Obrněné automobily Škoda-Fiat-Torino

27 Sep Obrněné automobily Škoda-Fiat-Torino

Jaroslav Špitálský

obr. Obrněný automobil č.9. – autorem obrazu, který vznikl v roce 1920, je malíř Josef Šíma.

Poslední transport italských legií, vracející se do vlasti, přivezl dva obrněné automobily. Jednalo se o typ Lancia. Oba pancéřové automobily bezprostředně po příjezdu do Československa jsou odeslány na Slovensko, kde se od května až do srpna roku 1919 zapojují do bojů s maďarskými bolševiky. Československá branná moc na základě zkušeností z bojů na Slovensku požaduje více obrněných automobilů. Uvažuje se o zavedení 41 obrněných improvisovaných aut. Více se o těchto bojových vozidlech dozvíme ze spisu čj. běž. 2930, který byl sepsán 21. května 1920, v němž se píše: K improvisování obrněných aut se nejlépe hodí italské camionky neb jiné lehké a rychlé nákladní automobily s gumovými obručemi. Osádka obrněného auta pozůstávala by z: 1 velitele (důstojníka), 2 řidičů automobilu, 4 mužů k obsluze 2 kulometů, 6 – 10 mužů pěchoty (vrhačů ručních granátů) dle prostoru auta. Výzbroj a výstroj: 2 kulomety Schwarzlose s pancéřovými štíty pro každý kulomet 2500 nábojů. Mužstvo ozbrojeno jest pistolemi. Pěšáci vyzbrojeni jsou karabinami se 100 náboji. Jinak výstroj jsou u pěchoty bez baťochů s přilbicemi. Každý vrhač má 6 granátů při sobě a 3 v autu jako zálohu. Velitel a řidiči auta jsou ozbrojeni pistolemi a karabinami. Pancéřové štíty kulometů a polních děl se k naznačenému účelu nejlépe hodí, takže by nové pancéřové desky vyráběny býti nemusely, neb by se tím organisace improvisovaných obrněných automobilů jen zdržela. Dislokace těchto jest následující: Čechy: Praha 8 aut, Plzeň 4 auta, Kladno 4 auta, Morava: Moravská Ostrava 4 auta, Olomouc 2 auta, Prostějov 1 auto, Znojmo 1 auto, Brno 5 aut, Slovensko: Bratislava 2 auta, Lučenec 2 auta, Košice 2 auta, Žilina 1 auto, Zvolen 1 auto, Nové Zámky 1 auto, Užhorod 1 auto, Trenčín 1 auto, Vrútky 1 auto.

Koncem října roku 1919 zbrojní odbor MNO vyzývá První československou továrnu na stroje v Praze spolu s automobilkou Laurin & Klement k podání nabídky pro dodání obrněných automobilů. Výše uvedené firmy nabízejí typy vozidel, jež jsou pro potřeby naší branné moci nepřijatelné a také jejich výrobu obě strojírny podmiňují neúměrně dlouhou výrobní lhůtou. Další oslovenou strojírnou, mající zkušenosti s výrobou pancéřových karoserií, jsou plzeňské Škodovy závody, které nabízejí dva projekty, využívající podvozek a motor osobního automobilu Laurin & Klement typ M.h.i. Projekty představují skříňovou pancéřovou korbu s otočnou věží vyzbrojenou těžkým kulometem. Na základě požadavku na využití nákladních automobilů dochází k přepracování konstrukčního řešení. Nový projekt spočívá ve využití podvozku nákladního automobilu Fiat 18 BL, na nějž se má umístit skříňová pancéřová korba se dvěma otočnými věžemi, z nichž každá je vyzbrojena jedním těžkým kulometem.

Obrněný automobil na podvozku osobního automobilu Laurin & Klement M.h.i., hmotnost 1 900 kg (brnění s věží 1 300 kg, kulomet s lafetou 50 kg, munice – 5 000 ran – 20 pásů – 200 kg, benzín a voda 80 kg, výstroj 80 kg, osádka – 3 muži – 240 kg), brnění zhotoveno z 5mm pancéřového plechu.

Obrněný automobil na podvozku osobního automobilu Laurin  & Klement M.h.i., hmotnost 1 500 kg (brnění s věží 1 000 kg, kulomet s lafetou 40 kg, munice – 5 000 ran – 20 kazet – 200 kg, benzín 50 kg, osádka – 3 muži – 210 kg), brnění zhotoveno z 4,5mm pancéřového plechu.

Zakázku na výrobu pancéřových karoserií pro nákladní automobily Fiat 18 BL nakonec získá strojírna Akciová společnost, dříve Škodovy závody, se sídlem v Plzni, která přislíbí dodání prototypu do konce roku 1919. Ota Holub v knize Československé tanky a tankisté uvádí: … přípis ministra národní obrany Klofáče z 25. 10. 1919 generálu Pellé: „…mám čest vám oznámiti, že jsem zásadně srozuměn, aby zbrojní odbor bez odkladu objednal dvanáct kulometných aut. Račte tudíž svá přání, týkající se výroby těchto aut u Škodových závodů, pak dodání potřebných chassis a kulometů sděliti zbrojnímu odboru a automobilnímu oddělení MNO, jejichž přednostové současně obdrží rozkaz, aby vše k objednávce a jejímu provedení potřebné zařídili a v dohodě s dělostřeleckým referátem generálního štábu postupovali.“

V kronice Praporu útočné vozby se můžeme dočíst jen poměrně strohou informaci: Obrněný automobil Fiat-Torino byl dohotoven v posledních prosincových dnech roku 1919 ve Škodových závodech. Jednalo se o prvý pokusný obrněný automobil z celkové dvanáctikusové série, který vznikl na základě požadavku vojsk na Slovensku. Z konstrukčního hlediska se z nedostatku vhodného materiálu jednalo o improvizaci.

1920

V knize Československé tanky a tankisté se spisovatel Ota Holub (vycházející z tehdejších spisů) pokusil čtenářům přiblížit průběh prvé jízdně-technické zkoušky prototypu improvisovaného automobilu Fiat-Torino následovně: Skupina důstojníků, která se 21. ledna 1920 sešla na milovickém cvičišti, se choulila do těžkých válečných plášťů či kožíšků a čekala, až se na silnici od Milovic objeví očekávaný „pancéřák“. Hlavní slovo měl captain Didelet. Generál Pellé ho ustanovil předsedou komise. Major Otomanský se svým kolegou Svítkovcem o čemsi vzrušeně debatovali, majoři Lešovský s Hruškou stranou netrpělivě potahovali z dýmek. Netajili se tím, že oni, odborníci zbrojního odboru MNO, by rozuměli předváděnému prototypu stejně dobře jako promrzlý Francouz ve svém lehkém frenči. Jediný, kdo dokázal skutečně posoudit kvality vozidla, které očekávali, byl poručík František Berger; jeho hlas však zůstával na žebříčku služební hierarchie na posledním místě. Ostatní členové komise zde čekali jen proto, že k tomu dostali rozkaz! Poslouchali výklad ing. Hanče ze Škodovky. Hovořil o jejich vozidle s nadšením, ale který zástupce průmyslu by své výrobky haněl, že? Konečně se dočkali. Vysoké monstrum se pomalu blížilo po silnici od Milovic k Mladé. Motor automobilu, vyrobený v prvních válečných letech a před opancéřováním vozidla opravený, hlasitě hučel a hvízdal a na první pohled přetížené vozidlo těžce supělo do každého sebemenšího kopečku, aby se konečně zastavilo na silnici poblíž komise. Důstojníci obcházeli obrněný vůz ze všech stran. Prolezli jeho vnitřkem, pohnuli zalafetovanými kulomety a opět vystoupili.

