Rota Nazdar | rtn. František Morávek

15 Kvě rtn. František Morávek

Posted at 13:03h Články, Odborné historické články by Dušan Klavík

Narodil se 7. července 1913 v obci Horní Roveň (okr. Pardubice) v rodině rolníka. České národnosti, římskokatolického vyznání. Vychodil obecnou školu, tři třídy měšťanky a dva ročníky pokračovací školy. Vyučený zedník, před vojnou pracoval také jako zemědělský dělník. Dne 1. listopadu 1933 nastoupil základní vojenskou službu u 1. roty pěšího pluku 25. Dosáhl hodnosti desátníka (na svobodníka povýšen 1. června 1934 a na desátníka 1. března 1935). V polovině září 1936 přemístěn k 9. rotě a 1. listopadu odešel do I. zálohy. Již o šestnáct dní později mu však bylo povoleno konání další činné služby a poslední listopadový den se vrátil k 1. rotě. K 1.únoru 1936 povýšen na četaře délesloužícího. V rámci pluku byl ještě dvakrát přemístěn: 30. listopadu 1937 ke 4. rotě a 15. března 1939 ke 12. rotě. Již 23. března 1939 však byl jako příslušník protektorátu vzat z kmenového počtu pluku, který se transformoval do útvaru nově vznikající slovenské armády a byl odeslán do českých zemí. V předválečné armádě prodělal kurz těžkých kulometů, zpravodajský kurz a pozorovatelský kurz.

Poslední červnový den 1939 propuštěn ze svazku čs. armády a následujícího dne vtělen k 1.rotě 6. praporu protektorátního Vládního vojska. Službu však nastoupil až 6. října 1939. K 1. dubnu 1941 povýšen na rotného. Dne 23. srpna 1941 se oženil s Jiřinou Paterovou (nar. 1922) a v květnu 1942 se jim narodil syn František. Bydleli u dědy hajného v Jaroslavi (okr. Vysoké Mýto). Jeden z jeho bratrů byl vězněn v koncentračním táboře. V roce 1941 absolvoval vojenský lyžařský kurz. Spolu s drtivou většinou vládních vojáků odjel z příkazu okupantů se svojí jednotkou v květnu 1944 do Itálie. Již 9. července 1944 tam přešel (s dalšími 28 českými vojáky ) na stranu partyzánů. Přes Švýcarsko, kde byl krátce internován, Marseille a Neapol se 2. prosince 1944 dostal na lodi Highland Princess do Velké Británie a byl v hodnosti četaře prezentován u Pěší výcvikové roty Náhradního tělesa čs. armády v Southend-on-Sea. O šest dní později, 8. prosince, povýšen na rotného. Po skončení výcviku odeslán 29. ledna 1945 na frontu k Dunkerque, s nově vytvořenou 3. rotou Motorizovaného praporu obrněné brigády.

Dne 15. dubna 1945 padl během útoku čs. jednotek na německé pozice u továrny Filature. Pohřben byl dalšího dne v Bourbourgu.

Čest jeho památce!

Převzato z knihy Kříže od Dunkerque, Jiří Plachý , Svět křídel 2011, ISBN 978-80-86808-95-6

Německé pevnosti Dunkerque velel fanatický víceadmirál Frisius, který chtěl pevnost bránit do posledního muže. Aby udržel morálku, naplánoval útok na oblast kolem továrny Filature, který se uskutečnil 10. dubna 1945 v úseku obrany francouzských jednotek. Útok se zdařil, Němci továrnu obsadili a stihli se i dobře opevnit. Již následující den zahájila 1. rota Tankového praporu 3 Čs. samostatné obrněné brigády protiútok, který však i kvůli špatnému postupu dvou francouzských rot selhal. Další pokus o dobytí ztraceného území se uskutečnil 15. dubna. Hlavní tíhu celodenních bojů nesla 3. rota Motorizovaného praporu s dělostřeleckou podporou dvou tankových rot a Dělostřeleckého pluku. Jedna z čet 3. motoroty, která postupovala po levém břehu kanálu Bourbourg a jíž velel podporučík Kalvoda, měla za cíl zmocnit se farmy Steevenoo. Zde také padl rtn. František Morávek.

