Pancéřový automobil PA-I

22 Kvě Pancéřový automobil PA-I

Jaroslav Špitálský

   Koncem roku 1918 disponovala nově vzniklá československá armáda několika obrněnými vlaky a dvěma obrněnými automobily typu Lancia. V následujícím roce se během vojenských operací na Slovensku projevila aktuální potřeba mobilních a účinných zbraní. Proto jsou v druhé polovině října 1919 čs. strojírny vyzvány k předložení návrhů nových obrněných vozů. V průběhu roku 1920 „Akciová společnost, dříve Škodovy závody, se sídlem v Plzni“ (dále jen Škody závody) dodává dvanáct „Improvisovaných obrněných automobilů Škoda-Fiat BL“. Bojová hodnota a spolehlivost těchto vozů je nízká, čehož jsou si vědomi jak zástupci naší branné moci, tak i konstruktéři Škodových závodů. Proto „škodovácká“ konstrukční kancelář začne okamžitě pracovat na konstrukci nového pancéřového automobilu na podvozku nákladního automobilu Praga L, který se osvědčil v rakousko-uherské armádě v průběhu Světové války. Zástupci M.N.O.  (Ministerstvo národní obrany) nemají z počátku o konstrukci tohoto automobilu ponětí a tak 18. května 1921 oslovují „automobilku Praga a Škodovy závody s požadavkem předložení návrhů na nové obrněné automobily. Pražská automobilka se omluvila s tím, že nemá kapacitu pro rychlé zhotovení konstrukčních návrhů. Škodovy závody nabídly předvedení právě dokončovaného obrněného automobilu Praga L, který firma stavěla od podzimu 1920 ve vlastní režii. V červenci 1921 se v Plzni konalo neoficiální předvedení pancéřového automobilu Praga L zástupcům „V. zbrojního odboru“ a důstojníkům V.Z.B.Ú.  (Velitelství zvláštních bojových útvarů – předchůdce Praporu útočné vozby). Armádní odborníci upozornili na několik závažných nedostatků konstrukce pancéřového automobilu Praga L a to zejména na „nedostatečné opancéřování“ či „špatnou komunikaci mezi řidiči“. Za zmínku stojí zajímavé konstrukční řešení řízení tohoto bojového vozu, kdy jeho přední i zadní náprava byla řiditelná, to znamená, že v automobilu se nacházela dvě řidičská stanoviště a v bojové situaci (např. v případě ústupu) by se automobil nemusel na úzkých silnicích obtížně otáčet.

   V této době jednotky „Zvláštních bojových útvarů“ nutně potřebovaly nové bojové vozy, avšak zdálo se, že domácí strojírny nedokážou potřebné obrněné automobily rychle dodat; proto se na M.N.O. začal řešit nákup bojových vozů z Francie, Anglie a dokonce i Německa. Ministerstvo národní obrany v roce 1921 mělo k dispozici slušnou sumu pro nákup nové techniky, ale pro rok následující ji nemohlo převést. Proto se rozhodlo urychleně veškeré peníze utratit a tak 8. prosince Škodovy závody obdržely objednávku na svou „obrněnou Pragovku“, přesto že neodpovídala představám vojáků. Automobil je promptně dodán ještě do konce roku a firma si může na své konto připsat 539 460,- Kč. Kupní smlouva však obsahuje bod 9a, v němž se uvádí, že firma se zavazuje k vývoji nového typu obrněného automobilu, kdy veškeré práce budou probíhat na náklady výrobce, dodací lhůta je stanovena na konec srpna 1922, s tím, že vozidlo bude vyhovovat „základním podmínkám“ a to „odolnost brnění proti průbojnému pěchotnímu střelivu nad 50 metrů“ nebo „stejná pohyblivost vpřed i vzad až 45 km/hod“. Konstrukční kancelář Škodových závodů je tak nucena věnovat pozornost dalšímu vývoji obrněných automobilů, což nakonec přinese firmě úspěch i světovou proslulost s bojovými vozy řady PA (zkratka –  pancéřový automobil); po dobu služby byly automobily v dokumentech označovány různě, v následujícím textu budeme používat zkratku PA-I, odlišné zkratky psané v uvozovkách jsou převzaty z dobového textu.