   „Pánové, navrhuji zahájit zkoušky!“ překládal tlumočník slova předsedy komise Dideleta. Automobil několikrát projel kolem nich po silnici, střelci z místa i za pohybu vypálili dávky z obou kulometů po skupinách terčů, rozmístěných ve vzdálenosti 80 – 600 metrů od silnice. Nakonec řidič opatrně sjel do terénu. Bylo-li pancéřové auto pomalé na silnici, terénem projíždělo jen největší námahou. Nakonec došlo k ostřelovací zkoušce. Normální střelivo se od pětimilimetrového pancíře spolehlivě odráželo, průbojná střela však hladce proletěla kterýmkoliv pancéřovým plechem. Dávkám vypáleným z kulometů Hotchkiss i Schwarzlose pancéřové desky úspěšně odolaly. Střely nepronikaly ani v místech, kde došlo k seskupení několika zásahů.

   Protokol o zkouškách podepisovala komise již v útulně vytopené kanceláři milovických kasáren. Obsahoval zajímavé údaje:  – jízda prý byla bezvadná, střelba možná na všechny strany, pancíř odolal všem střelám s výjimkou průbojných …. „Konstrukce vzhledem na dané poměry (rychlé dodání) celkem vyhovuje …“ závěrem bylo navrženo několik drobných úprav a obrněné auto Fiat-Torino bylo přijato do výzbroje ….

 

Technický popis Improvisovaného obrněné automobilu Škoda-Fiat 18 BL:

Charakteristika:

Obrněný automobil určený pro pohyb na dobrých komunikacích, nevhodný k jízdě po polních cestách, pohyb v terénu naprosto vyloučen.

Motor: Fiat typu 64CA, zážehový, čtyřdobý, vodou chlazený, o obsahu 5 650 cm3 a maximálním výkonu 38 ks při 1 400 otáčkách za minutu. Motor se spouštěl klikou z vnějšku vozidla.

Převodová skříň: Čtyři rychlosti vpřed, jedna vzad.

Přenos síly od motoru na zadní kola: zabezpečovala vícelamelová spojka, hnací hřídel a řetězový náhon.

Brzdy: Mechanická brzda působila na hnací hřídel, ruční brzda na zadní kola.

Podvozek: byl odpérován eliptickými pásovými péry, rozvor nápravy činil 3 650 mm. Automobil byl vybaven ocelovými loukoťovými koly, z nichž zadní chránil překryt pancéřové korby, přední kola kryl pancéřový disk. Kola měla plné pryžové obruče o rozměru 900 x 100 mm u předních kol a 1 040 x 140 mm u zadních kol.

Maximální rychlost: 10 až 15 km/hod.

Osádka: 5 mužů.

Brnění: pancéřové skříně a dvou otočných věží o průměru 1 000 mm mělo tloušťku 5 mm.

Rozměry vozidla: Délka 5 435 mm, šířka 2 000 mm, výška 2 650 mm a světlá výška 310 mm.

Celková hmotnost vozidla: bez osádky činila 6 900 kg.

Výzbroj: tvořily dva těžké kulomety Maxim 08, které v roce 1922 údajně nahradily kulomety vz. 07/12. V bojovém prostoru bylo uloženo 18 000 nábojů pro oba kulomety v 72 nábojových pásech. Další výzbrojí se staly 3 vrhače granátů, tzv. tromblony, s vezenou zásobou 150 granátů, které se vrhaly průzory v brnění.

Vrchní velení požadovalo dodání všech (tedy dvanácti) improvisovaných obrněných automobilů Škoda-Fiat 18 BL do konce března 1920, takovýto šibeniční termín byl pro Škodovy závody nesplnitelný. Firma nakonec přistoupila na termín dodání v období od května do července roku 1920. V pátek 6. února 1920 je objednávka pod čj. 362468/V-19 podepsána, Škodovka si za výrobu jedné pancéřové karoserie účtuje 262 000,- Kč.

   První dva obrněné automobily jsou dokončeny 12. května 1920 a odeslány k vyzbrojení do pražských kasáren Jiřího z Poděbrad, odkud dle rozkazu z 21. května mají být odeslány do Moravské Ostravy k velitelství 8. pěší divise. Improvisovaným obrněným automobilům Škoda Fiat-Torino čs. branná moc přiděluje čísla 3 až 14. Čísla 1 a 2 jsou již určena pro obrněné automobily Lancia.

   Do dnešních dnů se dochoval rozkaz náčelníka generálního štábu čs. vojsk generála Pellé vydaný 1. června 1920, z něhož si dovolím citovat: 2 automitraillésy vzoru Škoda budou poslány po železnici do Košic, dvě do Opavy. Jsou to automitraillésy příležitostné. Jeví nedokonalosti, o nichž docela dobře vědí kompetentní oddělení M.N.O. Jelikož však je nutno uvésti ihned ve službu obrněné automitraillésy nebylo ještě možno na základě posavadních studií konstruovati vhodné rámce (Chassis). V těchto studiích se ostatně pokračuje. Aby se tento materiál předčasně neopotřeboval, jest naprosto nutno, aby jeho přemisťování bylo omezeno na případy nejzazší nutnosti. Velitelé divisí jsou osobně zodpovědni za udržování v dobrém stavu těchto válečných strojů, jež jim jsou od začátku doby mírové dány k disposici jen proto, aby byly pohotově použity v případě potřeby. Veškeré poznatky o těchto automitraillésách, které by mohly býti uznány za potřebné, buďtež posílány na V. odbor. II. odd. M.N.O.

                                                   Podepsán PELLÉ.

 

Z kroniky PÚV se dozvídáme, že: v lednu 1920 byl v Milovicích odzkoušen první pokusný obrněný automobil Fiat-Torino a již v prvním pololetí dodaly Škodovy závody vojenské správě 12 obrněných automobilů tohoto typu přímo do posádek. Dále že veškeré obrněné automobily obdržely policejní čísla a byly rozděleny do skupin. Informací o velitelích obrněných automobilů v období od srpna do října 1920 je poskrovnu. K dnešnímu dni se podařilo zjistit, že: v červenci 1920 byl por. Jan Němec určen velitelem obrněného automobilu č. 5 u skupiny obrněných aut 5 a 7 v Bratislavě. Dále že: 20. srpna byl ustanoven velitelem skupiny obrň. aut č. 2, 9 a 10 v Praze npor. ruské legie František Peták. Por. Karel Janoušek, dosavadní velitel skupiny, zůstal velitelem obrněného automobilu č. 2.

Obr. Obrněné automobily č. 6 a 8 v Opavě roku 1920.

 

Ve středu 27. října 1920 se ujal velení nad všemi pancéřovými vlaky a obrněnými automobily kpt. Karel Eichmann. Výnosem MNO ze dne 29. října 1920 bylo v Milovicích ustanoveno velitelství Zvláštních bojových útvarů (Z.B.Ú.). Na oficiálním razítku v době vzniku je užit název: Velitelství zvláštních útvarů bojových (panc. vlaků, obrň. aut a tanků). Na rozkaz velitelství Z.B.Ú. jsou obrněné automobily č. 5 a 7 v Bratislavě spojeny v jednu skupinu pod velením npor. Alexeje Olšanského. Obrněné automobily č. 2, 9 a 10 přidělené Vojenskému velitelství Velké Prahy (V.V.V.P.) zůstaly spojeny ve skupinu pod velením npor. ruské legie. Františka Petáka.

   V listopadu velitel skupiny obrněných automobilů 11 a 12 por. Mašek žádá o přeložení. Aby skupina nezůstala bez velitele, nastupuje k ní 30. listopadu rtm. Jaromír Tříska.

