úspěch. Motorizovaná brigáda, která měla vyrazit k útoku v 5 hodin, byla k vyražení připravena teprve o dvě hodiny později. Po zasazení dvou praporů divizní zálohy byl nasazen nový útok modré severní skupiny, který se úspěšně vyvíjel. V důsledku této situace rozhodl velitel červených vystřídat motorizovanou brigádu částmi jezdectva a použít ji k akci proti severní modré skupině.

 Tím se uvolnil i postup jižní skupiny modré strany. Vystřídání za dne se stalo největší taktickou chybou velitele červené strany. Nastal chaos. Týl motorizované brigády byl zatarasen vozidly (cca 400 automobilů), značné obtíže působilo otáčení vozidel na silnicích. V 11 hodin dosáhl útok modré strany linie Bärndorf – Würmla – Ollersbach a tím cvičení skončilo.

Řídící cvičení ve stručné rozpravě se omezil pouze na zdůraznění, že obě strany splnily nařízený úkol. Rovněž souhlasil s rozhodnutím velitelů jednotlivých stran. Způsob provádění daného úkolu jednotlivými veliteli nebyl kritizován pravděpodobně z ohledu na přítomnost vojenských attaché.

Straně modré se dostalo mimořádného uznání a odměny tím, že důstojníkům a poddůstojníkům, kteří projevili mimořádnou píli a iniciativu v době závěrečného cvičení, byl hrazen sedmidenní služební výlet na automobilech pod záminkou cvičné jízdy.

Závěrečného cvičení se účastnil po celou dobu kancléř Schuschnigg spolu se šesti ministry, z nichž čtyři (záložní důstojníci) byli zařazeni u útvarů.

Poznatky ze cvičení:

• Operativní.

Náměty pro cvičení a vydané rozkazy byly velmi krátké, dané úkoly jednotkám jasné. Velitelům stran byla ponechána úplná volnost, pokud se týče volby směru útoku. Úkol byl jim dán pouze povšechný a prostorově vymezený. Útok strany modré byl veden na celé frontě. Pro průlom byl pečlivě zvolen prostor umožňující spolupráci zbraní. Na směru hlavního útoku bylo zasazeno maximum sil.

 Jednotkám byl dán konečný cíl útoku, aniž by se uvážila spolupráce zbraní, především možnost podpory dělostřelectva.

Ústupový boj: Motorizovaná brigáda byla dne 5. září zasazena na poměrně široké frontě (dva prapory na 9 km). Zdržovala postup modrých praporů po dobu 12 hodin v hloubce 10 km.

 Tento úspěšný manévr motorizované brigády se neprováděl po sledech, nýbrž manévrem celé jednotky z postavení na postavení. Způsob tohoto boje spočívá v tom, že obrněná vozidla (OA a lehké tanky) udržují stále těsný dotyk s nepřítelem. Jednotky v obranném postavení zahájí dalekou palbu a pod ochranou OA a lehkých tanků ustupují na nové postavení teprve tehdy, když nepřítel dospěl na vzdálenost asi 300 až 400 metrů.

 Tento způsob ústupového boje motorizovaných jednotek se podle vyjádření odborníků osvědčil.

Použití motorisované brigády dne 6. září pro čelní útok s omezeným cílem a její směna jezdectvem za dne, nebyla zajisté v intencích velitelství cvičení, které pravděpodobně předpokládalo, že část této rychlé jednotky bude pověřena útočnou akcí do boku hlavní útočné skupiny modré strany.

 Nedostatky v organizaci byly zjištěny u motorizované brigády, především pokud se týče zajišťovacích a průzkumných orgánů této jednotky. Četa OA (tři vozy) byla hodnocena jako velmi slabá. Rakouští odborníci požadovali, aby motorizované prapory byly vybaveny nejméně dvěma četami OA a jednou četou (tří vozovou) lehkých tanků.

• O jednotlivých zbraních.

1. Pěchota:

Oproti minulým létům dosáhla vysokého stupně výcviku. Využívala bezvadně terénu a kombinovala pohyb s palbou. Za postupu tvořila palebné základy z těžkých kulometů, a kde to bylo možné, používala vždy jejich křížové a boční palby. Tam, kde to situace a terén dovoloval, byly nasazeny automatické zbraně jednotek v záloze, k získání co největší palebné síly pro podporu pěchoty.

 Pěchota byla vybavena mimo lehkých kulometů (u každého družstva) i pistolovými puškami (Maschinenpistolen), pěchotními doprovodnými děly a minomety.

Strojní pistole (Maschinenpistole) byla nově zavedena do výzbroje družstva pěchoty. Jednalo se o automatickou zbraň ráže 9 mm, konstruovanou pro střelbu jednotlivými ranami i sériemi. Zásobníky po 32 ranách. Rychlost střelby dosahovala 600 ran za minutu. Hodnocena jako dobrá zbraň zvláště pro boj z blízka.