   Technický popis pancéřového automobilu PA-I:

   Poměrně v krátké době konstrukční kancelář plzeňské automobilky vyvinula zcela nový podvozek a zbrojovka navrhla „brnění“ s vhodně tvarovanými šikmými plochami, které by dobře chránily osádku před dopadajícími střelami. Pancéřový automobil měl symetrický tvar, takže neměl ani „předek, ani zadek“. Však také ve vojenské terminologii bylo u pancéřových automobilů PA-I až PA-III používáno výrazu „jízda motorovou a chladičovou“, případně „bojovou stranou“. Podvozek měl dvě nápravy, přičemž vždy ta přední sloužila jako řídící a druhá jako hnací. Přepínání směru jízdy umožňovala „speciální směrová a čtyřstupňová převodová skříň“ v plném rozsahu ze dvou, zády proti sobě obrácených řidičských stanovišť. Jednalo se o „škodováckou“ konstrukci (chráněnou patentem) Ing. Josefa Plocka. Toto konstrukční řešení znamenalo pro těžký pancéřový automobil, odkázaný na pohyb po pevných komunikacích, značnou výhodu, protože ve složité bojové situaci mohl téměř okamžitě změnit směr jízdy, aniž by se zdržoval otáčením.

  Na jaře 1922 Škodovy závody začaly pracovat na dvou prototypech pancéřových automobilů, kdy jeden měl být vyzbrojen 37mm kanonem, druhý prototyp měl nést výzbroj kulometnou, konkrétně dva těžké kulomety Maxim. V obou případech měla být výzbroj umístěna v otočné věži nad středem vozidla. Oba prototypy jsou nakonec realizovány v kulometné verzi. Termín dokončení do konce srpna není reálný, výroba se protáhla o dalších deset měsíců.

Charakteristika: Obrněný automobil určený pro pohyb po komunikacích, nevhodný k jízdě v terénu.

Motor: zážehový, čtyřdobý, vodou chlazený, o obsahu 9 730 cm3.

Převodová skříň: čtyřstupňová.

Brzdy: mechanické.

Maximální rychlost: 80 km/hod.

Osádka: 4 muži.

Brnění: pancéřové skříně zhotoveno z 3 – 5,5mm pancéřových plechů.

Rozměry vozidla: Délka 6,6 m, šířka 2,26 m, výška 2,74 m.

Celková hmotnost vozidla: 7,6 t.

Výzbroj: dva těžké kulomety Maxim 08 v otočné věži, od roku 1929 dva kulomety vz. 24.

Obr. Dřevěný model brnění PA-I, fotografováno ve Škodových závodech v roce 1922.

1923

    V prvé polovině roku 1923 se v Plzni stále pracuje na dvou prototypech pancéřových automobilů, vzhledem k tomu, že konstrukční kancelář připravila další projekty bojových vozů, jsou rozpracovaná vozidla označována jako PA-I.

   V sobotu 12. května 1923 odjel velitel Praporu útočné vozby (P.Ú.V.) pplk. Ing. Vojtěch Veselý do Prahy na poradu se zástupci Škodových závodů týkající se „obrněného auta A.P. 22“ (PA-II).

   V červnu je stav obou prototypů takový, že 24. května 1923 odjíždí npor. Stanislav Ullrich se dvěma „řidiči – mechaniky“ do Škodových závodů v Plzni k obeznámení se s mechanismem a obsluhou obrněných automobilů „A.P.I“ (PA-I).

   Ve čtvrtek 2. srpna 1923 Prapor útočné vozby převzal oba obrněné automobily „P.A.-I“, které obdržely čísla 16 a 17. Za tyto bojové vozy M.N.O. zaplatilo astronomickou částku 2 030 414,- Kč.