   Npor. Jan Němec odevzdal dne 9. prosince velení obrněného automobilu č. 5 v Bratislavě a převzal v neděli 12. prosince velení skupiny obrněných automobilů č. 6 a 8 v Opavě od npor. Ladislava Vodičky. Npor. Ladislav Vodička přijal dne 15. prosince velení skupiny obrněných automobilů č. 13 a 14 v Praze od por. v zál. Pavla Arnsteina, který odchází k 8. oddělení MNO. V úterý 14. prosince odevzdal por. v zál. Miroslav Mašek velení skupiny obrněných automobilů č. 11 a 12 v Užhorodu por. Vilému Katzerovi, který byl přidělen od p. pl. 23. Por. Mašek odešel k náhradnímu praporu pěšího puku č. 48.

1921

Skupiny obrněných automobilů trpí nedostatkem řidičů, proto v sobotu 15. ledna přidělilo velitelství čs. autovojsk od velitelství autoodd. pro Slovensko v Bratislavi jednoho řidiče pro skupinu obrněných aut č. 1 v Lučenci, dva řidiče pro skupinu obrněných aut č. 3 a 4 v Košicích a dva řidiče ke skupině obrněných aut č. 5 a 7 v Bratislavě. Od velitelství autoodd. pro Moravu a Slezsko v Brně odešli dva řidiči ke skupině obrněných aut č. 6 a 8 v Opavě a od velitelství autoodd. pro Čechy v Praze jeden řidič ke skupině obrněných aut č. 13 a 14  V.V.V.P. Po doplnění mužstva měli velitelé skupin obrněných automobilů hlásit zda-li mají pro každý obrněný automobil alespoň jednoho spolehlivého řidiče.

   Situace u skupin obrněných automobilů se nijak nelepší, ba naopak, protože do 8. února, z důvodu demobilizace, měli velitelé všech skupin obrněných automobilů odeslat mužstvo mobilizačního ročníku 1897 ke svým náhradním tělesům, s výjimkou řidičů. V činné službě zůstalo nadále mužstvo ročníku 1898 u všech skupin pancéřových vlaků a obrněných automobilů a řidiči obrněných automobilů ročníků 1896 až 1898.

 Skupiny obrněných automobilů se dostávají na nouzové stavy po 22. únoru, kdy Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.) nařizuje odeslání veškerého mužstva pancéřových vlaků a aut ke svým příslušným náhradním tělesům. V činné službě zůstali pouze rotmistři z povolání a mužstvo, které podalo žádost o přijetí do stavu poddůstojníků z povolání. Příloha k rozkazu obsahuje směrnice pro obrněné vlaky a automobily. Dle směrnice pro obrněná auta ještě před odesláním mužstva k demobilizaci měly být bojové vozy vyčištěny, nakonzervovány a bezpečně uskladněny.

Nedostatek vycvičeného mužstva vede k zřízení zvláštního oddíl cvičného. V pondělí 7. března se jeho velitelem se stal kpt. Černoch. O tři dny později je k zvláštnímu oddílu cvičnému přesunuta z Prahy do Milovic skupina obrněných aut č. 13 a 14.

    Ve čtvrtek 10. března je ke skupině obrněných automobilů č. 2 a 9, 10 přidělen rtm. Dlouhý a ke skupině obrněných automobilů 13 a 14 rtm. Homolka.

  Z důvodu plebiscitu je nutné posílit opavskou posádku, proto je 23. března odeslána z Prahy skupina obrněných automobilů č. 2 a 9. Obrněné automobily v doprovodu 11 mužů jsou do Opavy převezeny po železnici. V sobotu 2. dubna odjíždí skupina obrněných automobilů č. 2 a 9 pod velením por. Janouška z Opavy do Bánské Bystrice k velitelství 10. p. divise, za stálou posádku je určen Zvolen. Po celou dobu obrněný automobil č. 10 zůstává v Praze pod velením rtm. Čeňka Dlouhého. Rozdílná konstrukce obrněných automobilů vede k tomu, že obrněný automobil č. 9 je přesunut do Lučence a obrněný automobil č. 2 je sloučen ve stejnorodou skupinu dvou obrněných vozů Lancia č. 1 a 2.

   V pátek 15. dubna odchází velitel skupiny obrněných automobilů v Praze kpt. František Peták k pěšímu pluku č. 28. Neschopnost polní služby bojových vozů Fiat-Torino zmínil i velitel 9. pěší divise gen. Josef Šnejdárek, kdy ve středu 27. dubna konstatoval: obrněné automobily Fiat jsou pancířem přetíženy, takže jejich pohyblivost jest malá. Informace sdělená gen. Šnejdárkem nebyla překvapující, nedostatky improvisovaných obrněných automobilů Fiat-Torino byly dobře známé. Jiná zpráva o jejich technickém stavu konstatovala, že použitým brněním jsou vozidla značně přetížena, takže motory neumožňují překonávat větší stoupání ani na komunikaci, natož v terénu a to i při zasunutí nejnižší rychlosti. Z dalšího hlášení se dozvídáme: Nejsou spolehlivé ani pro jízdu do vzdálenosti 10 km, jelikož se u nich vždy vyskytne několik poruch buď v chlazení – následkem přehřátého motoru, nebo v mazání a karburaci. Bojové vozy Fiat-Torino měly ještě další stinné stránky – byly těžkopádné, nebylo možné je na silnici otočit; úzká přední kola se v rozměklém terénu bezmocně zařezávala do půdy. Sebemělčí příkop se stal nepřekročitelnou překážkou. Při jízdě s kopce selhávaly brzdy.

  V neděli 1. května byl rtm. Jaromír Tříska přeložen od skupiny obrněných automobilů č. 11 a 12 v Užhorodě ke skupině obrněných automobilů 6 a 8 v Opavě. V denních rozkazech VZBÚ z června se nachází výkaz spotřeby pohonných hmot tří obrněných automobilů. Jak je vidět obrněné automobily najezdily minimum kilometrů. Obrněný automobil č. 1 spotřeboval: 2. června – 6 litrů benzinu a 17. června – 7 litrů benzinu. Obrněný automobil č. 2 spotřeboval: 17. června – 16 litrů benzinu. Obrněný automobil č. 10 spotřeboval: 6. června – 2 litry benzinu a 10. června – 19 litrů benzinu. Také součástí denních rozkazů je i výkaz poruch některých obrněných automobilů, viz tabulka.

Velitel V.Z.B.Ú. pověřil npor. Stanislava Ullricha kontrolou stavu zbraní a výcviku v Opavě u skupiny obrněných automobilů č. 1, 2, 6, 8. a skupiny obrněných automobilů 5 a 7 v Bratislavě.  Npor. Ullrich z Milovic do Opavy odjel v pondělí 4. července.

    Stav ústroje i ústrojová kázeň nebyla u skupin obrněných automobilů dobrá. A tak se stalo, že kpt. Eichmann se rozlítil, když spatřil mužstvo došlé do Milovic k V.Z.B.Ú. a v  důvěrné příloze k rozkazu č. 19 napsal: Vzdor podrobnému nařízení o výstroji mužstva, došlo mužstvo od mnohých skupin obrněných automobilů buď neúplně vystrojeno, nebo v roztrhaných součástkách. S jednotlivým mužstvem byly sepsány protokoly, které se přikládají k tomuto rozkazu. Velitelé dotčených skupin nahlásí, proč nebylo nařízení úplně vyhověno.