Zápis v deníku Čs. samostatné obrněné brigády situaci popisuje takto:

„Četa podporučíka Kalvody se krátce po hodině H, v slabé dělostřelecké palbě, dostala až na farmu Steevenoo. Po vniknutí do prvního domku vyběhli z něho dva Němci, které vojíni Smata a Mottl zajali. Domek byl zajištěn kulomety do všech směrů. Při snaze dostat se do dalších domků byli postupně zabiti desátník aspirant Ján Plitko, vojín Adolf Štěrba a rotný délesloužící František Morávek. Dalších šest mužů zůstalo v minovém poli. Později bylo zjištěno silné obsazení domků osmi nepřátelskými kulomety, z nichž tři byly námi ukořistěny. Rádio vyřadil z provozu zásah střepiny do mikrofonu. Proto se nadporučík Kalvoda vrátil z dobytého baráku do východiště, aby provedl minovým polem do předního postavení minometčíka a radiotelegrafistu. To se mu však nepodařilo pro silnou dělostřeleckou palbu řízenou do tohoto prostoru. Desátník Bohata zůstal v domku se zbytkem čety a ujal se velení. Během odpoledne se pokoušela jedna anglická četa probojovat k domku, ale byla z větší části vyřazena z boje dřív, než se k němu dostala. Zpět se vrátilo pouze několik jednotlivců. V domku mezitím utrpěli zranění desátník Bohata, vojín Mottl a vojín Hadubej. Ti ale na ně nedbali a pokračovali v bojové činnosti až do večera, kdy se zbytek čety stáhl“

I přes to, že se nakonec ve večerních hodinách podařilo anglickým jednotkám proniknout až do továrny Filature, situace byla velmi nepřehledná a těžké boje se přesouvaly sem a tam. Posily, které byly vyslány na pomoc utrpěly těžké ztráty. Nakonec bylo rozhodnuto o ústupu spojenců. Toho dne utrpěly československé jednotky ztráty 35 mrtvých, 33 raněných a 16 zajatých vojáků. Britové kolem 25 padlých. Továrnu Filature se Němcům podařilo udržet až do úplné kapitulace německých vojsk. 9. května 1945 v 9:00 hod viceadmirál Frisius kapituloval do rukou arm. gen. Aloise Lišky.

zdroj: Dunkerque, Válečný deník Československé samostatné obrněné brigády, Ivan Procházka, AVIS 2006, ISBN 80-7278-353-X

Fotografie z pozůstalosti Františka Morávka nám poskytl jeho syn František, kterému za ně touto cestou děkujeme. Pan Morávek ml. nám také zaslal pár poznámek z deníku svého otce, které se týkají období přechodu k partyzánům v Itálii:

29.6.1944 partyzány odvlečeni Kpt. Svoboda, por. Hlava a rtm. Stránský a
Lžíčař
3.7. odvlečena 1 četa 3 roty
8.7. odvlečena 1 četa 2 roty
9.7. Otec má stráž. V 1.30 přicházejí partyzáni s Pepou Kuchaříkem a
Kalandrou, tak jim odemyká a odcházejí s nimi
14.7. opouštějí Itálii – v pochodu je vede jugoslávský partyzán Petar.
20.-21.7. překračují hranice do Švýcarska, ale Petar musí zpět, Švýcaři
ho nepustí.

obr. Kpt. Marko radí do Švýcar

obr. Partyzáni v Itálii, kteří „vladaře“ převáděli

obr. Cesta do Švýcar 18.10. 1944

obr. Práce u sedláka ve Witenbachu 13.8.-13.10.1944 Fr. Morávek se sedlákem u kterého pracoval (jak píše – „abychom mnoho nezatížili naši novu republiku“)