   Nové pancéřové automobily bylo nutné vyzkoušet jak po stránce jízdně-technické, tak i taktické, proto jsou oba vozy „P.A.-I“ (PA-I) spolu s obrněným automobilem Lancia v doprovodu „nákladního camionu“ a motocyklu „Mars“ odeslány do Břichotína u Olomouce k účasti při armádním cvičení. Četě obrněných automobilů během cvičení velel npor. Karel Janoušek, obrněnému automobilu č. 16 npor. Stanislav Ullrich a obrněnu automobilu č. 17 npor. Václav Kabeš.

 Obr. Smíšená četa obrněných automobilů (PA-I a Lancia) během vojenského cvičení v okolí Olomouce.

   V pátek 14. září 1923 se npor. Ullrich v Praze na M.N.O. účastní porady o organizaci pancéřových vlaků, během níž referuje o zkouškách parního vozu Sentinel a nových obrněných automobilů PA-I. Dle názoru npor. Ullricha provedené zkoušky PA-I potvrdily, že použitá koncepce je velmi výhodná, ale konstrukční provedení vykazuje některé nedostatky. Např.: vysoko položená otočná věž zhoršuje stabilitu vozu či těsné brnění zamezuje přístupu chladícího vzduchu k motoru.

   V pondělí 10. prosince 1923 je po vlastní ose odeslán obrněný automobil č. 16 k „Zbrojně technickému úřadu do Plzně“, kde je předán s vysvětlením poruch a závad, jež byly hlášeny na M.N.O. O pět dní později se v plzeňské strojírně schází komise jednající o opravách a rekonstrukci obou obrněných automobilů PA-I.

Obr. Obrněné automobily „Cvičné roty P.Ú.V.“, první zleva je PA-I č. 16, Lancia, PA-I č. 17, Praga L a Škoda-Fiat BL.

 

Obr. Automobily PA-I ještě bez „policejních čísel“, evidenční čísla jim budou přidělena až v březnu 1924.

1924

   Ve středu 5. března 1924 jsou u technické správy založeny nové kmenové listy „automobilních vozidel“. Pancéřový automobil „A.P.I“ (PA-I) č. 16 obdržel „policejní“ nebo též „evidenční číslo N IX-9 (kmenové číslo 23)“, pancéřový automobil „A.P.I“ (PA-I) č. 17 obdržel „evidenční číslo N IX-10 (kmenové číslo 24)“, oba vozy náleží do stavu Cvičné roty.

   Od prosince 1923 je obrněný automobil PA-I č. 16 stále v Plzni. Pozornost je v tuto dobu věnována obrněnému automobilu PA-II (mající stejně řešený podvozek jako vozy PA-I). První vyrobený vůz PA-II je veřejnosti představen ve dnech 19. až 27. dubna 1924 na mezinárodní automobilní výstavě, uspořádané pod záštitou presidenta republiky na pražském výstavišti. Po ukončení výstavy automobil PA-II je stále v majetku firmy a tak jej 12. května 1924 kpt. Karel Hoffman vrací do Škodových závodů, kde se týž den koná „komisionelní řízení o vnitřním zařízení a vyzbrojení automobilů PA-II“.

  Po provedení drobných konstrukčních úprav je v květnu 1924 obrněný automobil PA-I č. 16 dopraven po vlastní ose z Plzně do Milovic.

  V neděli 29. června 1924 odjel npor. Ullrich s pěti řidiči do Plzně, aby pro závěrečná cvičení převzal čtyři obrněné automobily PA-II a jeden cvičný podvozek téhož typu. Automobily jsou po vlastní ose převezeny do Milovic. V tuto dobu se o oba pancéřové automobily PA-I nikdo nezajímá, obě vozidla stojí bez užitku v Milovicích.