   V neděli 24. července nastoupil službu a následující den přijal velení obrněného automobilu č. 9 v Lučenci por. Vlastimil Palička od p. pl. č. 26. Dosavadní velitel obrněného automobilu č. 9 npor. Adolf Prchlík byl dne 27. července odeslán k p. pl. č. 34. V pátek 5. srpna rtm. Jaromír Tříska je přeložen od skupiny obrněných automobilů v Opavě k čs. automobilnímu oddílu pro dělostřelectvo ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic.

Obr. Obrněný automobil č. 4 fotografovaný 10. srpna 1921 v Košicích. Na zadní stran fotografie se nachází popis: Moji lidé: autovoj. Goltschall, vojíni: Gaube, Dlouhý, rotmistr Beneš a můj pucák Rápek. Vpředu kpt. Mareš /autorota 11./.

Skupiny obrněných automobilů potřebují vycvičené mužstvo, proto je výnosem ze 13. srpna nařízen kulometní kurs při V.Z.B.Ú. v Milovicích. Velitelem kurzu je jmenován npor. Ullrich. Do kurzu každá skupina obrněných automobilů vyslala dva muže. Mužstvo mělo být vystrojeno řádným vycházkovým oděvem, jedním oděvem pracovním a dvěma páry bot. Oděv měl být v takovém stavu, aby po celou dobu kurzu vydržel bez oprav. Kpt. Eichmann v rozkaze zdůraznil: Všechny velitele skupin činím zodpovědnými za úplně a bezvadné vystrojení mužstva dle tohoto rozkazu. Mužstvo, které dojde ve výstroji neúplném, nebo chatrném, bude posláno na útraty dotyčného velitele zpět k řádnému vystrojení. Mimo to zakročím disciplinárně. Mužstvo pro toto cvičení bude vystrojeno: pracovním pláštěm, baretem vycházkovým, baretem cvičným, ovinovačkami, baťochem (dobrým), chlebníkem, koženým opaskem (bez sumek), přilbicí, polní lopatkou, jídelní miskou s příkrovem, polní láhví, taškou na pistoli nebo revolver a pistolí neb revolverem (bez nábojů). Skupina obrněných vlaků č. 5 a 6 dodala k výcviku dva kulomety Maxim 08 s veškerým výstrojem.

  Ve středu 17. srpna je přeložen rtm. Josef Dvořák od skupiny obrněných automobilů č. 9 ke skupině obrněných automobilů č. 11 a 12. V sobotu 20. srpna je přeložen rtm. Polišenský od skupiny obrněných automobilů č. 5 a 7 ke skupině obrněných automobilů č. 13 a 14. Dále došlo k přeložení rtm. Homolky od skupiny obrněných automobilů č. 13 a 14 ke skupině obrněných automobilů č. č. 5 a 7.

   Kpt. Karel Eichmann v denním rozkaze č. 26 z 27. srpna nařídil na základě přípisu automob. zbrojovky čs. branné moci čj. 4994/I opatření obrněných automobilů novými policejními čísly: obrněná auta budiž očíslovaná ze předu na prodloužené tabulce předepsaného vzoru, připevněné nad obrň. dveřmi chladiče, vzadu pak budiž číslo naznačeno ve předepsané formě přímo na brnění auta, těsně pod zadní otvor vozu. Očíslování provede ta autorota, u které jest skupina obrň. aut přidělena, kterýžto rozkaz vydala automobilní zbrojovka čs. branné moci všem autopraporům. Velitelé skupin hlásí provedení tohoto rozkazu do 10. září t. r. Obrněná auta č. 10, 13 a 14 byla očíslována při opravách v dílnách čs. autom. zbroj. Skupina obrň. aut č. 13 a 14 vyrozumí čs. autorotu č. 3 v Litoměřicích, že auta její skup. byla již očíslována. Očíslování obrň. aut č. 1 a 2 provede čs. autorota č. 8 v Opavě, velitel vyrozumí o tom čs. autorotu č. 1 v Praze.

Dne 1. září přijal npor. Ullrich velení pododdílu V.Z.B.Ú v Milovicích od npor. Vodičky. K pododdílu bylo ve stejný den přiděleno skladiště V.Z.B.Ú. skupiny obrněných automobilů č. 13 a 14 a záložní obrněný vlak v Lysé nad Labem.

   Následkem demobilizace ročníků 1898 a 1899 nastal u všech skupin obrněných automobilů značný nedostatek řidičů. V rozkazu č. 28 z 3. září velitel Z.B.Ú. píše: V důsledku toho byli řidiči obrněných aut rozděleni tak, že u každé skupiny zůstane 1 řidič, který zastává službu u všech obrněných aut skupiny. Bude-li některé skupině, která má více než jedno auto nařízená pohotovost za účelem asistence atd., kdy bude u této skupiny nutně zapotřebí více řidičů ke všem vozům, vyžádá si tato skupina nutný počet řidičů od příslušné autoroty, neb v nejkrajnějším případě od zdejšího velitelství. Pro skupinu obrň. aut č. 1, 2 a 6, 8 v Opavě, která jsou v asistenční službě, budou přiděleni v nejbližších dnech po jednom řidiči, o jejichž přidělení bylo zdejší velitelství žádáno.

   Ve středu 7. září byl k V.Z.B.Ú. přidělen od čs. p. pl. č. 34 rtm. Bohumil Drobník, který je následně zařazen ke skupině obrněných automobilů č. 6 a 8 v Opavě.

   V Maďarsku hrozil puč bývalého císaře Karla s těžko předvídatelnými následky, z tohoto důvodu ve čtvrtek 22. září MNO nařídilo telegraficky pohotovost obrněným vlakům a automobilům. Po železnici je odeslána skupina obrněných automobilů č. 13 a 14 do Bratislavy k ZVV pro Slovensko, pod velením npor. Ullricha s předepsanou úplně vyzbrojenou a vystrojenou 14-ti člennou osádkou. Po odjezdu této skupiny zůstalo v Milovicích u V.Z.B.Ú. pouze 8 mužů k udržení služeb a stráží u objektů a skladišť. Dále se z Opavy do Košic přesunula skupina obrněných automobilů č. 1 a 2 pod velením npor. Karla Janouška.

   V pátek 30. září je k V.Z.B.U. od čs. pěš. pl. č. 29 přidělen por. Josef Rudolf, zařazený jako velitel obrněného automobilu č. 10, ale dočasně je převelen ke skupině obrněných automobilů č. 13 a 14 v Bratislavě.

   V době od 3. do 7. října odjel na asistenci z Košic do Užhorodu obrněný automobil č. 3 pod velením rtm. Josefa Beneše.

   V pondělí 10. října je na přechodnou dobu pověřen velitel skupiny obrněných automobilů č. 11 a 12 por. Vilém Katzer velením skupině obrněných automobilů č. 13 a 14 v Bratislavě. Ve stejný den se vrátil npor. Stanislav Ullrich, po předání skupiny obrněných automobilů, zpět k V.Z.B.Ú do Milovic, kde opět převzal velení pododdílu V.Z.B.Ú. V tento den zároveň převzal rtm. Josef Dvořák velení skupiny obrněných automobilů č. 11 a 12 a agendu velitele skupiny por. Katzera. V tomto čase se obrněný automobil č. 12 nacházel v opravě. Ve středu 12. října je přiděleno ke každému obrněnému automobilu jedno polní kukátko a buzola.

   Ve čtvrtek 20. října je přemístěn por. Vlastimil Palička (velitel obrněného automobilu č. 9) ke skupině obrněných automobilů č. 11 a 12 v Užhorodě, jako velitel této skupiny. Prozatímní velitel skupiny obrněných automobilů č. 11 a 12 rtm. Josef Dvořák přijal velení obrněného automobilu č. 9 v Lučenci s veškerou agendou od por. Paličky.