Pěchotní doprovodné dělo: U každého pěšího praporu byla organizována jedna četa po dvou kusech Infanteriekanonen ráže 47 mm. Tažené jedním koněm. Během závěrečného cvičení bylo těchto děl používáno především proti OA.

Obr. Pěchotní děla ráže 47 mm a minomet ráže 8 cm.

Minomet Stock Brandt: Jím byly vyzbrojeny minometné čety pěších pluků a mot. prapory. Maximální dostřel činil 2 900 metrů, kadence 25 ran za minutu. Hmotnost 58 kg. Minomet se dopravoval na nosiči, na káře nebo na soumarech.

Obr. Minomet v palebném postavení.

Lehké tanky: U každého mot. praporu byla organizována jedna četa lehkých tanků italské provenience.

Obr. Tančík italský Caro veloce 1935.

Motocykly: Motocyklistické čety se organizovaly na zkoušku u mot. praporů.

Obr. Motocykl s přívěsným vozíkem s namontovaným lehkým kulometem.

1. Dělostřelectvo:

Pěchotě pro přímou podporu bylo ve velmi malé míře přiděleno dělostřelectvo (ojediněle baterie), takže o přímé podpoře se téměř nedalo mluvit. Z dělostřelectva byly tvořeny skupiny Artillerie fürs Ganze. Veškeré hrubé dělostřelectvo (jeden pluk) bylo motorizováno.

Obr. Velitelský vůz velitele 5. baterie samostatného děl. pluku.

2x Obr. 15cm houfnice tažená na podvozku.

Obr. Dělostřelecký tažný vůz typu ADAZ s přívěsným podvozkem s 15cm houfnicí.

Obr. Protiletadlový kanon ráže 7.6 cm.

1. Jezdectvo:

zúčastnilo se cvičení v rámci předvídané organizace mot. divize. Převážně bylo použito jezdectva obou stran k obraně na pasivních úsecích fronty.

1. Letectvo:

Pozorovací letectvo splnilo daný úkol. Druhý den cvičení zjistilo letectvo červené strany přesuny záloh a situaci na severním křídle strany modré. Činnost stíhacího a bombardovacího letectva byla omezena jednak nepříznivými povětrnostními poměry, jednak malou početností obou druhů letectva nedovolovala jeho zásah ve větších svazech.

1. Telegrafní vojsko:

Mimo normálních polních radiostanic bylo používáno především u mot. brigád krátkovlnných stanic.

1. Ženijní vojsko:

Bylo použito pro úpravu terénu a pro dopravu po Dunaji některých jednotek do stálých posádek.

Závěr:

Volba prostorů pro cvičení mot. brigády a pro závěrečné cvičení ostatních vyšších jednotek nebyla náhodná bez určitého cíle. Když porovnáme prostory, v nichž se odehrávala cvičení v letech minulých, ukazuje se zřetelně, že volba prostorů pro cvičení rakouské armády byla vždy ovlivněna myšlenkou, že je nutné počítat s obranou proti nepříteli přicházejícímu především od severu a jednak od jihu. Tento názor potvrzují cvičení z let minulých.

V roce 1927 se při manévrech cvičilo zabránění nepříteli v přechodu přes Dunaj u Krems.

V roce 1928 bylo v tomto téma pokračováno, načež následovala větší cvičení jižně od Dunaje na jih od linie Haag – Amstetten – Pöchlarn – St. Pölten. Tohoto cvičení se účastnilo více brigád najednou. Jednalo se o obchvácení nepřítele ze západu, který mezi Pöchlarn a Krems překročil v jižním směru Dunaj. Jako prostor nástupu hlavních jižních sil bylo zvoleno údolí Enže.

V roce 1929 bylo jakožto pokračování této myšlenky provedeno vyražení jedné brigády z enžského údolí přes masiv Dachsteinnu (kde se nacházelo velké cvičiště a střelnice pěší a dělostřelecká) v severním směru. Cvičení ve větších svazích následovalo na podzim téhož roku severně Dunaje, bylo položeno do prostoru Zwettl. Jednalo se při nich o zatlačení severního nepřítele na linii Krems – Gmünd.

V roce 1930 se setkáváme s novou zajímavou variací téhož hlavního námětu opět proti severnímu nepříteli, tedy Československu, při závěrečných cvičení u Vídně.

Je zajímavé, že při cvičení mot. brig. v roce 1935 bylo rovněž předpokládáno překročení Dunaje jako v minulých letech.  Ve značné míře se v rakouské armádě projevila snaha o větší pohyblivost motorizací jednotek a získání relativní převahy nad eventuelně silnějším protivníkem.

Poděkování autora za rady a pomoc náleží Tintěrovi a Martinu Říhovi.

Prameny:

VUA-VHA

Archiv Difrologického klubu