   V průběhu roku 1924 se připravuje rozdělení Praporu útočné vozby na část jezdeckou a pěchotní. Pro jezdeckou část tzv. „Eskadronu obrněných automobilů“ (E.O.A.) jsou plánovány dodávky obrněných automobilů PA-II, nákladních automobilů a motocyklů.

Obr. Obrněný automobil PA-I policejního čísla N IX-10 během vojenské přehlídky v Milovicích, při oslavě státního svátku 28. října 1924.

1925

Ve středu 1. dubna 1925 dochází u P.Ú.V. k organizační změně, je postavena E.O.A., jejímž velitelem je jmenován škpt. Josef Bušík. Dále jsou k eskadroně přiděleni kpt. Fr. Kulhánek, rtm. Sedláček, dvacet devět mužů a čtyři koně.  Námi sledované vozy PA-I jsou stále uloženy v garáži. Krátkodobá změna nastává ve středu 8. dubna 1925, kdy je nařízeno vyzbrojit „P.A.-I“ (PA-I) č. 16 z důvodu pohotovosti po dobu velikonočních svátků. Velitelem automobilu je jmenován por. Karel Paukert. Po Velikonocích je automobil uložen do „přenosné garáže“ vedle vozu PA-I č. 17, přičemž je věnována velká pozornost ochraně pneumatik, které se musí dle rozkazu chránit plátěnými obaly. V druhé polovině roku 1925 konečně padlo rozhodnutí o rekonstrukci obou vozů PA-I a tak jsou v úterý 4. srpna 1925 dopraveny po vlastní ose v doprovodu por. Antonína Zachaře do Škodových závodů v Plzni.

1926

V červnu 1926 se již oba automobily PA-I nachází u P.Ú.V. v Milovicích, kde občas slouží k výcviku, avšak vojenský tábor neopouští. V pátek 11. června 1926 je rtm. Josef Štipčák pověřen zhotovením snímků „obrněných automobilů Fiat-Torino“, „Lancia“, „P-A-I“ (PA-I) a „P-A-II“ (PA-II).

Obr. Snímky obrněných automobilů zhotovené v Milovicích rtm. Štipčákem v roce 1926.

 

1927

V denních rozkazech praporu útočné vozby z roku 1927 se neobjevuje žádná informace o automobilech PA-I, jen se na ně vztahuje rozkaz z 23. března, ve kterém velitel P.Ú.V. nařídil ošetřování pneumatik všech obrněných automobilů typu PA: „U obrněných automobilů P.A. trpí gumové pláště nejvíce tím, že pneumatiky nejsou dlouho namontovány (poněvadž je to obtížné) a vlhkem rezaví ráfy kol. Rez pak ničí gumu i vlákna pneumatiky. Jelikož gumový materiál musí býti řádně udržován, nařizuji, aby u všech vozů P.A. byly postupně nejméně každé jarní a podzimní pneumatiky smontovány, vysušeny a uvnitř vysypány klouzkem. Ráfy kol vyčistěte a nakonservujte míniem. V každém případě, když se na ráfech objeví rez, musí býti ihned pneumatiky smontovány a ráfy kol konservovány.

1928

V roce 1928 oba pancéřové automobily PA-I slouží k povinným kondičním jízdám důstojníků Roty obrněných automobilů, Náhradní roty a Roty obrněných vlaků (R.O.V.), dále se tyto bojové vozy používají při výcviku mužstva Roty obrněných automobilů. Projevuje se tak snaha o vycvičení co největšího počtu důstojníků a mužstva z důvodu blížícího se dodání obrněných automobilů PA-III.

   V pondělí 16. července vykonal šrtm. Václav Příborský cvičnou jízdu s obrněným automobilem P-A-I policejního čísla N-IX-10 na trase Milovice – Benátky a zpět.

   Ve středu 25. července přistavil P.Ú.V. k nočnímu cvičení učiliště pěšího vojska jednu četu obrněných automobilů skládající se z obrněného automobilu „P.A.III“, dělového voz „P.A.II“ a obrněného automobilu „P.A.I“.