   V pondělí 24. října je odeslán jeden obrněný automobil od skupiny č. 3 a 4 do Alaujesiny a druhý do Velké Idy. Ve čtvrtek 27. října jsou dva obrněné automobily přemístěny do Hamisky k dispozici veliteli p. pl. č. 32. Por. p. pl. č. 43 Antonín Krátký nastoupil dne 30. října službu u skupiny obrněných automobilů č. 1 a 4.

   V úterý 15. listopadu rozkazem velitel Z.B.Ú. nařizuje vyzbrojení každého obrněného automobilu reflektorem pro acetylenové osvětlení. Ve skladišti Z.B.Ú. je připraveno 13 reflektorů s acetylen vyvíječi a gumovými trubkami. Reflektory jsou určeny pro obrněné automobily vz. Škoda (Fiat-Torino) pro které milovické dílny mají zhotovit součástky k upevnění.

   V sobotu 19. listopadu jsou v bratislavském úseku zrušena veškerá mimořádná opatření v důsledku mobilizace. Tato opatření se týkají skupiny obrněných automobilů č. 5 a 6. O den později odjel do Bratislavy účetní rtm. Hlavsa k přezkoumání materiálu u skupiny pancéřových vlaků č. 5 a 6, ke skupině obrněných automobilů č. 5 a 7 a č. 13 a 14.

   Ve středu 7. prosince je podána žádost na nákup kožených obleků pro skupiny obrněných automobilů. V sobotu 10. prosince odjel voj. Riedel do Prahy s nákladním automobilem Fiat Camion policejního čísla N-IV-219, aby o dva později doprovodil obrněný automobil č. 10, který nebyl v dobrém technickém stavu a měl se do Milovic přesunout po vlastní ose. Velitelem obrněného automobilu byl určen por. Josef Rudolf.

   V sobotu 24. prosince jsou povýšeni do hodnosti kapitán: npor. František Drápal, velitel pancéřových vlaků v Lučenci, npor. Karel Hofmann, velitel skupiny obrněných automobilů č. 3 a 4 a npor. Alexej Olšanský, velitel skupiny obrněných automobilů 5 a 7. Dále do hodnosti nadporučík je povýšen por. Karel Janoušek, velitel skupiny obrněných automobilů č. 1 a 2.

1922

Zdali se obrněný automobil č. 10 dopravil vlastní silou do Milovic, není známo, ale od počátku roku je veden jako nepojízdný z důvodu vážné závady motoru. Ve čtvrtek 2. února odjel svob. J.Poddaný se svob. J. Jakešem s nákladním automobilem Fiat-Camion N-IV-290 do pražské autozbrojovky k vyzvednutí opraveného motoru obrněného automobilu č. 10.

   V úterý 7. února žádá V.Z.B.Ú. o příděl osvětlovacích pistolí pro Čs. těžké pancéřové vlaky č. 5 a 6 a skupiny obrněných automobilů č. 5 a 7, 6 a 8, 9, 10, 11 a 12. Dále V.Z.B.Ú. žádá o příděl cvičných nábojů do kulometů Maxim pro skupinu obrněných automobilů č. 9.

  Rozkaz V.Z.B.Ú. č. 66 z 13. února dokládá přípravu přeměny Z.B.Ú. na Prapor útočné vozby a dále potvrzuje dlouhodobý problém s výstrojí mužstva. V tomto rozkazu se píše: mužstvo odesílané od podřízených jednotek k V.Z.B.Ú. a později k Praporu útočné vozby bude předáno s úplnými soupravami upotřebitelného oděvu včetně bot a s tornistrou z kůže. Mužstvo ustrojené proti tomuto rozkazu bude posláno zpět na útraty odesílajícího velitele.

   Na základě rozkazu V.Z.B.Ú. č. 70 ze 4. března odjel rtm. Vojtěch Adam od pododdílu z Milovic do Bratislavy, kde měl sloužit jako dočasný velitel skupiny obrněných automobilů č. 13 a 14. Rtm. Adam přijal velení skupiny obrněných automobilů č. 13 a 14 od por. Viléma Katzera až do příchodu určeného velitele por. Vlast. Paličky.

   Počátkem března přichází k Z.B.Ú. 134 nováčků pro plánovaný Prapor útočné vozby od pěších pluků č. 2, 42, 44 a 47. Z nich je 43 mužů vybráno k absolvování řidičského kurzu u čs. automobilního praporu v Praze. Výcvik řidičů byl ukončen v červenci, mužstvo se k milovickému praporu útočné vozby vrátilo 13. července.

   V úterý 14. března nastoupil por. Vlastimil Palička službu velitele u skupiny obrněných automobilů č. 13 a 14. Dle rozkazu z úterý 28. března se má obrněný automobil č. 12 přesunout do Užhorodu, stav automobil není dobrý. Skupina obrněných automobilů č. 1 a 2 zajišťuje jeho opravu a po zkušebních jízdách jej odesílá do Užhorodu.

   Ve čtvrtek 30. března v posádkové nemocnici v Bratislavě zemřel vojín Alfréd Werner přidělený jako řidič ke skupině obrněných automobilů č. 13 a 14. Důvod smrti není uveden.

   Acetylenové reflektory na obrněné automobily nejsou stále namontovány, proto v úterý 18. dubna velitel Z.B.Ú. nařídil, že se montáž musí provést na veškerých obrněných automobilech Fiat-Torino do 5. května.

Obr. Návrh upevnění acetylenových reflektorů.

Ve dnech 25. a 26. dubna vykonal přehlídku lučenské posádky velitel 10. pěš. divise gen. Kadlec. Kpt. Eichmann v rozkazu č. 95 vyjádřil svou spokojenost slovy: Toto pochvalné uznání patří ke cti naší posádky a jménem služby děkuji všem velitelům i mužstvu za jejich svědomitý projev vojenské zdatnosti a dobrých snah. Uznání generála, velitele divise nechť je zpruhou ku další zdárné činnosti a ku vyvarování se v budoucnu nahodilých nedostatků.

   Ve čtvrtek 4. května se účastnila smíšená skupina cvičení před panem presidentem pod velením npor. K. Janouška. Smíšenou skupinu tvořil tank a obrněné automobily č. 2 a 10. Ve čtvrtek 11. května je převeden obrněný automobil č. 10 z Lučence do stavu milovické posádky.

   V polovině měsíce května se z důvodu prasklého chladiče stal nepojízdným obrněný automobil č. 6 od skupiny obrněných automobilů č. 6 a 8 v Opavě. Poškozený chladič byl odeslán 17. května do Milovic k opravě. S největší pravděpodobností defekt chladiče obrněného automobilu č. 6 nebyl ojedinělý, neboť ve středu 24 května jsou velitelé skupin obrněných automobilů vyzváni k podání hlášení o stavu chladičů. Dne 25. května je odeslán k opravě obrněný automobil č. 9 s řidičem Michalem Trubou a pod velením por. Karla Vosádky do automobilní zbrojovky čs. branné moci ve Vršovicích.

Obr. Obrněný automobil č. 6 v Opavě v roce 1922.

V pondělí 29. května odjel obrněný automobil č. 2 z Prahy do Milovic, kde byl předveden důstojnickým a poddůstojnickým školám 3. pěší divise společně s obrněným automobilem č. 10 a tankem. V rozkazu V.Z.B.Ú. č. 86 ze dne 18. června je zveřejněna průměrná spotřeba pohonných hmot obrněných automobilů vzoru Fiat-Torino, která činila průměrně 0,800 kg benzinu na jeden ujetý kilometr. Pro porovnání spotřeba obrněného automobilu Lancia č. 1 činila 0,600kg na jeden ujetý kilometr a u obrněného vozu Lancia č. 2 byla spotřeba dokonce nižší a to 0,500kg na jeden ujetý kilometr.

