07 Led Foto týdne – des. Vojtěch Lukaštík 76 let od tragické smrti
Je tomu již 76 let od tragické smrti parašutisty ze skupiny INTRANSITIVE Vojtěcha Lukaštíka, který byl dne 8. ledna 1943, smrtelně raněn v přestřelce s Gestapem. Na fotografii z Anglie v hodnosti desátníka po absolvování parašutistického kurzu.
Vojtěch Lukaštík se narodil 11.7.1921 v Chropyni, okr. Kroměříž. V roce 1939 se nesmířil s nacistickou okupací a odešel do Polska, kde se přihlásil k čs. jednotce v Krakowě. Odtud zamířil na lodi Chrobrý do Francie, kde nejprve vstoupil do cizinecké legie, s níž byl odeslán do Tunisu. Když to situace umožnila, byl koncem září 1939 v Agde odveden do čs. vojska ve Francii. Zde byl přidělen k 1. pěšímu pluku, s nímž prodělal ústupové boje. V nich se projevil jako výborný voják. Za své působení a statečnost byl vyznamenán francouzským válečným křížem. Po pádu Francie odplul na lodi Rod el Farag do Anglie, kde se zformovala 1. čs. smíšená brigáda. Byl zařazen k 3. rotě 1. pěšího praporu. Začátkem roku 1941 byl povýšen na desátníka a ještě v polovině roku odeslán do sabotážního kurzu ve Skotsku (ST-26). Poté na STS-51 v Ringway prodělal výcvik v seskoku padákem. V roce 1942 byl povolán k výcviku pro zvláštní úkoly ve vlasti a po absolvování dodatečných kurzů a školení přidělen k výsadkové skupině INTRANSITIVE.
Skupinu tvořili velitel npor. Václav Kindl, čet. Bohuslav Grabovský a des. Vojtěch Lukaštík. Jejich úkolem bylo poškození rafinerie v Kolíně a další sabotážní akce na území protektorátu. Skupina byla vysazena spolu se skupinou TIN 29.dubna 1942 nedaleko osady Padrť na Rožmitálsku (vojenská střelnice Brdy). Bohužel, seskok provázela odpočátku smůla, rozptyl doskoku obou skupin byl příliš velký a většina parašutistů se nesešla. Des. Lukaštík narazil jen na těžce zraněného rtn. Ludvíka Cupala z TINu, který se při doskoku vážně poranil o pařez a dopravil ho nejprve k ošetření do Rokycan a poté k jeho příbuzným do Velehradu na Slovácku. Čet. Grabovský objevil část shozeného materiálu a ukryl ho. Později se sešel se zbylými členy Intransitivu a společně se pokusili materiál vyzvednout, avšak ten již mezitím objevilo Gestapo, čímž skupina přišla o potřebný materiál pro sabotážní činnost. Lukaštík se rozhodl vrátit zpět na Moravu, kde se spojil s Cupalem. Po jeho částečném vyléčení se pokusili spolu splnit úkol TINu a provézt atentát na symbol kolaborace – ministra školství a propagandy protektorátní vlády Emanuela Moravce, avšak po heydrichiádě se tento úkol ukázal jako nereálný. Nakontaktovali se na místní odbojáře a zaměřili se na sabotáže. Dne 18. září 1942 se pokusili o vyhození železniční tratě mezi Polešovicemi a Nedakonicemi, avšak nálož byla objevena pochůzkářem, ještě před průjezdem vlaku. Gestapo jim poté bylo na stopě. Lukaštíka, mezitím povýšeného na četaře, vypátralo Gestapo 8.1.1943 v Jankovicích v domě rodiny Remešových a v nastalé přestřelce kdy byl smrtelně raněn. Po válce byl Lukaštík povýšen postupně na podporučíka, poručíka a nadporučíka in memoriam a byl mu udělen Čs. válečný kříž 1939.
Rtn. Ludvík Cupal se v obklíčení zastřelil o pár dní později 15. ledna 1943 ve svém úkrytu v cihelně u Velehradu. Jeho kolega ze skupiny TIN rtn. Jaroslav Švarc odešel nejprve do Plzně a odtud do Prahy, kde se nakontaktoval na npor. Adolfa Opálku (Out Distance) a spolu s dalšími parašutisty padl 18.6.1942 v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
Velitel skupiny Intransitive npor. Kindl se odpočátku skrýval v Bernarticích, kde se později sešel s Grabovským a Lukaštíkem, aby se pokusili vyzvednout ukrytý materiál ze shozu. Po atentátu na Heydricha se přesunul do Východních Čech. Díky odbojářům z Obrany národa získal nové doklady a práci. Zároveň nadále pokračoval v ilegální práci. V březnu 1943 byl zatčen gestapem a následně získán pro spolupráci. Jako konfident byl výkonný a později pracoval samostatně. Nasazován byl zejména do pátrání po dalších paraskupinách. Dne 20. května 1944 při pátrání po veliteli skupiny Calcium byl omylem zasažen příslušníkem gestapa dávkou ze samopalu. V Chrudimi byl sice operován, ale na následky zranění zemřel.
Čet. Bohuslav Grabovský se společně s Kindlem skrýval v Bernarticích a ve východních Čechách. Přes léto 1942 se zdržoval na Slovensku, ale již na podzim téhož roku pracoval jako zemědělský dělník v Mostku u Brandýsa nad Orlicí.
17. března 1943 byl v Pardubicích zatčen gestapem. Přijal nabídku ke spolupráci, jako konfident byl ale bez zájmu a neaktivní. Proto byl 1943 znovu uvězněn. Z Pankrácké věznice se pokusil poslat moták s varováním londýnské exilové vládě, byl ale odhalen. Proto byl 3. prosince 1943 převezen do Terezína. V říjnu (pravděpodobně 28.) 1944 byl bez soudu popraven.