   V pondělí 30. července por. Jindřich Průša a por. Karel Dvořák provedli cvičnou jízdu na trase Milovice – Stratov s obrněným automobilem P-A-I policejního čísla N-IX-9.

   Ve čtvrtek 20. září se rtm. B. Drobník zdokonalil v ovládání obrněného automobilu P.A.I. evidenčního čísla N-IX-10 na trati Milovice – Nymburk. O den později si npor. Antonín Zachař ověřil čerstvě nabité zkušenosti v praxi během cvičné jízdy s totožným obrněným automobilem na trase Milovice – Mladá Boleslav.

   V pondělí 24. září vykonal rtm. A. Bernardy cvičnou jízdu s obrněným automobilem P.A.I. policejního čísla N-IX-10 na trati Milovice – Stratov.

Obr. Pancéřové automobily PA-I spolu s vozy PA-II. Za povšimnutí stojí prapor na věži prvého vozu, jedná se o státní vlajku, na níž byl našit znak útočné vozby – šipka v kruhu.

1929

Přes zimu jsou automobily PA-I uloženy v garáži, pečlivě nakonzervovány, chladiče bez vody. Až v dubnu jsou oba vozy uvedeny do provozu a jsou přezbrojeny „kulomety vz. 24“. Ve dnech 25. a 26. dubna se koná ukázka bojových vozidel důstojníkům „aplikační školy“, kterým je předveden tank Renault FT a pancéřové automobily „P.A.I“, „P.A.III“ a „Tatra“. Další „předváděčka“ se koná ve čtvrtek 11. července pro příslušníky „inž. vojenské koleje“, kterým je na cvičišti předveden obrněný automobil „P-A-I“ a „P-A-II“ a následně v „remise“ i obrněný vlak. Obdobná akce se koná ve středu 7. srpna pro kurs „velitelů oddílů“.

   Praxe není nikdy dost, proto se dopoledne 20. září zdokonaluje v ovládání „P.A.I“ (N IX-9) šrtm. Václav Příborský, který se s obrněným automobilem pohybuje na trase: Milovice – Nymburk a zpět. Odpoledne se stejným vozem vyráží na kondiční jízdu npor. Antonín Zachař, který jede z Milovic do Mělníku a zpět.

   V úterý 1. října vykonal kpt. Theodor Rosol (1. pobočník P.Ú.V.) cvičnou jízdu s obrněným automobilem „P.A.I.“ (N IX-9) na trase Milovice – St. Benátky – Brandýs n/L – Lojovice – Lysá – Milovice. O šest dní později vyjel s tímto vozem na zdokonalovací jízdu z Milovic do Mělníku a zpět npor. Ladislav Hrubeš (R.O.V.).

   V pondělí 25. listopadu vykonal npor. Karel Dvořák cvičnou jízdu s obrněným automobilem NIX-9 na trase Milovice – Benátky – Brandýs – Milovice.

   V pátek 13. prosince dopoledne se vydal na cvičnou jízdu samotný velitel R.O.A. škpt. Josef Sovadina, který s obrněným automobilem „P-A-I“ (N IX-10) jel z Milovic do Benátek a zpět. Kondiční jízdy nebyl ušetřen ani „dílovedoucí“ Náhradní roty P.Ú.V. rtm. Alois Bernardy, který ve stejný den odpoledne jel s obrněným automobilem „P-A-I“ (N IX-10) z Milovic do Ml. Boleslavi a zpět. O den později kpt. Karel Kopecký vykonal cvičnou jízdu s obrněným automobilem „P-A-I“ (N IX-10) na trase Milovice – Ml. Boleslav a zpět.

Obr. Poněkud velká zátěž na pancéřový automobil mající těžkou karoserii a problémy s chlazením motoru.