Prapor útočné vozby (P.Ú.V.)

MNO přeměnilo vydáním služební knihy Org.1.-§7 dosavadní Velitelství zvláštních bojových útvarů a jeho části na Prapor útočné vozby. Výnosem MNO čj. 557467/boj. ze dne 7. července 1922 je u V.Z.B.Ú. ustanovena vlastní hospodářská správa pro prapor útočné vozby skládající se z velitele Z.B.Ú. a jednoho hospodářského důstojníka. Od 7. července podléhá Prapor útočné vozby ve všech záležitostech velitelství 3. pěší divise, s výjimkou záležitostí technických a speciálněmateriálních, v nichž zůstává podřízen MNO.

   Škodovy závody pracují na nových konstrukcí obrněných automobilů, jež v brzké době mají nahradit vozy Fiat-Torino, proto 14. července je povolán do Milovic por. Katzer k seznámení s jiným typem obrněných vozidel, jedná se o prototypy obrněných automobilů P.A.I. Po dobu nepřítomnosti por. Katzera přebírá velení skupiny obrněných automobilů č. 11 a 12 rtm. Josef Dvořák od cvičné roty.

  Skupiny obrněných automobilů čeká další změna, kdy budou sloučeny do Roty obrněných automobilů. Dne 24. června je vypracován jmenný seznam mužstva náležícího k jednotlivým skupinám obrněných automobilů: skupina obrněných automobilů č. 1 a 2  – svob. Sombai Karel, voj. Bolen Karel, voj. Steinbauer Jan a voj. Bouše Ferdinand, skupina obrněných automobilů č. 3 a 4 – svob. Švejkovský František, svob. Gaube August., voj. Fazckaš Ondřej a voj. Humník Ondřej, skupina obrněných automobilů č. 5 a 7 – voj. Bajza Alois, voj. Buřič Mikuláš, voj. Danaj Jan a voj. Slavík Jindřich, skupina obrněných automobilů č. 6 a 8 – voj. Čučka Štěpán, voj. König Artur, voj. Budínský Jan, voj. Kyselý Čeněk a voj. Fazekaš Vasil, skupina obrněných automobilů č. 11 a 12 – des. Hlaváč František, voj. Rybáček Ladislav, voj. Kellner václav, voj. Hradil Josef a voj. Nizner Jakob, skupina obrněných automobilů č. 13 a 14 – svob. Koudelka Miroslav, voj. Zelek Jan, voj. Baran Josef, voj. Vančo Koloman, voj. Tükör Josef a voj. Riedl Karel.

Obr. Obrněný automobil Škoda-Fiat s osádkou, na návštěvě u Leteckého pluku č. 2 v roce 1922.

V důsledku organizace Praporu útočné vozby (P.Ú.V.) jsou skupiny obrněných automobilů dne 1. srpna přejmenovány na čety obrněných automobilů (O.A.) následovně: skupina obrněných automobilů č. 1 a 2 na 1. četu O.A., skupina obrněných automobilů č. 3 a 4 na 2. četu O.A., skupina obrněných automobilů č. 5 a 7 na 3. četu O.A., skupina obrněných automobilů č. 6 a 8 na 4. četu O.A., skupina obrněných automobilů č. 11 a 12 na 5. četu O.A. a skupina obrněných automobilů č. 13 a 14 na 6. četu O.A. Čety obrněných automobilů jsou stále podřízeny ve všech služebních věcech velitelům pěších pluků jímž byly velitelstvím divizí přiděleny.  P.Ú.V. řeší záležitosti materiální, technické a odborný výcvik. Zatímní mírový stav čety O.A. byl určen takto: 1 důstojník – velitel čety, 2 řidiči a 4 kulometčíci.

    V úterý 15. srpna je k P.Ú.V. trvale přidělen kpt. Alois Burián od p. pl. č. 18, dále npor. František Benák od p. pl. č. 29 a npor. Karel Kopecký od p. pl. č. 30. Téhož dne odevzdal por. V. Katzer velení náhradní roty P.Ú.V. v Milovicích kpt. A. Buriánovi a vrátil se na své bývalé působiště do Užhorodu jako velitel 5. čety O.A.

   Rozkazem P.Ú.V. č. 4 npor. Karel Kopecký po dobu větších cvičení a manévrů je zařazen k 2. četě O.A. do Košic, ta se pod velením K. Hofmana se zúčastnila závěrečných cvičení s 11.pěš. divisí u Levoče. Po dobu cvičení obrněným automobilům č. 5 a 7 velí npor. Karel Kopecký a rtm. Josef Beneš.

 Technický stav obrněného automobilu č. 9, vedl k tomu, že musel projít náročnou opravou. Ve čtvrtek 24. srpna voj. Viktor Petr převzal a převezl opravený vůz z Prahy do Milovic.

Obr. Improvisovaný obrněný automobil Fiat-Torino během prvního velkého cvičení 9. a 10. pěší divise na Slovensku v září 1922.

V pátek 16. září odjel velitel 5. čety O.A. por. Vilém Katzer k absolvování jazykového kurzu, po dobu jeho nepřítomnosti velel 5. četě O.A. rtm. Josef Dvořák.

Po ukončení cvičená na Slovensku (v úterý 10. října) kpt. Karel Hofmann odevzdal velení 2. čety O.A. npor. Karlu Kopeckému. Následně kpt. Hofmann nastoupil službu prozatímního pobočníka u velitelství P.Ú.V. v Milovicích.

   V sobotu 2. prosince byli odvoláni všichni rotmistři od čet O.A. a přiděleni jako instruktoři k cvičné rotě, mimo rtm. Josefa Beneše od 2. čety O.A.

   Koncem prosince nastává další změněna velitelství P.Ú.V., kdy výnosem MNO čj. 746088/16odd. ze dne 15. listopadu je pplk. ing. Vojtěch Veselý určen velitelem Praporu útočné vozby. Dosavadní velitel kpt. Karel Eichmann odevzdal 30. prosince a odchází k automobilnímu oddílu dělostřelectva ve Čtyřech Dvorech. Kpt. Eichmann se rozloučil následujícími slovy: Poněvadž je P.Ú.V. organisován coby útvar pěchotní jsem jako příslušník dělostřelectva povolán MNO ke službě dělostřelecké. Při této příležitosti nemohu opomenout ocenit činnost všech gážistů na dosud provedené organisaci útočné vozby. Když jsem roku 1920 počal podle výnosu MNO s přípravami k organisaci obrň. vlaků a obrň. automobilů vyšli mě tehdejší velitelé se svými podřízenými gážisty ochotně vstříc ku tak obtížné, ale současně vděčné práci. Při prvních inventurách četného materiálu různého původu, při demobilizaci mužstva dlouhou válkou morálně pokleslého, bylo zapotřebí značné přesnosti a pevné kázně, aby všechny jednotky po celé republice dislokované pracovaly stejnoměrně, jak bylo v zájmu věci nutno. Původně nepředvídané obtíže a překážky byly překonávány během roku 1921 tak dalece, že mobilizace nepřekvapila tehdejší „zvláštní bojové útvary“.  V několika dnech konaly obrň. vlaky a skupiny obrň. aut služby válečné s plnou bojovou pohotovostí, což bylo plně uznáno nadřízenými velitelstvími při provedené neméně zdařilé mobilisaci. Po dalších několika měsících organisační práce bylo provedeno sestavení praporu útočné vozby, aniž by celkový chod služby utrpěl. Zbývá nyní jenom sloučení skupin obrněných vlaků v jediné posádce, aby nastala úplně mírová doba pro naši organisaci. Děkuji všem důstojníkům, rotmistrům a mužstvu za jejich spolupráci, kterou mě umožnili přesné plnění úkolu na mne jako velitele složených. Jsem přesvědčen, že obtížná práce organisace bude v dohledné době úplně skončena a všichni že dojdou zasloužilého uznání za svoje obětavé služby.                                                                           Ku další práci přeji všem mnoho zdaru.“

1923

V pondělí 29. ledna je do zálohy přeložen kpt. Petr Olšanský, velitel 3. čety O.A. v Bratislavě. Novým velitelem 3. čety O.A. se ve středu 31. ledna stává por. Vlastimil Palička (velitel 6. čety O.A. v Bratislavě).