1930

Od jara roku 1930 jsou pancéřové automobily PA-I využívány k výcviku. V úterý 22. dubna 1930 se konají ostré střelby důstojníků P.Ú.V. z obrněných automobilů. Konkrétně ze dvou OA vz. 27 (PA-III), dvou PA-I a jednoho obrněného automobilu Tatra“. Velitelem této „čety“ byl jmenován npor. Vladislav Zelenka, osádku jednotlivých vozů tvořili npor. Blabolil, npor. Lipanský, por. Pechman, šrtm. Příborský, šrtm. Sobotka, rtm. Drobník, rtm. Podroužek, rtm. Kratochvíl a rtm. Neckář. Střelbu řídil pplk. Josef Hranáč.

   Ve čtvrtek 5. června jsou příslušníkům jezdeckého učiliště předvedeny v Milovicích obrněné automobily „Lancia“, „P.A.II“, „Tatra“ a „P.A.I.“ Po přednášce o obrněných automobilech následovalo představení tanku Renault FT, spojené s ukázkou jízdy přes překážky.

   Dne 1. října došlo k rozdělení R.O.A. na dvě roty. Pancéřové automobily PA-I spolu s dalšími těžkými obrněnými automobily náležely do stavu První roty obrněných automobilů (1.R.O.A.)

   Až do konce roku slouží automobily PA-I k výcviku mužstva R.O.A. Zvýšená míra výcviku v uplynulých dvou letech vede k tomu, že na obou vozech musí být vyměněny pneumatiky. Ačkoli jsou automobily ve stavu R.O.A., výměnou je pověřena E.O.A.

1931

Od počátku roku 1931 slouží oba pancéřové automobily PA-I k výcviku mužstva R.O.A. V pondělí 9. února 1931 se z Milovic vydala kolona civilních, nákladních a obrněných automobilů do Mladé Boleslavi, kde byla pro příslušníku P.Ú.V. připravena exkurse automobilky Škodových závodů. Této jízdy se mimo jiné účastnily i oba pancéřové automobily PA-I, koloně těžkých obrněných automobilů velel kpt. Čáni spolu s šrtm. Příborským.

   Na základě rozkazu velitele P.Ú.V. plk. Antonína Pavlíka z 21. dubna 1931 je obrněný automobil „P.A.-I“ (N IX-10) určen k výcviku důstojníků P.Ú.V., zatímco druhý automobil slouží k výcviku mužstva 1. R.O.A.

   Důsledky výcviku začínají být patrné na „P-A-I“ (N IX-10), ze kterého je v druhé polovině září demontován motor, který kpt. Mautner 21. září odvezl do dílen automobilní zbrojovky v Praze.

Obr. Zkoušky vyprošťovacího zařízení určeného pro těžké obrněné automobily a lehké tanky, zkoušeno vyproštění tanků Renault FT a prototypu LT vz. 34.

1932

Denní rozkazy z roku 1932 neobsahují informace o opravě motoru PA-I (N IV-10), automobil je stále nepojízdný. Rozkazy týkající se druhého vozu PA-I nejsou jednoznačné, dá se předpokládat, že obrněný automobil stále slouží k výcviku. Jediné co mohu s určitostí říci, že automobil PA-I (N IX-9) po celý rok neopustil Milovice a v pátek 4. listopadu 1932 je předveden frekventantům „kursu velitelů vojskových těles“ spolu s PA-II, OA vz. 27 (PA-III), „OA Tatra“ a tankem Renault FT. V prosinci 1932 jsou zavedena nová „policejní čísla“, pancéřový automobil PA-I (N IX-9) obdrží číslo 13.239 a PA-I (N IX-10) získá číslo 13.240.

Obr. PA-I ev. č. N IX-9

Obr. PA-I fotografovaný během závěrečného cvičení v roce 1932.

1933

V roce 1933 je situace stejná jako v předešlém roce, informací o obou pancéřových automobilech je velmi málo. V úterý 4. dubna je „P-A-I“ spolu s „O.A. vz. 27“, „P-A-II“, „O.A. vz. 30“ (OA Tatra), „tankem Renault“ a tančíkem „Carden-Loyd“ předveden frekventantům „I. ročníku vojenské akademie“.

  Dne 15. září 1933 je Prapor útočné vozby reorganisován na pluk, přičemž dochází k přesunům vozidel a tak od 22. září jsou oba vozy PA-I přiděleny k „1. cvičné eskadroně obrněných automobilů“ (1. cvič. E.O.A.). O tom, zdali PA-I  ev. č. 13.239 slouží k výcviku, není v denních rozkazech Pluku útočné vozby (P.Ú.V.) žádná zmínka.

1934

Ani v roce 1934 se nepodařilo PA-I ev. č. 13.240 zprovoznit. Nepojízdný automobil nikoho netrápí, k útvaru přichází nové obrněné automobily Tatra (OA vz. 30), tančíky (Tč. vz. 33) a zkouší se lehké tanky P-II (LT vz. 34). Obrněný vůz PA-I ev. č. 13.239 je stále pojízdný, ale k výcviku není používán. Automobil opouští garáž výjimečně. Jednou z takových událostí se stal 28. duben, kdy P.Ú.V. předvedl příslušníkům „instrukčního kursu pro důstojníky v záloze“ veškeré typy bojových vozů. Konkrétně se jednalo o tank Renault a o prototyp lehkého tanku P-II, tančík P-I (Tč. vz. 33), obrněný automobil „P-A-I“ (13.239), „PA-II“, O.A. vz. 27, O.A. vz. 30 a pancéřový vlak.

Obr. Velmi často publikovaný snímek, toto vyobrazení si mohli příslušníci útočné vozby zakoupit jako pohlednici ve vojenském zátiší. Tento pohled zaslal vojín Klofanda (příslušník 2. roty tančíků) v roce 1934 slečně Bohumile Dvořákové z obce Srbce.

1935

V roce 1935 nastala nová organizace útočné vozby. Ze zrušených jednotek útočné vozby (pluku útočné vozby, školy útočné vozby, výcvikové korouhve obrněných automobilů a eskadron obrněných automobilů) je postaven Pluk útočné vozby 1 (v Milovicích), Pluk útočné vozby 2 (v Olomouci), Pluk útočné vozby 3 (v Turč. Sv. Martině) a Učiliště útočné vozby (v Milovicích). Oba obrněné automobily PA-I jsou v této době přiděleny k Učilišti útočné vozby. Vůz ev. č. 13.240 je stále nepojízdný. Dne 2. října se řeší náhradní pneumatiky pro oba vozy PA-I, na skladě je šest plášťů a šest duší.

1936 – 1939

V roce 1936 se řeší nákup náhradních dílů k opravě PA-I ev. č. 13.240 a odprodej obou vozů firmě Janeček. Oba spisy byly skartovány, proto se nedá zjistit, jaký úmysl firma Janeček měla s oběma vozy, zdali je chtěla pro firemní účely, či je prodat. Jisté je, že k prodeji nedošlo a tak jsou oba pancéřové automobily stále ve stavu Učiliště útočné vozby. V roce 1937 se schází komise, řešící likvidaci obou vozů PA-I. Zásadní rozhodnutí nepadlo. Obrněný automobil ev. č. 13.240 je stále nepojízdný a vůz 13.239 není v nejlepším technickém stavu.  Do okupace k likvidaci automobilů PA-I nedošlo.

  Poděkování autora za rady a pomoc náleží především Jiřímu Tintěrovi, Vladimíru Francevovi, Ing. Janu Peleškovi, Ph.D. a Martinu Říhovi.

Foto: archiv  Difrologického klubu a autora

Prameny:

VHA Praha

Podnikový archiv Škodových závodů

Archiv Difrologického klubu

Vladimír Francev – Československá obrněná vozidla