   U samostatných čet O.A., stejně jako v Milovicích vládla ústrojová nekázeň, proto pplk. Veselý zakázal nosit civilní oděv.

   V pondělí 19. března velitel P.Ú.V. schválil žádost por. Vlastimila Paličky o přeložení ze Slovenska, kde se jmenovaný nacházel nepřetržitě od roku 1919. Aby tak mohlo být učiněno, musel nejprve npor. Karel Kopecký předat velení 2. čety O.A. rtm. Josefu Benešovi, který se stal prozatímním velitelem. Po protokolárním předání odjel npor. Kopecký do Bratislavy, kde převzal od por. Paličky 3. a 6. četu O.A. Por. Palička po předání čety odcestoval do Milovic k velitelství praporu, kde byl přidělen k cvičné rotě praporu. K další změně došlo 11. června v přidělení: prozatímním velitelem 4. čety O.A. byl jmenován rtm. Bohumil Drobník, dosavadní velitel npor. Jan Němec se stal velitelem 5. čety O.A. v Užhorodě.

Obr. 5. četa O.A. – obrněný automobil č. 11 a 12.

K provádění intenzivního výcviku osádek a řidičů obrněných automobilů před závěrečnými cvičeními, bylo v období od 15. července do 15. září přiděleno 180 kg benzínu s příslušnými mazadly každému obrněnému automobilu. Technický stav obrněného automobilu č. 8 byl natolik špatný, že musel být odeslán do automobilní zbrojovky ve Vršovicích k opravě, kde jej 22. srpna vyzvedl kpt. Vodička.

   V praporním rozkazu ze dne 24. září se velitel P.Ú.V. zmínil o oděvu mužstva detašovaných čet slovy: Při výměně mužstva detachovaných čet shledal jsem, že veškerý oděv, hlavně obuv, který toto mužstvo přineslo, je povětšině v tak ubohém stavu, že jakákoliv správa je nemožná. Nařizuji proto, aby velitelé čet se náležitě starali, aby jednotlivé správky byly mužstvem včas hlášeny a opravy příslušnými hosp. správ. řádně a brzy provedeny. Budou-li se podobné případy opakovati, postarám se, aby zaviněním nedbalostí byla eráru škoda viníky hražena.

   V sobotu 1. prosince odjel npor. František Petr k delšímu pobytu u čet obrněných automobilů v Bratislavě, Košicích, Užhorodě a Opavě, kde se seznámil s materiálem a službou u čet O.A. Před nadcházející zimou jsou pro řidiče automobilů zakoupeny kožené kukly: šest kusů obdržela cvičná rota, čtyři náhradní rota a 2. – 6. četa O.A. dostala po dvou kusech.

1924

V sobotu 26. ledna se u P.Ú.V. řešilo vyzbrojení pancéřových automobilů kulomety Maxim, protože přibývaly dotazy, jakým výnosem jsou zbraně k četám O.A. přiděleny. Závěrečné stanovisko znělo: kulomety Maxim pro obrněné automobily nebyly přidělovány zvláštním výnosem, nýbrž jednotlivé automobily byly převzaty kontrolním orgánem MNO ve Škodových závodech i s kompletní výzbrojí. Zbraně byly předány přímo MNO, nejsou známy ani výnosy, jimiž byly automobily s kompletní výzbrojí předány tehdejšímu Velitelství zvláštních bojových útvarů.

    Technický stav obrněného automobilu č. 6 byl natolik katastrofický, že vůz musel být odeslán do automobilní zbrojovky ve Vršovicích, kde jej 16. června po opravě vyzvedl kpt. Vodička.

    Ve středu 25. června odjely pancéřové automobily č.1, 2 a 9 s osádkou šesti mužů, pod velením npor. Karla Kopeckého na cvičení do Bratislavy.

    Další změna na velitelství P.Ú.V. nastala ve středu 1. října, kdy velitel praporu pplk. inž. Vojtěch Veselý předal velení škpt. Františku Koubíkovi. Předání velení bylo pouze formální, ve středu 8. října se „prozatímně“ velení praporu ujímá mjr. Josef Hranáč.  Mjr. Hranáč dlouhodobě působící u P.Ú.V. byl energický velitel. Je možné, že se toužil stát velitelem P.Ú.V.  Už první den, kdy nastoupil do funkce, přinesl mnoho změn. Přesně zde začalo platit přísloví o tom, že „nové koště dobře mete“, změny se týkaly především milovického tábora, kde v parku mělo mužstvo i důstojníci záhonky se zeleninou, kurníky pro drůbež, na stromech visely různé koupačky a po táboře pobíhalo značné množství koček a psů. Dále se dočasný velitel zaměřil na kvalitu výcviku, v minulosti mužstvo odcházelo do civilu, aniž by se účastnilo ostrých střeleb z pěchotních zbraní. Mjr. Hranáč těmto i dalším nešvarům v krátké době učinil přítrž.

V pátek 17. října vydalo skladiště technické správy zimní kožený výstroj, kdy řidičům nákladních a obrněných automobilů a jejich pomocníkům osobních náležel kožich dlouhý. Řidičům motocyklů, střelcům tanků a obrněných automobilů náležel kožich krátký. Zimní výstroj se směla používat jen v čase, kdy jí bylo skutečně třeba z důvodu ochrany zdraví mužstva, o čemž rozhodoval velitel příslušné setniny.

Obr. Obrněné automobily Fiat-Torino, Praga-L, P.A.I – v popředí osobní automobil Benz, jež byl ze stavu PÚV vyřazen 9. února 1925.

Obr. Propagační fotografie jež byly součástí kroniky PÚV, autorem je s největší pravděpodobností rtm. Štipčák.

1925

V sobotu 7. března se uskutečnila vojenská přehlídka milovického vojenského tábora u příležitosti oslav 75. narozenin presidenta republiky.

   Ve čtvrtek 14. května pověřil velitel PÚV rtm. Štipčáka zhotovením snímků speciálních vozidel.

Obr. Snímky obrněného automobilu č. 10 zhotovené v květnu 1925 v Milovicích rtm. Štipčákem.

Obr. Obrněný automobil č. 5, na jehož brnění prosvítají zbytky vícebarevného zastíracího nátěru.

Dne 16. července přichází k P.Ú.V. nový velitel pplk. František Valenta.

    Technický stav a především nedokonalé konstrukční řešení automobilů Fiat-Torino vede k tomu, že ve čtvrtek 10. září se sešla komise mající posoudit technický stav obrněných automobilů Fiat-Torino a Praga-L. Nevyhovující stav byl shledán u obrněného automobilu č. 5 (N-VII-760), č. 6 (N-VII-758), č. 8 (N-VII-756), č. 9 (N-VII-754), č. 10 (N-VII-755), č. 11 (N-VII-763), č. 12 (N-VII-761), č. 13 (N-VII-764) a č.15 (N-VII-969). Tyto vozy komise uznala za neschopné provozu, proto měly být odstrojeny a pancéřové karoserie v Milovicích uskladněny.

Obr. Velmi často publikovaná fotografie zachycující obrněný automobil č. 9 (vlevo) a č. 10 v Milovicích v roce 1925. V roce 1927 fotografie vychází na pohlednicích vydaných značným nákladem, které si vojáci mohli zakoupit ve vojenských zátiších až do první třetiny roku 1939.

Obr. Poměrně vzácná fotografie, zachycující příslušníky PÚV v Milovicích spolu s tankem Renault FT č. 51, obrněnými automobily č. 9 a 10 a obrněným automobilem Praga-L.

Likvidaci unikly obrněné automobily Fiat-Torino číslo 3 a 4, které byly opravovány u firmy Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, ty firma předala v pátek 25. září. Stejnému osudu se vyhnul i obrněný automobil č. 11, který procházel zásadní opravou v automobilní zbrojovce v Trenčíně, kde jej po opravě 9. Listopadu převzal rtm. Vojtěch Adam.

Obr. I mužstvo, které se přímo k obrněné technice nedostalo, si díky vybavení fotoateliérů mohlo do civilu přinést fotografii s tankem a obrněným automobilem.

1926

V sobotu 24. dubna bylo nařízeno odevzdání všech demontovaných obrněných automobilů Fiat-Torino k opravě do dílen, aby byly do konce srpna opraveny, přestavěny zpět na nákladní automobily a předány autorotám.

1927

Ve středu 1. června odchází kpt. Janoušek z Milovic k Vojenskému technickému ústavu do Prahy. Velitel PÚV mu vyslovil pochvalné uznání: Jsa již od prvních počátků příslušníkem útočné vozby, věnoval kpt. Janoušek veškeré síly této nové zbrani. Neznaje oddechu, pracoval tento důstojník jako referent útočné vozby v ministerstvu národní obrany jen pro dobro a rozvoj našeho praporu. Za mého velení konal u praporu útočné vozby službu technického pobočníka a velitele techn. dílen od 2. listopadu 1926 do února 1927. Přes svojí těžkou chorobu, která vyžadovala nadlidské sebezapření, vykonával svojí funkci k nejvyšší spokojenosti velitele a vyslovuji mu za to svoje uznání. Přeji kpt. Janouškovi v novém jeho služebním přidělení mnoho zdaru, ale hlavně zdraví. Dne 2. června byl kpt. Němec jmenován technickým pobočníkem praporu útočné vozby.

 

1928

Čtveřice zbylých obrněných automobilů Fiat-Torino v Milovicích sloužila již výhradně k výcviku řidičů. Koncem roku byly naposledy do pancéřových věží namontovány kulomety. R.O.A. měla za úkol postavit pohotovostní četu v době od 22. prosince až do 4. ledna, pro případ nenadálých událostí během vánočních svátků. Pohotovostní četa se skládala se ze tří vozů Fiat-Torino a jednoho motocyklu Harley Davidson. Pro každý vůz byly k dispozici dva pásy ostrých nábojů.

1929

V pátek 12. dubna velitel P.Ú.V. vyslovil pochvalu kpt. Janu Němci slovy: Kpt. Jan Němec zastával různé funkce za svého zařadění u P.Ú.V., jako velitel čety O.A., jako technický pobočník, velitel dílen, velitel automobilního kursu a posléze jako I. pobočník. Ve všech těchto funkcích projevil úžasnou pracovitost a svědomitost. Byl vždy zářivým příkladem mravenčí píle, spolehlivosti, osobní skromnosti, prodchnut láskou ke svěřené službě a oddaností ku svému veliteli. Těžce ztrácím tohoto vzorného důstojníka, nadaného vzácnými vlastnostmi. Jedině jako velitele mne uklidňuje okolnost, že kpt. Němec jest povolán na vyšší působiště, aby uplatňoval své všestranné schopnosti pro dobro a rozmach útočné vozby, že zůstane ve styku s praporem a bude jeho stálým spolupracovníkem. Vyslovuji p. kpt. Janu Němcovi za jeho výborné, neocenitelné služby svůj velitelský dík a přeji mu v jeho další činnosti mnoho zdaru pro dobro celku.

 V pondělí 15. dubna kpt. Němec odešel k V.T.Ú.. U P.Ú.V. funkci I. pobočníka za něj prozatímně převzal npor. Evžen Breilský.

 Na jaře došlo k demontáži pancéřových karoserií zbylých obrněných automobilů Fiat –Torino. V sobotu 14. prosince proběhla veřejná dražba vyřazených podvozků automobilů Fiat-Torino N-VII-753 a N-VII-762. Dražební komise byla složena z pplk. Hranáče, škpt. Sovadiny a npor. Dvořáka. Vyvolávačem byl určen rtm. Drobník.

1930

V praporním rozkazu č. 34 ze dne 11. února se velitel P.Ú.V. plk. František Valenta před svým odchodem od jednotky rozloučil s důstojníky a mužstvem slovy: „Důstojníci, rotmistři, poddůstojníci vojíni!

    Po čtyř a půl leté službě u praporu útočné vozby jako jeho velitel odcházím a loučím se dnes s Vámi. Čtyři a půl roku byl jsem Vaším velitelem a Vy všichni mými spolupracovníky. Všechny nás ovládla jedna myšlenka povinnosti: vykonati každý na svém místě to nejlepší, jak přísaha, branný zákon a předpisy káží.

    Kdo sledoval vývoj praporu útočné vozby po tuto dobu, seznal, jaký pokrok prapor učinil. Je to rozmach dosažený Vaší zásluhou, Vaší obětavostí a Vaší přičinlivostí. Děkuji v prvé řadě všem velitelům, všem svým pomocníkům, všem důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům za jejich nezištnou podporu a obětavou práci, prodchnutou často úplným sebezapřením. Děkuji dále všem vojínům, kteří jakýmkoliv způsobem k tomuto úspěchu přispěli a kteří svou občanskou povinnost věrně plnili.

    Zachovejte si tuto píli a chuť k práci i pro budoucno a zůstaňte vždy dobrými vojáky.

    Přeji Vám všem, každému jednotlivci, vše nejlepší na Vaší životní dráze, ku prospěchu armády, ku prospěchu vlasti.

     Útočné vozbě provolávám:

                               „Zdar!“

                                          Plk. František Valenta v. r.

 

V sobotu 15. února se stal velitelem P.Ú.V. plk. Antonín Pavlík, dosavadní velitel plk. František Valenta byl ustanoven velitele hraničářského praporu 10. V úterý 11. března R.O.A. odebrala policejní čísla podvozkům bývalých obrněných automobilů Fiat-Torino N-VII-757 a 759, vozidla jsou následně opatřena značkou „školní vozidlo“ a používala se pouze na cvičišti.

1931 – 1933

Oba cvičné podvozky byly předány Eskadroně obrněných automobilů (EOA), kde sloužily k výcviku až do 20. října 1933, kdy bylo rozhodnuto o jejich uskladnění, přičemž cenné součástky měly být demontovány a uskladněny zvlášť.

1938

V roce 1938 Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) projevilo zájem o uskladněné pancéřové věže z O.A . Fiat-Torino, jež dle plánu měly být instalovány na objektech stálého opevnění. K převodu věží od PÚV na ŘOP však nedošlo.

Poděkování autora za rady a pomoc náleží především PhDr. Marianu Uhrinovi, Jiřímu Tintěrovi , ing. Janu Peleškovi a Martinu Říhovi.

Prameny:

VHA Praha

Archiv Difrologického klubu

Ota Holub – Československé tanky a tankisté

Vladimír Francev – Československá obrněná vozidla

Oldřich Pejs – První obrněné automobily zn. Škoda a Praga – HPM 6/97